ECLI:CZ:NSS:2015:NAD.140.2015:36
sp. zn. Nad 140/2015 - 36
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobkyně: A. G.,
zastoupena Mgr. Alžbětou Schirlovou, advokátovou se sídlem Francouzská 16, Praha 2, proti
žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 2. 2015, č. j. MSP-2/2012-OSD-SZN/45, v řízení o návrhu
Městského soudu v Praze na přikázání věci jinému krajskému soudu,
takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 9 A 82/2015 se p ř i k a z u j e
Krajskému soudu v Praze.
Odůvodnění:
Žalobou ze dne 15. 4. 2015 podanou Městskému soudu v Praze (dále
jen „městský soud“) se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 2. 2015,
č. j. MSP-2/2012-OSD-SZN/45, kterým bylo zamítnuto odvolání proti usnesení předsedy
městského soudu ze dne 26. 6. 2014, č. j. Spr 2582/2009. Tímto usnesením byla žalobkyni, jako
účastnici v řízení o odvolání z funkce znalkyně, uložena dle §50 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb.,
správního řádu, povinnost předložit správnímu orgánu znalecké posudky, které zpracovala
a vykázala ve znaleckém deníku pod č. 380/2010 – 391/2010 včetně, 397/2010, 401/2010,
406/2010, 407/2010, 408/2010, 413/2010.
Městský soud předložil Nejvyššímu správnímu soudu návrh na přikázání věci jinému
krajskému soudu z důvodu vhodnosti [§9 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“)]. Svůj návrh odůvodnil tím, že v řízení rozhodoval jako správní
orgán I. stupně a nyní by jako správní soud měl rozhodovat o podané žalobě. Tato skutečnost
by dle městského soudu mohla vzbudit objektivní pochybnost o nepodjatosti všech soudců
specializovaných senátů správního soudnictví.
Žalobkyně k návrhu na přikázání věci uvedla, že o objektivitě soudců specializovaných
senátů správního soudnictví městského soudu nemá pochybnosti. Pokud však Nejvyšší správní
soud dojde k závěru, že důvody dle §9 odst. 2 s. ř. s. jsou relevantní, navrhla, aby byla
věc přikázána Krajskému soudu v Praze z důvodu hospodárnosti a rychlosti řízení. Žalovaný
se k návrhu na delegaci věci nevyjádřil.
Ustanovení §9 odst. 1 s. ř. s. upravuje možnost Nejvyššího správního soudu přikázat
věc jinému než místně příslušnému krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců
specializovaných senátů místně příslušného soudu nelze sestavit senát. Jedná se o případ
tzv. delegace nutné. Vedle toho §9 odst. 2 s. ř. s. upravuje případ tzv. delegace vhodné,
kdy Nejvyšší správní soud může věc přikázat jinému než místně příslušnému krajskému soudu,
je-li to pro rychlost nebo hospodárnost řízení nebo z jiného důležitého důvodu vhodné. Podle
§9 odst. 3 s. ř. s. mají účastníci právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána.
Městský soud podal návrh na přikázání dle §9 odst. 2 s. ř. s., tedy z důvodu vhodnosti.
Nejvyšší správní soud však nesouhlasí s tím, že by se v nyní posuzovaném případě jednalo
o delegaci vhodnou, naopak má za to, že je zde na místě postup podle §9 odst. 1 s. ř. s.
upravující delegaci nutnou, kdy pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně příslušného
městského soudu nelze sestavit senát.
V projednávané věci totiž městskému soudu napadla žaloba proti rozhodnutí žalovaného,
kterým bylo potvrzeno rozhodnutí předsedy městského soudu. Z rozhodovací praxe Nejvyššího
správního soudu vyplývá, že pokud je napadeno rozhodnutí funkcionáře soudu, jehož
soudci by měli ve věci rozhodovat, jsou ve věci zpravidla všichni tito soudci vyloučeni, neboť
lze mít pochybnosti o jejich nepodjatosti, a proto nelze sestavit senát (§9 odst. 1 s. ř. s.). Důvod
pochybovat o nepodjatosti všech soudců v takovém případě spočívá ve vztahu těchto soudců
k předsedovi soudu, který je jejich nadřízeným. Jakkoli jsou soudci před působením orgánů státní
správy soudů (tedy i předsedy soudu) na jejich rozhodovací činnost chráněni nejrůznějšími
instituty zaručujícími jejich nestrannost a nezávislost, přesto má předseda soudu určité možnosti,
jak přímo či nepřímo na soudce svého soudu působit, např. úpravou rozvrhu práce, nejrůznějšími
organizačními opatřeními či diskrecí při poskytování materiálních a technických prostředků
potřebných pro výkon činnosti soudce. Navíc nelze vyloučit, že mezi soudci a předsedou soudu
mohou existovat pozitivní či negativní vztahy (solidarita s nadřízeným, či naopak odmítavý vztah
k němu), které mohou vytvářet pochybnost o jejich nepodjatosti. Pokud by právě tito soudci
rozhodovali spor, ve kterém v prvním stupni rozhodoval předseda daného soudu, hrozilo
by, že by nebyli dostatečně emocionálně a vztahově vzdáleni věci, kterou by měli rozhodovat,
a chyběl by jim potřebný odstup a nadhled. Všechny tyto okolnosti ve svém souhrnu jsou
důvodem k pochybnosti o nepodjatosti všech soudců specializovaných senátů městského soudu
(viz usnesení NSS ze dne 25. 8. 2011, č . j. Nad 18/2011 – 52).
Vzhledem k výše uvedenému tedy Nejvyšší správní soud přikazuje předmětnou
věc k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Praze, který je pro žalobkyni i žalovaného
soudem nejbližším. Přikázání věci jinému krajskému soudu by tak odporovalo zásadě
hospodárnosti řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. června 2015
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu