ECLI:CZ:NSS:2015:NAD.171.2015:32
sp. zn. Nad 171/2015 - 32
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: L. K., zastoupeného
Mgr. Barborou Kubinovou, advokátkou, se sídlem Milešovská 6, Praha 3, proti žalovanému:
Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 427/16, Praha 2, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 19. 3. 2015, č. j. MSP-827/2014-OT-OSV/3, o návrhu Krajského soudu
v Brně na přikázání věci jinému soudu,
takto:
Věc se přikazuje Krajskému soudu v Praze.
Odůvodnění:
[1] Žalobce dne 17. 9. 2014 požádal Krajský soud v Brně (dále též „krajský soud“) dle zákona
č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“), o poskytnutí informace, na kterých vysokých
školách získali vzdělání v oblasti práva, tedy příslušný titul JUDr. nebo Mgr., soudci krajského
soudu JUDr. Zuzana Bystřická, Mgr. Petr Pospíšil a JUDr. Kateřina Mrázová, Ph.D. Žalobce dále
žádal o poskytnutí seznamu řízení zahájených u krajského soudu v letech 2012 a 2013,
a to v rozdělení podle jednotlivých senátů seřazených vzestupně podle data zahájení řízení či data
nápadu senátu. Ke každému řízení požadoval uvedení spisové značky, data zahájení řízení či data
nápadu senátu, označení účastníků řízení, a uvedení informace, zda již řízení bylo ukončeno,
a pokud ano, k jakému datu. Taktéž jej zajímalo, která z těchto řízení byla vyřizována
v přednostním režimu. Ve svém podání ze dne 6. 10. 2014 upřesnil, že přednostním režimem
rozumí režim dle ustanovení §56 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[2] Stížností ze dne 19. 11. 2014 žalobce brojil proti postupu krajského soudu,
který mu dle jeho slov poskytl pouze část požadovaných informací, ač již marně uplynula lhůta
pro poskytování informací a nebylo rozhodnuto o odložení žádosti ani o odmítnutí žádosti.
Žalovaný žalobcovu stížnost rozhodnutím ze dne 19. 3. 2015, č. j. MSP-827/2014-OT-OSV/3
(dál jen „napadené rozhodnutí“), zamítl.
[3] Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce dne 18. 5. 2015 u věcně a místně
příslušného Krajského soudu v Brně žalobu. Krajský soud přípisem ze dne 1. 6. 2015,
č. j. 29 A 80/2015 – 17, předložil věc Nejvyššímu správnímu soudu s návrhem na její přikázání
jinému krajskému soudu podle §9 odst. 1 s. ř. s., přičemž odkázal na judikaturu zdejšího soudu,
podle které jsou všichni soudci specializovaných správních senátů krajského soudu
z projednávání a rozhodování věci vyloučeni tehdy, pokud daný soud rozhodoval v posuzované
věci již v postavení správního orgánu. Krajský soud se domníval, že je dána objektivní
pochybnost o nepodjatosti všech soudců specializovaných senátů správního úseku Krajského
soudu v Brně.
[4] Žalovaný se s názorem krajského soudu ztotožnil a současně navrhl, aby byla věc
s ohledem na procesní ekonomii, jakož i sídlo žalovaného a bydliště žalobce, přikázána
Městskému soudu v Praze. Žalobce se k návrhu krajského soudu nevyjádřil.
[5] Nejvyšší správní soud shledal návrh krajského soudu na přikázání věci jinému než místně
příslušnému soudu důvodným.
[6] Ustanovení §9 odst. 1 s. ř. s. Nejvyššímu správnímu soudu ukládá povinnost přikázat
věc jinému než místně příslušnému krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců
specializovaných senátů místně příslušného soudu nelze sestavit senát. Podle §9 odst. 3 s. ř. s.
mají účastníci právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána.
[7] Místně příslušný Krajský soud v Brně je povinným subjektem podle zákona o svobodném
přístupu k informacím, a tedy správním orgánem prvního stupně, a současně je i správním
soudem, který by měl rozhodovat o žalobě proti rozhodnutí žalovaného, kterým byl postup
Krajského soudu v Brně potvrzen. V obdobném případě, jako je tento, Nejvyšší správní soud
dospěl k závěru, že „lze mít důvodné pochybnosti o nepodjatosti těchto soudců, protože Městský soud v Praze
v řízení rozhodoval jako správní orgán I. stupně, což je subjekt totožný se správním soudem, který by měl ve věci
rozhodnout. Všichni soudci specializovaných senátů tohoto soudu jsou proto vyloučeni pro možnou podjatost“
(viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2008, č. j. Nao 4/2008 – 47, všechna
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz). V této souvislosti
je vhodné poukázat i na obecnou právní zásadu „nemo iudex in causa sua“, podle které nikdo nesmí
být soudcem ve vlastní věci a ve sporu mezi dvěma subjekty musí vždy rozhodovat nezávislý třetí
subjekt.
[8] Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud uzavírá, že jsou všichni
soudci specializovaných senátů Krajského soudu v Brně vyloučeni z projednávání
a rozhodování věci vedené pod sp. zn. 29 A 80/2015 pro možnou podjatost. Proto nelze sestavit
senát a jsou splněny podmínky pro přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu
podle §9 odst. 1 s. ř. s.
[9] Nejvyšší správní soud věc přikazuje Krajskému soudu v Praze, neboť na rozdíl
od žalovaného má za to, že je tento soud k projednání a rozhodnutí věci z pohledu procesní
ekonomie nejvhodnější. V jeho obvodu se sice bydliště žalobce a sídlo žalobcova zástupce
ani sídlo žalovaného nenacházejí, nicméně sídlo soudu je rovněž v Praze, takže je předpoklad
geografické blízkosti účastníkům splněn. Nadto je Nejvyššímu správnímu soudu z úřední činnosti
známo, že Městský soud v Praze je dlouhodobě přetížen, což se odráží i v průměrné délce řízení,
jež ve věcech správního soudnictví v roce 2013 představovala téměř čtyřnásobek průměrné délky
řízení před Krajským soudem v Praze (viz Statistický přehled soudních agend pro rok 2013,
druhá část, vydaný Ministerstvem spravedlnosti, dostupný z http://cslav.justice.cz/InfoData).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. července 2015
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu