ECLI:CZ:NSS:2015:NAD.175.2015:15
sp. zn. Nad 175/2015 - 15
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců
JUDr. Filipa Dienstbiera a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobce: P. P., proti žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení, Křížová 25, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalované
ze dne 9. 1. 2015, č. j. X, v řízení o nesouhlasu Krajského soudu v Brně s postoupením této věci
Městským soudem v Praze,
takto:
K projednání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Brně
pod sp. zn. 41 Ad 20/2015 je místně p ř í s l u š n ý Krajský soud v Brně.
Odůvodnění:
[1] Žalobce podal dne 16. 3. 2015 u Městského soudu v Praze žalobu proti v záhlaví
označenému rozhodnutí žalované, kterým zamítla námitky žalobce a potvrdila své rozhodnutí
ze dne 10. 11. 2014, č. j. X, jímž podle §118a odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém
pojištění, uložila žalobci povinnost vrátit přeplatek na sirotčím důchodu ve výši 20.408 Kč, který
vznikl za období od 8. 6. 2014 do 7. 10. 2014.
[2] Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. 4. 2015, č. j. 2 Ad 10/2015 - 6 rozhodl
o postoupení věc Krajskému soudu v Brně. Poukázal na §7 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), podle něhož je ve věcech důchodového pojištění
k řízení místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu má navrhovatel bydliště. Z rozhodnutí
žalované vyplývá, že bydliště žalovaného bylo před umístěním do věznice na adrese P . 22, tedy
v obvodu Krajského soudu v Brně, který je místně příslušným soudem k přezkumu rozhodnutí.
[3] Krajský soud v Brně s postoupením věci nesouhlasil, a proto věc podle §7 odst. 5 s. ř. s.
předložil Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti. Uvedl, že podle
rozhodnutí žalované je žalobce od 13. 3. 2013 ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Jiřice,
kde doposud pobývá. Z uvedeného je patrné, že místo trvalého bydliště vyplývající z Centrální
evidence osob je jen formálním údajem a žalobce se skutečně zdržuje na adrese Věznice Jiřice,
P. O. BOX 8, 289 22 Lysá nad Labem. Podle Krajského soudu v Brně je proto v dané věci dána
místní příslušnost Městského soudu v Praze.
[4] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že nesouhlas Krajského soudu v Brně
s postoupením věci není důvodný.
[5] V posuzované věci jde o sirotčí důchod, pro určení místní příslušnosti krajských soudů
se proto uplatní speciální pravidlo obsažené v §7 odst. 3 s. ř. s., podle něhož „ve věcech důchodového
pojištění a dávek podle zvláš tních předpisů vyplácených spolu s důchody a ve věcech zaměstnanosti, ochrany
zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele, dávek státní sociální podpory, dávek pro osoby
se zdravotním postižením, průkazu osoby se zdravotním postižením, příspěvku na péči a dávek pomoci v hmotné
nouzi je k řízení příslušný krajský soud, v jehož obvodu má navrhovatel bydliště nebo sídlo, popřípadě v jehož
obvodu se zdržuje“.
[6] Nejvyšší správní soud skutkově obdobnou situaci, kdy žalobce byl rovněž v době podání
žaloby ve výkonu trestu odnětí svobody, posuzoval již v usnesení ze dne 8. 6. 2004,
č. j. Nad 79/2004 - 25, č. 371/2004 Sb. NSS. Dospěl k závěru, že „za bydliště fyzické osoby podle
ustanovení §7 odst. 3 s. ř. s. je nutno považovat místo, kde tato osoba bydlí s úmyslem se zde zdržovat trvale.
Určení místní příslušnosti podle druhého pravidla zde uvedeného, tj. podle místa , kde se navrhovatel zdržuje,
se uplatní teprve tehdy, když místní příslušnost nelze určit podle pravidla prvého, a to např. proto, že v České
republice neexistuje žádné místo, kde by navrhovatel bydlel s úmyslem zdržovat se trvale. Skutečnost,
že navrhovatel je ve výkonu trestu odnětí svobody, nemá na určení místa jeho bydliště vliv, neboť z žádných
skutečností nelze usuzovat, že by ve věznici bydlel s úmyslem dlouhodobě či trvale se zde zdržovat.”
[7] Výše uvedený závěr potvrdil a rozšířil Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 20. 3. 2013,
č. j. Nad 17/2013 - 16. K pojmu bydliště uvedl, že „rovněž dostupné komentáře občanského soudního
řádu k pojmu ‚bydliště fyzické osoby‘, kteréžto určuje její obecný soud, vychází z toho, že bydlištěm se rozumí
místo pobytu, tedy místo, ve kterém se daná osoba zdržuje s úmyslem zdržovat se zde trvale. Tento pojem nelze
zaměňovat s pojmem ‚trvalý pobyt‘, jejž užívají předpisy, které upravují evidenci obyvatel. Rozhodující tedy není,
kde je fyzická osoba přihlášena k pobytu a jakou adresu má uvedenu v občanském průkazu či jiném dokladu
totožnosti, ale její bydliště skutečné, faktické. Tím je třeba rozumět obec nebo městský obvod, kde daná osoba
bydlí s úmyslem se zde trvale zdržovat, tedy kde má byt, rodinu nebo kde pracuje, jestliže zde také bydlí“.
[8] Vzhledem k citovaným závěrům, podle nichž je pojem bydliště nutné vykládat ve smyslu
místa, kde osoba bydlí s úmyslem se zde trvale zdržovat, nemá na určení místní příslušnosti vliv
skutečnost, že se žalobce v současné době nachází ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici
Jiřice. Tato okolnost je na vůli účastníka nezávislá a je z povahy věci dočasná (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2015, č. j. Nad 87/2015 - 40).
[9] Pro určení místní příslušnosti v posuzované věci je nutno vycházet ze skutečnosti, že trvalý
pobyt žalobce v P. je rovněž místem jeho bydliště, neboť ze spisu nevyplývá nic, z čeho by bylo
možné usuzovat jinak.
[10] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud o nesouhlasu Krajského soudu v Brně
s postoupením věci rozhodl podle §7 odst. 5 s. ř. s. tak, že soudem místně příslušným
k projednání a rozhodnutí věci je Krajský soud v Brně. Tímto rozhodnutím Nejvyššího správního
soudu jsou soudy vázány.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. června 2015
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu