ECLI:CZ:NSS:2015:NAD.222.2015:63
sp. zn. Nad 222/2015 - 63
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobkyně: Ing. J. P.,
proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1,
Praha 2, v řízení o námitce podjatosti ve věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp.zn.
Nao 174/2015,
takto:
Soudkyně Nejvyššího správního soudu JUDr. Marie Žižková a JUDr. Lenka Kaniová
nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího správního soudu
pod sp. zn. Nao 174/2015.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala v řízení vedeném u Krajskéhosoudu v Ostravě
(sp. zn. 20 Ad 30/2015) dne 29. 5. 2015 námitku podjatosti soudkyně JUDr. Janě Záviské. Tato
námitka byla předložena Nejvyššímu správnímu soudu, aby o ní bylo rozhodnuto. Nejvyšší
správní soud poučil účastníky řízení, že věc je vedena pod sp. zn. Nao 174/2015 a podle rozvrhu
práce bude o podané námitce rozhodovat senát, jehož členy jsou JUDr. Marie Žižková,
JUDr. Josef Baxa, JUDr. Lenka Kaniová a JUDr. Filip Dienstbier, přičemž v případě dlouhodobé
nepřítomnosti některého ze jmenovaných soudců může být senát doplněn některým ze soudců
druhého senátu. Současně je poučil, že mají-li za to, že některý z uvedených soudců je vyloučen
z projednávání a rozhodování věci pro svůj poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům,
mohou namítnout jeho podjatost ve lhůtě jednoho týdne od doručení tohoto vyrozumění.
Žalobkyně následně namítla podjatost soudkyň JUDr. Marie Žižkové a JUDr. Lenky
Kaniové, a dále soudkyň druhého senátu Nejvyššího správního soudu JUDr. Miluše Doškové
a Mgr. Evy Šonkové. Námitku podjatosti žalobkyně odůvodnila tím, že jmenované soudkyně
již dříve v její věci rozhodovaly, a tudíž „[m]ají v uvedeném faktický poměr k věci, účastníkům, nebo jejich
zástupcům“
Soudkyně JUDr. Marie Žižková a JUDr. Lenka Kaniová se k námitce podjatosti vyjádřily
tak, že k žalobkyni ani k projednávané věci nemají žádný vztah, a proto se necítí být ve věci
podjaté.
Podle ust. §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci tehdy,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané
věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Podle ust. §8 odst. 5 s. ř. s. účastník nebo osoba zúčastněná na řízení může namítnout
podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho
týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit
při tomto jednání. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna
a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne
usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní soud, a je-li namítána podjatost soudní osoby,
tlumočníka nebo znalce, senát po jejich vyjádření.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu nestrannost
soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah
soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost
vnímat i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti,
jež vyvolávají oprávněné pochybnosti o nepodjatosti soudce v konkrétním případě. Vyloučení
soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nejen na skutečně prokázané
podjatosti, ale i tehdy, lze-li mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Při posuzování této otázky
je tedy třeba posuzovat, zda s ohledem na okolnosti případu lze mít za to, že by soudce
mohl být podjatý (viz nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94,
publ. pod N 127/6 SbNU 429). Soudce může být vyloučen z projednání a rozhodnutí věci teprve
tehdy, je-li evidentní, že jeho vztah k věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové
povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude schopen nezávisle
a nestranně rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01,
publ. pod N 98/23 SbNU 11). Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených
v ust. §8 s. ř. s. totiž představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat
svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod). Odnětí věci příslušnému soudci a přikázání soudci jinému je nutno
chápat jako postup výjimečný.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na výsledku
projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy by soudce byl účastníkem řízení, nebo v případě,
že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen na svých právech. Vyloučen je také soudce,
který získal o věci poznatky jiným způsobem než dokazováním při jednání, např. jako svědek
vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování. Totéž platí i v případě, má-li soudce
k účastníkům řízení, případně k jejich zástupcům, příbuzenský, přátelský nebo zjevně nepřátelský
vztah, příp. vztah ekonomické závislosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999,
sp. zn. 2 Cdon 828/96).
V daném případě neexistují žádné důvody pro pochybnosti o nepodjatosti soudkyň
JUDr. Marie Žižkové a JUDr. Lenky Kaniové z důvodu jejich poměru k věci, k účastníkům
a k jejich zástupcům. Ani z tvrzení žalobkyně, ani z obsahu soudního spisu nevyplývá,
že by existoval vztah těchto soudkyň k dané věci a k účastníkům, který by dosahoval takové
povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou schopny nezávisle
a nestranně rozhodovat. Z obsahu soudního spisu také nevyplývá, že by se soudkyně
JUDr. Marie Žižkové a JUDr. Lenky Kaniové podílely na projednávání nebo rozhodování
předmětné věci u příslušného správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení.
Rozhodování věci v předchozím soudním řízení je třeba chápat nikoli časově, tedy jako jakékoliv
řízení před správním soudem, jehož byla žalobkyně účastníkem a v němž se již tyto soudkyně
podílely na rozhodování, nýbrž instančně Vyloučen by byl jen soudce, který by o téže věci
rozhodoval nejprve v řízení u krajského soudu, a následně pak v řízení o kasační stížnosti
u Nejvyššího správního soudu, příp. naopak (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
19. 3. 2003, č. j. Nao 2/2003 - 18, publ. pod č. 53/2004 Sb. NSS).
V ust. §8 odst. 1 poslední věta s. ř. s. je výslovně uvedeno, že důvodem k vyloučení
soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci
nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Postup soudce v řízení o projednávané věci
a rozhodování v jiných věcech proto nemůže vést k jeho vyloučení, byť by v těchto věcech byl
žalobce neúspěšný. Účastníkův nesouhlas s právními závěry, které soudce dříve vyslovil, je při
posuzování jeho podjatosti irelevantní. Soudce může být vyloučen z rozhodování jen
z objektivních důvodů, nikoli pro subjektivní přesvědčení účastníka řízení o nespravedlivosti
dřívějšího rozhodnutí či neústavnosti postupu soudu. Zpochybňovat rozhodnutí soudu jistě lze,
ale k tomu slouží opravné prostředky, jsou-li přípustné.
Nejvyšší správní soud proto o námitce podjatosti žalobkyně vůči výše jmenovaným
soudkyním rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Co se týče námitky podjatosti soudkyň druhého senátu Nejvyššího správního soudu
JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové, je třeba odkázat na usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 18. 5. 2006, č. j. Nao 32/2005 – 34, nebo ze dne 9. 2. 2011, č. j. Nao 6/2011 – 208,
v nichž bylo vysloveno, že v případě, kdy je „účastníkem vznesena námitka podjatosti všech soudců
určitého soudu, a přitom je již zřejmé, kterému soudci (soudcům) je či bude věc přidělena, je účelné se zabývat
otázkou podjatosti jiných než těchto soudců jen za předpokladu, že u nich bude shledán důvod k vyloučení (…)
I při posuzování námitky podjatosti totiž nutno respektovat zásadu hospodárnosti řízení, která v daném případě
velí postupovat tak, aby podjatost jednotlivých soudců byla prověřována jen dotud, dokud se nenajde potřebný počet
soudců, kteří jsou ve vztahu k věci nepodjatí a kteří tedy ve věci mohou jednat a rozhodovat.“
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. srpna 2015
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu