ECLI:CZ:NSS:2015:NAD.228.2015:31
sp. zn. Nad 228/2015 - 31
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: K. E.,
zast. Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 834/8, Brno, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou
936/3, Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 1. 2015, č. j. MV-1630-
3/OAM-2015, o nesouhlasu soudu s postoupením věci podle §7 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, ve věci vedené u Městského soudu v
Praze pod sp. zn. 4 A 48/2015,
takto:
K projednání a rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Praze
pod sp. zn. 4 A 48/2015 je př ísluš ný Městský soud v Praze.
Odůvodnění:
[1] Žalobou podanou dne 9. 2. 2015 u Krajského soudu v Brně se žalobce domáhá
přezkoumání rozhodnutí žalovaného uvedeného v záhlaví, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání
a potvrzeno usnesení Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, ze dne
24. 11. 2014, č. j. CPR-16257-15/ČJ-2014-930310-V214. Tímto usnesením bylo zastaveno řízení
o žádosti žalobce o vydání nového rozhodnutí ve věci zrušení platnosti rozhodnutí o správním
vyhoštění ve smyslu §122 odst. 7 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České
republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu
cizinců“).
[2] Krajský soud v Brně dospěl k závěru, že místně příslušným soudem k projednání
a rozhodnutí věci je podle §7 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), Městský soud v Praze. V prvním stupni správního řízení
totiž rozhodovala Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem
Olšanská 2, Praha 3, a území města Prahy spadá do obvodu tohoto soudu. Proto usnesením
ze dne 25. 5. 2015, č. j. 32 A 21/2015 - 20, jež nabylo právní moci 1. 6. 2015, vyslovil, že věc
se postupuje Městskému soudu v Praze (§7 odst. 5, věta první, s. ř. s.).
[3] Městský soud v Praze s tímto závěrem nesouhlasil, proto věc předložil Nejvyššímu
správnímu soudu k rozhodnutí o příslušnosti (§7 odst. 5, věta druhá, s. ř. s.). Vysvětlil, že dle
jeho názoru není rozhodnutí žalovaného rozhodnutím o správním vyhoštění, ale rozhodnutím
o žádosti žalobce podle §122 odst. 7 zákona o pobytu cizinců. Místní příslušnost krajského
soudu je proto stanovena §172 odst. 6, větou první, zákona o pobytu cizinců, a to podle místa
pobytu žalobce, které bylo ke dni podání žaloby v Brně.
[4] Nejvyšší správní soud neshledal nesouhlas Městského soudu v Praze s postoupením věci
důvodným.
[5] V soudním řízení správním je místní příslušnost obecně upravena v §7 odst. 2 s. ř. s., dle
kterého nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo
správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu
domáhá ochrany. Má-li tento správní orgán sídlo mimo obvod své působnosti, platí, že má sídlo v obvodu své
působnosti.
[6] Zákon o pobytu cizinců obsahuje speciální úpravu místní příslušnosti v §172 odst. 6.
Toto ustanovení obsahuje výjimku z obecného pravidla uvedeného výše, a to ve své první
a druhé větě, dle kterých k řízení o žalobě proti správnímu rozhodnutí je místně příslušný krajský soud,
v jehož obvodu je cizinec v den podání žaloby hlášen k pobytu; jde-li o cizince, který nemusí hlásit pobyt, krajský
soud, v jehož obvodu se převážně zdržuje, a v ostatních případech krajský soud, v jehož obvodu byl zjištěn pobyt
cizince na území. Pobývá-li cizinec v zahraničí, je místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu by měl cizinec
po vstupu na území splnit ohlašovací povinnost.
[7] Dle věty třetí to nicméně neplatí, jde-li o rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí o povinnosti
uhradit náklady spojené se správním vyhoštěním, rozhodnutí o zajištění, rozhodnutí o prodloužení doby trvání
zajištění, rozhodnutí o umístění cizince do části s přísným režimem zajištění a rozhodnutí o správním deliktu.
Ustanovení §172 odst. 6, věta třetí, zákona o pobytu cizinců tedy vylučuje užití zvláštního
pravidla pro určení místní příslušnosti ve vybraných věcech, mimo jiné jde-li o rozhodnutí
o správním vyhoštění.
[8] Současné (a pro projednávanou věc rozhodné) znění uvedeného ustanovení bylo
do zákona o pobytu cizinců zavedeno zákonem č. 303/2011 Sb., kterým se mění zákon
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
I důvodová zpráva k tomuto zákonu výslovně uvádí, že „[c]ílem navržené změny je změnit místní
příslušnost v řízení o žalobě proti správnímu rozhodnutí vydávanému podle zákona o pobytu cizinců. (...)
Navrhovaná změna místní příslušnosti by měla eliminovat zatížení Městského soudu v Praze,“ současně však:
„[n]ávrh rovněž počítá s případy, které se budou řídit obecnou místní příslušností stanovenou soudním řádem
správním.“ Zákonodárce tedy sledoval eliminaci zatížení Městského soudu v Praze, přesto
v určitých případech preferoval obecnou místní příslušnost upravenou v s. ř. s.
[9] Spornou otázkou tedy je, zda rozhodnutí o žádosti o vydání nového rozhodnutí ve věci
zrušení platnosti rozhodnutí o správním vyhoštění (respektive rozhodnutí o odvolání proti
rozhodnutí, jímž bylo toto řízení zastaveno) je rozhodnutím o správním vyhoštění ve smyslu
§172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců.
[10] Podle §122 odst. 7 zákona o pobytu cizinců policie vydá na žádost cizince, který se po nabytí
právní moci rozhodnutí o správním vyhoštění stal občanem jiného členského státu Evropské unie, nové rozhodnutí
[zde poznámka pod čarou odkazuje na §101 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“)], kterým zruší rozhodnutí o správním vyhoštění, pokud
nehrozí nebezpečí, že by mohl při svém pobytu na území ohrozit bezpečnost státu, závažným způsobem narušit
veřejný pořádek nebo ohrozit veřejné zdraví. Obdobně policie postupuje v případě cizince, který se po pravomocném
rozhodnutí o správním vyhoštění stal rodinným příslušníkem občana Evropské unie.
[11] Z dikce tohoto ustanovení vyplývá, že rozhodnutí podle §122 odst. 7 zákona o pobytu
cizinců je novým rozhodnutím ve smyslu správního řádu. Jedná se tedy o nové posouzení
pravomocně rozhodnuté věci za změněných výchozích podmínek, které zákon o pobytu cizinců
konkrétně předvídá, nicméně o rozhodnutí v téže věci. Proto řízení o žádosti podle §122 odst. 7
zákona o pobytu cizinců s „klasickým“ řízením o správním vyhoštění nepochybně úzce souvisí.
[12] Z těchto důvodů se určení místní příslušnosti soudu k řízení o žalobě proti rozhodnutí
vydanému ve výše uvedeném řízení řídí stejnými pravidly jako v případě žaloby proti rozhodnutí
o správním vyhoštění. K tomuto závěru ostatně Nejvyšší správní soud dospěl již v usnesení
ze dne 19. 1. 2012, č. j. Nad 36/2011 – 17, nicméně je třeba podotknout, že za účinnosti
předchozí právní úpravy, která nezakotvovala výjimku dle §172 odst. 6, věty třetí, zákona
o pobytu cizinců. Pro rozhodnutí nyní projednávané věci je tak místně příslušný soud určený
podle §7 odst. 2 s. ř. s.
[13] Nejvyšší správní soud vzhledem k výše uvedenému rozhodl o nesouhlasu Městského
soudu v Praze tak, že soudem místně příslušným k vyřízení věci je Městský soud v Praze
(§7 odst. 5, věta druhá, s. ř. s.), neboť sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí
v prvním stupni, se nachází v jeho obvodu (viz příloha č. 2, bod 1., ve spojení s přílohou č. 4,
bodem 3., k zákonu č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudů
a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Rozhodnutím Nejvyššího
správního soudu o otázce místní příslušnosti jsou soudy vázány (§7 odst. 5, věta třetí, s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. srpna 2015
JUDr. Radan Malík
předseda senátu