ECLI:CZ:NSS:2015:NAD.253.2015:21
sp. zn. Nad 253/2015 - 21
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: J. O., zastoupen
JUDr. Jiřím Císařem, advokátem, se sídlem Hrnčířská 55/14, Ústí nad Labem, proti žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5 - Smíchov, v řízení
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 5. 2015, č. j. 550 122 2265/44091-Mach, o
nesouhlasu Krajského soudu v Ústí nad Labem s postoupením věci,
takto:
K řízení je místně p ř í s l u š n ý Krajský soud v Praze.
Odůvodnění:
[1] Žalobou podanou dne 28. 7. 2015 u Krajského soudu v Plzni se žalobce domáhal zrušení
rozhodnutí žalované ze dne 28. 5. 2015, č. j. 550 122 2265/44091-Mach, jímž byly zamítnuty
námitky žalobce a potvrzeno rozhodnutí o snížení invalidního důchodu žalobce.
[2] Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 12. 8. 2015, č. j. 16 Ad 89/2015 - 11, postoupil
věc Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Žalobce podal žalobu ve věci invalidního důchodu,
a proto byl podle ustanovení §7 odst. 1 a 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), k řízení příslušný krajský soud, v jehož obvodu
měl žalobce bydliště, popřípadě, v jehož obvodu se žalobce zdržoval. Žalobce byl v době podání
žaloby ve výkonu trestu ve Věznici Horní Slavkov, trvalé bydliště má v K., obecným soudem je
tak Okresní soud v Kladně, místně příslušným je podle ustanovení §7 odst. 3 s. ř. s. Krajský soud
v Ústí nad Labem.
[3] Krajský soud v Ústí nad Labem nesouhlasil s postupem Krajského soudu v Plzni, a proto
dne 3. 9. 2015 věc předložil ve smyslu ustanovení §7 odst. 5 s . ř. s. Nejvyššímu správnímu soudu
k rozhodnutí o místní příslušnosti. K tomu uvedl, že žalobce, byť se v době podání žaloby
nacházel ve Věznici Horní Slavkov, má bydliště v K., které je v působnosti Krajského soudu
v Praze, neboť do obvodu tohoto soudu patří i Okresní soud v Kladně, jenž je obecným soudem
žalobce.
[4] Žalobce ani žalovaná se ve lhůtě stanovené soudem nevyjádřili.
[5] Podle §7 odst. 3 s. ř. s. „[v]e věcech důchodového pojištění a dávek podle zvláštních předpisů
vyplácených spolu s důchody1a) a ve věcech zaměstnanosti, ochrany zaměstnanců při platební neschopnosti
zaměstnavatele, dávek státní sociální podpory, dávek pěstounské péče, dávek pro osoby se zdravotním postižením,
průkazu osoby se zdravotním postižením, příspěvku na péči a dávek pomoci v hmotné nouzi je k řízení příslušný
krajský soud, v jehož obvodu má navrhovatel bydliště nebo sídlo, popřípadě , v jehož obvodu se zdržuje“.
[6] Nejvyšší správní soud skutkově obdobný případ posuzoval již v usnesení ze dne
8. 6. 2004, č. j. Nad 79/2004 - 25, č. 371/2004 Sb. NSS (všechna rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu jsou dostupná na: www.nssoud.cz). Žalobce zde brojil u Krajského soudu
v Ostravě žalobou proti rozhodnutí o zamítnutí jeho žádosti o plný invalidní důchod, přičemž
uvedl jako adresu věznici, ve které v době podání žaloby vykonával trest odnětí svobody. Krajský
soud v Ostravě posoudil svoji místní příslušnost a věc postoupil Krajskému soudu v Ústí
nad Labem, v jehož obvodu měl žalobce bydliště. Nejvyšší správní soud následně při předložení
věci dospěl k závěru, že místně příslušný byl Krajský soud v Ústí nad Labem. Rozhodující bylo
totiž určení místní příslušnosti v souladu s prvním pravidlem v §7 odst. 3 s. ř. s., podle něhož
je třeba za bydliště žalobce jako fyzické osoby považovat místo, kde tato osoba bydlí s úmyslem
se zde trvale zdržovat, a druhé pravidlo se mohlo uplatnit pouze tehdy, pokud nebylo možné
zjistit místní příslušnost podle pravidla prvního.
[7] Uvedený závěr potvrdil a o nové důvody rozšířil Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne
20. 3. 2013, č. j. Nad 17/2013 - 16. K pojmu bydliště uvedl, že „[r]ovněž dostupné komentáře
občanského soudního řádu k pojmu ‚bydliště fyzické osoby‘, kteréžto určuje její obecný soud, vychází z toho,
že bydlištěm se rozumí místo pobytu, tedy místo, ve kterém se daná osoba zd ržuje s úmyslem zdržovat
se zde trvale. Tento pojem nelze zaměňovat s pojmem ‚trvalý pobyt‘, jejž užívají předpisy, které upravují evidenci
obyvatel. Rozhodující tedy není, kde je fyzická osoba přihlášena k pobytu a jakou adresu má uvedenu
v občanském průkazu či jiném dokladu totožnosti, ale její bydliště skutečné, faktické. Tím je třeba rozumět obec
nebo městský obvod, kde daná osoba bydlí s úmyslem se zde trvale zdržovat, tedy kde má byt, rodinu nebo kde
pracuje, jestliže zde také bydlí“.
[8] S oběma shora citovanými rozhodnutími se Nejvyšší správní soud ztotožnil rovněž
v usnesení 21. 4. 2015, č. j. Nad 87/2015 – 40, kde byl žalobce v době podání žaloby taktéž
ve výkonu trestu ve věznici, přičemž Nejvyšší správní soud urč il místní příslušnost soudu
dle trvalého bydliště žalobce.
[9] Z citované judikatury, jež je plně aplikovatelná i na nyní posuzovaný případ, vyplývá,
že pojem bydliště je nutné vykládat ve smyslu místa, kde navrhovatel bydlí s úmyslem se zde
trvale zdržovat. Nejvyšší správní soud dále neshledal důvody, proč by se měl odchýlit
od své konstantní rozhodovací praxe. Za místo, kde účastník bydlí s úmyslem se zde zdržovat
trvale, zpravidla nebude možné pokládat věznici, kde účastník vykonává trest odnětí svobody,
což je okolnost na jeho vůli nezávislá a z povahy věci dočasná.
[10] Přirozenou součástí pojmu „bydliště“ je skutečnost, že se navrhovatel v místě pobytu
zdržuje dobrovolně, jenž je oproti pojmu „trvalý pobyt“ založen na právním uznání faktického
stavu (srovnej §80 odst. 1 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, s §10 odst. 1
věta první zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel, ve znění pozdějších předpisů). Nejvyšší
správní soud proto vycházel z toho, že trvalý pobyt žalobce v K. je rovněž místem jeho bydliště,
neboť ze spisu nevyplývá nic, z čeho by bylo možné usuzovat jinak. Okolnost, že se žalobce t. č.
zdržuje ve Věznici Horní Slavkov, proto nemá na určení místní příslušnosti vliv.
[11] S ohledem na výše uvedené shledal Nejvyšší správní soud nesouhlas Krajského soudu
v Ústí nad Labem s postoupením věci důvodným, a proto rozhodl podle §7 odst. 5 s. ř. s.
tak, že k řízení je místně příslušný Krajský soud v Praze. Tímto rozhodnutím Nejvyššího
správního soudu jsou soudy vázány.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. září 2015
Mgr. Jana Brothánková
předsedkyně senátu