ECLI:CZ:NSS:2015:NAD.28.2015:27
sp. zn. Nad 28/2015 - 27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy
a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobkyně:
PhDr. H. P., proti žalovanému: Obvodní soud pro Prahu 2, se sídlem Praha 2, Francouzská
808/19, o návrhu Městského soudu v Praze na přikázání věci jinému soudu,
takto:
Návrh Městského soudu v Praze na přikázání věci jinému krajskému
soudu se zamítá .
Odůvodnění:
Nejvyšší správní soud obdržel dne 16. 1. 2015 návrh Městského soudu v Praze
(dále jen „městský soud“) na přikázání shora uvedené právní věci k projednání jinému krajskému
soudu ve smyslu ustanovení §9 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Tento návrh odůvodnil tím, že napadené
rozhodnutí vydal za žalovaného v řízení o žádosti žalobkyně o poskytnutí informace předseda
Obvodního soudu pro Prahu 2 Mgr. Aleš Sabol, který byl v minulosti dlouholetým soudcem
Městského soudu v Praze, úseku správního soudnictví, a téměř všichni stávající soudci tohoto
úseku (včetně všech předsedů senátu a soudců senátu 9 A, kterému žaloba v této věci podle
rozvrhu práce napadla) jej osobně velmi dobře znají. Soudci správního úseku městského soudu
byli s Mgr. Alešem Sabolem v době jeho působení na městském soudu ve velmi častém osobním
kontaktu, konzultovali s ním pracovní záležitosti a poznali jej i po osobní stránce. Městský soud
má za to, že skutečnost, že předmětem soudního přezkumu je rozhodnutí, které za žalovaného
vydal dlouholetý kolega soudců městského soudu, by mohla zavdat objektivní pochybnost
o nepodjatosti soudců specializovaných senátů úseku správního soudnictví městského soudu.
Nejvyšší správní soud z předloženého spisu městského soudu zjistil, že dne 21. 10. 2014
u něj napadla žaloba podaná žalobkyní, která se domáhá zrušení „rozhodnutí“ Obvodního soudu
pro Prahu 2 ze dne 21. 10. 2014, sp. zn. 40 Si 78/2013, kterým jí Mgr. Aleš Sabol, předseda
Obvodního soudu pro Prahu 2, sdělil, že podle §17 odst. 5 zákona č. 106/1999 Sb.,
o svobodném přístupu k informacím (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“),
odložil její žádost o poskytnutí informace ze dne 27. 2. 2013, kterou se domáhala kopií všech
pravomocných rozsudků Obvodního soudu pro Prahu 2 vydaných v letech 2011 a 2012 v řízení
o odškodnění podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu
veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České
národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), s výjimkou odškodnění
za škodu (újmu) v řízeních trestních, kterými žalobám, byť jen zčásti, vyhověl. V žalobě nebyla
žalobkyní zmíněna námitka podjatosti kteréhokoli soudce Městského soudu v Praze. Přípisem
ze dne 19. 12. 2014 pak byli účastníci městským soudem vyrozuměni o záměru městského soudu
předložit věc zdejšímu soudu s návrhem na postup dle ustanovení §9 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně
se k tomuto záměru vyjádřila v podání ze dne 2. 1. 2015, ve kterém uvedla, že dle jejího názoru
„osobní známost“ soudců městského soudu s Mgr. Alešem Sabolem nemůže založit důvod
podjatosti. Důvod podjatosti by mohl být dán jen tehdy, kdyby bylo žalobou podle zákona
o svobodném přístupu k informacím napadeno rozhodnutí vydané přímo městským soudem.
V judikatuře se nesetkala s tak extenzivním výkladem možných důvodů vyloučení, podle kterých
by pro vyloučení postačovalo, že se soudce zná s tím, kdo rozhodnutí vydal. Žalovaný uvedl,
že proti postupu městského soudu podle §9 odst. 1 s. ř. s. nemá námitek.
Podle ustanovení §9 odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud přikáže věc jinému než místně
příslušnému krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně
příslušného soudu nelze sestavit senát.
Podle ustanovení §8 odst. 3 s. ř. s. soudce, který zjistí důvod své podjatosti, oznámí
takovou skutečnost předsedovi soudu a v řízení zatím může provést jen takové úkony, které
nesnesou odkladu. Předseda soudu na jeho místo určí podle rozvrhu práce jiného soudce nebo
jiný senát. Má-li předseda soudu za to, že není dán důvod k podjatosti soudce, nebo týká-li se věc
předsedy soudu, rozhodne o vyloučení Nejvyšší správní soud usnesením, a jde li o soudce
Nejvyššího správního soudu, jiný jeho senát.
Z výše citovaných ustanovení zákona je zcela evidentní, že přikázání věci jinému
než místně příslušnému krajskému (městskému) soudu ve smyslu §9 odst. 1 s. ř. s. (tzv. delegace
nutná) je pojmově spjato s vyloučením soudců místně příslušného soudu v rozsahu
znemožňujícím sestavit k projednání a rozhodnutí věci senát. Výčet důvodů, pro které mohou být
soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, je uveden v ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s.
Mechanismus, jakým se postupuje v případech tvrzené či namítané podjatosti soudců
(coby důvodu pro jejich vyloučení), je upraven rozdílně pro případ, kdy se podjatým cítí být sám
soudce (§8 odst. 3 s. ř. s.) a kdy námitku podjatosti vznese účastník řízení (§8 odst. 5 s. ř. s.).
V prvně zmiňovaném případě musí soudce důvod své podjatosti oznámit předsedovi soudu,
který ho buď implicite z projednávání věci vyloučí a svým rozhodnutím určí na jeho místo soudce
jiného, nebo předloží věc k rozhodnutí o vyloučení Nejvyššímu správnímu soudu. V případě,
kdy je námitka podjatosti vznesena účastníkem řízení, je věc k rozhodnutí o vyloučení soudce
předkládána Nejvyššímu správnímu soudu přímo (srov. usnesení zdejšího soudu ze dne
22. 9. 2009, č. j. Nao 60/2009 - 277, dostupné na www.nssoud.cz).
Ze shora popsané geneze věci je zřejmé, že konkrétní pochybnosti o nepodjatosti
soudců správního úseku Městského soudu v Praze má pouze předsedkyně senátu
9 A JUDr. Ivanka Havlíková, která věc zdejšímu soudu předložila (jiní soudci správního úseku
městského soudu ani senátu 9 A se k otázce své možné podjatosti podle obsahu návrhu a spisu
městského soudu nevyjádřili). O této otázce, rezultující případně ve vyloučení těchto soudců,
však žádným ze shora popsaných způsobů rozhodováno nebylo. V této souvislosti je rovněž
třeba uvést, že Nejvyšší správní soud na základě nyní předloženého návrhu otázku vyloučení
soudců správního úseku městského soudu posoudit ani nemůže, neboť s výjimkou předsedkyně
senátu JUDr. Ivanky Havlíkové se k této otázce jiný soudce nevyjádřil. Jestliže za této situace
nebylo zákonem předpokládaným způsobem najisto postaveno, že soudci správního úseku
městského soudu jsou z projednávání předmětné věci vyloučeni v rozsahu znemožňujícím
sestavit senát, který by věc projednal a rozhodl, není splněn základní procesní předpoklad
pro případné přikázání věci jinému místně příslušnému soudu.
Za daného stavu věci, kdy námitka podjatosti soudců správního úseku městského soudu
nebyla vznesena žalobkyní či žalovaným, přichází v úvahu jen postup dle ustanovení §8 odst. 3
s. ř. s. Teprve poté připadá v úvahu případné předložení věci Nejvyššímu správnímu soudu
k rozhodnutí o vyloučení soudců městského soudu z projednávání a rozhodování věci; postup
ve smyslu ustanovení §9 odst. 1 s. ř. s. je pak myslitelný až za situace, kdy by tímto způsobem
byli vyloučeni soudci správního úseku tohoto soudu v rozsahu vylučujícím sestavení senátu
k projednání a rozhodnutí věci. Takové úvahy jsou nicméně prozatím předčasné.
Z uvedených důvodů tedy Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo, než návrh městského
soudu na přikázání věci jinému místně příslušnému soudu zamítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. ledna 2015
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu