ECLI:CZ:NSS:2015:NAD.282.2015:30
sp. zn. Nad 282/2015 - 30
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: A. H., proti
žalovanému: Městský soud v Praze, se sídlem Spálená 2, 112 16 Praha, v řízení o žalobě proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 8. 2015, č. j. 1 Nc 2093/2015 – 285, o návrhu na
přikázání věci k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Praze,
takto:
K projednání a rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Praze pod
sp. zn. 11 A 154/2015 je p ř í s l u š n ý Městský soud v Praze.
Odůvodnění:
Žalobou podanou dne 8. 9. 2015 k Městskému soudu v Praze (dále „městský soud“)
se žalobce domáhá zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 8. 2015,
č. j. 1 Nc 2093/2015 - 285, kterým bylo rozhodnuto, že soudce Obvodního soudu pro Prahu 2
Mgr. Pavel Riedlbauch není vyloučen z projednávání a rozhodování věci vedené před Obvodním
soudem pro Prahu 2 (řízení o náhradu majetkové a nemajetkové újmy v důsledku nezákonného
rozhodnutí a nesprávného úředního postupu v řízení u Okresního soudu ve Vyškově
sp. zn. IT 235/2010).
Městský soud v Praze dne 14. 9. 2015 zaslal žalobci výzvu, aby se vyjádřil k záměru
Městského soudu v Praze na přikázání věci Krajskému soudu v Praze nebo Krajskému soudu
v Brně z důvodu vhodnosti dle §9 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“).
Svůj záměr městský soud odůvodnil skutečností, že o podané žalobě podle §7 odst. 1 a 2 s. ř. s.
by měl rozhodnout jako místně příslušný týž soud, jenž je zároveň žalovaným správním úřadem.
K záměru soudu se vyjádřila rovněž předsedkyně senátu 18 Co městského soudu,
civilního úseku, který napadané usnesení vydal; s navrhovaným postupem vyslovila nesouhlas,
a to s odkazem na zásadu procesní ekonomie. Zejména zdůraznila, že je zcela zjevné, že soudy
ve správním soudnictví nemají pravomoc k přezkumu napadeného usnesení vydaného soudem
v občanském soudním řízení, a je proto na místě, aby o odmítnutí žaloby z důvodu
neodstranitelného nedostatku pravomoci rozhodl soud, u něhož byla žaloba podána.
Žalobce vyslovil souhlas s tím, aby věc projednal Krajský soud v Praze.
Dne 15. 10. 2015 předložil městský soud Nejvyššímu správnímu soudu návrh
na přikázání věci k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Praze z důvodu vhodnosti.
Nejvyšší správní soud neshledal v daném případě důvod k přikázání věci jinému soudu.
Nejvyšší správní soud především konstatuje, že delegace vhodná je výjimkou ze zásady
trvání místní příslušnosti a z ústavní zásady zákonného soudu a soudce, a proto k ní lze přistoupit
pouze v těch ojedinělých případech, v nichž by projednání věci jiným než místně příslušným
krajským soudem znamenalo z komplexního pohledu hospodárnější, rychlejší či po skutkové
stránce spolehlivější a důkladnější posouzení věci (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu ze dne 22. 4. 2004, č. j. Nad 138/2003 - 26). Je tak zcela výjimečným opatřením
a její důvody nutno interpretovat velmi restriktivně, neboť jde o výjimku z místní příslušnosti
soudu zasahující do práva účastníků řízení na zákonného soudce dle čl. 38 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod [srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 544/02 ze dne
8. 10. 2002 (U 33/28 SbNU 429), nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 529/08 ze dne
12. 3. 2009 (N 55/52 SbNU 549)].
Jelikož postup podle §9 odst. 2 s. ř. s. vyjadřuje výjimku z ústavně garantované zásady,
že nikdo nemůže být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu stanoví zákon
(čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), musí být skutečnosti, které odůvodňují přikázání
věci jinému než příslušnému soudu, výjimečné, závažné a objektivní povahy. Přikázání věci
jinému soudu z důvodu vhodnosti tak představuje opatření povahy zřídkavé, jež musí být náležitě
odůvodněno z hlediska přesvědčivosti a významnosti uplatňovaných důvodů, neboť představuje
průlom do ústavního principu zákonného soudce (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv
a svobod).
Nejvyšší správní soud podotýká, že městský soud zde předkládá návrh na delegaci
vhodnou – nikoli nutnou. Přitom základním procesním předpokladem pro předložení věci
Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí dle §9 odst. 1 s. ř. s. je předchozí vyloučení soudců
správního úseku soudu v rozsahu neumožňujícím sestavit k projednání a rozhodnutí věci senát,
a to vždy postupem dle §8 odst. 3 s. ř. s. či dle §8 odst. 5 s. ř. s. Pouhá skutečnost,
že je žalovaným krajský soud (v daném případě Městský soud v Praze), automaticky neznamená,
že by byli z projednávání a rozhodnutí takovéto věci vyloučeni všichni soudci specializovaných
senátů tohoto soudu, a bylo tak třeba postupovat podle §9 odst. 1 soudního řádu správního.
Takové námitky však v dané věci nevznesl ani žalobce ani soudci správního úseku,
resp. rozhodujícího senátu.
V dané věci, není sporu o tom, že návrh žalobce je zjevně neúspěšný, neboť se nejedná
o věc spadající do správního soudnictví, a nelze něž jej odmítnout, pro neodstranitelný
nedostatek pravomoci soudů ve správním soudnictví. Za této situace, a to právě s přihlédnutím
k zásadě procesní ekonomie se nejeví vhodné (ale ani nutné) takový návrh postupovat jinému
krajskému soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. listopadu 2015
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu