ECLI:CZ:NSS:2015:NAD.302.2015:38
sp. zn. Nad 302/2015 - 38
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Baxy
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: Y. Z., proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky, Odbor azylové a migrační politiky,
P. O. Box 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 6. 2015,
č. j. OAM-428/VL-18-ZA14-PD2-2009, o návrhu na určení místní příslušnosti krajského soudu,
takto:
K projednání a rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Praze pod
sp. zn. 2 Az 40/2015 je p ř í s l u š n ý Krajský soud v Brně.
Odůvodnění:
[1] Žalobce doručil dne 8. 8. 2014 Krajskému soudu v Praze žalobu, kterou se domáhal
zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného. Žalovaný tímto rozhodnutím k žádosti
žalobce neprodloužil doplňkovou ochranu dříve žalobci udělenou.
[2] Žalovaný v průběhu správního řízení o prodloužení doplňkové ochrany zjistil velmi
závažné skutečnosti, které vedly k závěru, že žalobce představuje nebezpečí pro bezpečnost státu.
V takovém případě se uplatní §15a zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, který vylučuje možnost
jak udělení, tak i prodloužení doplňkové ochrany.
[3] Ze správního spisu vyšlo najevo, že žalobce byl v České republice opakovaně
pravomocně odsouzen; na území státu páchal zejména majetkovou trestnou činnost, ale taktéž
trestné činy obecně nebezpečné. I v současné době se žalobce nachází ve výkonu trestu odnětí
svobody v délce 10 měsíců ve Věznici Jiřice, a to na základě rozs udku Městského soudu v Brně
ze dne 21. 12. 2014, sp. zn. 3 T 293/2014.
[4] Krajský soud v Praze usnesením ze dne 25. 9. 2015, č. j. 49 Az 82/2015 - 19, věc
postoupil Městskému soudu v Praze. Tento soud, který věc vede pod sp. zn. 2 Az 40/2015,
nesouhlasil s postoupením a věc předložil k rozhodnutí Nejvyššímu správnímu soudu
dle §7 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „ s. ř. s.“). Městský soud měl
za to, že k projednání a rozhodnutí věci není příslušný, neboť posledním místem pobytu žalobce
před jeho nástupem do Věznice Jiřice bylo Brno, ul. Vranovská 48.
[5] Žalobce se k předloženému návrhu na rozhodnutí o místní příslušnosti soudu nevyjádřil.
[6] Dle §7 odst. 5 s. ř. s. „[n]ení-li soud, u něhož byl návrh podán, k jeho vyřízení místně příslušný,
postoupí jej k vyřízení soudu příslušnému. Nesouhlasí-li tento soud s postoupením věci, předloží spisy k rozhodnutí
o příslušnosti Nejvyššímu správnímu soudu. Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o této otázce jsou soudy
vázány.“.
[7] Dle §32 odst. 3 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, „[ k] řízení o žalobě je místně příslušný
krajský soud, v jehož obvodu je žadatel o udělení mezinárodní ochrany (žalobce) v den podání žaloby hlášen
k pobytu. (…)“.
[8] Ze správního spisu soud zjistil, že žalobce se v současné době nachází ve výkonu
trestu odnětí svobody uloženého rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 21. 12. 2014,
sp. zn. 3 T 293/2014, ve Věznici Jiřice, a to ode dne 26. 2. 2015; dne 21. 1. 2015 však
již nastoupil do výkonu trestu do Vazební věznice Brno. Posledním místem hlášeného pobytu
žalobce ve smyslu §77 zákona o azylu před jeho uvězněním bylo Brno, ul. Vranovská 48, kde
se nachází Azylový dům Sdružení občanů zabývajících se emigranty (viz smlouvu o ubytování
ze dne 27. 11. 2012 uzavřenou s žalobcem, která je součástí správního spisu na č. l. 179).
[9] Judikatura Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek ze dne 15. 5. 2007,
č. j. 2 Azs 15/2007 - 51, publ. pod č. 1294/2007 Sb. NSS ) setrvale uvádí, že místem hlášeného
pobytu žadatele o udělení azylu rozumí azylové zařízení, do něhož byl ministerstvem umístěn,
nebo místo, které žadatel oznámil ministerstvu a s nímž ministerstvo vyslovilo souhlas
(srov. §77 odst. 1 a 2 zákona o azylu). Není tedy rozhodující ani místo faktického pobytu
ani adresa uvedená v žalobě. Tento právní názor koresponduje s právním názorem vyjádřeným
již dříve v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2004, č. j. Nad 98/2003 - 40,
publ. pod č. 345/2004 Sb. NSS, podle kterého nelze vazební věznici považovat za místo,
kde je žalobce hlášen k pobytu, neboť vazební věznice neodpovídá podmínkám stanoveným
pro určení místa hlášeného pobytu podle §77 zákona o azylu.
[10] Uvedenou judikaturu lze bezesporu aplikovat i na př ípad žalobce. V rozsudku
ze dne 16. 12. 2014, č. j. 8 As 111/2014 - 43, soud rovněž konstatoval, že „[z] hlediska určení místní
příslušnosti soudu v posuzované věci není rozdílu mezi tím, zda je stěžovatel umístěn ve vazební věznici
ve vyhošťovací vazbě, nebo zda je umístěn ve věznici za účelem výkonu trestu odn ětí svobody. Věznici nelze
považovat za místo hlášeného pobytu podle §77 zákona o azylu, neboť věznice není azylovým zařízením,
do něhož byl stěžovatel umístěn ministerstvem. Nejedná se ani o místo pobytu, které stěžovatel oznámil
ministerstvu a s nímž ministerstvo vyslovilo souhlas. Proto ani případný pobyt stěžovatele ve věznici nemůže
mít za důsledek právní změnu místa jeho hlášeného pobytu jako žadatele o azyl a tím i založení nové
místní příslušnosti soudu (k tomu srov. také usnesení Nejvyššího správn ího soudu ze dne 7. 3. 2006,
č. j. Nad 6/2006 - 19).“.
[11] Z údajů databáze Odboru pro azylovou a migrační politiku i ze spisu vyplývá, že žalobce
měl před nástupem výkonu trestu pobyt na adrese Brno, ul. Vranovská 48. Dle názoru
Nejvyššího správního soudu Krajský soud v Praze tudíž měl věc postoupit Krajskému soudu
v Brně, nikoliv Městskému soudu v Praze.
[12] Ze všech uvedených skutečností vyplývá, že příslušným soudem k projednání
a rozhodnutí žaloby v dané věci je Krajský soud v Brně, kterému ji Nejvyšší správní soud tímto
současně přikazuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. prosince 2015
JUDr. Josef Baxa v. r.
předseda senátu