ECLI:CZ:NSS:2015:NAD.463.2014:53
sp. zn. Nad 463/2014 - 53
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové
a soudců Zdeňka Kühna a Petra Mikeše v právní věci žalobce: M. K., zast. Mgr. Helenou
Nutilovou, advokátkou se sídlem Vodní 231/5, České Budějovice, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 8.
2014, č. j. OAM-106/LE-LE05-LE05-2014, o nesouhlasu Městského soudu v Praze s
postoupením této věci Krajským soudem v Českých Budějovicích,
takto:
K projednání a rozhodnutí věci je p ř í s l u š n ý Městský soud v Praze.
Odůvodnění:
[1] Žalobou podanou dne 11. 9. 2014 ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích,
se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 8. 2014,
č. j. OAM-106/LE - LE05-LE05-2014, vydaného ve věci žádosti žalobce o mezinárodní ochranu.
[2] Krajský soud v Českých Budějovicích zjistil, že v době podání žaloby se žalobce nacházel
ve Vazební věznici. Ověřil, že žalobce nemá žádný hlášený pobyt v České republice ve smyslu
ustanovení §32 odst. 3 ve spojení s §77 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění platném pro
projednávanou věc (dále jen „zákon o azylu“). Krajský soud v Českých Budějovicích proto
usnesením ze dne 6. 10. 2014, č. j. 10 Az 1/2014 – 30, věc podle ustanovení §7 odst. 2 zákona č.
150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“), postoupil Městskému
soudu v Praze, v jehož obvodu se nachází sídlo žalovaného správního orgánu, který ve věci
rozhodoval v prvním stupni.
[3] Městský soud v Praze požádal přípisem ze dne 14. 11. 2014 žalovaného o sdělení místa,
kde byl žalobce ke dni podání žaloby hlášen k pobytu. Ze sdělení žalovaného vyplývá, že žalobce
se po celou dobu nacházel a nachází ve Vazební věznici. Dalším přípisem ze dne 27. 11. 2014
požádal Městský soud v Praze Vězeňskou službu ČR o informaci o adrese, na kterou byl žalobce
hlášen v době uvalení vazby. Z odpovědi Vězeňské služby ČR vyplývá, že žalobce má trvalé
bydliště na adrese v Ukrajině a přechodné bydliště na adrese B. 144, P. (čl. 43 spisu krajského
soudu).
[4] Na základě shora uvedených zjištění vyslovil Městský soud v Praze nesouhlas
s postoupením věci Krajským soudem v Českých Budějovicích a předložil věc Nejvyššímu
správnímu soudu k rozhodnutí podle ustanovení §7 odst. 5 s. ř. s. s odůvodněním,
že ke dni podání žaloby byl žalobce hlášen k pobytu na adrese B. 144, P. Podle Městského soudu
v Praze je proto místně příslušným Krajský soud v Plzni.
[5] Podle ustanovení §7 odst. 5 s. ř. s. platí, že není-li soud, u něhož byl návrh podán,
k jeho vyřízení místně příslušný, postoupí jej k vyřízení soudu příslušnému. Nesouhlasí-li tento soud s postoupením
věci, předloží spisy k rozhodnutí o příslušnosti Nejvyššímu správnímu soudu. Rozhodnutím Nejvyššího správního
soudu o této otázce jsou soudy vázány. Dle §7 odst. 2 s. ř. s. „nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak,
je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí
v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Má-li tento správní orgán sídlo
mimo obvod své působnosti, platí, že má sídlo v obvodu své působnosti.“ Tímto zvláštním zákonem
ve smyslu věty první citovaného ustanovení je v projednávané věci zákon o azylu,
podle něhož je k řízení o žalobě „místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu je žadatel o udělení
mezinárodní ochrany (žalobce) v den podání žaloby hlášen k pobytu“ [§32 odst. 3 zákona o azylu].
Z ustanovení §77 zákona o azylu vyplývá, že místem hlášeného pobytu se rozumí azylové
zařízení, do něhož je žadatel o mezinárodní ochranu umístěn, nebo místo pobytu oznámené
žadatelem, s nímž Ministerstvo vnitra (žalovaný) vyslovilo souhlas. Toto místo pobytu je
zaneseno v evidenci, které Ministerstvo vnitra vede v souladu s §71 zákona o azylu.
Vznikne-li v soudním řízení o mezinárodní ochranu potřeba zjištění místa pobytu pro určení
místní příslušnosti, soud vychází z údajů uvedených v této evidenci.
[6] Z databáze žadatelů o mezinárodní ochranu vedené žalovaným Nejvyšší správní soud
ověřil, že žalobce v evidenční kartě před podáním žaloby ani ke dni podání žaloby
(tj. ke dni 11. 9. 2014) neměl hlášeno žádné místo pobytu ve smyslu výše citovaných ustanovení
zákona o azylu.
[7] Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že k řízením o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ve věcech azylu je místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu je žadatel o udělení
azylu (žalobce) v den podání žaloby hlášen k pobytu, nikoliv soud, v jehož obvodu se žalobce
fakticky zdržuje, či soud, v jehož obvodu uvádí žalobce v žalobě místo svého pobytu.
Rozhodné je tedy místo, kde je žalobce oficiálně hlášen k pobytu podle ustanovení §77 zákona
o azylu, pouze tato skutečnost zakládá určení místní příslušnosti dle §32 odst. 3 zákona o azylu,
nikoli faktický pobyt žalobce (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2007,
č. j. 2 Azs 15/2007 – 51, dostupný na www.nssoud.cz, stejně jako veškerá dále citovaná
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu), případně místo pobytu uvedené v jiné evidenci.
[8] Vazební věznici, jak poznamenal i Krajský soud v Českých Budějovicích, nelze považovat
za místo hlášeného pobytu dle §77 zákona o azylu. Adresu zjištěnou Městským soudem v Praze
(B. 144, P.) též nelze považovat za adresu zakládající místní příslušnost soudu dle zákona o azylu,
neboť se nejedná o adresu, kde byl žalobce k pobytu hlášen ve smyslu zákona o azylu. V případě,
kdy nelze místní příslušnost soudu určit podle ustanovení §32 odst. 3 zákona o azylu z důvodu,
že žalobce na žádném místě České republiky hlášen k pobytu není, se místní příslušnost soudu
řídí ustanovením §7 odst. 2 s. ř. s. V právě posuzovaném případě žalobce nemá žádný hlášený
pobyt dle zákona o azylu, kterým by se řídila místní příslušnost krajského soudu. Podle posledně
uvedeného ustanovení s. ř. s. je tedy místně příslušný k projednání žaloby a rozhodnutí soud,
v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni.
V projednávané věci o žádosti žalobce o mezinárodní ochranu rozhodlo v jednostupňovém řízení
Ministerstvo vnitra se sídlem v obvodu Městského soudu v Praze.
[9] Na základě výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud rozhodl, že v dané věci
je k řízení o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 8. 2014,
č. j. OAM - 106/LE - LE05-LE05-2014, příslušný Městský soud v Praze, v jehož obvodu je sídlo
žalovaného Ministerstva vnitra.
[10] Ve smyslu ustanovení §7 odst. 5 s. ř. s. jsou soudy rozhodnutím Nejvyššího správního
soudu o této otázce vázány.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. ledna 2015
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu