ECLI:CZ:NSS:2015:NAD.87.2015:40
sp. zn. Nad 87/2015 - 40
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: J. S., proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o
nesouhlasu Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích s postoupením této věci
Krajským soudem v Praze,
takto:
K řízení je místně p ř í s l u š n ý Krajský soud v Hradci Králové.
Odůvodnění:
[1] Žalobou podanou dne 17. 12. 2014 u Krajského soud v Praze se žalobce domáhal zrušení
rozhodnutí žalované ze dne 2. 8. 2013, č . j. X, jímž žalovaná zamítla námitky a potvrdila své
rozhodnutí ze dne 16. 1. 2013, č . j. X, kterým zamítla žádost žalobce o starobní důchod.
[2] Krajský soud v Praze usnesením ze dne 26. 1. 2015, č . j. 43 Ad 90/2014 - 30, postoupil
věc Krajskému soudu v Hradci Králové. Žalobce podal žalobu ve věci starobního důchodu,
a proto byl podle ustanovení §7 odst. 1 a 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), k řízení příslušný krajský soud, v jehož obvodu
měl žalobce bydliště, popř. v jehož obvodu se žalobce zdržoval. Jelikož žalobce měl bydliště
v Pardubicích a za bydliště nebylo možné považovat umístění žalobce ve věznici, nebyl místně
příslušný Krajský soud v Praze ale podle ustanovení §7 odst. 3 s. ř. s. právě Krajský soud
v Hradci Králové.
[3] Krajský soud v Hradci Králové nesouhlasil s postupem Krajského soudu v Praze, a proto
dne 13. 3. 2015 věc předložil ve smyslu ustanovení §7 odst. 5 s. ř. s. Nejvyššímu správnímu
soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti. K tomu uvedl, že je třeba podle ustanovení §7 odst. 3
s. ř. s. přihlédnout rovněž k místu, kde se žalobce zdržuje. Žalobce se současně nachází
ve Věznici v obvodu Krajského soudu v Praze, přičemž podle sdělení vězeňské služby je konec
jeho trestu stanoven na den 18. 12. 2015. Jelikož žalobce je s ohledem na jeho žádost
o ustanovení právního zástupce pravděpodobně nemajetný, je třeba zohlednit i náklady státu,
které by vznikly v důsledku cestovních výdajů advokáta. Ačkoli je krajskému soudu známo
usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 6. 2004, č. j. Nad 79/2004 - 25, č. 371/2004 Sb.
NSS, domnívá se, že z §7 odst. 3 s. ř. s. nelze vyčíst podmínku úmyslu dobrovolně se zdržovat
na určitém místě a právní výklad může mít významný vliv na výši nákladů právního zastoupení
hrazených státem.
[4] Žalobce ve vyjádření ze dne 27. 3. 2015 uvedl, že nemá, co by dodal, a že souhlasí
s postupy soudů, protože jim nerozumí a nemá advokáta; zároveň souhlasí s názorem Krajského
soudu v Hradci Králové.
[5] Žalovaná se ve lhůtě stanovené soudem nevyjádřila.
[6] Podle §7 odst. 3 s. ř. s. „[v]e věcech důchodového pojištění a dávek podle zvláštních předpisů
vyplácených spolu s důchody a ve věcech zaměstnanosti, ochrany zaměstnanců při platební neschopnosti
zaměstnavatele, dávek státní sociální podpory, dávek pro osoby se zdravotn ím postižením, průkazu osoby
se zdravotním postižením, příspěvku na péči a dávek pomoci v hmotné nouzi je k řízení příslušný krajský soud,
v jehož obvodu má navrhovatel bydliště nebo sídlo, popřípadě v jehož obvodu se zdržuje“.
[7] Nejvyšší správní soud skutkově obdobný případ posuzoval již v usnesení ze dne
8. 6. 2004, č. j. Nad 79/2004 - 25, č. 371/2004 Sb. NSS (všechna rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu jsou dostupná na: www.nssoud.cz). Žalobce zde brojil u Krajského soudu
v Ostravě žalobou proti rozhodnutí o zamítnutí jeho žádosti o plný invalidní důchod, přičemž
uvedl jako adresu věznici, ve které v době podání žaloby vykonával trest odnětí svobody. Krajský
soud v Ostravě posoudil svoji místní příslušnost a věc posto upil Krajskému soudu v Ústí
nad Labem, v jehož obvodu měl žalobce bydliště. Nejvyšší správní soud následně při předložení
věci dospěl k závěru, že místně příslušný byl Krajský soud v Ústí nad Labem. Rozhodující bylo
totiž určení místní příslušnosti v souladu s prvním pravidlem v §7 od st. 3 s. ř. s. , podle něhož
je třeba za bydliště žalobce jako fyzické osoby považovat místo, kde tato osoba bydlí s úmyslem
se zde trvale zdržovat, a druhé pravidlo se mohlo uplatnit pouze tehdy, pokud nebylo možné
zjistit místní příslušnost podle pravidla prvního.
[8] Uvedený závěr potvrdil a o nové důvody rozšířil Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne
20. 3. 2013, č. j. Nad 17/2013 - 16. K pojmu bydliště uvedl, že „[r]ovněž dostupné komentáře
občanského soudního řádu k pojmu ‚bydliště fyzické osoby‘, kteréžto určuje její obecný soud, vychází z toho,
že bydlištěm se rozumí místo pobytu, tedy místo, ve kterém se daná osoba zdržuje s úmyslem zdržovat se zde
trvale. Tento pojem nelze zaměňovat s pojmem ‚trvalý pobyt‘, jejž užívají předpisy, které upravují evide nci obyvatel.
Rozhodující tedy není, kde je fyzická osoba přihlášena k pobytu a jakou adresu má uvedenu v občanském
průkazu či jiném dokladu totožnosti, ale její bydliště skutečné, faktické. Tím je třeba rozumět obec nebo městský
obvod, kde daná osoba bydlí s úmyslem se zde trvale zdržovat, tedy kde má byt, rodinu nebo kde pracuje, jestliže
zde také bydlí“.
[9] Z citované judikatury uplatnitelné i v tomto případě vyplývá, že pojem bydliště je nutné
vykládat ve smyslu místa, kde navrhovatel bydlí s úmyslem se zde trvale zdržovat. Nejvyšší
správní soud dále neshledal důvody, proč by se měl v nyní posuzovaném případě odchýlit
od své konstantní rozhodovací praxe. Za místo, kde účastník bydlí s úmyslem se zde zdržovat
trvale, zpravidla nebude možné pokládat věznici, kde účastník vykonává trest odnětí svobody,
což je okolnost na jeho vůli nezávislá a z povahy věci dočasná.
[10] Navzdory právnímu názoru Krajského soudu v Hradci Králové je podmínka,
že se navrhovatel v místě pobytu zdržuje dobrovolně, přirozenou součástí pojmu „bydliště“,
jenž je oproti pojmu „trvalý pobyt“ založen na právním uznání faktického stavu (srovnej §80
odst. 1 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, s §10 odst. 1 věta první zákona
č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel, ve znění pozdějších předpisů ). Trvalý pobyt je však
důležitou indicií, na jejímž základě lze usuzovat na bydliště účastníka. V nyní projednávané věci
tak lze vycházet z toho, že trvalý pobyt účastníka v Pardubicích je rovněž místem jeho bydliště,
neboť ze spisu ani z vyjádření žalobce nevyplývá nic, z čeho by bylo možné usuzovat jinak.
Okolnost, že se žalobce t. č. zdržuje ve věznici, proto nemá na určení místní příslušnosti vliv.
[11] K otázce zvýšených hotových výdajů ustanoveného zástupce Nejvyšší správní soud uvádí,
že se zatím jedná pouze o hypotetickou úvahu, protože zástupce nebyl zatím žalobci ustanoven
a není ani známa výše nákladů. Vznesená námitka by mohla mít nanejvýš význam pro posouzení
návrhu s ohledem na delegaci vhodnou (§9 odst. 2 s. ř. s.). Jelikož přikázání věci jinému
než místně příslušnému soudu je ale výjimkou z ústavní zásady, podle níž nikdo nemůže
být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod),
musí být skutečnosti, které odůvodňují přikázání věci, výjimečné, závažné a objektivní povahy .
Pouhá lepší dostupnost soudu nemůže být bez dalších okolností důvodem, pro který lze věc
přikázat jinému než příslušnému soudu (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 6. 2004,
č. j. Nad 89/2004 - 26), a ani výkon trestu odnětí svobody nenaplňuje sám o sobě
podmínky delegace vhodné (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 4. 2006,
č. j. Nad 12/2006 - 21).
[12] S ohledem na výše uvedené shledal Nejvyšší správní soud nesouhlas Krajského soudu
v Hradci Králové s postoupením věci nedůvodným, a proto rozhodl podle §7 odst. 5 s. ř. s.
tak, že k řízení je místně příslušný Krajský soud v Hradci Králové. Tímto rozhodnutím
Nejvyššího správního soudu jsou soudy vázány.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. dubna 2015
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu