ECLI:CZ:NSS:2015:NAO.108.2015:26
sp. zn. Nao 108/2015 – 26
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: P. Č., proti
žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1,
Praha 2, v řízení o námitce podjatosti proti všem soudcům Nejvyššího správního soudu vznesené
žalobcem dne 8. 4. 2015,
takto:
Soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Lenka Matyášová, JUDr. Jakub Camrda
a Mgr. Ondřej Mrákota nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené
u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 5 Ads 46/2015.
Odůvodnění:
[1] Žalobou u krajského soudu se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného.
Krajský soudu žalobu zamítl. Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal kasační stížnost, která byla
v souladu s rozvrhem práce přidělena k projednání 5. senátu Nejvyššího správního soudu.
Podáním doručeným soudu dne 8. 4. 2015 žalobce uplatnil námitku podjatosti, jejímž
projednáním a rozhodnutím byl rozvrhem práce určen 1. senát téhož soudu.
[2] Z obsahu námitky vyplývá, že žalobce namítl podjatost všech soudců Nejvyššího
správního soudu. Námitku odůvodnil tím, že „… soudci veřejně deklarují veřejný zájem na uzavření
dohody o platech s vládou …“, z čehož lze dovodit, že „… soudci, kteří jsou ve sporu s vládou, nemohou
být nezaujatí ve věci směřující k orgánu vlády…“. Jelikož žalované ministerstvo je řízeno vládou,
je dle žalobce důvod pochybovat o nepodjatosti soudců při rozhodování.
[3] Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že účastník řízení může namítat
podjatost pouze u toho soudce, který bude v jeho věci rozhodovat (srov. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 21. 10. 2008, č. j. Nao 103/2008 - 79). V předmětné věci byl stěžovatel
přípisem ze dne 20. 3. 2015 informován, že v jeho věci bude rozhodovat senát složený ze soudců
uvedených ve výroku. Soud se tedy zabýval námitkou podjatosti pouze ve vztahu k těmto třem
soudcům.
[4] Podle §8 odst. 1 s. ř. s. soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže
se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Rozhodovat o podjatosti je nutno vždy na základě existujících
objektivních skutečností, které k subjektivním pochybnostem osob zúčastněných na řízení vedou.
K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci může v zásadě dojít teprve tehdy, když
je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové
povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude moci nezávisle a nestranně
rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, N 98/23
SbNU 11).
[5] Žalobce má za to, že objektivní skutečnost, že soudci jednají s vládou o výši svých platů,
zakládá jejich podjatost při rozhodování sporu, jehož účastníkem je ministerstvo. Podle soudu
však tato skutečnost sama o sobě podjatost nezakládá.
[6] Nejvyšší správní soud se již vyjádřil v tom smyslu, že obecně formulované námitce
podjatosti všech jeho soudců, která není podpořena konkrétními důvody pro vyloučení
jednotlivých soudců, nelze vyhovět a není třeba se jí zabývat samostatně (v podrobnostech
viz zejm. rozsudek ze dne 29. 3. 2012, č. j. 9 Ans 2/2012 - 52). V nyní projednávané věci
jde zčásti o odlišnou situaci, neboť stěžovatel námitku podjatosti opírá o skutečnost, že soudci
jsou ve sporu s vládou o své platy. Tento vztah soudců a vlády však není takové povahy
a intenzity, aby mohl založit jakékoliv pochybnosti o jejich nepodjatosti. Vztah soudců
k orgánům moci výkonné je v obecné rovině nezbytností. Všechny tři pilíře státní moci, tedy
moc zákonodárná, výkonná a soudní, jsou provázány vzájemnými vztahy. Například právě soudci
obecných soudů jsou do funkce ustanovováni orgány moci výkonné a jsou placeni prostředky
pocházejícími ze státního rozpočtu, který navrhuje vláda a schvaluje zákonodárný orgán. Tyto
vztahy, v celistvosti tvořící ústavní systém, v sobě zahrnují třeba i otázku vztahu vlády a soudců
ohledně soudcovských platů.
[7] Pouze z takto právním řádem předvídaných vztahů členů moci výkonné a soudní nelze,
izolovaně a bez dalších bližších indicií naznačujících možnou podjatost, dovozovat automatické
vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí v určité věci.
[8] Pro tento závěr svědčí i judikaturou dovozený princip, že při rozhodování o vyloučení
soudce je třeba mít na paměti též zachování funkčnosti soudu, resp. zákaz odepření
spravedlnosti, z čehož plyne, že výklad a aplikace ustanovení o vyloučení soudců nemohou
vyústit v situaci, kdy již nebudou žádní soudci, kteří by o věci mohli rozhodovat (např. v usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2013, č. j. Nao 41/2013 - 56). Přistoupil-li by totiž
soud k výkladu navrhovaným žalobcem, a na základě obecné námitky sporu soudců s vládou
o soudcovské platy všechny soudce shledal podjatými, nebylo by v České republice jediného
soudce schopného rozhodovat o žalobě proti rozhodnutím vydanými orgány moci výkonné.
[9] Vzhledem k tomu, že soud neshledal námitku podjatosti soudců uvedených ve výroku
důvodnou, rozhodl tak, že tito soudci nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené
u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 5 Ads 46/2015.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. dubna 2015
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu