ECLI:CZ:NSS:2015:NAO.144.2015:13
sp. zn. Nao 144/2015 - 13
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky
a soudkyň Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: B. V., proti
žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 81/11, Praha 5, o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 3. 2015, č. j. 044879/2015/KUSK, vedené Krajským
soudem v Praze pod sp. zn. 46 A 30/2015, o námitce podjatosti všech soudců Krajského soudu
v Praze vznesené žalobcem,
takto:
Soudci Krajského soudu v Praze JUDr. Dalila Marečková, JUDr. Milan
Podhrázký, Ph.D., Olga Stránská, JUDr. Věra Šimůnková a Mgr. Ing. Petr Šuránek,
nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Krajského soudu v Praze
pod sp. zn. 46 A 30/2015.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se žalobou doručenou dne 31. 3. 2015 Krajskému soudu v Praze
domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 3. 2015, č. j. 044879/2015/KUSK. Současně
s tím vznesl námitku podjatosti dle §8 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) vůči Krajskému soudu v Praze „jako celku“.
Žalobce dále specifikoval, že ve věci namítá „podjatost senátu 45 A – ve složení Zavřelová – Podhradský
– Šuránek – jakož i Šimunkové – Marečkové – Stránské a spol. Jakož i senátu 46A + 47 A KS Praha“ .
Dle tvrzení žalobce mají shora uvedené senáty Krajského soudu v Praze zájem na věci a jednají
v rámci koordinovaného postupu ve sféře potřeb a zájmů žalovaného. Žalobce navrhl, aby byla
věc přikázána Městskému soudu v Praze, jelikož Krajský soud v Praze „vyloženě straní – opakovaně
– soustavně – žalovanému + zdejší kom.sféře“.
[2] Ve svém dalším podání, které Krajskému soudu v Praze došlo dne 24. 4. 2015, žalobce
tvrdil, že senáty 44 Ca, 42 Ad, 43, 45 A, 46 A, 47 A a 48 A neměly základní mravní zábrany
vůči tomu, aby se nepodílely na podvodech, zločinných spiknutích a korupci. Ve vztahu k senátu
44 Ca žalobce uvedl, že se tento senát spolu s Nejvyšším správním soudem podílel na podvodu
při rozhodování věci vedené Krajským soudem v Praze pod sp. zn. 44 Ca 22/08 (Nejvyšší
správní soud v této věci usnesením ze dne 21. 10. 2008, č. j. Nao 103/2008 – 79, rozhodl,
že soudkyně Olga Stránská, JUDr. Dalila Marečková a JUDr. Věra Š imůnková nejsou vyloučeny
z projednávání a rozhodnutí věci). Žalobce rovněž konstatoval, že se senát 44 Ca podílel
na podvodech a na „zfalšování mat stavu v čj. 44 Ca 30 + 100/03, kdy si dovolil KS -Praha ignorovat
závazné rozhodnutí z 28.8.1946 č. 269/46 a nečinnost v čj. výst 887/91 SU-Čáslav“.
[3] V návaznosti na vznesenou námitku podjatosti učinili soudci úseku správního soudnictví
Krajského soudu v Praze JUDr. Dalila Marečková, JUDr. Milan Podhrázký, Ph.D.,
Olga Stránská, JUDr. Věra Šimůnková a Mgr. Ing. Petr Šuránek písemné prohlášení (č. l. 5 spisu
Krajského soudu v Praze). Soudkyně JUDr. Dalila Marečková uvedla, že k projednávané věci
ani k žalobci nemá žádný vztah, pro nějž by se měla cítit podjatá. Soudce JUD r. Milan Podhrázký,
Ph.D., prohlásil, že se ve vztahu k věci ani k žalobci necítí podjatý. Soudkyně Olga Stránská
sdělila, že se ve vztahu k projednávané věci ani k žalobci necítí podjatá. Obdobně soudkyně
JUDr. Věra Šimůnková uvedla, že nemá žádný vztah k projednávané věci ani k žalobci a soudce
Mgr. Ing. Petr Šuránek prohlásil, že mu není znám žádný důvod podjatosti v dané věci nebo vůči
žalobci a že není ve vztahu k jakékoliv osobě činné v orgánech místní samosprávy („komunální
sféře“).
[4] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že námitka podjatosti vznesená žalobce m není
důvodná.
[5] Podle §8 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže
se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané
věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle §8 odst. 5 věty čtvrté s. ř. s. musí účastník
řízení námitku podjatosti zdůvodnit a uvést konkrétní skutečnosti, z nichž podjatost soudce
dovozuje.
[6] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodu uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Příslušnost soudu
je tedy zásadně dána zákonem a postup, kterým je věc odnímána zákonnému (příslušnému)
soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Za poměr k věci
se považuje přímý zájem soudce na projednávané věci, zejména zájem na jejím výsledku.
Vyloučen by byl také soudce, který by získal o věci poznatky jiným způsobem než dokazováním
při jednání. Pochybnosti o nepodjatosti soudce pro jeho poměr k účastníkům či jejich
zástupcům – kromě vztahů příbuzenských a obdobných vztahů – mohou vzniknout i tehdy,
je-li soudcův vztah k účastníkům, případně zástupcům, přátelský či naopak zjevně nepřátelský.
[7] Z výkladu citovaného ustanovení je zřejmé, že se Nejvy šší správní soud nemohl
zabývat námitkou podjatosti směřující proti Krajskému soudu v Praze jako celku, tj. i proti
soudcům daného soudu, kteří se nepodílejí na projednávání a rozhodování věci vedené
pod sp. zn. 46 A 30/2015. Soudnictví je totiž vždy pojmově spjato s rozhodováním konkrétních
případů a nemá povahu akademického řešení obecných právních otázek, které nem ají význam
pro účastníky řízení, a proto i uvedený základní funkční princip nestranno sti je nutno vztahovat
pouze ke konkrétní rozhodované věci. Účastník řízení tedy může namítat podjatost pouze u toho
soudce, který je povolán v jeho věci rozhodnout. Při posuzování námitky podjatosti je nutno
respektovat zásadu hospodárnosti řízení, která v daném případě velí postupovat tak,
aby podjatost jednotlivých soudců byla prověřována jen potud, dokud se nenajde potřebný počet
soudců, kteří jsou ve vztahu k věci nepodjatí a kteří tedy ve věci mohou jednat a rozhodovat
(srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 5. 2006, č. j. Nao 32/2005 – 34).
[8] Žalobce namítl podjatost Krajského soudu v Praze jako celku, přičemž následně
specificky namítl podjatost senátů 44 Ca, 42 Ad, 43, 45 A, 46 A, 47 A a 48 A . Podle rozvrhu
práce již věc byla přidělena senátu 46 A Krajského soudu v Praze, jehož členy jsou: Olga
Stránská, předsedkyně senátu, JUDr. Dalila Marečková, JUDr. Milan Podhrázký, Ph.D.,
JUDr. Věra Šimůnková a Mgr. Ing. Petr Šuránek. Nejvyšší správní soud se proto nejprve
zabýval tím, zda je námitka podjatosti relevantní ve vztahu k těmto pěti soudcům. Teprve
byla-li by námitka shledána důvodnou a byli-li by tito soudci vyloučeni z projednávání
a rozhodování věci, přistoupil by Nejvyšší správní soud ke zkoumání podjatosti ostatních soudců
krajského soudu.
[9] Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu vyplývá,
že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vni třní vztah
soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat
i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají
oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Jak se k této otázce vyjádřil
Ústavní soud, vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv
jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o jeho
nepodjatosti; při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda – s ohledem na okolnosti
případu – lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být (viz nález Ústavního so udu ze dne
27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94, všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná
z http://nalus.usoud.cz). Otázka podjatosti nemůže být ve všech případech postavena zcela
najisto, nicméně rozhodovat o této otázce je nutno vždy na základě existujících objektivních
skutečností, které k subjektivním pochybnostem osob zúčastněných na řízení vedou. K vyloučení
soudce z projednání a rozhodnutí věci však může v zásadě dojít teprve tehdy, když je evidentní,
že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy
a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle
a nestranně rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01).
[10] Žalobce spatřuje důvod podjatosti senátu 46 A Krajského soudu v Praze v rozhodovací
činnosti soudců tohoto senátu v minulých řízeních (srov. žalobcovu formulaci námitky
podjatosti: „V rámci zjevně koordinovaného postupu – KS-Praha senát 45 A to je Zavřelová a spol.Mně
upřeli právo na právní ochranu Nebudou jinak ani jednat v dalším podvodu SU-Čáslav., než tendenčně!“).
[11] Dle §8 odst. 1 věty poslední s. ř. s. důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti
spočívající v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných
věcech. Postup v rozhodování dotčených soudců v jiných věcech tedy nemůže vést k jejich
vyloučení, byť by v těchto věcech byl sám žalobce neúspěšný.
[12] Nejvyšší správní soud k námitce žalobce podotýká, že soudce může být vyloučen
z rozhodování jen z objektivních důvodů, nikoli pro subjektivní přesvědčení účastníka řízení
o nespravedlivosti dřívějšího rozhodnutí či nezákonného postupu soudu, které se projevuje
polemikou s názory soudu a jejich zpochybňováním. Zpochybňovat rozhodnutí soudu jistě
lze; k tomu však slouží opravné prostředky (jsou-li přípustné), nikoli námitka podjatosti
(srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2015, č. j. Nao 82/2015 – 58).
[13] Z tvrzení žalobce ani z obsahu spisu nevyplývá, že by se uvedení soudci podíleli
na projednávání nebo rozhodování této věci ve správním nebo v předchozím soudním řízení,
přičemž předchozí řízení je třeba chápat nikoli časově (tedy nikoli jako jakékoliv řízení
před správním soudem, jehož byl žalobce účastníkem a v němž se uvedený soudce podílel
na rozhodování), nýbrž instančně (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2003,
č. j. Nao 2/2003 – 18, publ. pod č. 53/2004 Sb. NSS). Vyloučen by tak byl jen soudce,
který by o téže věci rozhodoval nejprve v řízení u krajského soudu a následně pak v řízení
kasačním u Nejvyššího správního soudu. O takový případ však v nyní posuzované vě ci nejde.
[14] Žalobce ve svém podání dále tvrdil, že soudci Krajského soudu v Praze
jsou bezpodmínečně podjatí a mají zájem na věci. Své tvrzení však nezdůvodnil a neuvedl žádné
konkrétní skutečnosti, které by svědčily o tom, že je dán důvod k pochybnostem o nepodjatosti
soudců v řízení vedeném před Krajským soudem v Praze pod sp. zn. 46 A 30/2015, jak vyžaduje
§8 odst. 5 s. ř. s. Ze spisu rovněž nevyplývá nic, co by nasvědčovalo tomu, že by členové
dotčeného senátu měli k projednávané věci nebo k procesním stranám jakýkoliv vztah,
což ve svém písemném prohlášení potvrdili i oni sami.
[15] Jelikož žalobce v posuzované věci netvrdil žádné konkrétní skutečnosti, které
by odůvodňovaly závěr o podjatosti soudců senátu 46 A Krajského soudu v Praze, rozhodl
Nejvyšší správní soud tak, že soudci tohoto senátu nejsou vyloučeni z projednávání
a rozhodování věci vedené pod sp. zn. 46 A 30/2015. V důsledku toho odpadá nutnost
rozhodovat o delegaci nutné (§9 odst. 1 s. ř. s.) , neboť nenastala situace, že by pro vyloučení
soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu nebylo možno sestavit senát.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. června 2015
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu