ECLI:CZ:NSS:2015:NAO.147.2015:12
sp. zn. Nao 147/2015 - 12
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Jana Vyklického a Mgr. Radovana Havelce, v právní věci žalobce: P. Č.,
proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Praha 2, Vyšehradská 16, v řízení o
námitce podjatosti vznesené žalobcem ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 8 A
56/2015,
takto:
Soudci senátu 8 A Městského soudu v Praze JUDr. Slavomír Novák, JUDr. Hana
Pipková a JUDr. Marcela Rousková nejsou v y l o u č e n i z projednávání
a rozhodování věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 8 A 56/2015.
Odůvodnění:
Žalobou doručenou Městskému soudu v Praze (dále „městský soud“) dne 24. 3. 2015
se žalobce domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného ve věci své žádosti o informace.
Žalobce v žalobě uvedl, že požaduje poskytnutí informací o tom, jaký byl návrh nynější vlády
na zvýšení platů soudců a státních zástupců, dále který článek Ústavy vyjadřuje, že mandát
poslance vzniká „nezvolením“ (nastoupením náhradníka), zda ministr spravedlnosti dal předsedovi
některého okresního soudu, u kterého byla podána žaloba ve věci platů soudců, pokyn
k namítnutí podjatosti soudců a konečně zda některý představitel organizační složky státu
informoval ministra o záměru namítnout podjatost soudců v zájmu státu.
Žalobce zároveň v žalobě namítl „podjatost všech soudců všech krajských soudů“ a tuto námitku
zdůvodnil tím, že se jeho žádost o informace týká n epřímo soudců a soudů a z toho dovozuje
pochybnost o jejich nepodjatosti.
Senát 8 A městského soudu předložil věc, v souladu s ustanovením §8 odst. 5 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“) , k vyřízení námitky
podjatosti Nejvyššímu správnímu soudu. Soudci senátu 8 A městského soudu, jemuž byla věc
v souladu s rozvrhem práce přidělena, ve vyjádření uvedli, že k věci ani k účastníkům řízení
nemají žádný poměr. Rovněž se nepodíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního
orgánu nebo v předchozím soudním řízení.
Podle §8 odst. 1 věta první a třetí s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zá stupcům je dán důvod pochybovat o jejich
nepodjatosti. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočív ají v postupu soudce v řízení
o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech .
Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu vyplývá,
že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, která vyjadřuje vnitřní vztah
soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat
i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají
oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Také podle Ústavního
soudu může být vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci založeno nikoliv
jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o nepodjatosti
konkrétního soudce; při posuzování této otázky je tedy třeba u činit úvahu, zda – s ohledem
na okolnosti případu – lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být (viz nález Ústavního soudu
ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94, N 127/6 SbNU 429). Otázka podjatosti nemůže být
ve všech případech postavena zcela najisto, nicméně rozhodovat o ní je nutno vždy na základě
existujících objektivních skutečností, které k subjektivním pochybnostem o osobě soudce vedou.
Platí však, že k vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci může v zásadě dojít teprve
tehdy, je-li evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje
takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude moci, nebo schopen,
nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS
105/01, N 98/23 SbNU 11). Podjatost soudce totiž zcela nepochybně zasahuje do ústavního
principu zákonného soudce.
Vždy je nutné pamatovat na to, že statut soudce je vybudován na předpokladu
jeho nestrannosti a jako takový tvoří pilíř demokratické společnosti. Proto vyloučit so udce
z projednávání a rozhodnutí věci postupem podle §8 odst. 1 s. ř. s. lze jen výjimečně
a ze skutečně závažných důvodů (blíže k tomu v usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 29. 4. 2003, č. j. Nao 19/2003 – 16, rozhodnutí zdejšího soudu jsou dostupná
na www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud se zabýval otázkou, zda existuje důvod, nebo alespoň jeho
relevantní pravděpodobnost, zakládající podjatost u soudců, kterým byla věc přidělena v souladu
s rozvrhem práce. Vycházet je totiž třeba z toho, že „[v]znese-li účastník námitku podjatosti soudců
určitého soudu a přitom je již zřejmé, kterému soudci (soudcům) je či bude věc přidělena, je účelné se zabývat
otázkou podjatosti jiných než těchto soudců jen za předpokladu, že u nich bude shledán důvod k vyloučení“
(srovnej usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 5. 2006, č . j. Nao 32/2005 - 34).
Žalobce požadoval poskytnutí informací týkajících se stanovování platů soudců, žalob
soudců ve věcech jejich platů, a dalších informací s touto problematikou souvisejících.
Téma platů soudců bylo a stále je ve všech myslitelných svislostech v současnosti široce
medializováno, tedy včetně okolností jednání soudců s představiteli vlády, nejrůznějších
interpretací, komentářů a činností různých subjektů ve vztahu k uvedené problematice.
Není proto zřejmé, z jakých objektivních či subjektivních důvodů by soudci senátu 8 A
městského soudu mohli mít intenzivní zájem na neposkytnutí žalobcem požadovaných informací,
jestliže medializace předmětných otázek dosahuje takové míry, že odpovědi na většinu
z položených otázek jsou veřejně dostupné ve sdělovacích prostředcích. Žalobce ani žádný
relevantní konkrétní subjektivní nebo objektivizovaný důvod v uvedeném kontextu neuvádí.
Soudci příslušného senátu ve svých vyjádřeních sdělili, že k věci ani k žalobci nemají
žádný poměr. Tato vyjádření žalobce svou námitkou podjatosti nikterak nezpochybnil, respektive
vůbec neuvedl, v jakých konkrétních okolnostech by měla podjatost uvedených soudců spočívat.
Nejvyšší správní soud jednoznačně konstatuje, že vztah soudců senátu 8 A městského soudu
k dané věci nemůže dosáhnout povahy a intenzity připouštějící jakékoli pochybnosti
o nedůvodnosti jejich vyloučení z projednávání a rozhodování věci, odpovídající kritériím
vyplývajícím z výše citované judikatury, zejména s ohledem na závěry nálezu Ústavního soudu
ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, N 98/23 SbNU 11.
Pro úplnost je třeba uvést, že námitka podjatosti, formulovaná obecně a vůči všem
soudcům krajských soudů, nemůže obstát ani z hlediska požadavku §8 odst. 1 věta první, třetí,
odst. 5 věta čtvrtá s. ř. s., ani podle shora uvedených judikatorních závěrů.
Nejvyšší správní soud na základě výše uvedeného neshledal podjatost senátu
8 A městského pro rozhodování ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 8 A 56/2015. Soudci
uvedeného senátu proto nejsou z projednávání a rozhodování v této věci vyloučeni.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. června 2015
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu