ECLI:CZ:NSS:2015:NAO.150.2015:35
sp. zn. Nao 150/2015 - 35
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobkyně: A. H., proti
žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o
námitce podjatosti soudců správního úseku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka
v Liberci, vznesené žalobkyní ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 59 Af 5/2015,
takto:
Soudci správního úseku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci,
Mgr. Karolína Tylová, LL. M., JUDr. Pavel Vacek, Mgr. Lucie Trejbalová a Mgr. Hana Ptáčková
nejsou v y l o u č e n i z projednávání a rozhodnutí věci vedené Krajským soudem v Ústí
nad Labem - pobočka v Liberci pod sp. zn. 59 Af 5/2015.
Odůvodnění:
[1] Žalobou podanou u Krajského soudu v Brně se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí
žalovaného ze dne 10. 10. 2014, č. j. 26803/14/5000-14402-809436, kterým bylo rozhodnuto
o odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Finančního úřadu pro Liberecký kraj, Územní pracoviště
v Jilemnici ze dne 20. 3. 2014, č. j. 425833/14/2605-05702-603261, jímž bylo podle §106
odst. 1 písm. b) a d) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, zastaveno řízení zahájené
podáním dodatečného daňového přiznání k dani z nemovitých věcí za zdaňovací období roků
1996 – 2004. Žalobkyně rovněž navrhla, aby byl žalobě přiznán odkladný účinek.
[2] Krajský soud v Brně usnesením ze dne 5. 2. 2015, č. j. 62 Af 109/2014 – 13, žalobu podle
§7 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), postoupil Krajskému
soudu v Ústí nad Labem, neboť shledal, že je napadeno rozhodnutí ve věci, v níž v prvním
stupni rozhodoval Finanční úřad pro Liberecký kraj, který má sídlo v obvodu Krajského soudu
v Ústí nad Labem.
[3] Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, žalobkyni výzvou ze dne 17. 3. 2015
vyzval, aby ve lhůtě 5 dnů ode dne doručení této výzvy zaplatila soudní poplatek za žalobu
a za návrh na přiznání odkladného účinku v celkové výši 4.000 Kč.
[4] Žalobkyně na tuto výzvu reagovala podáním ze dne 2. 4. 2015, v němž mimo jiné
požádala o ustanovení zástupce z řad advokátů, osvobození od soudních poplatků a uplatnila
námitku podjatosti, když uvedla, že „namítá podjatost všech soudců zdejšího soudu v aktuálním obsazení
s návrhem na jejich neprodlené vyloučení z projednávání a rozhodnutí nejenom v této věci a předložení
věci k rozhodnutí podle §12 odst. 1 o. s. ř., neboť věc musí být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu
delegace nutné, protože jinak opět reálně hrozí, že jimi bude pokračováno v dalším pokořování nezávislého,
nestranného, odborného a spravedlivého rozhodování soudů.“
[5] K žalobkyní vznesené námitce podjatosti soudci správního úseku Krajského soudu v Ústí
nad Labem, pobočka v Liberci, Mgr. Karolína Tylová, LL. M., JUDr. Pavel Vacek, Mgr. Lucie
Trejbalová a Mgr. Hana Ptáčková shodně uvedli, že se necítí být podjatí a k účastníkům
ani k projednávané věci nemají žádný vztah. S tímto vyjádřením byla věc předložena Nejvyššímu
správnímu soudu k rozhodnutí o uplatněné námitce podjatosti.
[6] Podle §8 odst. 1 s. ř. s., soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem
na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu
nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v projednávané věci, nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
[7] Podle odst. 5 téhož ustanovení, účastník nebo osoba zúčastněná na řízení může namítnout
podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne,
kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později
uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti,
z nichž je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní soud, a je-li
namítána podjatost soudní osoby, tlumočníka nebo znalce, senát po jejich vyjádření.
[8] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Rozhodování
o věci nestranným a nezávislým soudcem je jedním z pilířů práva na spravedlivý proces.
Nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah
soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat
i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají
oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. K vyloučení soudce
může v zásadě dojít teprve tehdy, pokud je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům
nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené
povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález Ústavního
soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, dostupný na nalus.usoud.cz nebo usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003, č. j. Nao 19/2003 - 16, dostupné
na www.nssoud.cz).
[9] Při posouzení důvodnosti námitky podjatosti vycházel Nejvyšší správní soud z §8 odst. 1
s. ř. s., podle kterého jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem
na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich
nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci
u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce však nejsou
okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
[10] Jde-li o důvody uvedené v první větě §8 odst. 1 s. ř. s., je třeba uvést, že poměr k věci
může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci, tedy zejména
v případech, kdy by soudce mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech.
Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být založen především
příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, může jít také o vztah ekonomické závislosti.
Takové důvody zjevně dány nejsou a ani žalobce žádné takové okolnosti neuvádí.
[11] Po zvážení výše uvedených skutečností dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že podmínky pro vyloučení výše jmenovaných soudců správního úseku Krajského soudu
v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, z projednávání a rozhodování věci vedené u tohoto soudu
pod sp. zn. 59 Af 5/2015 nejsou dány. Žalobkyně totiž neuvádí žádný konkrétní důvod
ani skutečnost, ze které by bylo možné podjatost uvedených soudkyň dovodit. Namítá toliko,
že hrozí další pokračování v nikoli nezávislém, nestranném, odborném a spravedlivém
rozhodování soudů, aniž by však namítala některý z výše uvedených zákonných důvodů
pro jejich vyloučení.
[12] Nejvyšší správní soud má s ohledem na obsah námitky podjatosti žalobkyně za to,
že důvodem jejího návrhu na vyloučení soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka
v Liberci, je patrně nespokojenost s jejich předchozí rozhodovací činností. To však
nemůže být legitimním důvodem, který by mohl znamenat vyloučení soudce z projednávání
a rozhodování ve věci. Soudce může být vyloučen z rozhodování jen z objektivních důvodů,
nikoli pro subjektivní přesvědčení žalobce o nespravedlnosti vedení řízení. K tomu, aby účastník
brojil proti tvrzené nesprávnosti postupu soudu, však slouží opravné prostředky a nikoli námitka
podjatosti. Existence odlišných názorů žalobkyně na věc pak s podjatostí soudce nemá
nic společného. V §8 odst. 1 s. ř. s. je ostatně výslovně uvedeno, že důvodem pro vyloučení
soudce nemůže být jeho postup v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných
věcech.
[13] Z naposledy uvedeného ustanovení s. ř. s. sice vyplývá, že jedním z důvodů pro vyloučení
soudců je skutečnost, že se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu
nebo v předchozím soudním řízení, musí jít však o rozhodování v totožné věci u soudu nižší
instance nebo u správního orgánu. Taková situace však v posuzované věci nenastala. Lze přitom
odkázat i na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2003, č. j. Nao 2/2003 - 18,
publikováno pod č. 53/2004 Sb. NSS, v němž bylo jasně vyloženo, že „předchozím soudním
řízením“ není řízení v jiné soudní věci, byť by se i týkala týchž účastníků.
[14] Lze tedy uzavřít, že námitka podjatosti žalobkyně neobsahuje žádné skutečnosti,
které by bylo možno podřadit pod důvody podjatosti a ani z vyjádření shora jmenovaných
soudců správního úseku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, neplyne nic,
z čeho by bylo možno pochybovat o jejich nepodjatosti; tyto skutečnosti nevyplynuly
ani ze soudního spisu.
[15] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů podjatost soudců správního
úseku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci Mgr. Karolíny Tylové, LL. M.,
JUDr. Pavla Vacka, Mgr. Lucie Trejbalové a Mgr. Hany Ptáčkové pro rozhodování
ve věci žalobkyně vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 59 Af 5/2015 neshledal, a proto rozhodl
tak, že nejsou z projednávání a rozhodování této věci vyloučeni.
[16] Vzhledem k výše uvedenému závěru Nejvyšší správní soud neshledal ani důvod
pro přikázání věci jinému krajskému soudu ve smyslu §9 odst. 1 s. ř. s., jehož se žalobkyně
domáhala.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. červen 2015
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu