ECLI:CZ:NSS:2015:NAO.181.2015:22
sp. zn. Nao 181/2015 - 22
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: P. Č.,
proti žalovanému: předseda Krajského soudu v Českých Budějovicích, se sídlem
Zátkovo nábřeží 2, České Budějovice, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem
žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni
ze dne 25. 3. 2015, č. j. 30 A 34/2012 – 78, o námitce podjatosti soudců 1. senátu
Nejvyššího správního soudu JUDr. Marie Žiškové, JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Lenky Kaniové
a JUDr. Filipa Dienstbiera vznesené žalobcem ve věci vedené u Nejvyššího správního soudu
pod sp. zn. 1 As 76/2015,
takto:
Soudci 1. senátu Nejvyššího správního soudu JUDr. Marie Žišková, JUDr. Josef Baxa,
JUDr. Lenka Kaniová a JUDr. Filip Dienstbier nejsou v y l o u č e n i z projednávání
a rozhodování věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 1 As 76/2015.
Odůvodnění:
Nejvyšší správní soud projednává kasační stížnost žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Plzni ze dne 25. 3. 2015, č. j. 30 A 34/2012 – 78, kterým bylo zastaveno řízení o žalobě
na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, který žalobce spatřoval v tom, že žalovaný
mu odpírá přístup k soudu.
Žalobce podáním ze dne 1. 6. 2015 namítl podjatost soudců 1. senátu Nejvyššího
správního soudu JUDr. Marie Žiškové, JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Filipa
Dienstbiera z toho důvodu, že předseda soudu JUDr. Josef Baxa nezákonně rozhodoval ve třech
jeho kasačních stížnostech a že mu tento senát svévolně doručuje obsílky v rozporu se zákonem,
když ignoruje jeho žádost o doručování na adresu poste restante.
Soudci 1. senátu Nejvyššího správního soudu JUDr. Marie Žišková, JUDr. Josef Baxa,
JUDr. Lenka Kaniová a JUDr. Filip Dienstbier se vyjádřili k námitce podjatosti tak, že k věci
ani k účastníkům nemají žádný poměr a že se necítí být podjatými.
Nejvyšší správní soud uvážil v této věci následovně. Podle §8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále „s. ř. s.“), jsou soudci „vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich
nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu
nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce ne jsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v j eho rozhodování v jiných věcech“. Podle §8 odst. 5 věty čtvrté s. ř. s.
musí účastník řízení námitku podjatosti zdůvodnit a uvést konkrétní skutečnosti, z nichž
podjatost soudce dovozuje.
Není pochyb o tom, že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií,
jež vyjadřuje vnitřní vztah soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však
třeba nestrannost vnímat i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní
okolnosti, jež vyvolávají oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě.
K této otázce se vyjádřil Ústavní soud, který připomněl, že vyloučení soudce z projednávání
a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy,
jestliže lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti; při posuzování této otázky je tedy třeba učinit
úvahu, zda – s ohledem na okolnosti případu – lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být
(viz nález ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94). Otázka podjatosti nemůže být ve všech
případech postavena zcela najisto, nicméně rozhodovat o této otázce je nutno vždy na základě
existujících objektivních skutečností, které k subjektivním pochybnostem osob zúčastněných na
řízení vedou. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci však může dojít teprve tehdy,
když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje
takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni
nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01).
Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tímto principem
jsou vyloučeny praktiky kabinetní justice a nestrannost soudního rozhodování je tak chráněna
ve prospěch účastníků soudních řízení nejlépe. Uvedeným způsobem je zmíněný princip zásadně
naplněn, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému,
je nutno chápat jako postup výjimečný.
Ve vztahu k rozhodování o námitkách podjatosti soudců je rovněž nutné zdůraznit,
že posouzení podjatosti soudce z různých důvodů se musí řídit stejnými kritérii. Proto je také
vždy třeba zkoumat, zda vztah soudce ke konkrétní věci, účastníkům nebo jejich zástupcům
dosahuje takové povahy a intenzity, že tento soudce nebude moci nebo schopen nezávisle
a nestranně rozhodovat.
V nyní posuzované věci stěžovatel tvrdí, že soudci 1. senátu Nejvyššího správního soudu
JUDr. Marie Žišková, JUDr. Josef Baxa, JUDr. Lenka Kaniová a JUDr. Filip Dienstbier jsou
vyloučeni z projednávání jeho sporu s žalovaným proto, že JUDr. Josef Baxa rozhodoval
nezákonně a svévolně jako soudce ve třech jeho kasačních stížnostech a protože tito soudci mu
doručují písemnosti v rozporu se zákonem, neboť ignorují jeho požadavek na doručování na
adresu poste restante. Tato argumentace stěžovatele však nemůže vést k závěru o vyloučení
soudců prvního senátu Nejvyššího správního soudu z projednání této věci, neboť naplňuje
hypotézu ustanovení §8 odst. 1 věta třetí s. ř. s., podle kterého „důvodem k vyloučení soudce nejsou
okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané vě ci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech “.
Stěžovatel totiž nesouhlasí s tím, jakým způsobem soudci 1. senátu Nejvyššího správního soudu
postupují v jeho různých sporech, případně, že tři z jeho sporů rozhodoval JUDr. Josef Baxa,
přičemž jeho rozhodnutí neodpovídá představám stěžovatele. To však k oprávněnosti námitky
podjatosti nestačí, neboť zákon výslovně vylučuje jako důvod podjatosti okolnosti spočívající
v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Pro oprávněné pochybnosti o podjatosti soudce totiž musí existovat shora zdůrazněný
vztah konkrétního soudce k věci, účastníkům řízení nebo jejich zástupcům, který dosáhne určité
nepřijatelné intenzity. Nic takového z popisované situace nevyplývá, stěžovatel to v principu
ani netvrdí a pro své spekulace neuvádí žádný důkaz, zatímco zákonní soudci to jednoznačně
vylučují. Nejvyšší správní soud proto neshledal důvod pro vyloučení zákonných soudců 1. senátu
Nejvyššího správního soudu z projednávání a rozhodnutí věci pro podjatost.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. června 2015
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu