ECLI:CZ:NSS:2015:NAO.223.2015:27
sp. zn. Nao 223/2015 - 27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka
a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce: P. Č., proti
žalovanému: Nejvyšší správní soud, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, o žalobě proti
nezákonnému zásahu ze dne 17. 9. 2012, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Brně ze dne 21. 3. 2014, č. j. 30 A 80/2012 - 43, v řízení o vyloučení soudce
JUDr. Josefa Baxy z projednávání a rozhodnutí věci ve smyslu ust. §8 odst. 3 třetí věty s. ř. s.,
takto:
Soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. Josef Baxa je v y l o u č e n
z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu
pod sp. zn. 1 As 70/2014.
Odůvodnění:
Sedmý senát Nejvyššího správního soudu v tomto řízení rozhoduje ve smyslu ust. §8
odst. 3 třetí věty s. ř. s. o vyloučení předsedy Nejvyššího správního soudu JUDr. Josefa Baxy jako
soudce a předsedy senátu z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu
pod sp. zn. 1 As 70/2014.
Tento postup je odůvodněn faktem, že předseda Nejvyššího správního soudu JUDr. Josef
Baxa, rozhodující jako předseda senátu v právní věci žalobce P. Č. proti žalovanému Nejvyššímu
správnímu soudu, vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 1 As 70/2014, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 3. 2014, č. j. 30 A 80/2012 – 43, učinil
dne 1. 7. 2015 do soudního spisu záznam v tomto znění: „V uvedené věci nemohu rozhodovat, neboť
jsem v pozici žalovaného. Provedl jsem tedy jen neodkladné úkony a předkládám spis místopředsedovi NSS
k opatření dle §8 odst. 3 s. ř. s.“.
Z tohoto důvodu byl místopředsedovi Nejvyššího správního soudu předložen spisový
materiál k postupu podle ust. §8 odst. 3 třetí věty p. a. s. ř. s. Tento funkcionář zaujal stanovisko,
že JUDr. Josef Baxa není vyloučen z rozhodování ve věci vedené u Nejvyššího správního soudu
pod sp. zn. 1 As 70/2014. V tomto směru poukázal zejména na rozsudek Nejvyššího správního
soudu č. j. 1 As 126/2013 – 18, s tím, že důvody pro vyloučení tu nejsou. Vzhledem k tomu,
že nespatřuje důvod podjatosti u JUDr. Josefa Baxy, je nutné, aby o věci rozhodl jiný senát
Nejvyššího správního soudu.
Věc byla přidělena sedmému senátu Nejvyššího správního soudu, aby rozhodl o vyloučení
ve smyslu ust. §8 odst. 3 třetí věty s. ř. s.
Sedmý senát tohoto soudu při svém rozhodování vyšel z následujícího obsahu soudního
spisu:
Žalobce se žalobou ze dne 17. 9. 2012, doručenou Krajskému soudu v Brně dne
24. 9. 2012, domáhá vydání rozsudku v tomto znění: „Zakazuje se předsedovi Nejvyššího správního
soudu, aby pokračoval v porušování žalobcova práva na procesní návrh, a přikazuje se mu, aby obnovil stav
před zásahem, ke dni zadržení podání 5. dubna 2012 (Na 87/12, S 116/12), a neprodleně předal návrh
na určení lhůty příslušnému senátu NSS“.
Žalobce spolu s podáním žaloby nezaplatil soudní poplatek.
Krajský soud v Brně (dále také „krajský soud“) proto vyzval žalobce usnesením
ze dne 19. 6. 2013, č. j. 30 A 80/2012 – 22, k zaplacení soudního poplatku za podanou správní
žalobu ve výši 2.000 Kč [položka č. 18 bod 2 písm. d) Sazebníku soudních poplatků, který je
přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů] ve lhůtě
do 10 dnů od doručení toho usnesení. Přes tuto výzvu žalobce soudní poplatek nezaplatil
a podáním ze dne 11. 7. 2013 požádal o osvobození od soudních poplatků.
Krajský soud s ohledem na judikaturu Nejvyššího správního soudu (zejména na rozsudek
ze dne 19. 7. 2012, č. j. 3 As 59/2012 – 7) žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků
usnesením ze dne 28. 8. 2013, č. j. 30 A 80/2012 – 27, zamítl a současně vyzval žalobce,
aby ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek ve výši 2.000 Kč.
Žalobce toto usnesení krajského soudu napadl kasační stížností, v níž zejména uvedl,
že napadené rozhodnutí je „projevem svévole i nesoudnosti, počínaje výrokem a konče poučením“.
Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2013, č. j. 1 As 126/2013 – 18,
byla zamítnuta kasační stížnost žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne
28. 8. 2013, č. j. 30 A 80/2012 – 27, a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.
Vzhledem k tomu, že žalobce soudní poplatek ve výši 2.000 Kč za podanou správní
žalobu nezaplatil při podání žaloby, ani poté, co byl k jeho zaplacení správním soudem vyzván,
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 21. 3. 2014, č. j. 30 A 80/2012 – 43, řízení o žalobě ze dne
17. 9. 2012 (doručené dne 24. 9. 2012) zastavil podle ust. §47 písm. c) s. ř. s. a ust. §9 odst. 1
zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů a současně rozhodl
i o náhradě nákladů řízení.
Nejvyššímu správnímu soudu byla poté dne 15. 5. 2014 doručena kasační stížnost žalobce
ze dne 13. 5. 2014, v níž žalobce brojí proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 3. 2014,
č. j. 30 A 80/2012 – 43.
Podle ust. §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci tehdy, jestliže
se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich
nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu
nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Podle ust. §8 odst. 3 s. ř. s. soudce, který zjistí důvod své podjatosti, oznámí takovou skutečnost
předsedovi soudu a v řízení zatím může provést jen takové úkony, které nesnesou odkladu. Předseda soudu na jeho
místo určí podle rozvrhu práce jiného soudce nebo jiný senát. Má-li předseda soudu za to, že není dán důvod
podjatosti soudce, nebo týká-li se věc předsedy soudu, rozhodne o vyloučení Nejvyšší správní soud usnesením,
a jde-li o soudce, Nejvyššího správního soudu, jiný jeho senát.
Z ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá, že nestrannost soudce je především
subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah soudce k projednávané věci.
Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat i z hlediska objektivního,
tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají oprávněné pochybnosti
o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Jak se k této otázce vyjádřil Ústavní soud, vyloučení
soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv jen na skutečně prokázané
podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti; při posuzování této
otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda – s ohledem na okolnosti případu – lze mít za to, že by
soudce podjatý mohl být (viz nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94,
N 127/6 SbNU 429). Otázka podjatosti nemůže být ve všech případech postavena zcela najisto,
nicméně rozhodovat o této otázce je nutno vždy na základě existujících objektivních skutečností,
které k subjektivním pochybnostem osob zúčastněných na řízení vedou. K vyloučení soudce
z projednání a rozhodnutí věci však může v zásadě dojít teprve tehdy, když je evidentní,
že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy
a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle
a nestranně rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01,
N 98/23 SbNU 11). Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. totiž
představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci
s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv
a svobod). Tak jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc
odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný.
Jak již bylo uvedeno, předseda (soudce a rozhodující předseda prvního senátu) Nejvyššího
správního soudu JUDr. Josef Baxa sám oznámil důvod své podjatosti v právní věci žalobce P. Č.
proti žalovanému Nejvyššímu správnímu soudu v záznamu ze dne 1. 7. 2015, který je založen
v soudním spisu zn. 1 As 70/2014, v němž uvedl: „V uvedené věci nemohu rozhodovat, neboť jsem
v pozici žalovaného. Provedl jsem tedy jen neodkladné úkony a předkládám spis místopředsedovi NSS k opatření
dle §8 odst. 3 s. ř. s.“.
Sedmý senát Nejvyššího správního soudu rozhodující o vyloučení ve smyslu ust. §8
odst. 3 s. ř. s. musí vzhledem ke shora uvedenému nejprve poukázat na nález Ústavního soudu
ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94, dostupný na www.nalus.usoud.cz, který mimo jiné
konstatuje, že „…Nejde tudíž pouze o hodnocení subjektivního pocitu soudkyně, zda se cítí nebo necítí být
podjatá, anebo hodnocení osobního vztahu k účastníkům řízení, ale o objektivní úvahu, zda - s ohledem
na okolnosti případu – lze mít za to, že soudce by podjatý mohl být…“. Obdobně musí poukázat
i na nález Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2007, sp. zn. I. ÚS 722/05, který je dostupný
na www.nalus.usoud.cz, který mimo jiné vyslovil, že „…Při posuzování nestrannosti a nezávislosti
soudce proto nelze zcela odhlédnout ani od jevové stránky věci, kdy je za validní kriterium považováno i tzv. zdání
nezávislosti a nestrannosti pro třetí osoby, neboť i tento aspekt je důležitý pro zaručení důvěry v soudní
rozhodování vůbec. I toto kriterium reflektuje sociální povahu soudního rozhodování, z níž vyplývá,
že i když třeba reálný důvod k pochybnostem o nestrannosti a nezávislosti ve skutečnosti neexistuje – jak
v subjektivní, tak dokonce i v objektivní poloze – nelze přehlížet ani existenci možného přesvědčení, že takový
důvod dán je…“.
Poměr k věci ve smyslu ust. §8 odst. 1 s. ř. s., který by jako jediný mohl v projednávané
věci přicházet v úvahu, může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na výsledku
projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně
navrhovatele či na straně odpůrce, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo
dotčen na svých právech (např. kdyby jinak mohl být osobou zúčastněnou na řízení). Vyloučen je
také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem než dokazováním při jednání
(např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování).
Sedmý senát Nejvyššího správního soudu, který rozhoduje o vyloučení ve smyslu ust. §8
odst. 3 třetí věty s. ř. s., dospěl po posouzení všech uvedených skutečností a obsahu záznamu
ze dne 1. 7. 2015 k závěru, že předseda Nejvyššího správního soudu JUDr. Josef Baxa jako
rozhodující předseda senátu by s ohledem na všechny okolnosti případu mohl být v projednávané
věci podjatý z důvodů uvedených v citovaném záznamu, ale i se zřetelem k obsahu žalobního
petitu.
Způsobilost být účastníkem řízení má každý, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti,
tj. kdo je subjektem podle práva hmotného. Jsou to fyzické osoby, právnické osoby a stát; tuto
způsobilost bude mít i ten, komu ji zákon výslovně přizná.
Soudní řád správní v obecných ustanoveních výslovně přiznává způsobilost být
účastníkem řízení také soudům (srov. ust. §33 odst. 7 podle kterého, je-li účastníkem soud, jedná
za senát, jehož se věc týká, jeho předseda).
JUDr. Josef Baxa jako předseda Nejvyššího správního soudu vykonává kromě
rozhodovací činnosti v jednotlivých věcech (např. ve věci 1 As 70/2014) také státní správu
Nejvyššího správního soudu v rozsahu stanoveném soudním řádem správním (§13 odst. 4 s. ř. s.,
§27 odst. 1 s. ř. s., §29 odst. 1 a 2 s. ř. s.), spočívající mimo jiné i v zajišťování chodu soudu
po stránce organizační [§29 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] a ve vyřizování stížností [§29 odst. 2
písm. c) s. ř. s.]. Právě způsob vyřízení nejasného podání žalobce soudcem Nejvyššího správního
soudu (dopis ze dne 12. 4. 2012, č. j. Na 87/2012 – 4) a následně vyřízení stížnosti žalobce
předsedou Nejvyššího správního soudu (dopis ze dne 10. 7. 2012, č. j. S 116/2012 – 3) jsou
pro žalobce podkladem pro formulaci žalobního petitu. Domáhá-li se proto žalobce petitem
u správního soudu toho, že se „Zakazuje předsedovi Nejvyššího správního soudu, aby pokračoval
v porušování žalobcova práva na procesní návrh, a přikazuje se mu, aby obnovil stav před zásahem, ke dni
zadržení podání 5. dubna 2012 (Na 87/12, S 116/12), a neprodleně předal návrh na určení lhůty příslušnému
senátu NSS“, je předseda Nejvyššího správního soudu JUDr. Josef Baxa v pozici žalovaného (§33
odst. 7 s. ř. s.), byť žaloba formálně směřuje proti Nejvyššímu správnímu soudu.
Tento procesní stav by mohl nadále vyvolávat z objektivního hlediska pochybnosti
o nestrannosti rozhodujícího předsedy senátu Nejvyššího správního soudu JUDr. Josefa Baxy
u účastníků řízení, ale i u tzv. třetích osob, pokud by tento funkcionář rozhodoval nejen o výše
uvedeném petitu (aby právě JUDr. Josefu Baxovi bylo zakázáno pokračování v porušování
žalobcova práva a přikázáno, aby obnovil stav před zásahem), ale i v poplatkové záležitosti, která
mu předchází.
Sedmý senát Nejvyššího správního soudu je toho názoru, že zde nejde o případ, který byl
judikatorně řešen v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2013,
č. j. 1 As 126/2013 – 18 (v této věci je to předseda soudu (senátu) Nejvyššího správního soudu,
který naopak tvrdí a poukazuje na to, že jen on sám ze senátu nemůže rozhodovat, neboť je
v pozici žalovaného).
Vzhledem k uvedenému, rozhodl sedmý senát Nejvyššího správního soudu tak, jak je
uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. září 2015
JUDr. Jaroslav Hubáček
předseda senátu