ECLI:CZ:NSS:2015:NAO.288.2015:103
sp. zn. Nao 288/2015 - 103
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka
a soudců JUDr. Tomáše Foltase a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: M. M., zastoupen
JUDr. Janou Graňákovou, advokátkou se sídlem Štefánikova 1734/10, Český Těšín, proti
žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, o námitce
podjatosti vznesené žalobcem proti soudkyni Krajského soudu v Ostravě JUDr. Monice
Javorové,
takto:
Soudkyně Krajského soudu v Ostravě JUDr. Monika Javorová není
vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Ostravě
pod sp. zn. 22 Af 102/2013.
Odůvodnění:
Žalobce M. M. se žalobami podanými u Krajského soudu v Ostravě domáhá proti
žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství přezkoumání celé řady jeho rozhodnutí
a navrhuje, aby byla tato rozhodnutí zrušena nebo vyslovena jejich nicotnost.
O žalobách nebylo dosud rozhodnuto.
Žalobce v podání ze dne 20. 10. 2015, jež bylo adresováno a doručeno Krajskému soudu
v Ostravě téhož dne, vznesl námitku podjatosti proti soudkyni Krajského soudu v Ostravě
JUDr. Monice Javorové, která v jeho věci vedené pod sp. zn. 22 Af 102/2013 rozhoduje jako
předsedkyně senátu.
Žalobce uvedl, že je momentálně vážně nemocen po zlomení nohy a z tohoto důvodu
není schopen bez tlumících léků proti bolesti být plně při smyslech. Dne 21. 10. 2015 se proto
nemůže dopravit k soudu, kde nebude ani jeho zástupkyně JUDr. Jana Gráňáková, advokátka.
Z tohoto důvodu musí požádat Krajský soud v Ostravě o určení náhradního termínu jednání
na začátek roku 2016, při němž by měli být vyslechnuti i jím navrhovaní svědci. Současně vznesl
i námitku podjatosti proti soudkyni Krajského soudu v Ostravě JUDr. Monice Javorové,
neboť „získala mimoprocesní nátlak ve prospěch žalovaného“.
Soudkyně JUDr. Monika Javorová v písemném vyjádření k námitce podjatosti ze dne
21. 10. 2015 uvedla, že žalobce viděla poprvé až dne 21. 10. 2015 před jednací síní. Z tohoto
důvodu proto odmítá tvrzení žalobce, že „získala mimoprocesní nátlak ve prospěch žalovaného“.
Žalovaného pak zná pouze z úřední činnosti.
Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu vyplývá,
že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah
soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat
i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají
oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Jak se k této otázce vyjádřil
Ústavní soud, vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv
jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o jeho
nepodjatosti; při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda – s ohledem na okolnosti
případu – lze mít za to, že by soudce mohl být podjatý (viz nález ze dne 27. 11. 1996,
sp. zn. I. ÚS 167/94, N 127/6 SbNU 429). Otázka podjatosti nemůže být ve všech případech
postavena zcela najisto, nicméně rozhodovat o této otázce je nutno vždy na základě existujících
objektivních skutečností, které k subjektivním pochybnostem osob zúčastněných na řízení vedou.
K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci však může v zásadě dojít teprve tehdy,
když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo k jejich zástupcům dosahuje
takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude moci nebo schopen
nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01,
N 98/23 SbNU 11). Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s.
představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci
s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv
a svobod). Tak jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc
odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný.
Podle ust. §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci tehdy, jestliže
se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich
nepodjatosti.
Důvodem vyloučení je podle tohoto ustanovení taková povaha subjektivního vztahu
soudce k věci samé, k účastníkům či jejich zástupcům, která je natolik objektivizovatelná, že lze
důvodně pochybovat o soudcově nepodjatosti.
K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci z výše uvedeného důvodu může proto
dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo k jejich
zástupcům, dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude
moci nebo schopen nezávisle a nestranně rozhodovat.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na výsledku
projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně
žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo
dotčen na svých právech (např. kdyby jinak mohl být osobou zúčastněnou na řízení). Vyloučen
je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem než dokazováním při jednání
(např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Shodně to platí,
že soudce má k účastníkům řízení, případně k jejich zástupcům příbuzenský, přátelský
nebo zjevně nepřátelský vztah, příp. vztah ekonomické závislosti (viz NS 2 Cdon 828/96, Soudní
judikatura 3/2000, str. 113; shodně Bureš, J., Drápal, L., Mazanec, M., Občanský soudní řád -
Komentář, 5. vydání, str. 56). Pokud jde o vztah zjevně nepřátelský, touto otázkou se zabýval
Ústavní soud v již citovaném nálezu sp. zn. I. ÚS 167/94, když uvedl, že v daném případě
šlo o takový konflikt mezi rozhodující soudkyní a zástupkyní navrhovatelky, který svou povahou
a intenzitou - označení rozhodnutí soudkyně za „právní zmetek" a následná soudní dohra –
je nepochybně dostatečným důvodem k tomu, aby v zájmu soudkyně samé o věci rozhodovala
jiná osoba.
Žalobce v námitce podjatosti tvrdí jen to, že podjatost soudkyně Krajského soudu
v Ostravě JUDr. Moniky Javorové, jednající a rozhodující ve věci vedené u tohoto krajského
soudu pod sp. zn. 22 Af 102/2013 jako předsedkyně senátu, spočívá v tom, že „získala
mimoprocesní nátlak ve prospěch žalovaného“.
Z obsahu této námitky podjatosti nelze dovodit, že by objektivně existovaly pochybnosti
o nepodjatosti soudkyně JUDr. Moniky Javorové se zřetelem na její poměr k věci, k účastníkům
nebo k jejich zástupcům, který by jako jediný z důvodů vyloučení z projednávání a rozhodnutí
věci mohl teoreticky přicházet v úvahu. Je tomu tak především proto, že níže uvedené skutečnosti
ani náznakem nesvědčí o dřívějších nebo současných vztazích a vazbách, které by zavdávaly
v uvedeném směru jakékoliv obavy.
Z vyjádření JUDr. Moniky Javorové k námitce podjatosti, v němž uvedla, že žalobce
viděla poprvé až dne 21. 10. 2015 před jednací síní, a z tohoto důvodu proto odmítá jeho tvrzení,
že „získala mimoprocesní nátlak ve prospěch žalovaného“, objektivně vyplývá, že nemá žádný
poměr k uvedené věci, ani k žalobci a k žalovanému a není nijak zainteresována na výsledku
řízení. Je tomu tak proto, že žalobce nijak nespecifikoval zdroj svého tvrzení, ani neuvedl žádné
konkrétní skutečnosti, o které by mohl opírat své tvrzení o mimoprocesním nátlaku ve prospěch
žalovaného, či způsob jak by k tvrzenému nátlaku mělo dojít, když JUDr. Monika Javorová navíc
uvádí, že žalovaného zná pouze z úřední činnosti. Za této situace potom tvrzení žalobce
o podjatosti JUDr. Moniky Javorové vyznívá zcela osamoceně a není vůbec objektivizovatelné,
aby bylo možno důvodně pochybovat o její nepodjatosti.
I kdyby však žalobce byl případně přesvědčen o opaku, ani to ještě není důvodem,
pro který by bylo nutno považovat uvedenou soudkyni Krajského soudu v Ostravě za podjatou.
Žalobce má nepochybně právo na svůj názor, ten však není podložen žádnou objektivní
skutečností, z níž by se mohl dovozovat opak.
Z obsahu spisu také nevyplývá, že by se soudkyně Krajského soudu v Ostravě
JUDr. Monika Javorová podílela na projednávání nebo rozhodování předmětné věci
u příslušného správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Je tomu tak proto,
že z obsahu správního spisu nevyplývá, že by se tato soudkyně vůbec někdy podílela na úkonech
správního orgánu. Rozhodování věci v předchozím soudním řízení je pak třeba chápat nikoli
časově (tedy jako jakékoliv řízení před správním soudem, jehož byl žalobce M. M. účastníkem
řízení a v němž by se uvedená soudkyně podílela na rozhodování), nýbrž instančně
(srov. č. 53/2004 Sb. NSS). Vyloučen by byl jen soudce, který by o téže věci rozhodoval nejprve
v řízení u krajského soudu (resp. Městského soudu v Praze) a následně pak v řízení kasačním
u Nejvyššího správního soudu či naopak. O takový případ zde vůbec nejde, a námitka
v uvedeném směru také nebyla žalobcem vznesena.
Zákon v ust. §8 odst. 1 s. ř . s. stanoví, že důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti,
které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných
věcech. Postup soudce v řízení o projednávané věci a rozhodování soudce v jiných –
souvisejících či nesouvisejících – věcech, proto již ze zákona nemůže vést k vyloučení soudce,
byť by v těchto věcech byl žalobce neúspěšný (§8 odst. 1 s. ř. s. in fine). I kdyby tedy žalobce
opíral svou námitku podjatosti vůči soudkyni JUDr. Monice Javorové o její nezákonný postup
v řízení o projednávané věci nebo o její rozhodování v jiných věcech, které považuje
za nezákonné, ani z tohoto důvodu by nemohla být tato námitka podjatosti relevantní
a úspěšná. Je tomu tak proto, že právě v rozhodovací činnosti soudce se projevuje jeho
nezávislost a účastníkův nesouhlas s právními závěry, které soudce již dříve vyslovil,
je při hodnocení otázek podjatosti nevýznamný. O takový případ zde také nejde, a námitka
v uvedeném směru rovněž nebyla žalobcem vznesena.
Ostatně soudce může být vyloučen z rozhodování jen z objektivních důvodů,
nikoli pro subjektivní přesvědčení účastníka řízení o nespravedlivosti dřívějšího rozhodnutí
či neústavnosti postupu soudu, které se projevuje polemikou s názory soudu a jejich
zpochybňováním. Zpochybňovat rozhodnutí soudu jistě lze; k tomu však slouží opravné
prostředky a nikoli námitka podjatosti.
Nejvyšší správní soud proto o námitce podjatosti žalobce vůči soudkyni Krajského soudu
v Ostravě JUDr. Monice Javorové rozhodl tak, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. listopadu 2015
JUDr. Jaroslav Hubáček
předseda senátu