ECLI:CZ:NSS:2015:NAO.310.2015:10
sp. zn. Nao 310/2015 - 10
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: B. V., proti
žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj, se sídlem Staroměstské náměstí 6, Praha 1, v
řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 10. 2015,
č. j. 46 A 68/2014 - 32, o námitce podjatosti soudců 2. senátu Nejvyššího správního soudu JUDr.
Karla Šimky, JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové vznesené žalobcem ve věci vedené u
Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 2 As 279/2015,
takto:
Soudci 2. senátu Nejvyššího správního soudu JUDr. Karel Šimka, JUDr. Miluše Došková
a Mgr. Eva Šonkova nejsou v y l o u č e n i z projednávání a rozhodování věci vedené
u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 2 As 279/2015.
Odůvodnění:
Nejvyšší správní soud projednává kasační stížnost žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Praze ze dne 27. 10. 2015, č. j. 46 A 68/2014 - 32, kterým bylo zastaveno řízení o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 9. 2014, č. j. MMR-19577/2014-83/1335, ve věci uložení
pořádkové pokuty za hrubě urážlivé podání.
Žalobce podáním ze dne 3. 11. 2015 namítl podjatost soudců 2. senátu Nejvyššího
správního soudu JUDr. Karla Šimky, JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové , resp. všech
soudců Nejvyššího správního soudu a odkázal na své předchozí podání uvedené v řízení před
Krajským soudem v Praze pod sp. zn. 45 A 9/2014.
Soudci 2. senátu Nejvyššího správního soudu JUDr. Karel Šimka, JUDr. Miluše Došková
a Mgr. Eva Šonková se vyjádřili k námitce podjatosti tak, že k věci ani k účastníkům nemají žádný
poměr a že se necítí být podjatými. JUDr. Karel Šimka nad rámec výše uvedeného zmínil,
že žalobce osobně nezná, pouze si vzpomíná, že ten vystupoval v minulosti v různých kauzách,
které řešil ještě jako soudce Okresního soudu Praha – západ. Neví nic o tom, že by jej žalovaný
jakkoli korumpoval a rovněž nic o tom, že by svou rozhodovací činností kryl zločiny komunismu,
které byly na stěžovateli podle jeho tvrzení spáchány.
K věci samé na úvod Nejvyšší správní soud předesílá, že j e-li účastníkem řízení vznesena
námitka podjatosti všech soudců určitého soudu, a p řitom je již zřejmé, kterému soudci
(soudcům) je či bude věc přidělena, rozhodne soud v souladu se zásadou hospodárnosti řízení
o důvodech vyloučení jen těchto soudců. Až v případě, že by by l shledán důvod pro vyloučení
u soudců, kterým je věc podle rozvrhu práce přidělena, je účelné posoudit důvody vyloučení
i ve vztahu k ostatním soudcům (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 5. 2006,
č. j. Nao 32/2005 – 34). Z toho důvodu tedy Nejvyšší správní soud nejprve rozhodoval
o tom, zda jsou vyloučeni soudci 2. senátu Nejvyššího správního soudu, tedy JUDr. Karel
Šimka, JUDr. Miluše Došková a Mgr. Eva Šonková. Teprve byla-li by námitka shledána
důvodnou a byli-li by tito soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, přistoupil
by Nejvyšší správní soud „v druhé fázi“ ke zkoumání podjatosti ostatních soudců Nejvyššího
správního soudu.
Nejvyšší správní soud uvážil v této věci následovně. Podle §8 odst. 1 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále „s. ř. s.“), jsou soudci „vyloučeni z projednávání
a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán
důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou
okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v j eho rozhodování v jiných věcech“.
Podle §8 odst. 5 věty čtvrté s. ř. s. musí účastník řízení námitku podjatosti zdůvodnit a uvést
konkrétní skutečnosti, z nichž podjatost soudce dovozuje.
Není pochyb o tom, že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií,
jež vyjadřuje vnitřní vztah soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však
třeba nestrannost vnímat i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní
okolnosti, jež vyvolávají oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě.
K této otázce se vyjádřil Ústavní soud, který připomněl, že vyloučení soudce z projednávání
a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy,
jestliže lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti; při posuzování této otázky je tedy třeba učinit
úvahu, zda – s ohledem na okolnosti případu – lze mít za to, že by soudce podjatý mohl
být (viz nález ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94). Otázka podjatosti nemůže být ve všech
případech postavena zcela najisto, nicméně rozhodovat o této otázce je nutno vždy na základě
existujících objektivních skutečností, které k subjektivním pochybnostem osob zúčastněných
na řízení vedou. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci však může dojít teprve tehdy,
když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje
takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni
nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01).
Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tímto principem
jsou vyloučeny praktiky kabinetní justice a nestrannost soudního rozhodování je tak chráněna
ve prospěch účastníků soudních řízení nejlépe. Uvedeným způsobem je zmíněný princip zásadně
naplněn, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému,
je nutno chápat jako postup výjimečný.
Ve vztahu k rozhodování o námitkách podjatosti soudců je rovněž nutné zdůraznit,
že posouzení podjatosti soudce z různých důvodů se musí řídit stejnými kritérii. Proto je také
vždy třeba zkoumat, zda vztah soudce ke konkrétní věci, účastníkům nebo jejich zástupcům
dosahuje takové povahy a intenzity, že tento soudce nebude moci nebo schopen nezávisle
a nestranně rozhodovat.
V nyní posuzované věci žalobce tvrdí, že soudci 2. senátu Nejvyššího správního soudu
JUDr. Karel Šimka, JUDr. Miluše Došková a Mgr. Eva Šonková jsou vyloučeni z projednávání
jeho sporu s žalovaným proto, že jsou ovlivnění korupcí ze strany žalovaného.
Po zhodnocení námitky podjatosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky
k vyloučení soudců dle §8 odst. 1 s. ř. s. nejsou dány. Žalobce neuvedl žádné skutečnosti,
pro něž by soudci 2. senátu Nejvyššího správního soudu měli či mohli být vyloučeni
z projednávání a rozhodnutí věci žalobce. Podjatost soudců dovozoval žalobce pouze ze svého
přesvědčení o klientelistických a korupčních vazbách, které dle jeho názoru existují mezi
Nejvyšším správním soudem a žalovaným. Žalobce však neuvedl, na základě čeho je o tomto
přesvědčen, a svá tvrzení nijak blíže neodůvodnil. Obecné a nepodlože né domněnky žalobce
nemohou být důvodem vyloučení soudců pro podjatost. Námitka podjatosti proto není důvodná.
O podjatosti soudců nesvědčí ani jiná skutečnost obsažená ve spise.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. listopadu 2015
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu