ECLI:CZ:NSS:2015:NAO.311.2015:28
sp. zn. Nao 311/2015 - 28
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Petra Hluštíka v právní věci žalobkyně: Odborová organizace
ochrany práv zaměstnance, IČ 22770623, se sídlem Družební 1004/4, Kopřivnice,
proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1,
Praha 2, v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, o námitce
podjatosti vznesené žalobcem proti soudcům Městského soudu v Praze JUDr. Naděždě
Řehákové, JUDr. Ivance Havlíkové a Mgr. Martinu Křížovi,
takto:
Soudci Městského soudu v Praze JUDr. Naděžda Řeháková, JUDr. Ivanka Havlíková
a Mgr. Martin Kříž nejsou v y l o u č e n i z projednávání a rozhodnutí věci vedené
u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 9 A 209/2015.
Odůvodnění:
Podáním, které bylo Městskému soudu v Praze doručeno dne 29. 10. 2015, žalobkyně
v řízení o žalobě na ochranu před nezákonných zásahem správního orgánu vznesla námitku
podjatosti vůči soudcům Městského soudu v Praze JUDr. Naděždě Řehákové, JUDr. Ivance
Havlíkové a Mgr. Martinu Křížovi. Z obsahu námitky podjatosti Nejvyšší správní soud zjistil,
že žalobkyně spatřuje pochyby o nepodjatosti uvedených soudců „[…] v kontextu předchozího
rozhodování, když senát Městského soudu v Praze rozhodoval o žalobě podané odborovou organizací ochrany práv
zaměstnance, IČ 227 70 623 a tuto žalobu odmítl.“
Městský soud v Praze předložil věc v souladu s ustanovením §8 odst. 5 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), k vyřízení
námitky podjatosti Nejvyššímu správnímu soudu. Soudci Městského soudu v Praze, jimž byla věc
v souladu s rozvrhem práce přidělena, ve vyjádření uvedli, že nemají žádný vztah k předmětu
řízení, ani k účastníkům řízení a nejsou jim známy skutečnosti, které by zakládaly pochybnosti
o jejich podjatosti.
Podle §8 odst. 1 věta první a třetí s. ř. s. „[s]oudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich
nepodjatosti. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení
o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.“
Podle §8 odst. 5 s. ř. s. „[ú]častník nebo osoba zúčastněná na řízení může namítnout podjatost
soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne,
kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později
uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti,
z nichž je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní soud, a je-li
namítána podjatost soudní osoby, tlumočníka nebo znalce, senát po jejich vyjádření.“
Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu vyplývá,
že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah
soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat
i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají
oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Také podle Ústavního
soudu může být vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci založeno nikoliv
jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o nepodjatosti
konkrétního soudce; při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda s ohledem
na okolnosti případu lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být (viz nález Ústavního soudu
ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94, N 127/6 SbNU 429). Otázka podjatosti nemůže
být ve všech případech postavena zcela najisto, nicméně rozhodovat o ní je nutno vždy
na základě existujících objektivních skutečností, které k subjektivním pochybnostem o osobě
soudce vedou. Platí však, že k vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci může v zásadě
dojít teprve tehdy, je-li evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům
dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude moci, nebo
schopen, nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001,
sp. zn. II. ÚS 105/01, N 98/23 SbNU 11). Podjatost soudce totiž zcela nepochybně zasahuje
do ústavního principu zákonného soudce.
Vždy je totiž nutné pamatovat na to, že statut soudce je vybudován na předpokladu jeho
nestrannosti a jako takový tvoří pilíř demokratické společnosti. Proto vyloučit soudce
z projednávání a rozhodnutí věci postupem podle §8 odst. 1 s. ř. s. lze jen výjimečně
a ze skutečně závažných důvodů (blíže k tomu v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
29. 4. 2003, č. j. Nao 19/2003 - 16, dostupném na www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud předně zdůrazňuje, že podle výše citovaného §8 odst. 1 s. ř. s.
důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu v řízení o projednávané
věci nebo v rozhodování o jiných věcech. Žalobkyně však explicitně opřela námitku podjatosti
právě o tvrzení, že k uvedeným soudcům nemá důvěru, a to právě kvůli jejich předchozí
rozhodovací činnosti. Lze připustit, že kdyby výše uvedení soudci žalobkyni systematicky,
úmyslně a zjevně svévolně upírali práva, jednalo by se o důvod k pochybnostem o jejich
nepodjatosti. To však není v současnosti posuzovaný případ a žalobkyně to ani netvrdí.
Na základě těchto skutečností dospěl Nejvyšší správní soud k závěru o nepodjatosti
soudců Městského soudu v Praze JUDr. Naděždy Řehákové, JUDr. Ivanky Havlíkové
a Mgr. Martina Kříže, a proto rozhodl, že tito soudci nejsou vyloučeni z projednávání
a rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 9 A 209/2015.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. prosince 2015
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu