ECLI:CZ:NSS:2015:NAO.317.2015:27
sp. zn. Nao 317/2015 - 27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy, soudce
zpravodaje JUDr. Tomáše Langáška a soudkyně Mgr. Jany Brothánkové v právní věci žalobce: A.
H., proti žalovanému: Krajský soud v Brně, se sídlem Rooseveltova 16, Brno, týkající se žaloby
proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 62 A 1/2015 - 25 ze dne 12. srpna 2015, evidované u
Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 30 A 151/2015, v řízení o námitce podjatosti vznesené
žalobcem vůči soudcům Krajského soudu v Plzni,
takto:
Soudci JUDr. PhDr. Petr Kuchynka, Ph.D., JUDr. Václav Roučka a Mgr. Jaroslav Škopek
nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Plzni
pod sp. zn. 30 A 151/2015.
Odůvodnění:
Žalobce u Krajského soudu v Plzni žalobou napadl dne 27. října 2015 usnesení Krajského
soudu v Brně č. j. 62 A 1/2015 - 25 ze dne 12. srpna 2015, jímž byla odmítnuta žaloba žalobce
proti jinému usnesení Krajského soudu v Brně, kterým byla odmítnuta žaloba proti usnesení
Nejvyššího správního soudu. V řízení před Krajským soudem v Plzni uplatnil včas námitku
podjatosti vůči soudcům tohoto soudu JUDr. Petru Kuchynkovi, JUDr. Václavu Roučkovi
a Mgr. Jaroslavu Škopkovi, odůvodněnou tím, že „je v současnosti vedeno řízení o podjatosti výše
uvedených soudců u ČR-Nejvyššího správního soudu v kasační stížnosti proti usnesení ČR-Krajského soudu
v Plzni č. j. 30 A 104/2015 - 35 a tato námitka podjatosti se vztahuje i pro toto řízení. Žalobce již nemá
důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování tohoto senátu a navrhuje jeho vyloučení“.
Dotčení soudci Krajského soudu v Plzni se ke vznesené námitce podjatosti shodně
vyjádřili tak, že se není známa žádná skutečnost, pro kterou by se zřetelem na poměr k věci
nebo k účastníkům řízení měl být dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Krom toho,
námitka podjatosti, přes poučení, jehož se žalobci opakovaně dostalo, není řádně odůvodněna
a neobsahuje konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována. Zmiňované řízení o kasační stížnosti
bylo ukončeno usnesením Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 245/2015 - 52 ze dne
19. listopadu 2015 o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku.
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci „vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem
na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu
nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.“ (zvýrazněno Nejvyšším správním
soudem).
Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v čl. 36 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod,
je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Rozhodnutí o vyloučení
soudce z důvodů uvedených v ustanovení §8 s. ř. s. představuje výjimku z ústavní zásady,
podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce
stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Soudce lze z projednávání
a rozhodnutí přidělené věci vyloučit jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů,
které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003 č. j. Nao 19/2003 - 16, dostupné
na www.nssoud.cz). Zákon přitom stanoví, že takovým důvodem nemůže být okolnost,
která spočívá v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování
v jiných věcech.
Námitka podjatosti vznesená žalobcem vůči soudcům Krajského soudu v Plzni tedy,
krom toho, že je zcela nekonkrétní, neobstojí, neboť ji žalobce vztahuje k jejich presumovanému
postupu v řízení o projednávané věci, opíraje se zřejmě o zkušenost s jejich rozhodováním
v jiných věcech, tj. k důvodům, jež podle výslovného ustanovení §8 odst. 1 věty poslední s. ř. s.
důvodem pro vyloučení soudců z rozhodování jednoznačně být nemohou. Proto bylo
rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Krom toho, nad rámec nutného odůvodnění, z žaloby i z námitky podjatosti je zjevné,
že v posuzovaném případě je žalobce opět veden snahou vést „spor pro spor“, jak Nejvyšší
správní soud uvedl v usnesení sp. zn. 6 As 262/2015 ze dne 30. listopadu 2015. Vznesené žalobní
námitky prima facie nemohou být důvodné. Stěžovatel zneužívá institutu správní žaloby
jako náhrady za kasační stížnost, tedy aby napadl u jednoho krajského soudu
rozhodnutí jiného krajského soudu, případně rozhodnutí Nejvyššího správního soudu,
přičemž tyto své úkony dále řetězí. Totéž platí o používání institutu námitky podjatosti.
Okolnosti, za nichž žalobce uplatňuje svá práva (a to zejména právo na soudní ochranu), nelze
považovat za výkon subjektivního práva v souladu s právním řádem. Chování stěžovatele naopak
naplňuje znaky zneužití práva, které zdejší soud vymezil např. již v rozsudku ze dne 10. 11. 2005
č. j. 1 Afs 107/2004 - 48, č. 869/2006 Sb. NSS, nověji a přímo ve vztahu k sériovým
a stereotypním podáním srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 11. 2014,
č. j. 10 As 226/2014 - 16.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. prosince 2015
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu