ECLI:CZ:NSS:2015:NAO.43.2015:102
sp. zn. Nao 43/2015 - 102
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Zory Šmolkové a JUDr. Jana Vyklického, ve věci žalobce M. C., proti
žalovanému Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Praha 2, Na Poříčním Právu
376/1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 8. 2013, č. j. 2013/32385 - 421,
v řízení o námitce podjatosti vznesené žalobcem proti soudkyni Krajského soudu v Hradci
Králové – pobočka v Pardubicích Mgr. Monice Chaloupkové,
takto:
Soudkyně Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích Mgr. Monika
Chaloupková není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu
v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích pod sp. zn. 53 Ad 17/2013.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou doručenou Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočce
v Pardubicích, dne 12. 10. 2013 domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného Ministerstva práce
a sociálních věcí, ze dne 7. 8. 2013, č. j. 2013/32385 - 421 a rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajská
pobočka v Pardubicích č. j. MPSV – UP/3549326/13/AIS-ZAM.
U prvního jednání ve věci žalobce vznesl námitku podjatosti soudkyně, neboť pochybuje
o její právní kvalifikaci. Soudkyně podle něj „buďto nezná zákony anebo je zná a zneužívá
je k jinému účelu, než jsou určeny, ale především nejedná vstřícně vůči občanům“. Podle názoru
žalobce soudkyně řádně neodůvodnila své usnesení o tom, že bude jednáno v nepřítomnosti
zástupce žalovaného, a v rozporu se správním řádem soudním měla v úmyslu pokračovat
v jednání navzdory uplatněné námitce podjatosti.
Soudkyně konstatovala, že námitka podjatosti byla vznesena z důvodu nesouhlasu žalobce
s jejím postupem u jednání a podle jejího názoru není důvodná. Soudkyně se necítí být podjatá
a k účastníkům řízení ani k projednávané věci nemá žádný vztah. Žalobce a jeho zástupce viděla
poprvé u jednání a je připravena ve věci rozhodnout v souladu se zákonnou úpravou.
Podle §8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), „[s]oudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán
důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení.
Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení
o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.“
Podle §8 odst. 5 s. ř. s. „[ú]častník nebo osoba zúčastněná na řízení může namítnout
podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho
týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit
při tomto jednání. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna
a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne
usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní soud, a je-li namítána podjatost soudní osoby,
tlumočníka nebo znalce, senát po jejich vyjádření.“
Integrální součástí práva na spravedlivý proces, vymezeného v čl. 36 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod,
je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost
soudce je jedním z klíčových předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis
důvěry občanů a jiných subjektů v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky).
Vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv až na skutečně
prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Subjektivní
hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání; rozhodování
o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního (shodně též Ústavní soud
ve věci sp. zn. I. ÚS 370/04). Ústavní soud ve své judikatuře dále vyslovil, že „[d]ůvodné pochybnosti
o soudcově nestrannosti jsou kategorií objektivní povahy a jako takové musí být založeny skutečnostmi objektivitě
soudcovského rozhodování protiřečícími, a to natolik, že nikoli z pohledu účastníků řízení, ale v objektivním
smyslu ústavně chráněnou nestranností soudcovského rozhodování otřásají“ (srov. usnesení Ústavního soudu
ze dne 9. 3. 2000, sp. zn. III. ÚS 26/2000).
Při úvahách o vyloučení soudce z důvodů uvedených v ustanovení §8 s. ř. s. je nutno
postupovat velmi obezřetně, neboť jde o výjimku z ústavní zásady, podle které nesmí být
nikdo odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon
(čl. 38 odst. 1 Listiny). Tak, jak zákon a na něj navazující rozvrh práce určuje osobu zákonného
soudce (příslušného soudního oddělení, senátu), je tato příslušnost zásadně dána, a postup,
kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako
postup výjimečný. Vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci lze proto
jen výjimečně a ze závažných důvodů, které mu, alespoň potenciálně, brání rozhodnout
v souladu se zákonem, nezaujatě a spravedlivě (srov. usnesení zdejšího soudu ze dne 29. 4. 2003,
č. j. Nao 19/2003 – 16). Při posouzení otázky podjatosti soudce je třeba akcentovat též tzv. zdání
nezávislosti a nestrannosti nejen ve vztahu k účastníkům řízení, nýbrž i ke třetím osobám
(srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. I. ÚS 517/10).
Pro posouzení předložené námitky podjatosti je zcela zásadní, že podle §8 odst. 1
s. ř. s. nejsou důvodem k vyloučení soudce okolnosti, které spočívají v jeho postupu v rámci
řízení o projednávané věci nebo v rámci rozhodování o jiných věcech. Rozhodnutí soudkyně
o tom, že bude jednáno v nepřítomnosti zástupce žalované a její rozhodnutí o tom,
že bude pokračovat v jednání přes vznesenou námitku podjatosti (k čemuž nakonec nedošlo,
protože soudkyně jednání přerušila do rozhodnutí o námitce podjatosti), v čemž žalobce
spatřuje důvod její podjatosti, však nemohou být s ohledem na dikci ust. §8 odst. 1 s. ř. s.
důvodem pro vyloučení soudkyně. Právě tyto okolnosti, které spočívají v postupu v řízení
o projednávané věci, jsou jako důvod podjatosti citovaným ustanovením vyloučeny.
Ostatně to potvrzuje i konstantní judikatura, např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
20. 3. 2014, č. j. Nao 112/2014 - 53, usnesení ze dne 28. 11. 2013, č. j. Nao 87/2013 - 78,
nebo usnesení ze dne 19. 3. 2003, č. j. Nao 2/2003 - 18.
Vzhledem tedy k tomu, že žalobcem uváděný důvod nemůže vést k vyloučení soudce,
rozhodl Nejvyšší správní soud tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. února 2015
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu