ECLI:CZ:NSS:2015:NAO.484.2014:40
sp. zn. Nao 484/2014 - 40
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců Mgr. Jany Brothánkové a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: A. H., proti
žalovanému: Nejvyšší správní soud, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, v řízení o námitce
podjatosti proti soudcům 7. senátu Nejvyššího správního soudu podané žalobcem v řízení o
kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 9. 2014, č. j. 62 A 36/2014 –
25, vedeném u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 7 As 217/2014,
takto:
Soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Eliška Cihlářová, JUDr. Jaroslav Hubáček
a JUDr. Tomáš Foltas nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené
u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 7 As 217/2014.
Odůvodnění:
U Nejvyššího správního soudu probíhá řízení o kasační stížnosti žalobce (dále jen
„stěžovatel“) proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 9. 2014, č. j. 62 A 36/2014 – 25,
kterým byla odmítnuta žaloba proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 5. 2014, č. j.
4 As 94/2014 – 9. Tímto usnesením byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku za kasační
stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 4. 2014, č. j. 62 A 11/2014 - 16.
V rámci řízení o předmětné kasační stížnosti stěžovatel vznesl námitku podjatosti proti soudcům
sedmého senátu Nejvyššího správního soudu JUDr. Elišce Cihlářové, JUDr. Jaroslavu Hubáčkovi
a JUDr. Tomáši Foltasovi. Námitka podjatosti byla přidělena k posouzení šestému senátu
Nejvyššího správního soudu.
Ve svém podání ze dne 18. 11. 2014 obsahujícím námitku podjatosti stěžovatel uvedl,
že důvodem podjatosti a podnětu ke kárnému řízení s těmito soudci je ten, že upřeli stěžovateli
úmyslně či neúmyslně právo na spravedlivý proces v řízení před Nejvyšším správním soudem
ve sp. zn. 7 As 112/2014. Tímto jednáním byla narušena důvěra stěžovatele v nezávislé,
nestranné a zákonné rozhodování tohoto soudu.
Soudci sedmého senátu JUDr. Eliška Cihlářová, JUDr. Jaroslav Hubáček a JUDr. Tomáš
Foltas k námitce podjatosti uvedli, že stěžovatele osobně neznají, nemají k němu žádný vztah
a pokud s jeho osobou přišli do styku, jednalo se pouze o rozhodovací činnost ve vztahu k jeho
kasačním stížnostem.
Nejvyšší správní soud posoudil námitku podjatosti vznesenou stěžovatelem proti
uvedeným soudcům jako nedůvodnou, a to z následujících důvodů.
Nejvyšší správní soud připomíná, že podle §8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) jsou soudci vyloučeni z projednávání
a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování
věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti,
které spočívají v postupu soudce v projednávané věci, nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Nejvyšší správní soud podotýká, že důvodem pro vyloučení soudce může být pouze jeho
poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům. Poměr k věci může vyplývat především
z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci, zejména v případech, kdyby mohl být
rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Poměr soudce k účastníkům nebo k jejich
zástupcům může být založen např. příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (ať již zjevně
přátelským či nepřátelským), může jít i o vztah ekonomické závislosti, apod. V daném případě
nebyla zjištěna žádná z těchto skutečností, stěžovatel ostatně podobné skutečnosti ani netvrdil.
Z námitky podjatosti vznesené stěžovatelem vyplývá, že jediným tvrzeným důvodem
pro podjatost označených soudců je jejich rozhodovací činnost v jiné věci téhož stěžovatele.
Přímo z dikce citovaného ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s. vyplývá, že tyto důvody nemohou
být důvodem podjatosti. Podíl soudce na rozhodování v „předchozím soudním řízení“ ve smyslu
§8 odst. 1 s. ř. s., který zakládá důvod pro jeho vyloučení, se musí týkat rozhodování ve stejné
věci u soudu nižšího stupně; „předchozím soudním řízením“ není řízení v jiné soudní věci,
byť by se i týkala týchž účastníků. Stejně tak tento závěr vyplývá i z konzistentní judikatury
Nejvyššího správního soudu v obdobných věcech (viz k tomu např. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 19. 3. 2003, č. j. Nao 2/2003 – 18).
Protože uvedená tvrzení stěžovatele nemohou být ve smyslu §8 odst. 1 s. ř. s. důvodem
pro vyloučení soudce, a jiné skutečnosti stěžovatel nenamítal, Nejvyšší správní soud rozhodl,
že soudci sedmého senátu Nejvyššího správního soudu JUDr. Eliška Cihlářová, JUDr. Jaroslav
Hubáček a JUDr. Tomáš Foltas nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené
u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 7 As 217/2014.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. ledna 2015
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu