ECLI:CZ:NSS:2015:NAO.62.2015:46
sp. zn. Nao 62/2015 - 46
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka
a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobkyně: M. P., proti
žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1,
Praha 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 4. 2014,
sp. zn. SZ/309/2014/4S-ZLK, č.j. MPSV-UM/3078/14/4S-ZLK, o námitce podjatosti vznesené
žalobkyní proti soudkyním Krajského soudu v Brně JUDr. Evě Lukotkové, JUDr. Jarmile
Ďáskové, JUDr. Miladě Haplové a JUDr. Janě Kubenové,
takto:
Soudkyně Krajského soudu v Brně JUDr. Eva Lukotková není vyloučena
z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 22 A 67/2014.
Odůvodnění:
Žalobkyně M. P. se žalobou ze dne 2. 7. 2014, adresovanou a doručenou dne 10. 7. 2014
Krajskému soudu v Brně, domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného Ministerstva práce a sociálních
věcí ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. SZ/309/2014/4S-ZLK, č.j. MPSV-UM/3078/14/4S-ZLK,
kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky -
krajské pobočky ve Zlíně, ze dne 17. 2. 2014, č.j. 68391/14/VS, a současně potvrzeno toto
prvostupňově rozhodnutí o odejmutí dávky státní sociální podpory (přídavek na dítě) ode dne
1. 9. 2013, a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.
O žalobě nebylo dosud rozhodnuto.
Žalobkyně v podání ze dne 30. 7. 2014, které bylo adresováno a doručeno Krajskému
soudu v Brně dne 1. 8. 2014, a tímto krajským soudem předloženo Nejvyššímu správnímu soudu
dne 17. 2. 2015, vznesla námitku podjatosti proti ve věci rozhodující soudkyni Krajského soudu
v Brně JUDr. Evě Lukotkové a proti zastupujícím soudkyním téhož krajského soudu
JUDr. Jarmile Ďáskové, JUDr. Miladě Haplové a JUDr. Janě Kubenové. Žalobkyně především
namítá, že jak sama, tak i její zástupkyně byly v posuzované věci 22 A 67/2014 a v souvisejících
věcech (36 Ad 18/2013, 36 Ad 10/2014, 22 A 135/2014) prokazatelně poškozeny postupem
a rozhodováním těchto soudkyň (průtahy v řízení a dlouhodobá nečinnost soudu, absence
poučení o složení senátu a o možnosti namítat podjatost soudců, neřešení vznesených námitek
podjatosti, neexistence informace ohledně stavu věci, porušování procesních postupů v řízení
před soudem, poškozování procesních a hmotných práv, jednostranné rozhodování ve prospěch
žalovaného správního orgánu). V podstatě totéž žalobkyně namítala i v podání
ze dne 26. 1. 2015, které bylo doručeno Krajskému soudu v Brně dne 28. 1. 2015 a tímto soudem
posléze předloženo Nejvyššímu správnímu soudu dne 17. 2. 2015.
Soudkyně JUDr. Eva Lukotková v písemném vyjádření k námitce podjatosti
ze dne 4. 2. 2015 uvedla, že nemá žádný poměr k uvedené věci, ani k žalobkyni a není ani nijak
zainteresována na výsledku řízení. Důvody vznesené žalobkyní nejsou relevantní pro vydání
rozhodnutí o její podjatosti. Je tomu tak proto, že je zákon výslovně označuje jako důvody, které
nevedou k vyloučení soudce (§8 odst. 1 in fine s. ř. s.).
Soudkyně JUDr. Jana Kubenová ve svém písemném vyjádření ze dne 6. 2. 2015
a JUDr. Milada Haplová ve svém vyjádření ze dne 10. 2. 2015 k námitce podjatosti v podstatě
shodně uvedly, že se necítí být podjaté a že nemají žádný vztah ani k účastníkům řízení ani k věci
samé.
Je-li účastníkem řízení vznesena námitka podjatosti všech soudců určitého soudu
a přitom je zřejmé, kterému soudci (soudcům) je či bude věc přidělena, je účelné se zabývat
otázkou podjatosti jiných než těchto soudců jen za předpokladu, že u soudců, kterým je či bude
věc přidělena, bude shledán důvod k vyloučení. V případě, že tomu tak není a že tedy nic nebrání
v tom, aby soudci, jimž věc byla či bude přidělena, ji vyřizovali, postrádá zkoumání podjatosti
dalších soudců určitého soudu smysl. Je tomu tak proto, že již není dán důvod ke změně okruhu
soudců, kteří mají věc vyřizovat. I při posuzování námitky podjatosti je totiž nutno respektovat
zásadu hospodárnosti řízení, která v daném případě žádá postupovat tak, aby podjatost
jednotlivých soudců byla prověřována jen potud, dokud se nenajde potřebný počet soudců, kteří
jsou ve vztahu k věci nepodjatí a kteří tedy mohou ve věci jednat a rozhodovat (srov. i usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 5. 2006, č. j. Nao 32/2005 – 34, dostupné
na www.nssoud.cz).
Žalobkyně namítla podjatost rozhodující samosoudkyně JUDr. Evy Lukotkové
a ostatních zastupujících soudkyň JUDr. Jarmily Ďáskové, JUDr. Milady Haplové a JUDr. Jany
Kubenové, které by v uvedeném pořadí rozhodovaly v případě nepřítomnosti samosoudkyně
JUDr. Evy Lukotkové. Podle rozvrhu práce však již věc byla přidělena k projednání a rozhodnutí
samosoudkyni JUDr. Evě Lukotkové. Nejvyšší správní soud se proto musí nejprve zabývat tím,
zda je námitka podjatosti relevantní ve vztahu k této samosoudkyni. Teprve byla-li by uvedená
námitka shledána důvodnou a samosoudkyně JUDr. Eva Lukotková vyloučena z projednávání
a rozhodnutí věci, musel by Nejvyšší správní soud „v druhé fázi“ přistoupit ke zkoumání
podjatosti ostatních zastupujících samosoudkyň Krajského soudu v Brně.
Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu vyplývá,
že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah
soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat
i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají
oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Jak se k této otázce vyjádřil
Ústavní soud, vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv jen
na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti;
při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda – s ohledem na okolnosti případu – lze
mít za to, že by soudce podjatý mohl být (viz nález ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94,
N 127/6 SbNU 429). Otázka podjatosti nemůže být ve všech případech postavena zcela najisto,
nicméně rozhodovat o této otázce je nutno vždy na základě existujících objektivních skutečností,
které k subjektivním pochybnostem osob zúčastněných na řízení vedou. K vyloučení soudce
z projednání a rozhodnutí věci však může v zásadě dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah
soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity,
že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle a nestranně
rozhodovat (srov. nález ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, N 98/23 SbNU 11). Rozhodnutí
o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. totiž představuje výjimku z ústavní zásady,
podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce
stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak jak zákon tuto příslušnost
stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána
soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný.
Podle ustanovení §8 odst. 5 s. ř. s. účastník nebo osoba zúčastněná na řízení může namítnout
podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne,
kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později
uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti,
z nichž je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní soud, a je-li
namítána podjatost soudní osoby, tlumočníka nebo znalce, senát po jejich vyjádření.
Podle ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci tehdy,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich
nepodjatosti.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na výsledku
projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně
žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo
dotčen na svých právech (např. kdyby jinak mohl být osobou zúčastněnou na řízení). Vyloučen
je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem než dokazováním při jednání
(např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Shodně to platí,
že soudce má k účastníkům řízení, případně k jejich zástupcům příbuzenský, přátelský nebo
zjevně nepřátelský vztah, příp. vztah ekonomické závislosti (viz NS 2 Cdon 828/96, Soudní
judikatura 3/2000, str. 113; shodně Bureš, J., Drápal, L., Mazanec, M., Občanský soudní řád -
Komentář, 5. vydání, str. 56). Pokud jde o vztah zjevně nepřátelský, touto otázkou se zabýval
Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 167/94, když uvedl, že v daném případě šlo o takový konflikt
mezi rozhodující soudkyní a zástupkyní navrhovatelky, který svou povahou a intenzitou -
označení rozhodnutí soudkyně za „právní zmetek" a následná soudní dohra - je nepochybně
dostatečným důvodem k tomu, aby v zájmu soudkyně samé o věci rozhodovala jiná osoba.
Žalobkyně v námitce podjatosti v podstatě tvrdí jen to, že podjatost samosoudkyně
JUDr. Evy Lukotkové, jednající a rozhodující ve věci vedené u Krajského soudu v Brně
pod sp. zn. 22 A 67/2014, spočívá v jejím postupu v řízení o projednávané věci a v jejím
rozhodování v jiných věcech. To vyplývá jednoznačně z obsahu námitky žalobkyně,
že v posuzované věci a v souvisejících věcech, jejichž spisové značky uvedla, byla poškozena
postupem a rozhodováním i této soudkyně (průtahy v řízení a dlouhodobá nečinnost soudu,
absence poučení o složení senátu a o možnosti namítat podjatost soudců, neřešení vznesených
námitek podjatosti, neexistence informace ohledně stavu věci, porušování procesních postupů
v řízení před soudem, poškozování jejích procesních a hmotných práv, jednostranné rozhodování
ve prospěch žalovaného správního orgánu).
Nejvyšší správní soud má z uvedeného za to, že neexistují žádné pochybnosti
o nepodjatosti samosoudkyně JUDr. Evy Lukotkové při projednávání a rozhodování předmětné
věci z důvodu jejího poměru k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům. Je tomu tak
především proto, že žalobkyní a touto soudkyní uvedené skutečnosti ani náznakem nesvědčí
o dřívějších nebo současných vztazích a vazbách, které by zavdávaly v uvedeném směru jakékoliv
obavy.
I kdyby však žalobkyně byla případně přesvědčena o opaku, ani to ještě není důvodem,
pro který by bylo nutno považovat uvedenou soudkyni Krajského soudu v Brně za podjatou.
Žalobkyně by měla nepochybně právo na svůj názor, ten však není podložen žádnou objektivní
skutečností., z nichž by se mohl dovozovat opak. Z tvrzení žalobkyně ani ze skutečností, jež lze
shledat ze soudního spisu, nevyplývají, byť jen náznaky toho, že by zde existoval vztah soudkyně
JUDr. Evy Lukotkové k dané věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům, jež by dosahoval
takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti by nemohla tato soudkyně
moci nebo schopna nezávisle a nestranně rozhodovat.
Z obsahu spisu rovněž nevyplývá, že by se samosoudkyně Krajského soudu v Brně
JUDr. Eva Lukotková podílela na projednávání nebo rozhodování předmětné věci u příslušného
správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Je tomu tak proto, že z obsahu správního
spisu nevyplývá, že by se tato samosoudkyně podílela na úkonech správního orgánu ve správním
řízení. Rozhodování věci v předchozím soudním řízení je pak třeba chápat nikoli časově
(tedy jako jakékoliv řízení před správním soudem, jehož byla žalobkyně M. P. účastnicí řízení a
v němž by se uvedená samosoudkyně podílela na rozhodování), nýbrž instančně (srov. č.
53/2004 Sb. NSS). Vyloučen by tedy byl jen soudce, který by o téže věci rozhodoval nejprve
v řízení u krajského soudu (resp. Městského soudu v Praze) a následně pak v řízení kasačním
u Nejvyššího správního soudu. O takový případ zde vůbec nejde, a námitka v uvedeném směru
také nebyla žalobkyní vznesena.
Zákon v ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s. stanoví, že důvodem k vyloučení soudce nejsou
okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho
rozhodování v jiných věcech. Postup soudce v řízení o projednávané věci a rozhodování soudce
v jiných – souvisejících či nesouvisejících – věcech proto již ze zákona nemůže vést k vyloučení
soudce, byť by v těchto věcech byl žalobce neúspěšný (§8 odst. 1 s. ř. s. in fine). Vzhledem
k tomu, že žalobkyně opírá svou námitku podjatosti vůči samosoudkyni JUDr. Evě Lukotkové
jedině o tvrzený nezákonný postup v řízení o projednávané věci a o tvrzené nezákonné
rozhodování v jiných věcech, již z tohoto důvodu nemůže být tato námitka podjatosti relevantní
a úspěšná. Právě v rozhodovací činnosti soudce se projevuje jeho nezávislost a účastníkův
nesouhlas s právními závěry, které soudce již dříve vyslovil, je při hodnocení otázek podjatosti
nevýznamný. Zpochybňovat rozhodnutí soudu jistě lze; k tomu však slouží opravné prostředky
(jsou-li přípustné), nikoli námitka podjatosti. Soudce může být proto vyloučen z rozhodování jen
z objektivních důvodů, nikoli pro subjektivní přesvědčení účastníka řízení o nespravedlivosti
dřívějšího rozhodnutí či neústavnosti postupu soudu, které se projevuje polemikou s názory
soudu a jejich zpochybňováním.
Nejvyšší správní soud proto o námitce podjatosti žalobkyně vůči soudkyni Krajského
soudu v Brně JUDr. Evě Lukotkové rozhodl tak, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. února 2015
JUDr. Jaroslav Hubáček
předseda senátu