ECLI:CZ:NSS:2015:NAO.68.2015:141
sp. zn. Nao 68/2015 - 141
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: Mgr. Ing. L.
V., zast. JUDr. Ludmilou Zdvořákovou, advokátkou se sídlem Žižkova třída 309/12, České
Budějovice, proti žalované: Jihočeská univerzita České Budějovice, se sídlem Branišovská 31a,
České Budějovice, zast. JUDr. Jaroslavem Svejkovským, advokátem se sídlem Kamenická 1,
Plzeň, ve věci žaloby proti rozhodnutí rektora Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích ze
dne 31. 7. 2013, č. j. 01/0396/13, vedené Krajským soudem v Českých Budějovicích pod sp. zn.
10 A 122/2013, v řízení o námitce podjatosti vznesené žalobcem proti soudkyním Krajského
soudu v Českých Budějovicích, JUDr. Věře Balejové, JUDr. Marii Trnkové (dříve Krybusové) a
Mgr. Heleně Nutilové,
takto:
Soudkyně Krajského soudu v Českých Budějovicích, JUDr. Věra Balejová, JUDr. Marie
Trnková a Mgr. Helena Nutilová nejsou v y l o u č e n y z projednávání a rozhodování
věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 10 A 122/2013.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se od roku 2010 domáhá ochrany proti rozhodnutí děkana Teologické fakulty
Jihočeské univerzity ze dne 7. 12. 2009, č. j. 04/1359/09, kterým mu bylo ukončeno studium
na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích ve studijním programu M6107
Humanitní studia, magisterský studijní obor 6141T031 Pastorační asistence, v kombinované
formě studia. Shora uvedené rozhodnutí děkana bylo žalovanou opakovaně přezkoumáváno
a shledáno v souladu se zákonem (potvrzující rozhodnutí ze dne 8. 2. 2010 a 1. 9. 2010).
Obě rozhodnutí byla následně na základě žaloby Krajským soudem v Českých Budějovicích (dále
jen „krajský soud“) rozsudky ze dne 11. 6. 2010, č. j. 10 A 24/2010 - 42 a ze dne 19. 1. 2011,
č. j. 10 A 77/2010 - 38, zrušena. Žalovaná vydala již třetí rozhodnutí dne 31. 7. 2013,
č. j. 01/0396/13, kterým rozhodnutí děkana znovu potvrdila. Krajský soud žalobu proti tomuto
rozhodnutí zamítl rozsudkem ze dne 21. 3. 2014, č. j. 10 A 122/2013 - 71. K podané kasační
stížnosti žalobce Nejvyšší správní soud toto rozhodnutí krajského soudu zrušil rozsudkem ze dne
7. 11. 2014, č. j. 5 As 64/2014 - 42 (dále jen „zrušující rozsudek“). Před dalším meritorním
rozhodnutím krajský soud zaslal poučení o procesních právech a povinnostech účastníků řízení
(zástupkyně převzala v neděli 25. 1. 2015), v němž soud poučuje žalobce o možnosti vyjádřit
se o osobách soudců. Dne 3. 2. 2015 podal žalobce prostřednictvím své zástupkyně blanketní
námitku podjatosti, kterou doplnil dne 17. 2. 2015.
[2] Poučení shledává zmatečným, protože z formulace „mimo vyjmenovaných soudců“
neuvádí další, kteří přicházejí v úvahu. Na základě dosavadního průběhu řízení, které
se projednává 5 let, nesouhlasí s tím, aby i nadále věc rozhodovali a projednávali stejní soudci
jako v předešlém řízení. Z nahlédnutí do spisu zjistil, že si soud další důkazy od žalobce
nevyžádal, což činí jeho další rozhodování podivným, zavádějícím až zmatečným. Procesní
postup vzbuzuje údiv, a proto namítá podjatost všech tří soudců. Soud má zájem na tom,
aby univerzita nebyla poškozena. Je zde důvodné podezření, že rektor spolupracuje se soudem
a ovlivňuje přímo nebo nepřímo rozhodnutí soudců. Soudci disponují poznatky o věci, které
získali jinak než v rámci řízení, od rektora Západočeské univerzity a zástupce žalované.
Aby soudce byl vyloučen, není nutné prokázat jeho podjatost, nýbrž stačí pochybnosti o jeho
nepodjatosti. Důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudců lze mít zejména z toho důvodu,
že předmětem řízení v nyní posuzované věci je vyřízení námitky žalobce o podjatosti soudců
odvolacím soudem II. stupně.
[3] Pokud soud dvakrát zrušil rozhodnutí rektora a poté rektor vydává po 3 letech úplně jiné
rozhodnutí nekorespondující s rozhodnutím děkana a soud na to nereaguje, zmatečně vydá
rozhodnutí. Ze strany soudu nejde o právní názor, ale záměrně vydaný rozsudek buď na základě
emotivního zkratu, nebo podlé účelovosti soudců. Žalobce je přesvědčen, že v souladu s názorem
obsaženém ve zrušujícím rozsudku Nejvyššího správního soudu musí krajský soud zdůvodnit,
proč považuje argumentaci žalobce za nedůvodnou. Krajský soud se však snaží vydat tentýž
rozsudek a zamítnout jeho žalobu.
[4] S ohledem na tyto skutečnosti navrhuje, aby soudkyně Krajského soudu v Českých
Budějovicích, JUDr. Věra Balejová, JUDr. Marie Trnková a Mgr. Helena Nutilová byly
vyloučeny z rozhodování ve věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod
sp. zn. 10 A 122/2013.
[5] Soudkyně senátu 10 A správního úseku krajského soudu JUDr. Věra Balejová,
JUDr. Marie Trnková a Mgr. Helena Nutilová se k podané námitce vyjádřily shodně tak,
že se necítí být ve věci sp. zn. 10 A 122/2013 podjatými, neboť nemají žádný osobní vztah
k žalobci ani k věci. JUDr. Balejová dodala, že obsáhlé důvody uplatněné v námitce nepředstavují
okolnosti, které by měly za následek vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci.
S těmito vyjádřeními byla věc předložena k rozhodnutí podle §8 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), Nejvyššímu správnímu soudu.
[6] Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem
na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo
v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle §8 odst. 5 s. ř. s. účastník nebo
osoba zúčastněná na řízení může namítnout podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku
musí uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí
ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna
a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením po jeho
vyjádření Nejvyšší správní soud, a je-li namítána podjatost soudní osoby, tlumočníka nebo znalce, senát po jejich
vyjádření.
[7] Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu vyplývá,
že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah
soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat
i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají
oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Jak se k této otázce vyjádřil
Ústavní soud, vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv
jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o jeho
nepodjatosti; při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda – s ohledem na okolnosti
případu – lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být (viz nález Ústavního soudu ze dne
27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94, N 127/6 SbNU 429). Otázka podjatosti nemůže být ve všech
případech postavena zcela najisto, nicméně rozhodovat o této otázce je nutno vždy na základě
existujících objektivních skutečností, které k subjektivním pochybnostem osob zúčastněných
na řízení vedou. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci však může v zásadě dojít
teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům
dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo
schopni nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001,
sp. zn. II. ÚS 105/01, N 98/23 SbNU 11). Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených
v §8 s. ř. s. totiž představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému
zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod). Tak jak zákon tuto příslušnost stanovil, je příslušnost zásadně dána,
a postup, kterým je věc odnímána zákonnému (příslušnému) soudci a přikázána soudci jinému,
je nutno chápat jako postup výjimečný.
[8] Soud se nejdříve zabýval včasností uplatněné námitky podjatosti. Ta se musí uplatnit
v souladu §8 odst. 5 s. ř. s. do jednoho týdne ode dne, kdy se účastník řízení o podjatosti
dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později
uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka byla podána ve lhůtě jednoho týdne od doručení
poučení o složení senátu a byla proto podána včas.
[9] Námitka podjatosti není důvodná.
[10] Skutečnost, že soud si pro účely svého rozhodování nevyžádal další důkazy, což činí dle
přesvědčení žalobce jeho rozhodování podivným, zavádějícím až zmatečným, není sama o sobě
důvodem, který by měl zapříčiňovat pochybnosti o nepodjatosti rozhodujících soudkyň.
Ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s. výslovně uvádí, že důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti,
které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci. Pro úplnost soud dodává,
že navrhování důkazů k prokázání svých tvrzení je primárně úlohou účastníků řízení, nikoliv
soudu.
[11] Okolností zakládající pochybnost o soudcově nepodjatosti nemůže být ani rozhodování
o námitce podjatosti nadřízeným soudem. Soudci krajského soudu jsou profesionály,
kteří se potýkají s přezkumem svých rozhodnutí, jakož i stížnostmi na postup ve věci, zcela
běžně. Tato okolnost sama o sobě není důvodem zakládající pochybnost o soudcově
nepodjatosti.
[12] K tvrzeným skutečnostem, že rektor spolupracuje se soudem a ovlivňuje přímo nebo
nepřímo rozhodnutí soudců, popř. že soudci disponují poznatky o věci od rektora Západočeské
univerzity a zástupce žalované, lze uvést, že se jedná o ničím nepodložená nekonkrétní tvrzení.
Při posuzování námitky podjatosti je třeba nestrannost vnímat i z hlediska objektivního,
tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají oprávněné pochybnosti
o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci
však může v zásadě dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům
nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené
povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle a nestranně rozhodovat. Takové okolnosti
v projednávaném případě Nejvyšší správní soud neshledal.
[13] Další důvody, ve kterých spatřuje žalobce pochybnosti o nepodjatosti uvedených
soudkyň, jsou spojeny především s rozhodováním v dané věci. Ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s.
výslovně uvádí, že důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu
soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Rozhodovací
činnost, respektive právní názory soudců na určitou otázku, proto nemohou samy o sobě
zakládat důvod k jejich podjatosti (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 9. 2004,
č. j. Nao 13/2004 - 54, publ. pod č. 433/2005 Sb. NSS).
[14] Namítaná zmatečnost poučení o složení soudů nemá se zákonnými důvody pro vyloučení
soudkyň pro podjatost žádnou souvislost (srov. §8 odst. 1 s. ř. s.). Navíc je toto poučení
dostatečně určité, neboť slovo mimo se vztahuje k JUDr. Balejové. Mimo ni přicházejí jako
soudci, kteří mohou v souladu s rozvrhem práce věc projednávat a rozhodovat, v úvahu ještě
JUDr. Trnková, Mgr. Nutilová a JUDr. Ing. Strnad Ph.D.
[15] Nejvyšší správní soud neshledal důvodnou námitku podjatosti soudkyň JUDr. Věry
Balejové, JUDr. Marie Trnkové (dříve Krybusové) a Mgr. Heleny Nutilové a rozhodl tak,
jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. dubna 2015
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu