ECLI:CZ:NSS:2015:NAO.84.2015:11
sp. zn. Nao 84/2015 - 11
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce
a soudců JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce P. Č.,
proti žalovanému Okresnímu soudu v Českých Budějovicích, se sídlem České Budějovice,
Lidická 20, v řízení o námitce podjatosti vznesené žalobcem ve věci vedené u Krajského soudu
v Českých Budějovicích pod sp. zn. 10 A 37/2015,
takto:
Soudkyně senátu 10 A Krajského soudu v Českých Budějovicích JUDr. Marie Trnková,
JUDr. Věra Balejová a Mgr. Helena Nutilová n ej s o u v yl o u čen y z projednávání
a rozhodování věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 10 A 37/2015.
Odůvodnění:
Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 26. 2. 2015 se žalobce
domáhal určení, že některé z úkonů správy Okresního soudu v Českých Budějovicích
(dále jen „okresní soud“) jsou nezákonným zásahem. V rámci uvedené žaloby vznesl žalobce
i námitku podjatosti směřující proti všem soudcům Krajského soudu v Českých Budějovicích
(dále jen „krajský soud“).
Podjatost soudců spočívá dle žalobce v tom, že předseda krajského soudu
toleruje nezákonné počínání správy okresního soudu a konkrétně několika funkcionářů,
kteří se prý dopouštějí blíže neurčených machinací. Žalobce tvrdí, že krajský soud je okresnímu
soudu nadřazen a přesto neprojednal jedinou předchozí žalobu na ochranu před nezákonným
zásahem, která proti okresnímu soudu směřovala. V souvislosti s tím zdůrazňuje princip
nestrannosti a nezaujatosti soudců a odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu,
dle něhož postačí k vyloučení soudců jen pochybnost o jejich podjatosti.
Senát 10 A krajského soudu předložil věc, v souladu s ustanovením §8 odst. 5 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“) , k vyřízení námitky
podjatosti Nejvyššímu správnímu soudu. Soudci senátu 10 A krajského soudu, jemuž byla věc
v souladu s rozvrhem práce přidělena, ve vyjádření uvedli, že k věci ani k účastníkům řízení
nemají žádný poměr.
Podle §8 odst. 1 věta první a třetí s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich
nepodjatosti. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočív ají v postupu soudce v řízení
o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech .
Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu vyplývá,
že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah
soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat
i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají
oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Také podle Ústavního
soudu může být vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci založeno nikoliv
jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o nepodjatosti
konkrétního soudce; při posuzování této otázky je tedy třeba u činit úvahu, zda – s ohledem
na okolnosti případu – lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být (viz nález Ústavního soudu
ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94, N 127/6 SbNU 429). Otázka podjatosti nemůže být
ve všech případech postavena zcela najisto, nicméně rozhodovat o ní je nutno vždy na základě
existujících objektivních skutečností, které k subjektivním pochybnostem o osobě soudce vedou.
Platí však, že k vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci může v zásadě dojít teprve
tehdy, je-li evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje
takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude moci, nebo schopen,
nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS
105/01, N 98/23 SbNU 11). Podjatost soudce totiž zcela nepochybně zasahuje do ústavního
principu zákonného soudce.
Vždy je nutné pamatovat na to, že s tatut soudce je vybudován na předpokladu
jeho nestrannosti a jako takový tvoří pilíř demokratické společnosti. Proto vyloučit so udce
z projednávání a rozhodnutí věci postupem podle §8 odst. 1 s. ř. s. lze jen výjimečně
a ze skutečně závažných důvodů (blíže k tomu v usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 29. 4. 2003, č. j. Nao 19/2003 – 16, rozhodnutí zdejšího soudu jsou dostupná
na www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal, zda neexistuje důvod zakládající podjatost
u soudců, kterým byla věc přidělena v souladu s rozvrhem práce. Platí totiž, že „[v]znese-li účastník
námitku podjatosti soudců určitého soudu a přitom je již zřejmé, kterému soudci (soudcům) je či bude věc
přidělena, je účelné se zabývat otázkou podjatosti jiných než těchto soudců jen za předpokladu, že u nich bude
shledán důvod k vyloučení“ (srovnej usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 5. 2006,
č. j. Nao 32/2005 - 34). Podjatost soudců senátu 10 A krajského soudu přitom stěžovatel přímo
nenamítl. Konkrétněji se vyjádřil jen k nepatřičné benevolenci předsedy krajského soudu,
který toleruje určité jednání správy okresního soudu. V projednávané věci sp. zn. 10 A 37/2015
však není jakkoli zainteresován.
Soudkyně příslušného senátu ve svých vyjádřeních uvedly, že k věci ani k žalobci nemají
žádný poměr. Tato vyjádření žalobce svou námitkou podjatosti nikterak nezpochybnil, respektive
vůbec neuvedl, v čem by měla podjatost uvedených soudkyň spočívat. Námitka podjatosti,
formulovaná obecně a vůči všem soudcům určitého soudu, nemůže obstát z hlediska požadavku
§8 odst. 1 věta první a třetí s. ř. s., ani podle shora uvedených judikatorních závěrů.
Jen pro úplnost lze dodat, že neobstojí ani žalobcovo tvrzení o úmyslném věcném
neprojednávání jeho žalob krajským soudem. Nejvyššímu správnímu soudu je z jeho úřední
činnosti znám postup žalobce v mnoha soudních řízeních, v nichž častokrát nedochází
k věcnému projednání žaloby jen v důsledku žalobcova ignorování jeho procesních povinností.
Právě o takový případ se jednalo i v žalobcem vzpomínaném řízení vedeném u krajského soudu
pod sp. zn. 10 A 106/2014, které bylo zastaveno proto, že žalobce nezaplatil soudní poplatek.
Zcela určitě nemůže být důvodem podjatosti předvídatelný procesní p ostup soudu, který žalobce
svým úmyslným přičiněním způsobil.
Podjatost soudců příslušného senátu nemůže založit ani zcela obecná námitka, že krajský
soud rozhoduje o žalobě proti okresnímu soudu, který se nachází v jeho soudním obvodu.
Příslušnost krajského soudu k projednání žaloby totiž vyplývá ze zákona (§7 odst. 2 s. ř. s.),
tudíž se vztahem krajského a okresního soudu nemá nic společného.
Nejvyšší správní soud na základě výše uvedeného neshledal podjatost senátu
10 A krajského soudu pro rozhodování ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 10 A 37/2015.
Soudkyně uvedeného senátu proto nejsou z projednávání a rozhodování v této věci vyloučeni.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. dubna 2015
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu