ECLI:CZ:NSS:2015:PST.2.2014:19
sp. zn. Pst 2/2014 - 19
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Zdeňka Kühna, JUDr. Tomáše Langáška, JUDr. Radana Malíka,
JUDr. Petra Mikeše a JUDr. Miloslava Výborného v právní věci navrhovatelky: vláda, se sídlem
nábř. E. Beneše 4, Praha 1, proti odpůrkyni: Česká strana selského rozumu, se sídlem
Zásada 207, o návrhu na pozastavení činnosti politické strany,
takto:
I. Činnost politické strany Česká strana selského rozumu se p o z a s t a v u je .
II. Navrhovatelce se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Navrhovatelka podala u soudu návrh na pozastavení činnosti odpůrkyně (politického
strany) podle §15 odst. 1 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách
a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o politických stranách“).
Uvedla, že odpůrkyně nepředložila výroční finanční zprávu za rok 2012. Dodatečně předloženou
zprávu sice doplnila, avšak neúplně, jelikož chyběla zpráva auditora o ověření roční účetní
závěrky s výrokem bez výhrad s přílohou k účetní závěrce a roční účetní výkazy dle zvláštních
předpisů [§18 odst. 1 písm. a) a b) citovaného zákona]. Za rok 2013 finanční zprávu nepředložila
vůbec a kroky k nápravě neučinila ani dodatečně.
[2] Odpůrkyně se k návrhu nevyjádřila.
[3] Ustanovení §15 odst. 1 zákona o politických stranách zakládá příslušnost Nejvyššího
správního soudu rozhodovat o rozpuštění strany a hnutí, pozastavení činnosti strany a hnutí
a o znovuobnovení jejich činnosti. Návrh podá vláda; pokud tak neučiní do 30 dnů od doručení
podnětu, může návrh podat prezident republiky. O návrhu na rozpuštění politické strany nebo
politického hnutí, pozastavení nebo znovuobnovení jejich činnosti rozhoduje Nejvyšší správní
soud v řízení podle části třetí, hlavy druhé, dílu pátého soudního řádu správního.
[4] Návrh na pozastavení činnosti odpůrkyně je důvodný.
[5] Podle §4 písm. a) zákona o politických stranách nemohou vznikat a vyvíjet činnost strany
a hnutí, které porušují ústavu a zákony nebo jejichž cílem je odstranění demokratických základů
státu. Z §18 odst. 1 téhož zákona vyplývá povinnost stran a hnutí předložit každoročně
do 1. dubna Poslanecké sněmovně k informaci výroční finanční zprávu v členění upřesněném
v písmenech a) až f) tohoto ustanovení. Podle §18 odst. 1 písm. b) musí výroční finanční zpráva
konkrétně zahrnovat i zprávu auditora o ověření roční účetní závěrky s výrokem bez výhrad.
Podle §14 odst. 1 zákona o politických stranách může být činnost strany a hnutí rozhodnutím
soudu pozastavena, pokud je jejich činnost v rozporu s §1 až §5, §6 odst. 5 a §17 až §19
téhož zákona nebo se stanovami.
[6] Z listinných důkazů obsažených ve spisu vyplývá, že odpůrkyně nepředložila výroční
finanční zprávu v úplnosti vyžadované zákonem za rok 2012; za rok 2013 pak tuto povinnost
nesplnila vůbec.
[7] Podle §96 s. ř. s. rozhoduje soud v tomto řízení podle skutkového stavu,
který tu je v době rozhodnutí soudu. Soud si proto vyžádal od Poslanecké sněmovny aktuální
informaci týkající se výročních finančních zpráv.
[8] Z přípisu Ing. M. H., tajemnice Kontrolního výboru Poslanecké sněmovny PČR, ze dne
3. 2. 2015, čj. PS2015/1196 2015/KV/76, vyplynulo, že odpůrkyně Poslanecké sněmovně
nepředložila ani dodatečně doplnění neúplných, resp. chybějících, výročních finančních zpráv
za roky 2012 a 2013.
[9] Na základě výše uvedených skutečností soud uzavřel, že podaný návrh je důvodný.
Z údajů obsažených ve spisu vyplynulo, že odpůrkyně skutečně nesplnila zákonem uložené
povinnosti, neboť opakovaně v zákonem stanoveném termínu nepředložila podle shora
citovaného přípisu z Kontrolního výboru Poslanecké sněmovny PČR příslušnému orgánu,
tj. Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, výroční finanční zprávy za roky 2012 až 2013 v úplnosti
stanovené zákonem, resp. nepředložila je vůbec. Odpůrkyně tedy opakovaně nesplnila zákonnou
povinnost stanovenou v §18 odst. 1 zákona o politických stranách, přičemž nesplnění této
povinnosti představuje zvláštní a samostatný důvod, pro který může soud rozhodnout
o pozastavení činnosti strany nebo hnutí [§14 odst. 1]. Tyto nedostatky odpůrkyně nenapravila
ani ke dni rozhodnutí soudu.
[10] Ze znění i smyslu §14 odst. 1 zákona o politických stranách je zřejmé, že za situace,
kdy politická strana nebo politické hnutí výroční finanční zprávu nepředložily buď vůbec,
anebo ji nepředložily se zákonem požadovanými náležitostmi, a kdy se tak stalo opakovaně,
takové porušení §18 odst. 1 zákona opodstatňuje pozastavení činnosti politické strany či hnutí.
Soud vyšel ze své předchozí judikatury (viz např. rozsudky ze dne 15. 5. 2013,
čj. Pst 15/2013 - 23, věc Občanské hnutí pro Mimoň, nebo ze dne 14. 5. 2013, čj. Pst 12/2013 - 24,
věc Strakonická Veřejnost) i z nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 10. 1995, sp. zn. Pl. ÚS 26/94
(N 62/4 SbNU 113; 296/1995 Sb.), podle kterého strany a hnutí trvale porušující zákon (tedy
nikoliv které zákon jednorázově porušily, ale pokud porušování zákona má charakter
opakovaného chování – viz znění §4 zákona o politických stranách) nemohou vyvíjet činnost,
neboť se tímto opakovaným porušováním zákonů chovají způsobem ohrožujícím demokratické
základy státu. Smyslem institutu pozastavení činnosti politické strany je v těchto případech
vytvořit právní rámec pro nápravu vadného stavu, a pokud k této nápravě ve stanovené lhůtě
nedojde, k následnému podání návrhu na rozpuštění strany. Podle §14 odst. 2 zákona
o politických stranách totiž mohou strany a hnutí při pozastavení činnosti činit pouze úkony
zaměřené na odstranění stavu, který byl důvodem k rozhodnutí soudu o pozastavení jejich
činnosti, a to nejdéle po dobu jednoho roku.
[11] V této souvislosti soud doplňuje, že podle §14 odst. 3 zákona o politických stranách,
pokud dojde ve stanovené lhůtě k odstranění stavu, který byl důvodem pro pozastavení činnosti
strany a hnutí, považuje se činnost strany a hnutí za řádně obnovenou dnem, kterým byla
stanovená povinnost uznána za splněnou příslušným orgánem. Jinými slovy, ačkoliv soud
na základě zjištěných skutečností rozhodl o pozastavení činnosti odpůrkyně, odpůrkyni nic
nebrání v tom, aby bezprostředně po splnění zákonných povinností pokračovala v plném rozsahu
ve své činnosti. Pozastavení činnosti politické strany či politického hnutí tak nepředstavuje
nevratný či dokonce likvidační krok ve vztahu k dotčené politické straně či dotčenému
politickému hnutí, ale je třeba jej vnímat jako poslední výzvu ze strany státu k odstranění zjištěných
nedostatků, po které teprve může následovat rozpuštění dané politické strany či daného
politického hnutí. Teprve v případě, že dotčená politická strana či hnutí na tuto poslední výzvu
ve stanovené lhůtě nereaguje, připadá v úvahu druhý krok, tj. rozpuštění politické strany či hnutí
(tj. dvoufázovost systému rozpouštění politických stran a hnutí).
[12] Soud proto rozhodl tak, že činnost odpůrkyně se pozastavuje, a to z důvodu nesplnění
podmínek uvedených v §18 odst. 1 zákona o politických stranách.
[13] Soud rozhodl ve věci bez jednání za podmínek §51 odst. 1 s. ř. s.
[14] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle §60 odst. 1 věty první s. ř. s. Úspěšné
navrhovatelce, která by jinak měla právo na náhradu nákladů, nevznikly v souvislosti s řízením
před Nejvyšším správním soudem náklady nad rámec její běžné činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky podle soudního řádu
správního přípustné.
Politická strana je o p r á v n ě n a podat návrh podle čl. 87 odst. 1
písm. j) Ústavy, jestliže tvrdí, že rozhodnutí o pozastavení jeho činnosti není
ve shodě s ústavními nebo jinými zákony. Návrh lze podat ve lhůtě třiceti dnů
od právní moci tohoto rozsudku k Ústavnímu soudu, podání návrhu má odkladný
účinek (§73 odst. 1, 2 a §79 odst. 1 věta druhá zákona č. 182/1993 Sb.,
o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).
V Brně dne 4. února 2015
JUDr. Jan Passer
předseda senátu