ECLI:CZ:NSS:2015:PST.23.2014:17
sp. zn. Pst 23/2014 - 17
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Zdeňka Kühna, JUDr. Tomáše Langáška, JUDr. Radana Malíka,
JUDr. Miloslava Výborného a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci navrhovatelky: vláda,
se sídlem nábř. E. Beneše 4, Praha 1, proti odpůrci: Hnutí Za Telefonování Zdarma, se sídlem
Máchova 29, 466 01 Jablonec nad Nisou, o návrhu na pozastavení činnosti politického hnutí,
takto:
I. Činnost politického hnutí Hnutí Za Telefonování Zdarma se p o z a s t a v u je .
II. Navrhovatelce se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
[1] Nejvyššímu správnímu soudu byl dne 5. 12. 2014 doručen návrh vlády České republiky
(dále jen „navrhovatelka“) na pozastavení činnosti politického hnutí Hnutí Za Telefonování
Zdarma (dále jen „odpůrce“) dle §15 odst. 1 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických
stranách a v politických hnutích (dále jen „zákon o politických stranách“). Tento návrh
odůvodnila navrhovatelka tím, že odpůrce opakovaně nesplnil zákonnou povinnost každoročně
předložit Poslanecké sněmovně kompletní výroční finanční zprávu (dle §18 odst. 1 zákona
o politických stranách), a to za roky 2012 a 2013. Proto se navrhovatelka domnívá, že činnost
odpůrce je v rozporu s §4 písm. a) zákona o politických stranách a navrhuje pozastavit jeho
činnost.
[2] Odpůrce se i přes výzvu soudu k návrhu na pozastavení činnosti nevyjádřil.
II.
Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[3] Nejvyšší správní soud na základě provedených skutkových zjištění dospěl k závěru,
že návrh na pozastavení činnosti odpůrce je důvodný.
[4] O návrhu rozhodl soud za splnění podmínek dle §51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb.
soudní řád správní (dále jen „s. ř. s“) bez jednání.
[5] Z obsahu spisu, zejm. pak z usnesení Poslanecké sněmovny ze dne 15. 5. 2013,
č. 1661 (část II. písm. b) bod 12.) a usnesení Poslanecké sněmovny ze dne 15. 5. 2014,
č. 275 (část. II. písm. b) bod 9.)] soud zjistil, že odpůrce v souladu s tvrzením navrhovatelky
nepředložil Poslanecké sněmovně výroční finanční zprávy za roky 2012 a 2013.
[6] Podle §96 s. ř. s. rozhoduje Nejvyšší správní soud v tomto řízení podle skutkového
stavu, který tu je v době rozhodnutí soudu. Soud si proto vyžádal od Poslanecké sněmovny
aktuální informaci týkající se předmětných výročních finančních zpráv. Z přípisu Ing. M. H.,
tajemnice Kontrolního výboru Poslanecké sněmovny PČR, ze dne 10. 2. 2015,
č. j. PS2015/1540/2015/KV/84, vyplynulo, že ani k uvedenému datu odpůrce Poslanecké
sněmovně nepředložil výroční finanční zprávy za roky 2012 a 2013.
[7] Podle §4 písm. a) zákona o politických stranách nemohou vznikat a vyvíjet činnost
strany a hnutí, které porušují ústavu a zákony nebo jejichž cílem je odstranění demokratických
základů státu. Z §18 odst. 1 téhož zákona vyplývá povinnost stran a hnutí předložit každoročně
do 1. dubna Poslanecké sněmovně k informaci výroční finanční zprávu v členění upřesněném
v písmenech a) až f) tohoto ustanovení. Podle §14 odst. 1 zákona o politických stranách může
být činnost strany a hnutí rozhodnutím soudu pozastavena, pokud je jejich činnost v rozporu
s §1 až §5, §6 odst. 5 a §17 až §19 téhož zákona nebo se stanovami.
[8] Ustanovení §15 odst. 1 zákona o politických stranách zakládá příslušnost Nejvyššího
správního soudu rozhodovat o rozpuštění strany a hnutí, pozastavení činnosti strany a hnutí
a o znovuobnovení jejich činnosti. Návrh podá vláda; pokud tak neučiní do 30 dnů od doručení
podnětu, může návrh podat prezident republiky. O návrhu na rozpuštění politické strany nebo
politického hnutí, pozastavení nebo znovuobnovení jejich činnosti rozhoduje Nejvyšší správní
soud v řízení podle části třetí, hlavy druhé, dílu pátého soudního řádu správního.
[9] Z údajů obsažených ve spisu vyplynulo, že odpůrce skutečně nesplnil zákonem uložené
povinnosti, neboť opakovaně v zákonem stanoveném termínu nepředložil podle shora
citovaného přípisu z Kontrolního výboru Poslanecké sněmovny PČR příslušnému orgánu,
tj. Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, výroční finanční zprávy za roky 2012 a 2013. Odpůrce
tedy opakovaně nesplnil zákonnou povinnost stanovenou v §18 odst. 1 zákona o politických
stranách, přičemž nesplnění této povinnosti představuje zvláštní a samostatný důvod, pro který
může Nejvyšší správní soud rozhodnout o pozastavení činnosti strany nebo hnutí [§14 odst. 1
zákona o politických stranách]. Tyto nedostatky odpůrce nenapravil ani ke dni rozhodnutí soudu.
[10] Ze znění i smyslu §14 odst. 1 zákona o politických stranách je zřejmé, že za situace,
kdy politická strana nebo politické hnutí výroční finanční zprávu nepředložily buď vůbec, anebo
ji nepředložily se zákonem požadovanými náležitostmi, a kdy se tak stalo opakovaně, takové
porušení §18 odst. 1 zákona opodstatňuje pozastavení činnosti politické strany či hnutí. Nejvyšší
správní soud vyšel ze své předchozí judikatury (viz např. rozsudky ze dne 15. 5. 2013,
č. j. Pst 15/2013 - 23, nebo ze dne 14. 5. 2013, č. j. Pst 12/2013 - 24) i z nálezu Ústavního soudu
ze dne 18. 10. 1995, sp. zn. Pl. ÚS 26/94, podle kterého strany a hnutí trvale porušující zákon
(tedy nikoliv které zákon jednorázově porušily, ale pokud porušování zákona má charakter
opakovaného chování – viz znění §4 zákona o politických stranách) nemohou vyvíjet činnost,
neboť se tímto opakovaným porušováním zákonů chovají způsobem ohrožujícím demokratické
základy státu. Smyslem institutu pozastavení činnosti politického hnutí je v těchto případech
vytvořit právní rámec pro nápravu vadného stavu, a pokud k této nápravě ve stanovené lhůtě
nedojde, k následnému podání návrhu na rozpuštění politického hnutí. Podle §14 odst. 2 zákona
o politických stranách totiž mohou strany a hnutí při pozastavení činnosti činit pouze úkony
zaměřené na odstranění stavu, který byl důvodem k rozhodnutí soudu o pozastavení jejich
činnosti, a to nejdéle po dobu jednoho roku.
[11] V této souvislosti Nejvyšší správní soud doplňuje, že podle §14 odst. 3 zákona
o politických stranách, pokud dojde ve stanovené lhůtě k odstranění stavu, který byl důvodem
pro pozastavení činnosti strany a hnutí, považuje se činnost strany a hnutí za řádně obnovenou
dnem, kterým byla stanovená povinnost uznána za splněnou příslušným orgánem. Jinými slovy,
ačkoliv Nejvyšší správní soud na základě zjištěných skutečností rozhodl o pozastavení činnosti
odpůrce, odpůrci nic nebrání v tom, aby bezprostředně po splnění zákonných povinností
pokračoval v plném rozsahu ve své činnosti. Pozastavení činnosti politické strany či politického
hnutí tak nepředstavuje nevratný či dokonce likvidační krok ve vztahu k dotčené politické straně
či dotčenému politickému hnutí, ale je třeba jej vnímat jako poslední výzvu ze strany státu
k odstranění zjištěných nedostatků, po které teprve může následovat rozpuštění dané politické
strany či daného politického hnutí. Teprve v případě, že dotčená politická strana či dotčené
politické hnutí na tuto poslední výzvu ve stanovené lhůtě nereaguje, připadá v úvahu druhý krok,
tj. rozpuštění politické strany či hnutí.
III.
Závěr a náklady řízení
[12] Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že činnost odpůrce se pozastavuje,
a to z důvodu nesplnění podmínek uvedených v §18 odst. 1 zákona o politických stranách.
[13] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60 odst. 1 věty
první s. ř. s. Úspěšné navrhovatelce, která by jinak měla právo na náhradu nákladů, nevznikly
v souvislosti s řízením před Nejvyšším správním soudem náklady nad rámec její běžné činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky podle soudního řádu
správního přípustné.
Politické hnutí je o p r á v n ě n o podat návrh podle čl. 87 odst. 1 písm. j)
Ústavy, jestliže tvrdí, že rozhodnutí o pozastavení jeho činnosti není ve shodě
s ústavními nebo jinými zákony. Návrh lze podat ve lhůtě třiceti dnů od právní
moci tohoto rozsudku k Ústavnímu soudu, podání návrhu má odkladný účinek
(§73 odst. 1, 2 a §79 odst. 1 věta druhá zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním
soudu, ve znění pozdějších předpisů).
V Brně dne 11. února 2015
JUDr. Jan Passer
předseda senátu