ECLI:CZ:NSS:2015:PST.24.2014:40
sp. zn. Pst 24/2014 - 40
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
JUDr. Zdeňka Kühna, JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Tomáše Langáška, JUDr. Radana Malíka,
JUDr. Petra Mikeše a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci navrhovatelky: vláda, se sídlem
Praha 1, nábř. E. Beneše 4, proti odpůrci: HOZK – HNUTÍ ODBORNÍKŮ ZA KRAJE,
se sídlem Hvozdecká 92, Zlín, o návrhu na pozastavení činnosti politického hnutí,
takto:
I. Návrh na pozastavení činnosti politického hnutí HOZK – HNUTÍ ODBORNÍKŮ
ZA KRAJE se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá práv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Navrhovatelka podala dne 5. 12. 2014 u Nejvyššího správního soudu návrh
na pozastavení činnosti politického hnutí „HOZK – HNUTÍ ODBORNÍKŮ ZA KRAJE“,
(dále jen „odpůrce“) podle ustanovení §15 odst. 1 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování
v politických stranách a v politických hnutích (dále jen „zákon o politických stranách“). Uvedla,
že odpůrce nepředložil Poslanecké sněmovně ve stanovených termínech výroční finanční zprávy
za roky 2012 a 2013. Odpůrce tak nesplnil zákonné povinnosti stanovené v §18 zákona
o politických stranách, přičemž nesplnění těchto povinností představuje zvláštní a samostatný
důvod, pro který může soud rozhodnout o pozastavení činnosti politického hnutí.
[2] Odpůrce, konkrétně jeho nový předseda, ve svém vyjádření ze dne 22. 12. 2014 uvedl,
že příslušné materiály již byly Poslanecké sněmovně dodány. Proto navrhl, aby soud činnost
odpůrce nepozastavil.
[3] Z listinných důkazů obsažených ve spisu vyplývá, že odpůrce nepředložil výroční
finanční zprávu za rok 2012 [usnesení Poslanecké sněmovny ze dne 15. 5. 2013, č. 1661]
ani za rok 2013 [usnesení Poslanecké sněmovny ze dne 15. 5. 2014, č. 275 ].
[4] Podle §96 s. ř. s. rozhoduje soud v tomto řízení podle skutkového stavu, který tu
je v době rozhodnutí soudu. Soud si proto vyžádal od Poslanecké sněmovny aktuální informaci
týkající se předmětných výročních finančních zpráv.
[5] Kontrolní výbor Poslanecké sněmovny PČR v přípise ze dne 21. 1. 2015,
čj. PS2015/685, sdělil, že odpůrce Poslanecké sněmovně předložil výroční finanční zprávy
za roky 2012 a 2013, a to včetně zprávy auditora o ověření roční účetní závěrky odpůrce
s výrokem bez výhrad. Kontrolní výbor a poté i Poslanecká sněmovna bude doplnění těchto
podkladů projednávat v dubnu 2015.
[6] Nejvyšší správní soud na základě takto provedených skutkových zjištění dospěl
k závěru, že návrh na pozastavení činnosti odpůrce není v projednávaném případě důvodný.
[7] Z údajů obsažených ve spisu (konkrétně z citovaných usnesení Poslanecké sněmovny)
je zřejmé, že odpůrce skutečně neplnil zákonem uložené povinnosti (§18 odst. 1 zákona
o politických stranách), když opakovaně v zákonem stanoveném termínu nepředložil příslušnému
orgánu, tj. Poslanecké sněmovně, výroční finanční zprávy za roky 2012 a 2013, přičemž nesplnění
této povinnosti představuje zvláštní a samostatný důvod, pro který může Nejvyšší správní soud
rozhodnout o pozastavení činnosti strany či hnutí. Nejvyšší správní soud nicméně musel
při projednávání dané věci vzít v potaz zejména znění shora citovaného ustanovení §96 s. ř. s.,
podle něhož o návrhu na pozastavení činnosti politické strany nebo politického hnutí rozhoduje
soud podle skutkového stavu, který tu je v době rozhodnutí soudu. Primárním smyslem institutu
pozastavení činnosti politického hnutí je totiž vytvořit právní rámec pro nápravu vadného stavu,
a pokud k této nápravě ve stanovené lhůtě nedojde, k následnému podání návrhu na rozpuštění
hnutí. Za situace, kdy politické hnutí svým aktivním jednáním vadný stav samo napravilo, je však
zjevně protismyslné jeho činnost pozastavovat, neboť v opačném případě by nebyl respektován
účel uvedeného právního institutu.
[8] Shora nastíněný právní názor přitom soud již vyslovil ve svém rozsudku ze dne
22. 7. 2004, čj. Pst 12/2003 - 48, č. 348/2004 Sb. NSS, věc Romská občanská iniciativa ČR nebo
např. v rozsudku ze dne 13. 3. 2012, čj. Pst 39/2011 - 60, věc Karlovarská občanská alternativa.
Zdejší soud v této souvislosti neshledal v projednávané věci důvod se od právního názoru
vysloveného v těchto rozhodnutích odchýlit. Jak je shora již uvedeno, odpůrce dodatečně
předložil své výroční finanční zprávy, včetně zpráv auditora o ověření účetních závěrek.
[9] Pro danou věc přitom dále není podstatné, že zatím nebylo přijato příslušné usnesení
Poslanecké sněmovny, které by konstatovalo úplnost předmětných výročních finančních zpráv
odpůrce. Z textu zákona o politických stranách lze dovodit, že výroční finanční zprávy jsou
Poslanecké sněmovně předkládány „k informaci“ a slouží zejména k naplnění principu
transparentnosti financování politických stran jakožto základních prvků, na kterých je založen
celý politický systém. Přitom význam usnesení Poslanecké sněmovny o tom, že politické hnutí
odstranilo protizákonný stav, je dán v případě, kdy již došlo k pravomocnému pozastavení
činnosti této strany a kdy tímto usnesením byla stanovená povinnost Poslaneckou sněmovnou
uznána za splněnou. Tímto rozhodnutím se činnost hnutí považuje za řádně obnovenou (§14
odst. 3 zákona o politických stranách). V případě, kdy k pozastavení činnosti nedošlo a byl
v tomto směru toliko podán příslušný návrh, takovýto význam usnesení Poslanecké sněmovny
nemá. Není proto důvodné, aby soud vyčkával schválení tohoto usnesení, tzn. aby fakticky
podmiňoval rozhodnutí ve věci předmětným rozhodnutím Poslanecké sněmovny. Pro takový
postup není dána zákonná opora a nebyl by ani v souladu s účelem zákona.
[10] V souladu se shora uvedeným právním názorem proto v projednávané věci soud
rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku.
[11] Výrok o nákladech řízení se opírá zejména o ustanovení §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení
s ustanovením §60 odst. 7 téhož zákona. Neúspěšná navrhovatelka právo na náhradu nákladů
řízení podle ustanovení §60 odst. 1 s. ř. s. nemá. V případě úspěšného odpůrce, byť náhradu
nákladů nepožadoval ani nevyčíslil, v souvislosti s tímto řízením náklady vzniknout mohly
(zejména vyjádření zástupce k návrhu apod.). Jsou-li ovšem pro to důvody zvláštního zřetele
hodné (§60 odst. 7 s. ř. s.) , může soud výjimečně rozhodnout o tom, že se náhrada nákladů
účastníkům nebo státu zcela nebo zčásti nepřiznává. V této souvislosti považuje soud za vhodné
připomenout specifika soudního řízení ve věcech politických stran a politických hnutí. Vzhledem
k výše již opakovaně citovanému §96 s. ř. s., které je pro řízení před správními soudy spíše
výjimkou, soud mimo jiné i o návrhu na pozastavení činnosti politického hnutí rozhoduje podle
skutkového stavu, který tu je v době rozhodnutí soudu. Může tak dojít k situaci, což je ostatně i
příklad projednávané věci, kdy je návrh podán zjevně důvodně, nicméně odpůrci je dán časový
prostor pro dodatečné splnění svých zákonných povinností, v důsledku čehož pak může dojít
k zamítnutí návrhu soudem, a tím i k „plnému úspěchu“ odpůrce. Přiznat náhradu nákladů řízení
odpůrci by za těchto okolností znamenalo „trestat“ navrhovatelku za plnění zákonných
povinností v podobě podání návrhu. Soud proto v tomto ohledu uzavírá, že postup odpůrce
v dané věci nepochybně představuje důvod zvláštního zřetele hodný ve smyslu ustanovení
§60 odst. 7 s. ř. s., kdy se náhrada nákladů řízení úspěšnému odpůrci nepřizná.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou řádné opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. ledna 2014
JUDr. Jan Passer
předseda senátu