ECLI:CZ:NSS:2015:PST.25.2014:17
sp. zn. Pst 25/2014 - 17
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Zdeňka Kühna, JUDr. Tomáše Langáška, JUDr. Radana Malíka,
JUDr. Petra Mikeše a Mgr. Daniely Zemanové, v právní věci navrhovatelky: vláda, se sídlem
nábřeží E. Beneše 4, 125 11, Praha 1, proti odpůrci: Všeobecná občanská strana, politická
strana, IČ 26626047 se sídlem Dolní 706, 735 41 Petřvald, o návrhu na pozastavení činnosti
politické strany,
takto:
I. Činnost politické strany Všeobecná občanská strana se p o z a s t a v u je .
II. Navrhovatelce se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Dne 5. prosince 2014 podala u Nejvyššího správního soudu vláda (dále jen
„navrhovatelka“) návrh na pozastavení činnosti politické strany Všeobecná občanská strana (dále
jen „odpůrce“) podle §15 odst. 1 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách
a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o politických stranách“).
Tento návrh odůvodnila navrhovatelka tím, že odpůrce opakovaně nesplnil svou zákonnou
povinnost předložit Poslanecké sněmovně výroční finanční zprávy, a to za roky 2012 a 2013.
V tomto směru odkázala na usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu č. 1661 z 53. schůze
konané dne 15. května 2013, ke zprávě o kontrole výročních finančních zpráv politických stran
a politických hnutí za rok 2012, a na usnesení Poslanecké sněmovny č. 275 z 8. schůze konané
dne 15. května 2014, ke zprávě o kontrole výročních finančních zpráv politických stran
a politických hnutí za rok 2013. Jelikož odpůrce tuto svoji zákonnou povinnost ve smyslu §18
zákona o politických stranách nesplnil ani dodatečně, lze mít za to, že jeho činnost není v souladu
s §4 písm. a) zákona o politických stranách, podle něhož vznikat a vyvíjet činnost nemohou
strany a hnutí, které porušují ústavu a zákony nebo jejichž cílem je odstranění demokratických
základů státu.
[2] Odpůrce se k návrhu, ač Nejvyšším správním soudem vyzván, ve stanovené lhůtě
nevyjádřil.
[3] Podle §51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“) rozhodl Nejvyšší
správní soud se souhlasem účastníků řízení bez nařízení jednání.
[4] Z obsahu spisu Nejvyšší správní soud konstatuje, že podle výše zmíněného usnesení
Poslanecké sněmovny č. 1661 odpůrce nepředložil výroční finanční zprávu za rok 2012, pročež
Poslanecká sněmovna požádala vládu o podání návrhu na pozastavení jeho činnosti. Z výše
citovaného usnesení Poslanecké sněmovny č. 275 je zřejmé, že odpůrce nepředložil výroční
finanční zprávu ani za rok 2013. Rovněž v tomto případě Poslanecká sněmovna požádala vládu
o podání návrhu na pozastavení jeho činnosti. Dále bylo z usnesení Poslanecké sněmovny č. 1136
z 38. schůze z 3. května 2012, na které navrhovatelka výslovně neodkazuje, ale které je přílohou
podání, zjištěno, že odpůrce nepředložil výroční finanční zprávu ani za rok 2011.
[5] Ze sdělení Ing. M. H., tajemnice Kontrolního výboru Poslanecké sněmovny, ze dne
13. ledna 2015 č. j. PS2015/280 2015/KV/17 dále plyne, že odpůrce nepředložil Poslanecké
sněmovně předmětné výroční finanční zprávy ani dodatečně.
[6] Podle §4 písm. a) zákona o politických stranách nemohou vznikat a vyvíjet činnost strany
a hnutí, které porušují ústavu a zákony nebo jejichž cílem je odstranění demokratických základů
státu. Z §18 odst. 1 stejného zákona vyplývá povinnost stran a hnutí předložit každoročně
do 1. dubna Poslanecké sněmovně k informaci výroční finanční zprávu v členění
konkretizovaném pod body a) až f) tohoto ustanovení. Podle §14 odst. 1 zákona může být
činnost strany a hnutí rozhodnutím soudu pozastavena, jestliže jejich činnost je v rozporu s §1
až 5, §6 odst. 5 a §17 až 19 nebo se stanovami.
[7] Ustanovení §15 odst. 1 zákona o politických stranách zakládá příslušnost Nejvyššího
správního soudu rozhodovat o rozpuštění strany a hnutí, pozastavení činnosti strany a hnutí
a o znovuobnovení jejich činnosti. Návrh podá vláda; pokud tak neučiní do 30 dnů od doručení
podnětu, může návrh podat prezident republiky. O návrhu na rozpuštění politické strany
nebo politického hnutí, pozastavení nebo znovuobnovení jejich činnosti rozhoduje Nejvyšší
správní soud v řízení podle části třetí, hlavy druhé, dílu pátého soudního řádu správního. Podle
§96 s. ř. s. rozhoduje o návrhu na rozpuštění politické strany nebo politického hnutí soud podle
skutkového stavu, který tu je v době rozhodnutí soudu.
[8] Na základě uvedených skutečností Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že podaný
návrh je důvodný, neboť z údajů obsažených ve spise (konkrétně z citovaných usnesení
Poslanecké sněmovny) bylo zjištěno, že odpůrce skutečně nesplnil zákonem uložené povinnosti,
neboť opakovaně v zákonem stanoveném termínu vůbec nepředložil příslušnému orgánu,
tj. Poslanecké sněmovně, výroční finanční zprávy za roky 2011, 2012 a 2013, a neučinil tak ani
později. Odpůrce tak nesplnil zákonnou povinnost stanovenou v §18 odst. 1 zákona
o politických stranách, přičemž nesplnění této povinnosti představuje zvláštní a samostatný
důvod, pro který může Nejvyšší správní soud rozhodnout o pozastavení činnosti strany nebo
hnutí.
[9] Ze smyslu §14 odst. 1 zákona o politických stranách je zřejmé, že za situace, kdy politická
strana nebo politické hnutí výroční finanční zprávu nepředložily buď vůbec, anebo ji nepředložily
se zákonem požadovanými náležitostmi, a kdy se tak stalo opakovaně, takové porušení §18
odst. 1 zákona o politických stranách opodstatňuje pozastavení činnosti politické strany nebo
politického hnutí. Nejvyšší správní soud při svém rozhodování vycházel i z nálezu Ústavního
soudu sp. zn. Pl. ÚS 26/94 ze dne 18. října 1995 (N 62/4 SbNU 113; 296/1995 Sb.),
podle kterého strany a hnutí trvale porušující zákon (tedy nikoli zákon jednorázově porušily,
nýbrž toto porušování má charakter perpetuálního chování – viz znění §4 zákona) nemohou
vyvíjet činnost, neboť tímto opakovaným porušováním zákonů se chovají způsobem ohrožujícím
demokratické základy státu. Smyslem institutu pozastavení činnosti politické strany nebo hnutí
je v těchto případech vytvořit právní rámec pro nápravu vadného stavu, a pokud k této nápravě
ve stanovené lhůtě nedojde, k následnému podání návrhu na rozpuštění politické strany nebo
hnutí. Podle §14 odst. 2 zákona o politických stranách totiž mohou strany a hnutí při
pozastavení činnosti činit pouze úkony zaměřené na odstranění stavu, který byl důvodem
k rozhodnutí soudu o pozastavení jejich činnosti, a to nejdéle po dobu jednoho roku.
[10] Trvají-li i nadále skutečnosti, pro které byla činnost strany nebo hnutí pozastavena, podají
orgány uvedené v §15 zákona o politických stranách návrh na rozpuštění strany nebo hnutí.
Podle §14 odst. 3 cit. zákona, pokud dojde ve stanovené lhůtě k odstranění stavu, který byl
důvodem pro pozastavení činnosti strany a hnutí, považuje se činnost strany a hnutí za řádně
obnovenou dnem, kterým byla stanovená povinnost uznána za splněnou příslušným orgánem
(k tomu viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. srpna 2007 sp. zn. Obn 1/2006,
dostupné na www.nssoud.cz). Jinými slovy, ačkoliv Nejvyšší správní soud na základě zjištěných
skutečností rozhodl o pozastavení činnosti odpůrce, odpůrci nic nebrání v tom, aby
bezprostředně po dodatečném splnění zákonných povinností pokračoval v plném rozsahu ve své
činnosti.
[11] Výrok o nákladech řízení se opírá o §60 odst. 1 s. ř. s. Procesně úspěšné navrhovatelce,
která by jinak měla na náhradu nákladů právo, nevznikly v souvislosti s řízením před Nejvyšším
správním soudem náklady nad rámec její běžné činnosti, ze spisu ani jiné nevyplývají, proto
jí soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky podle soudního řádu
správního přípustné.
Politická strana je o p r á v n ě n a podat návrh podle článku 87 odst. 1
písm. j) Ústavy České republiky, jestliže tvrdí, že rozhodnutí o jejím rozpuštění
nebo jiné rozhodnutí týkající se její činnosti není ve shodě s ústavními nebo jinými
zákony. Návrh lze podat ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku
k Ústavnímu soudu, podání návrhu má odkladný účinek (§73 a §79 odst. 1 věta
druhá zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).
V Brně dne 14. ledna 2015
JUDr. Jan Passer
předseda senátu