ECLI:CZ:NSS:2015:PST.27.2014:31
sp. zn. Pst 27/2014 - 31
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Zdeňka Kühna, JUDr. Tomáše Langáška, JUDr. Radana Malíka,
JUDr. Miloslava Výborného a JUDr. Petra Mikeše v právní věci navrhovatelky: vláda, se sídlem
nábř. E. Beneše 4, Praha 1, proti odpůrci: Strana demokratické obnovy, se sídlem Stoliční
1205/6, Děčín, o návrhu na pozastavení činnosti politické strany,
takto:
I. Činnost politické strany Strana demokratické obnovy se p o zas t av u j e.
II. Navrhovatelce se n ep ři zn áv á právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
1. Navrhovatelka podala u Nejvyššího správního soudu návrh na pozastavení činnosti
odpůrce (politické strany) podle §15 odst. 1 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických
stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o politických
stranách“).
2. Návrh odůvodnila tím, že odpůrce, který vznikl registrací u Ministerstva vnitra (dále jen
„ministerstvo“) dne 28. 6. 2010, nepředložil úplnou výroční finanční zprávu za rok 2012,
neboť chyběla zpráva auditora o ověření roční účetní závěrky s výrokem bez výhrad s přílohou
k účetní závěrce a roční účetní výkazy podle zvláštních předpisů [viz usnesení Poslanecké
sněmovny ze dne 15. 5. 2013, č. 1661]. Dále podle usnesení Poslanecké sněmovny ze dne
15. 5. 2014, č. 275, odpůrce vůbec nepředložil výroční finanční zprávu za rok 2013. Ke dni
podání návrhu odpůrce vytčené nedostatky neodstranil, nesplnil tak zákonné požadavky
§18 zákona o politických stranách.
II.
3. Předsedkyně odpůrce Mgr. P. B. ve vyjádření k návrhu souhlasila s pozastavením činnosti
odpůrce, a to bez jednání i bez dokazování. Odpůrce kandidoval pouze v komunálních volbách
v roce 2010 a k dalšímu kandidování se nechystá. Pouze v roce 2010 odpůrce nakládal
s finančními prostředky a doložil všechny zákonem požadované dokumenty vztahující se k roku
2010 Poslanecké sněmovně. Od té doby odpůrce nepřijal žádné dary, nedisponoval žádnými
finančními prostředky, ani nevlastnil majetek.
III.
4. Návrh na pozastavení činnosti odpůrce je důvodný.
5. Z listinných důkazů obsažených ve spisu vyplývá, že odpůrce nepředložil úplnou výroční
finanční zprávu za rok 2012 [usnesení Poslanecké sněmovny ze dne 15. 5. 2013, č. 1661, část II.
písm. a) bod 6.]. Podle usnesení Poslanecké sněmovny ze dne 15. 5. 2014, č. 275 [část II. písm. b)
bod 24.] odpůrce vůbec nepředložil výroční finanční zprávu za rok 2013. Dále je ve spisu
založena kopie Výroční finanční zprávy odpůrce za rok 2012. V průvodním dopisu k předmětné
zprávě ze dne 27. 3. 2013 předsedkyně odpůrce uvedla, že dodatečně budou zaslány: a) auditorská
zpráva s výrokem auditora, b) rozvaha v plném rozsahu a c) výkaz zisků a ztrát.
6. Podle §96 s. ř. s. Nejvyšší správní soud rozhoduje v tomto řízení podle skutkového stavu,
který tu je v době rozhodnutí soudu. Soud si proto vyžádal od Poslanecké sněmovny aktuální
informaci týkající se předmětných výročních finančních zpráv.
7. Z přípisu Ing. M. H., tajemnice Kontrolního výboru Poslanecké sněmovny PČR, ze dne
3. 2. 2015, čj. PS2015/1196 2015/KV/76, vyplynulo, že ani k uvedenému datu odpůrce
nepředložil Poslanecké sněmovně doplnění výroční finanční zprávy za rok 2012 ani výroční
finanční zprávu za rok 2013.
8. Nejvyšší správní soud přihlédl také k vyjádření odpůrce, který souhlasil s pozastavením
své činnosti.
9. Podle §4 písm. a) zákona o politických stranách nemohou vznikat a vyvíjet činnost strany
a hnutí, které porušují ústavu a zákony nebo jejichž cílem je odstranění demokratických základů
státu. Z §18 odst. 1 téhož zákona vyplývá povinnost stran a hnutí předložit každoročně
do 1. dubna Poslanecké sněmovně k informaci výroční finanční zprávu v členění upřesněném
v písmenech a) až f) tohoto ustanovení. Podle §14 odst. 1 zákona o politických stranách může
být činnost strany a hnutí rozhodnutím soudu pozastavena, pokud je jejich činnost v rozporu
s §1 až §5, §6 odst. 5 a §17 až §19 téhož zákona nebo se stanovami.
10. Ustanovení §15 odst. 1 zákona o politických stranách zakládá příslušnost Nejvyššího
správního soudu rozhodovat o rozpuštění strany a hnutí, pozastavení činnosti strany a hnutí
a o znovuobnovení jejich činnosti. Návrh podá vláda; pokud tak neučiní do 30 dnů od doručení
podnětu, může návrh podat prezident republiky. O návrhu na rozpuštění politické strany
Pokračování Pst 27/2014 - 32
nebo politického hnutí, pozastavení nebo znovuobnovení jejich činnosti rozhoduje Nejvyšší
správní soud v řízení podle části třetí, hlavy druhé, dílu pátého soudního řádu správního.
11. Na základě výše uvedených skutečností soud uzavřel, že podaný návrh je důvodný.
Z údajů obsažených ve spisu vyplynulo, že odpůrce skutečně nesplnil zákonem uložené
povinnosti, neboť v zákonem stanoveném termínu nepředložil podle shora citovaného přípisu
z Kontrolního výboru Poslanecké sněmovny PČR příslušnému orgánu, tj. Poslanecké sněmovně
Parlamentu ČR, doplnění výroční finanční zprávy za rok 2012 a výroční finanční zprávu za rok
2013. Odpůrce tedy opakovaně nesplnil zákonnou povinnost stanovenou v §18 odst. 1 zákona
o politických stranách, přičemž nesplnění této povinnosti představuje zvláštní a samostatný
důvod, pro který může Nejvyšší správní soud rozhodnout o pozastavení činnosti strany
nebo hnutí [§14 odst. 1 zákona o politických stranách]. Tyto nedostatky odpůrce nenapravil ani
ke dni rozhodnutí soudu.
12. Ze znění i smyslu §14 odst. 1 zákona o politických stranách je zřejmé, že za situace,
kdy politická strana nebo politické hnutí výroční finanční zprávu nepředložily buď vůbec,
anebo ji nepředložily se zákonem požadovanými náležitostmi, a kdy se tak stalo opakovaně,
takové porušení §18 odst. 1 zákona opodstatňuje pozastavení činnosti politické strany či hnutí.
Nejvyšší správní soud vyšel ze své předchozí judikatury (viz např. rozsudky ze dne 15. 5. 2013,
čj. Pst 15/2013 – 23, nebo ze dne 14. 5. 2013, čj. Pst 12/2013 – 24) i z nálezu Ústavního soudu
ze dne 18. 10. 1995, sp. zn. Pl. ÚS 26/94, podle kterého strany a hnutí trvale porušující zákon
(tedy nikoliv které zákon jednorázově porušily, ale pokud porušování zákona má charakter
opakovaného chování – viz znění §4 zákona o politických stranách) nemohou vyvíjet činnost,
neboť se tímto opakovaným porušováním zákonů chovají způsobem ohrožujícím demokratické
základy státu. Smyslem institutu pozastavení činnosti politické strany je v těchto případech
vytvořit právní rámec pro nápravu vadného stavu, a pokud k této nápravě ve stanovené lhůtě
nedojde, k následnému podání návrhu na rozpuštění strany. Podle §14 odst. 2 zákona
o politických stranách totiž mohou strany a hnutí při pozastavení činnosti činit pouze úkony
zaměřené na odstranění stavu, který byl důvodem k rozhodnutí soudu o pozastavení jejich
činnosti, a to nejdéle po dobu jednoho roku.
13. V této souvislosti Nejvyšší správní soud doplňuje, že podle §14 odst. 3 zákona
o politických stranách, pokud dojde ve stanovené lhůtě k odstranění stavu, který byl důvodem
pro pozastavení činnosti strany a hnutí, považuje se činnost strany a hnutí za řádně obnovenou
dnem, kterým byla stanovená povinnost uznána za splněnou příslušným orgánem. Jinými slovy,
ačkoliv Nejvyšší správní soud na základě zjištěných skutečností rozhodl o pozastavení činnosti
odpůrce, odpůrci nic nebrání v tom, aby bezprostředně po splnění zákonných povinností
pokračoval v plném rozsahu ve své činnosti. Pozastavení činnosti politické strany či politického
hnutí tak nepředstavuje nevratný či dokonce likvidační krok ve vztahu k dotčené politické straně
či dotčenému politickému hnutí, ale je třeba jej vnímat jako poslední výzvu ze strany státu
k odstranění zjištěných nedostatků, po které teprve může následovat rozpuštění dané politické
strany či daného politického hnutí. Teprve v případě, že dotčená politická strana či dotčené
politické hnutí na tuto poslední výzvu ve stanovené lhůtě nereaguje, připadá v úvahu druhý krok,
tj. rozpuštění politické strany či hnutí.
14. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že činnost odpůrce se pozastavuje,
a to z důvodu nesplnění podmínek uvedených v §18 odst. 1 zákona o politických stranách.
15. Soud rozhodl ve věci bez jednání za podmínek §51 odst. 1 s. ř. s.
16. O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60 odst. 1 věty první
s. ř. s. Úspěšné navrhovatelce, která by jinak měla právo na náhradu nákladů, nevznikly
v souvislosti s řízením před Nejvyšším správním soudem náklady nad rámec její běžné činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky podle soudního řádu
správního přípustné.
Politická strana je o p r á v n ě n a podat návrh podle čl. 87 odst. 1 písm. j)
Ústavy, jestliže tvrdí, že rozhodnutí o pozastavení její činnosti není ve shodě
s ústavními nebo jinými zákony. Návrh lze podat ve lhůtě třiceti dnů od právní
moci tohoto rozsudku k Ústavnímu soudu, podání návrhu má odkladný účinek
(§73 odst. 1, 2 a §79 odst. 1 věta druhá zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním
soudu, ve znění pozdějších předpisů).
V Brně dne 4. února 2015
JUDr. Jan Passer
předseda senátu