ECLI:CZ:NSS:2015:PST.31.2014:15
sp. zn. Pst 31/2014 - 15
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
JUDr. Zdeňka Kühna, JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Tomáše Langáška, JUDr. Radana Malíka,
JUDr. Petra Mikeše a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci navrhovatelky: vláda, se sídlem
nábř. E. Beneše 4, Praha 1, proti odpůrkyni: NEZÁVISLÍ DEMOKRATÉ, se sídlem
Dlouhá 616/12, Praha 1, o návrhu na pozastavení činnosti politické strany,
takto:
I. Činnost politické strany NEZÁVISLÍ DEMOKRATÉ se p o z as t av u je .
II. Navrhovatelce se n e p ř iz n á v á právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Navrhovatelka podala u soudu návrh na pozastavení činnosti odpůrkyně (politického
strany) podle §15 odst. 1 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružo vání v politických stranách
a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o politických stranách“).
Uvedla, že odpůrkyně opakovaně nepředložila výroční finanční zprávu za roky 2012 a 2013
v úplnosti stanovené zákonem. Zpráva auditora o ověření roční účetní závěrky odpůrkyně
obsahuje v obou případech výrok s výhradou. K výroční finanční zprávě za rok 2012 tento výrok
není blíže rozveden, kdežto auditor k výroční finanční zprávě za rok 2013 mj. uvedl, že „vlastní
zdroje vykazují červená čísla, není předpoklad splacení závazků, jejichž splatnost se prodlužuje, nejsou dány
záruky dalších příjmů účetní jednotky“. Jelikož je dle §18 odst. 1 písm. b) zákona o politických
stranách třeba výroční finanční zprávu politické strany nebo hnutí opatřit auditorem
zpracovaným ověřením roční účetní závěrky s výrokem bez výhrad, odpůrkyně tuto svou
povinnost v patřičné podobě nesplnila. Kroky k nápravě neučinila ani dodatečně.
[2] Odpůrkyně se k návrhu nevyjádřila.
[3] Ustanovení §15 odst. 1 zákona o politických stranách zakládá příslušnost Nejvyššího
správního soudu rozhodovat o rozpuštění strany a hnutí, pozastavení činnosti strany a hnutí
a o znovuobnovení jejich činnosti. Návrh podá vláda; pokud tak neučiní do 30 dnů od doručení
podnětu, může návrh podat prezident republiky. O návrhu na rozpuštění politické strany nebo
politického hnutí, pozastavení nebo znovuobnovení jejich činnosti rozhoduje Nejvyšší správní
soud v řízení podle části třetí, hlavy druhé, dílu pátého soudního řádu správního.
[4] Návrh na pozastavení činnosti odpůrkyně je důvodný.
[5] Podle §4 písm. a) zákona o politických stranách nemohou vznikat a vyvíjet činnost strany
a hnutí, které porušují ústavu a zákony nebo jejichž cílem je odstranění demokratických základů
státu. Z §18 odst. 1 téhož zákona vyplývá povinnost stran a hnutí předložit každoročně
do 1. dubna Poslanecké sněmovně k informaci výroční finanční zprávu v členění upřesněném
v písmenech a) až f) tohoto ustanovení. Podle §18 odst. 1 písm. b) musí výroční finanční zpráva
konkrétně zahrnovat i zprávu auditora o ověření roční účetní závěrky s výrokem bez výhrad. Podle
§14 odst. 1 zákona o politických stranách může být činnost strany a hnutí rozhodnutím soudu
pozastavena, pokud je jejich činnost v rozporu s §1 až §5, §6 odst. 5 a §17 až §19 téhož
zákona nebo se stanovami.
[6] Z listinných důkazů obsažených ve spisu vyplývá, že odpůrkyně nepředložila výroční
finanční zprávu v úplnosti vyžadované zákonem za rok 2012 ani za rok 2013. Tyto výroční
finanční zprávy auditor sice ověřil, nicméně k nim uvedl „výrok s výhradou“.
[7] Podle §96 s. ř. s. rozhoduje soud v tomto řízení podle skutkového stavu, který
tu je v době rozhodnutí soudu. Soud si proto vyžádal od Poslanecké sněmovny aktuální
informaci týkající se výročních finančních zpráv.
[8] Z přípisu Ing. M. H., tajemnice Kontrolního výboru Poslanecké sněmovny PČR, ze dne
21. 1. 2015, čj. PS2015/685, vyplynulo, že odpůrkyně Poslanecké sněmovně nepředložila
doplnění neúplných výročních finančních zpráv za roky 2012 a 2013.
[9] Na základě výše uvedených skutečností soud uzavřel, že podaný návrh je důvodný.
Z údajů obsažených ve spisu vyplynulo, že odpůrkyně skutečně nesplnila zákonem uložené
povinnosti, neboť opakovaně v zákonem stanoveném termínu nepředložila podle shora
citovaného přípisu z Kontrolního výboru Poslanecké sněmovny PČR příslušnému orgánu,
tj. Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, výroční finanční zprávy za roky 20 12 až 2013 v úplnosti
stanovené zákonem. Odpůrkyně tedy opakovaně nesplnila zákonnou povinnost stanovenou
v §18 odst. 1 zákona o politických stranách, přičemž nesplnění této povinnosti představuje
zvláštní a samostatný důvod, pro který může soud rozhodnout o pozastavení činnosti strany
nebo hnutí [§14 odst. 1]. Tyto nedostatky odpůrkyně nenapravila ani ke dni rozhodnutí soudu.
[10] Ze znění i smyslu §14 odst. 1 zákona o politických stranách je zřejmé, že za situace, kdy
politická strana nebo politické hnutí výroční finanční zprávu nepředložily buď vůbec, anebo ji
nepředložily se zákonem požadovanými náležitostmi, a kdy se tak stalo opakovaně, takové
porušení §18 odst. 1 zákona opodstatňuje pozastavení činnosti politické strany či hnutí. Soud
vyšel ze své předchozí judikatury (viz např. rozsudky ze dne 15. 5. 2013, čj. Pst 15/2013 - 23, věc
Občanské hnutí pro Mimoň, nebo ze dne 14. 5. 2013, čj. Pst 12/2013- 24, věc Strakonická Veřejnost)
i z nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 10. 1995, sp. zn. Pl. ÚS 26/94 (N 62/4 SbNU 113;
296/1995 Sb.), podle kterého strany a hnutí trvale porušující zákon (tedy nikol iv které zákon
jednorázově porušily, ale pokud porušování zákona má charakter opakovaného chování – viz
znění §4 zákona o politických stranách) nemohou vyvíjet činnost, neboť se tímto opakovaným
porušováním zákonů chovají způsobem ohrožujícím demokratické základy státu. Smyslem
institutu pozastavení činnosti politické strany je v těchto příp adech vytvořit právní rámec
pro nápravu vadného stavu, a pokud k této nápravě ve stanovené lhůtě nedojde, k následnému
podání návrhu na rozpuštění strany. Podle §14 odst. 2 zákona o politických stranách totiž
mohou strany a hnutí při pozastavení činnosti činit pouze úkony zaměřené na odstranění stavu,
který byl důvodem k rozhodnutí soudu o pozastavení jejich činnosti, a to nejdéle po dobu
jednoho roku.
[11] V této souvislosti soud doplňuje, že podle §14 odst. 3 zákona o politických stranách,
pokud dojde ve stanovené lhůtě k odstranění stavu, který byl důvodem pro pozastavení činnosti
strany a hnutí, považuje se činnost strany a hnutí za řádně obnovenou dnem, kterým byla
stanovená povinnost uznána za splněnou příslušným orgánem. Jinými slovy, ačkoliv soud
na základě zjištěných skutečností rozhodl o pozastavení činnosti odpůrkyně, odpůrkyni nic
nebrání v tom, aby bezprostředně po splnění zákonných povinností pokračovala v plném rozsahu
ve své činnosti. Pozastavení činnosti politické strany či politického hnutí tak nepředstavuje
nevratný či dokonce likvidační krok ve vztahu k dotčené politické straně či dotčenému
politickému hnutí, ale je třeba jej vnímat jako poslední výzvu ze strany státu k odstranění zjištěných
nedostatků, po které teprve může následovat rozpuštění dané politické strany či daného
politického hnutí. Teprve v případě, že dotčená politická strana či hnutí na tuto poslední výzvu
ve stanovené lhůtě nereaguje, připadá v úvahu druhý krok, tj. rozpuštění politické strany či hnutí
(tj. dvoufázovost systému rozpouštění politických stran a hnutí) .
[12] Soud proto rozhodl tak, že činnost odpůrkyně se pozastavuje, a to z důvodu nesplnění
podmínek uvedených v §18 odst. 1 zákona o politických stranách.
[13] Soud rozhodl ve věci bez jednání za podmínek §51 odst. 1 s. ř. s.
[14] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle §60 odst. 1 věty první s. ř. s. Úspěšné
navrhovatelce, která by jinak měla právo na náhradu nákladů, nevznikly v souvislosti s řízením
před Nejvyšším správním soudem náklady nad rámec její běžné činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j s o u opravné prostředky podle soudního řádu
správního přípustné.
Politická strana je o p rá v n ěn a podat návrh podle čl. 87 odst. 1 písm. j)
Ústavy, jestliže tvrdí, že rozhodnutí o pozastavení jeho činnosti není ve shodě
s ústavními nebo jinými zákony. Návrh lze podat ve lhůtě třiceti dnů od právní
moci tohoto rozsudku k Ústavnímu soudu, podání návrhu má odkladný účinek
(§73 odst. 1, 2 a §79 odst. 1 věta druhá zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním
soudu, ve znění pozdějších předpisů).
V Brně dne 22. ledna 2015
JUDr. Jan Passer
předseda senátu