ECLI:CZ:NSS:2015:PST.8.2014:23
sp. zn. Pst 8/2014 - 23
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Zdeňka Kühna, JUDr. Tomáše Langáška, JUDr. Radana Malíka,
JUDr. Petra Mikeše a JUDr. Miloslava Výborného, v právní věci navrhovatelky: vláda, se sídlem
nábřeží E. Beneše 4, Praha 1, proti odpůrci: Naše Beskydy, politické hnutí, IČ 71443223,
se sídlem Potoční 646, Frenštát pod Radhoštěm, o návrhu na rozpuštění politického hnutí,
takto:
I. Politické hnutí Naše Beskydy se r o z p o u š t í .
II. Navrhovatelce se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
III. Likvidátorem se u r č u je Mgr. Radslav Janeček, advokát se sídlem Bubeníčkova 44,
Brno.
Odůvodnění:
[1] Dne 5. 12. 2014 byl Nejvyššímu správnímu soudu doručen návrh vlády (dále jen
„navrhovatelka“) na rozpuštění politického hnutí Naše Beskydy (dále jen „odpůrce“) podle §15
odst. 1 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích (dále
jen „zákon o politických stranách“). V odůvodnění svého návrhu navrhovatelka uvedla,
že po rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 1. 2012, čj. Pst 41/2011 - 19, kterým byla
činnost odpůrce pozastavena pro opakované nesplnění povinností vyplývajících z §6 odst. 5
zákona o politických stranách, za použití §10 a §9 odst. 3 písm. b) téhož zákona, nedošlo
k odstranění závadného stavu. Navrhovatelka také uvedla, že odpůrce nesplnil ani svou zákonnou
povinnost (dle §18 odst. 1 zákona o politických stranách) předložit Poslanecké sněmovně
výroční finanční zprávy, a to za roky 2012 a 2013. V tomto směru odkázala na usnesení
Poslanecké sněmovny Parlamentu č. 1661 z 53. schůze konané dne 15. května 2013, ke zprávě
o kontrole výročních finančních zpráv politických stran a politických hnutí za rok 2012,
a na usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu č. 275 z 8. schůze konané dne 15. května 2014,
ke zprávě o kontrole výročních finančních zpráv politických stran a politických hnutí za rok 2013.
Konstatovala, že tuto povinnost odpůrce nesplnil ani dodatečně.
[2] Odpůrce se k návrhu nevyjádřil.
[3] Soud rozhodl ve věci bez jednání za podmínek §51 odst. 1 s. ř. s.
[4] Nejvyšší správní soud k dané věci uvádí následující. Pravomoc a příslušnost tohoto soudu
rozhodovat o rozpuštění politických stran a hnutí je založena §15 odst. 1 zákona o politických
stranách a současně i §4 odst. 2 písm. b) ve spojení s §95 zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Návrh na rozpuštění politické strany nebo hnutí je oprávněna
podat vláda; pokud tak neučiní do 30 dnů od doručení podnětu, může návrh podat prezident
republiky (§15 odst. 1 zákona o politických stranách). Podle ustanovení §96 s. ř. s. rozhoduje
soud o návrhu na rozpuštění politické strany nebo politického hnutí podle skutkového stavu,
který tu je v době rozhodnutí soudu.
[5] Podle §4 písm. a) zákona o politických stranách nemohou vznikat a vyvíjet činnost strany
a hnutí, které porušují ústavu a zákony nebo jejichž cílem je odstranění demokratických základů
státu.
[6] Z ustanovení §6 odst. 5 zákona o politických stranách vyplývá, že orgány strany a hnutí
musí být ustaveny nejpozději do 6 měsíců od vzniku strany a hnutí (nejsou-li orgány v této lhůtě
ustaveny, dá Ministerstvo vnitra podnět k návrhu na pozastavení činnosti strany nebo hnutí).
Zároveň musí podle §10 téhož zákona strany a hnutí ve lhůtě 15 dnů ode dne rozhodnutí
příslušného orgánu strany a hnutí písemně oznámit Ministerstvu vnitra údaje podle §9 odst. 3
písm. b) téhož zákona, tj. jméno, příjmení, datum narození a adresu místa pobytu osob, které jsou
statutárním orgánem strany a hnutí nebo jeho členy, s uvedením způsobu, jakým jednají jmén em
strany a hnutí.
[7] Dle §18 odst. 1 zákona o politických stranách je politická strana povinna předložit
každoročně do 1. dubna Poslanecké sněmovně k informaci výroční finanční zprávu v členění
konkretizovaném pod body a) až e) tohoto ustanovení.
[8] Podle ustanovení §14 odst. 1 zákona o politických stranách může být činnost strany
a hnutí rozhodnutím soudu pozastavena, jestliže jejich činnost je v rozporu s §1 až 5, §6 odst. 5
a §17 až 19 téhož zákona nebo se stanovami.
[9] Podle §14 odst. 2 zákona o politických stranách při pozastavení činnosti mohou strana
a hnutí činit pouze úkony zaměřené na odstranění stavu, který byl důvodem k rozhodnutí soudu
o pozastavení jejich činnosti, a to nejdéle po dobu jednoho roku. Trvají-li i nadále skutečnosti,
pro které byla činnost strany pozastavena, podají orgány uvedené v §15 téhož zákona žalobu
ve správním soudnictví na rozpuštění strany.
[10] Podle §13 odst. 6 zákona o politických stranách strana a hnutí mohou být zrušeny
rozhodnutím soudu o jejich rozpuštění, jestliže je jejich činnost v rozporu s §1 až 5 nebo jestliže
i po uplynutí lhůty stanovené v rozhodnutí soudu o pozastavení činnosti strany nebo hnutí trvají
skutečnosti, pro které byla jejich činnost pozastavena. V rozhodnutí o rozpuštění strany a hnutí
určí soud současně likvidátora, kterým nesmí být osoba, jež byla členem této strany a hnutí.
[11] Z obsahu spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že dle jeho rozsudku ze dne 3. 1. 2012,
čj. Pst 41/2011 - 29, bylo prokázáno, že odpůrce nesplnil svou povinnost oznámit Ministerstvu
vnitra údaje uvedené v §9 odst. 3 písm. b) zákona o politických stranách, tzn. údaje týkající
se osob, které jsou statutárním orgánem odpůrce. Odpůrce tak neučinil ani na výzvu Ministerstva
vnitra, ani v návaznosti na doručení návrhu na pozastavení činnosti odpůrce ze strany Nejvyššího
správního soudu. Proto Nejvyšší správní soud pozastavil činnost odpůrce, přičemž výslovně
uvedl, že pokud nedojde k nápravě vadného stavu ve stanovené lhůtě, bude následně podán
návrh na rozpuštění odpůrce. Navrhovatelka podala dne 5. 12. 2014 návrh na rozpuštění odpůrce
z důvodu trvajícího neodstranění nedostatků, jež byly důvodem pro pozastavení činnosti
odpůrce. Protože Nejvyšší správní soud rozhoduje podle skutkového stavu, který tu je v době
jeho rozhodnutí, vyžádal si před vydáním tohoto rozhodnutí od Ministerstva vnitra aktuální výpis
z rejstříku stran a hnutí a sdělení, zda mu odpůrce v mezidobí oznámil chybějící údaje. Z tohoto
aktuálního výpisu z rejstříku stran a hnutí, který byl Nejvyššímu správnímu soudu doručen
dne 2. 2. 2015, vyplývá, že odpůrce neoznámil Ministerstvu vnitra údaje o osobách, které jsou
jeho statutárním orgánem či členy tohoto orgánu.
[12] Z obsahu spisu Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že podle výše zmíněného usnesení
Poslanecké sněmovny č. 1661 odpůrce nepředložil výroční finanční zprávu za rok 2012, pročež
Poslanecká sněmovna požádala vládu o podání návrhu na jeho rozpuštění. Z výše citovaného
usnesení Poslanecké sněmovny č. 275 je zřejmé, že odpůrce nepředložil výroční finanční zprávu
ani za rok 2013. Rovněž v tomto případě Poslanecká sněmovna požádala vládu o podání návrhu
na rozpuštění odpůrce. Odpůrce nepředložil finanční zprávy za tyto roky ani dodatečně. Protože
Nejvyšší správní soud rozhoduje podle skutkového stavu, který tu je v době jeho rozhodnutí,
vyžádal si před vydáním tohoto rozhodnutí aktuální informace ohledně odstranění tohoto
nedostatku. Ze sdělení Ing. M. H., tajemnice Kontrolního výboru Poslanecké sněmovny, ze dne
3. 2. 2015, čj. PS2015/1196 2015/KV/76 plyne, že odpůrce nepředložil Poslanecké sněmovně
předmětné výroční finanční zprávy ani do dne rozhodnutí soudu.
[13] Nejvyšší správní soud při hodnocení projednávané věci vycházel zejména z následujících
úvah.
[14] Z ústavně právního hlediska je především nutno konstatovat – a v tomto směru Nejvyšší
správní soud plynule navazuje na judikaturu Ústavního soudu [viz zejména nález
sp. zn. Pl. ÚS 26/94 ze dne 18. 10. 1995 (N 62/4 SbNU 113; 296/1995 Sb.)], že politické strany
a hnutí představují státem privilegované korporace soukromého práva, nezbytné v reprezentativní
formě vlády, jejichž základní funkcí je vytvářet svorník mezi státem a společností tím, že aktivizují
a zapojují občany do správy veřejných záležitostí. Toto jejich vymezení bezprostředně vyplývá
především z čl. 5 Ústavy a z čl. 20 a 22 Listiny základních práv a svobod.
[15] Rovněž politické strany a hnutí, stejně jako ostatní korporace soukromého práva, které
jsou právnickými osobami, musí ustavit své statutární orgány. Zákon o politických stranách
stanoví pro ustavení statutárních orgánů přiměřeně dlouhou lhůtu (6 měsíců). Bezprostředně
poté (nejpozději do 15 dnů) musí politická strana či hnutí oznámit Ministerstvu vnitra údaje
týkající se osob, které jsou statutárním orgánem či jeho členy, v rozsahu, v jakém se tyto údaje
zapisují do rejstříku stran a hnutí. Jedná se o významnou povinnost politické strany a hnutí,
neboť právě prostřednictvím statutárního orgánu jedná politická strana a hnutí navenek. Politická
strana nebo hnutí, které ve stanovené lhůtě svůj statutární orgán neustaví, nejen že paralyzují
svou „akceschopnost“ tím, že zde není žádná osoba oprávněná ze zákona jednat jejich jménem,
ale rovněž to činí její počínání značně netransparentní. Právě transparentnost činnosti politické
strany či hnutí je jednou ze základních hodnot a současně předpokladem svobodné soutěže
politických stran a férového politického boje.
[16] Zákon o politických stranách obsahuje záruky proti nepřiměřené aplikaci institutu
rozpuštění politické strany či hnutí z důvodu neustavení statutárního orgánu. Samotné rozpuštění
politické strany či hnutí podle §13 odst. 6 zákona o politických stranách z důvodu neustavení
statutárního orgánu totiž probíhá ve dvou fázích. Nezbytným prvním krokem k rozpuštění
politické strany nebo hnutí je pozastavení jejich činnosti. Podle §14 odst. 3 zákona o politických
stranách, pokud dojde ve stanovené lhůtě k odstranění stavu, který byl důvodem pro pozastavení
činnosti strany či hnutí, považuje se činnost strany či hnutí za řádně obnovenou dnem, kterým
byla stanovená povinnost uznána za splněnou příslušným orgánem (k tomu blíže viz usnesení
NSS ze dne 29. 8. 2007, čj. Obn 1/2006 – 11, publ. pod č. 1386/2007 Sb. NSS). Jinými slovy,
ačkoliv Nejvyšší správní soud na základě zjištěných skutečností rozhodne o pozastavení činnosti
politické strany či hnutí, nic jim nebrání v tom, aby bezprostředně po splnění zákonných
povinností pokračovaly v plném rozsahu ve své činnosti.
[17] Pozastavení činnosti politické strany či hnutí tak nepředstavuje nevratný, či dokonce
likvidační krok ve vztahu k dotčené politické straně či hnutí, ale je třeba jej vnímat jako poslední
výzvu ze strany státu k odstranění zjištěných nedostatků, po které teprve může následovat
rozpuštění dané politické strany či hnutí. Touto poslední výzvou byl pro odpůrce rozsudek
Nejvyššího správního soudu čj. Pst 41/20011 - 19, který nabyl právní moci dne 9. 1. 2012 a jímž
byla odpůrci pozastavena činnost. Teprve v případě, že dotčená politická strana či hnutí
na tuto poslední výzvu ve stanovené lhůtě nereaguje, připadá v úvahu druhý krok, tj. rozpuštění
politické strany či hnutí. To je právě případ odpůrce, který závadný stav, pro nějž mu byla
pozastavena činnost, dosud neodstranil, ačkoliv od té doby uplynuly již 3 roky. Nejvyšší správní
soud dal odpůrci dostatečně dlouhou lhůtu, aby se mohl k tvrzením obsaženým v návrhu vyjádřit
(zejména tedy doložit, že v mezidobí došlo k ustavení statutárního orgánu), nicméně odpůrce
svého práva nevyužil, tvrzení navrhovatelky nikterak nezpochybnil.
[18] Podle názoru Nejvyššího správního soudu odpovídá smyslu §14 odst. 1 ve spojení s §13
odst. 6 zákona o politických stranách, že za situace, kdy politické hnutí neustavilo svůj statutární
orgán a kdy tento protiprávní stav nadále udržuje, ačkoliv mu z tohoto důvodu byla soudem
pozastavena činnost, je dán důvod pro rozpuštění politického hnutí. Nejvyšší správní soud
při svém rozhodování vycházel i z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 26/94 (cit. shora),
podle kterého strany a hnutí trvale porušující zákon (tedy nikoli jednorázově porušily, ale toto
porušování má charakter perpetuálního chování – viz znění §4 zákona o politických stranách)
nemohou vyvíjet činnost, neboť tímto opakovaným porušováním zákonů se chovají způsobem
ohrožujícím demokratické základy státu.
[19] Znak opakovaného porušování zákonů ze strany odpůrce je naplněn
i tím, že dosud nepředložil Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR výroční finanční zprávy za roky
2012 a 2013, čímž opakovaně a trvale porušuje svoji povinnost dle §18 odst. 1 zákona
o politických stranách, což může být rovněž důvodem pro pozastavení činnosti politického hnutí,
potažmo jeho rozpuštění.
[20] Na základě výše uvedených skutečností dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že podaný
návrh je důvodný, neboť z nich vyplývá, že odpůrce skutečně nesplnil zákonem uložené
povinnosti, když dosud neustavil svůj statutární orgán, a tudíž ani neoznámil Ministerstvu vnitra
údaje týkající se osob, které jsou statutárním orgánem či jeho členy. Odpůrce tedy neodstranil
stav, pro který byla jeho činnost pozastavena. Neučinil tak ani v době rozhodování Nejvyššího
správního soudu. Odpůrce proto nesplnil povinnost uloženou v §6 odst. 5 ve spojení s §10
zákona o politických stranách, přičemž nesplnění této povinnosti představuje zvláštní
a samostatný důvod, pro který může být rozhodnuto o pozastavení činnosti politické strany či
hnutí a následně v souladu s §13 odst. 6 uvedeného zákona i o jejich rozpuštění.
[21] S ohledem na shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že návrh
je důvodný, a proto rozhodl o rozpuštění politického hnutí Naše Beskydy.
[22] Výrok o nákladech řízení se opírá o §60 odst. 1 s. ř. s. Odpůrce, který nebyl
v tomto řízení úspěšný, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Navrhovatelce, která v řízení
úspěšná byla, nevznikly v souvislosti s řízením před Nejvyšším správním soudem náklady
převyšující rámec její běžné činnosti, a proto jí soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.
[23] Podle §13 odst. 6 zákona o politických stranách určil Nejvyšší správní soud likvidátorem
odpůrce Mgr. Radslava Janečka, advokáta se sídlem Bubeníčkova 44, Brno. Likvidátor bude
postupovat přiměřeně podle předpisů o likvidaci majetku a závazků obchodních společností (§12
odst. 4 zákona o politických stranách).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky podle soudního řádu
správního přípustné.
Politické hnutí je o p r á v n ě n o podat návrh podle čl. 87 odst. 1 písm. j)
Ústavy, jestliže tvrdí, že rozhodnutí o jeho rozpuštění není ve shodě s ústavními
nebo jinými zákony. Návrh lze podat ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto
rozsudku k Ústavnímu soudu, podání návrhu má odkladný účinek (§73 odst. 1, 2;
§79 odst. 1 věta druhá zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění
pozdějších předpisů).
V Brně dne 4. února 2015
JUDr. Jan Passer
předseda senátu