ECLI:CZ:NSS:2016:1.ADS.139.2015:37
sp. zn. 1 Ads 139/2015 - 37
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Filipa Dienstbiera a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobkyně: obec Nová
Pec, se sídlem Nové Chalupy 43, Nová Pec, zastoupené JUDr. Tomášem Samkem, advokátem
se sídlem Pražská 140, Příbram, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení
- Pracoviště České Budějovice, se sídlem A. Barcala 1461, České Budějovice, o žalobě proti
rozhodnutí žalované ze dne 30. 7. 2014, č. j. 43000/006285/14/1010/kov, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 5. 2015,
č. j. 2 Ad 49/2014 – 29,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] V záhlaví označeným rozhodnutím žalovaná zamítla odvolání žalobkyně a potvrdila
platební výměr Okresní správy sociálního zabezpečení Prachatice (dále jen „OSSZ“) ze dne
2. 7. 2014, č. j. 43005/01115/14/010/KH, na dlužné pojistné předepsané na základě výsledků
kontroly provedené u žalobkyně jako zaměstnavatelky za období od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2013
ve výši 31.647 Kč a penále z tohoto dlužného pojistného vypočteného k datu vyhotovení
platebního výměru ve výši 15.112 Kč, tedy celkem ve výši 46.759 Kč.
[2] Při uvedené kontrole OSSZ u žalobkyně jako zaměstnavatelky – plátkyně pojistného
za kontrolované období – zjistila, že žalobkyně zúčtovala uvolněnému členovi zastupitelstva,
starostovi Ing. Petru Sedláčkovi, měsíční odměnu po dobu 3 měsíců od rezignace dne 1. 9. 2011
(září, říjen, listopad 2011) náležící mu podle §72 odst. 4 zákona č. 128/200 Sb., o obcích
(dále jen „zákon obcích“), která měla být zahrnuta do vyměřovacího základu pro odvod
pojistného, neboť se jednalo o odměnu v souvislosti se vzdáním se funkce.
[3] Proti rozhodnutí žalované brojila žalobkyně žalobou u Krajského soudu v Českých
Budějovicích (dále jen „krajský soud“). Namítala, že předmětnou odměnu do vyměřovacího
základu nezahrnula správně, a to s odkazem na §5 odst. 2 písm. b) zákona č. 589/1992 Sb.,
o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (dále jen „zákon
o pojistném na sociální zabezpečení“).
[4] Krajský soud žalobu zamítl. Potvrdil závěr žalovaného, že žalobkyně měla
jako zaměstnavatelka v měsících, kdy zúčtovala měsíční odměnu, povinnost zahrnout
ji do vyměřovacího základu pro odvod pojistného ve smyslu §5 a §5a zákona o pojistném
na sociální zabezpečení a odvést z ní pojistné. Po dobu, během níž z titulu dlouhodobě
uvolněného člena zastupitelstva náležela odměna za výkon funkce, byla žalobkyně podle
§3 odst. 1 písm. b) bod 7 zákona o pojistném na sociální zabezpečení poplatníkem pojis tného.
Předmětná odměna není osvobozena od daně z příjmů fyzických osob a zahrnuje
se do vyměřovacího základu pro odvod pojistného. Soud označil za správný závěr žalovaného,
že se nejedná o odměnu při skončení funkčního období ani o odchodné, neboť funkční období
Ing. Sedláčka jako člena zastupitelstva neskončilo a nezanikl mu mandát. Poskytnutá měsíční
odměna nemá charakter příjmů uvedených v §5 odst. 2 písm. b) zákona o pojistném na sociální
zabezpečení.
II. Obsah kasační stížnosti
[5] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla rozsudek městského soudu včasnou kasační
stížností z důvodů, jež podřadila pod §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Navrhuje zrušení rozsudku
krajského soudu spolu s vrácením věci k dalšímu řízení.
[6] Namítá, že soud i správní orgány nesprávně posoudily otázku, zda tříměsíční odměna
vyplacená Ing. Sedláčkovi měla být zahrnuta do vyměřovacího základu pro odvod pojistného,
respektive zda je tato částka podle zákona ze základu pro odvod pojistného vyloučena. Soud
v rozhodnutí pouze zrekapituloval obsah spisu a odkázal na ustanovení právních předpisů,
přičemž následně pouze převzal názor správních orgánů, aniž by se relevantním způsobem
vypořádal s argumentací stěžovatelky, respektive aniž by své ro zhodnutí dostatečně zdůvodnil.
Závěry soudu i správních považuje za nesprávné, nepřiléhavé a účelově modifikující tex t zákona,
který je interpretován způsobem jdoucím proti jeho smyslu.
[7] Je toho názoru, že správně nezahrnula předmětnou odměnu do vyměřovacího
základu, a to v souladu s §5 odst. 2 písm. b) zákona o pojistném na sociální zabezpečení,
resp. §3 odst. 2 písm. b) zákona o pojistném na veřejné zdravotní pojištění. Má za to,
že zvláštním předpisem ve smyslu těchto ustanovení je zákon o obcích. Podle §75 odst. 4 tohoto
zákona náleží uvolněnému členu zastupitelstva měsíční odměna spojená s výkonem funkce
starosty a ne s výkonem funkce člena zastupitelstva, jak nesprávně dovodil v napadeném
rozhodnutí soud.
[8] Částku, byť formálně označenou jako odměna, poskytnutou Ing. Sedláčkovi podle
§75 odst. 4 zákona o obcích, je třeba posoudit v souladu se smyslem §5 odst. 2 písm. b) zákona
o pojistném na sociální zabezpečení, resp. podle §3 odst. 2 písm. b) zákona o pojistném
na veřejné zdravotní pojištění, jako odchodné. Jedná se o částku vyplacenou v souvislosti
s odstoupením z funkce starosty obce, nikoli o odměnu poskytovanou za výkon funkce starosty
či zastupitele.
III. Vyjádření žalované a replika žalobkyně
[9] Podle žalované jsou kasační námitky nedůvodné a navrhuje kasační stížnost zamítnout.
Je toho názoru, že v případě, kdy uvolněný člen zastupitelstva, který vykonával funkci starosty,
za kterou mu náležela měsíční odměna a této funkce se vzdal, má zákonný nárok na tzv. odměnu
při skončení výkonu funkce uvolněného starosty v průběhu jeho trvajícího funkčního (volebního)
období, kterou je mu obec povinna postupně vyplácet ještě po dobu 3 měsíců po dni vzdání
se funkce uvolněného starosty. Nejde o odměnu „za výkon“ funkce, ale o samostatný typ
odměny (byť formou výplaty dosavadní měsíční odměny ještě po dobu 3 měsíců ode dne vzdání
se funkce), která náleží uvolněnému členu zastupitelstva obce jen za podmínky a to z důvodu,
že výkon funkce starosty byl z výše uvedeného důvodu ukončen. Funkci uvolněného starosty
již nevykonává, ale nadále mu trvá funkční (volební) období a nadále vykonává svůj mandát
osobně jako neuvolněný člen zastupitelstva obce. Nejde tedy o odměnu náležící uvolněnému
členu zastupitelstva obce (vykonávajícímu funkci uvolněného starosty) při skončení funkčního
období, poskytovanou v souvislosti s ukončením funkčního období z důvodu řádných
či mimořádných voleb podle §75 odst. 1 zákona o obcích, která je podle §5 odst. 2 písm. b)
zákona o pojistném na sociální zabezpečení vyjmutá z vyměřovacího základu. Jde o odměnu
poskytovanou ještě po dobu tří měsíců ode dne vzdání se funkce uvolněného starosty v průběhu
jeho déle trvajícího funkčního období podle §75 odst. 4 zákona o obcích, která není
z vyměřovacího základu pro odvod pojistného na sociální zabezpečení vyňata.
[10] K námitce, že je nutno danou částku posoudit v souladu se smyslem §5 odst. 2 písm. b)
zákona o pojistném na sociální zabezpečení jako odchodné, žalovaná uvádí, že pojem odchodné
je zaveden v několika právních předpisech, zákon o obcích jej však nepoužívá.
[11] Žalobkyně v replice setrvává na argumentaci v kasační stížnosti a zdůraznila, že není
podstatné, jakou terminologii zákony pro jednotlivé finanční částky používají. Rozhodný je smysl
právní úpravy, resp. cíl, za jakým je částka poskytována.
IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[12] Kasační stížnost je přípustná. Důvodnost kasační stížnosti soud posoudil v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[13] Kasační stížnost není důvodná.
[14] Předmětem sporu je otázka správnosti zahrnutí měsíční odměny poskytované po dobu
3 měsíců ode dne vzdání se funkce uvolněného starosty podle §75 odst. 4 zákona o obcích
do vyměřovacího základu zaměstnance pro pojistné podle §3 a §5 zákona o pojistném
na sociální zabezpečení.
[15] Podle §75 odst. 4 zákona o obcích „[u]volněnému členu zastupitelstva obce a neuvolněnému členu
zastupitelstva obce, kteří vykonávali funkci starosty nebo místostarosty, za niž náleží měsíční odměna,
a byli z této funkce odvoláni nebo se jí vzdali, bude tato odměna poskytována ještě po dobu 3 měsíců ode dne
vzdání se funkce nebo odvolání z funkce.“
[16] Stěžovatelka argumentuje §5 odst. 2 písm. b) zákona o pojistném na sociální zabezpečení,
podle něhož se do vyměřovacího základu zaměstnance nezahrnují mj. „ odstupné a další odstupné,
odchodné a odbytné poskytovaná na základě zvláštních právních předpisů
a odměna při skončení funkčního období
náležející podle zvláštních právních předpisů.“
[17] Stěžovatelka namítá, že částka vyplacená Ing. Sedláčkovi měla být posouzena v souladu
se smyslem výše citovaného §5 odst. 2 písm. b) jako odchodné, neboť byla vyplacena
v souvislosti s odstoupením z funkce starosty, případně alternativně jako na odměnu vyplacenou
při skončení funkčního období.
[18] Zákon o obcích obecně definuje odměnu jako peněžité plnění poskytované obcí
uvolněným členům zastupitelstva za výkon jejich funkce, přičemž rozlišuje dva druhy odměn
uvolněných členů zastupitelstev, kterými jsou měsíční odměna a odměna při skončení funkčního
období (srov. §71 zákona o obcích).
[19] Odměnu vyplácenou při vzdání se funkce starosty obce upravuje výše citovaný
§75 odst. 4 zákona o obcích, podle něhož má v tomto případě uvolněný zastupitel po dobu tří
měsíců nárok na poskytování „této odměny“. Gramatickým výkladem předmětného ustanovení
zákona o obcích nelze dospět k jinému závěru, než se jedná o měsíční odměnu náležící za výkon
funkce, kterou zákon zmiňuje v předchozí větě souvětí.
[20] Přesto, že jde o částku poskytovanou v souvislosti s rezignací na funkci starosty
před konáním voleb, nejedná se o odměnu při skončení volebního období ve smyslu
§5 odst. 2 písm. b) zákona o pojistném na sociální zabezpečení, ale nadále o měsíční odměnu.
[21] Poskytovanou odměnu nelze posoudit ani jako odchodné. Ač některé právní předpisy
(srov. např. zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce
představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského
parlamentu) zakotvují odchodné jako plnění poskytované v souvislosti s ukončením výkonu
funkce, zákon o obcích s tímto plněním neoperuje.
[22] Na tom nic nemění ani účel poskytovaného plnění. Je plně na zákonodárci, jakou formu
finančního zabezpečení pro případ skončení funkce starosty zvolí. Zde tak záměrně učinil
formou dalšího vyplácení měsíční odměny. Tato odměna proto při absenci zákonné úpravy
podléhá stejnému režimu jako odměna poskytovaná při výkonu funkce starosty.
[23] Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že odměna poskytovaná starostovi obce poté,
co se vzdal funkce, není příjmem ve smyslu §5 odst. 2 zákona o pojistném na sociální
zabezpečení, který se nezahrnuje do vyměřovacího základu zaměstnance, přestože byl
zaměstnavatelem zaměstnanci zúčtován.
V. Závěr a náklady řízení o kasační stížnosti
[24] Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závě ru, že kasační
stížnost není důvodná, proto ji podle §110 odst. 1 věty poslední s. ř. s. zamítl.
[25] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1 větu první s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účast ník, který měl ve věci plný
úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti
účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelka v soudním řízení úspěch neměla, proto
nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované žádné náklady řízení nevnikly. Nejvyšší správní
soud proto rozhodl, že se jí náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. března 2016
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu