ECLI:CZ:NSS:2016:1.AS.122.2016:53
sp. zn. 1 As 122/2016 - 53
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Filipa Dienstbiera a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobce: Š. M.,
zastoupeného Mgr. Václavem Strouhalem, advokátem se sídlem tř. Přátelství 1960, Písek, proti
žalovanému: Policie ČR, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje, Územní odbor
Jindřichův Hradec, Obvodní oddělení Dačice, se sídlem Havlíčkovo náměstí 98/I, Dačice, o
žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 4. 2016, č. j. 10 A 21/2016 – 47,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 4. 2016,
č. j. 10 A 21/2016 – 47, se zrušuje a věc se vrací krajskému soudu k dalšímu
řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce podal u Krajského soudu v Českých Budějovicích žalobu na ochranu
před nezákonným zásahem žalovaného. Domáhal se, aby soud (1) určil, že předvolání žalobce
k provedení identifikačních úkonů podle §65 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České
republiky, vydané v souvislosti s trestním řízením vedeným žalovaným pod
sp. zn. KRPC-154261/TČ-2015-2020310 je nezákonné, (2) určil, že získávání osobních údajů
žalobce pro účely budoucí identifikace v souvislosti s uvedeným trestním řízením je nezákonné,
(3) zakázal žalovanému získávat osobní údaje žalobce pro účely budoucí identifikace v souvislosti
s týmž trestním řízením a (4) a přikázal žalovanému, aby obnovil stav před zásahem.
[2] Krajský soud rozsudkem ze dne 4. 4. 2016, č. j. 10 A 21/2016 – 47, žalobu zamítl
(rozsudek krajského soudu je dostupný na www.nssoud.cz a soud na něj pro stručnost odkazuje).
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojil proti rozsudku krajského soudu kasační stížností
z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s“).
[4] Napadený rozsudek je podle stěžovatele nepřezkoumatelný, protože krajský soud
se nevypořádal s nesouhlasem stěžovatele s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. V poučení
o procesních právech ze dne 23. 3. 2016, č. j. 10 A 21/2016 – 45, krajský soud vyzval stěžovatele,
aby ve lhůtě dvou týdnů sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání. Výzva byla
stěžovateli doručena dne 28. 3. 2016. Stěžovatel odpověděl na výzvu podáním ze dne 11. 4. 2016,
v němž vyjádřil nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Krajský soud ke sdělení
nepřihlédl a vydal napadený rozsudek, aniž by nařídil jednání. Soud tak porušil ústavně zaručené
právo stěžovatele na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv
a svobod, dále jen „Listina“) a znemožnil mu reagovat na vyjádření žalovaného.
[5] Dále stěžovatel namítl nesprávné posouzení věci krajským soudem, zejm. nesouhlasil
s tím, že s ním soud zacházel jako s pachatelem trestné činnosti a odepřel mu ochranu
před neoprávněným shromažďováním osobních údajů žalovaným. Závěry napadeného rozsudku
považoval za nedostatečně odůvodněné. S ohledem na níže uvedený procesní postup Nejvyšší
správní soud nepovažuje za účelné tyto další kasační námitky v této fázi řízení podrobně
rekapitulovat.
[6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na své vyjádření k žalobě.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[7] Kasační stížnost je přípustná. Důvodnost kasační stížnosti soud posoudil v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[8] Kasační stížnost je důvodná.
[9] Nejvyšší správní soud přisvědčil stěžovateli, že řízení před krajským soudem bylo
zatíženou vadou, která mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé.
[10] Podle §51 odst. 1 s. ř. s. „[s]oud může rozhodnout o věci samé bez jednání, jestliže to účastníci
shodně navrhli nebo s tím souhlasí. Má se za to, že souhlas je udělen také tehdy, nevyjádří-li účastník do dvou
týdnů od doručení výzvy předsedy senátu svůj nesouhlas s takovým projednáním věci; o tom musí být ve výzvě
poučen.“ Nezbytnými předpoklady fikce souhlasu, na základě které soud může o návrhu
rozhodnout bez jednání, je tedy doručení výzvy k vyjádření, zda účastník souhlasí s tímto
postupem, a marné uplynutí lhůty k vyjádření. Rozhodne-li soud ve věci samé bez nařízení
jednání před uplynutím dvoutýdenní lhůty pro vyjádření nebo nepřihlédne-li k řádně a včas
uplatněnému nesouhlasu, dopustí se vady řízení, která může mít za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. (srov. např. rozsudky ze dne
29. 11. 2005, č. j. 4 As 46/2004 – 58, nebo ze dne 30. 9. 2009, č. j. 8 As 49/2008 – 62). Současně
tím soud poruší také právo účastníka řízení na veřejné projednání věci v jeho přítomnosti, včetně
možnosti vyjádřit se k věci, které je v ústavněprávní rovině zaručeno čl. 38 odst. 2 Listiny.
[11] Byť krajský soud v napadeném rozsudku uvedl, že „[p]odle §51 odst. 1 s. ř. s. nebylo třeba
k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas“, toto
tvrzení nemá oporu v obsahu soudního spisu. Na č. listu 44 se nachází pokyn k odeslání „poučení
o procesních právech a povinnostech“ zástupci stěžovatele, samotné poučení obsahující i výzvu podle
§51 s. ř. s. se nachází na č. listu 45. Z doručenky datové zprávy zaslané zástupci stěžovatele
připojené k č. listu 44 vyplývá, že zpráva byla doručena v pondělí 28. 3. 2016. Dvoutýdenní lhůta
k vyjádření podle §51 s. ř. s. uplynula v pondělí 11. 4. 2016. Napadený rozsudek byl vydán dne
4. 4. 2016, tedy celý týden před uplynutím lhůty, v níž stěžovatel mohl uplatnit svá procesní
práva.
[12] Souhlas stěžovatele k rozhodnutí věci bez nařízení jednání není obsažen v žalobě ze dne
7. 2. 2016, v návrhu na vydání předběžného opatření ze dne 26. 2. 2016, ani v jiném dokumentu,
který by stěžovatel doručil soudu před vydáním napadeného rozsudku. Na č. listu 57 se naopak
nachází nesouhlas stěžovatele s rozhodnutím věci bez jednání, který byl podle doručenky
na č. listu 58 odeslán soudu dne 11. 4. 2016, tedy poslední den zákonné lhůty pro vyjádření
k rozhodnutí věci bez nařízení jednání.
[13] Výzva podle §51 s. ř. s. obsažená v přípisu na č. listu 23 byla podle pokynu na č. listu 21
i údajů na doručence (připojené k témuž listu) zaslána pouze žalovanému.
[14] V posuzované věci nebyly naplněny ani jiné okolnosti, výslovně předvídané soudním
řádem správním, kdy by soud mohl rozhodnout o věci samé bez jednání, neboť žaloba byla
zamítnuta (srov. §51 odst. 2 ve spojení s §76 s. ř. s. a contrario). Krajský soud proto pochybil,
rozhodl-li ve věci samé již dne 4. 4. 2016, aniž by vyčkal uplynutí lhůty podle §51 odst. 1 s. ř. s.
[15] Nejvyšší správní soud se v tomto okamžiku nemůže vyjádřit k dalším námitkám
uplatněným stěžovatelem v kasační stížnosti vztahujícím se k věcnému posouzení nebo
nedostatkům odůvodnění, protože nelze předjímat další vývoj věci v návaznosti na jednání
před krajským soudem. Vypořádání těchto námitek by bylo předčasné a potvrzení nebo popření
správnosti závěrů krajského soudu by postrádalo svůj význam.
IV. Závěr a náklady řízení o kasační stížnosti
[16] Nejvyšší správní soud uzavřel, že krajský soud zatížil řízení vadou, která mohla mít
za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, proto napadený rozsudek zrušil a vrátil věc
krajskému soudu k dalšímu řízení (§110 odst. 1. s. ř. s.). V něm krajský soud rozhodne vázán
právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v tomto rozsudku (§110 odst. 4
s. ř. s.). Krajský soud rozhodne v novém rozhodnutí rovněž o nákladech řízení o této kasační
stížnosti (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. září 2016
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu