ECLI:CZ:NSS:2016:1.AS.217.2016:34
sp. zn. 1 As 217/2016 - 34
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: Templářské
sklepy Čejkovice, vinařské družstvo, se sídlem Na Bařině 945, Čejkovice, zastoupeného
JUDr. Pavlem Kratochvílou, advokátem se sídlem Žižkova 791, Kyjov, proti žalovanému: Státní
zemědělská a potravinářská inspekce, Ústřední inspektorát, se sídlem Květná 15, Brno,
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 3. 2014, č. j. SZPI/BU720-27/2012, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2016,
č. j. 29 A 31/2014 – 70,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Dne 28. 6. 2011 byla v provozovně žalobce provedena kontrola inspektorátem Státní
zemědělské a potravinářské inspekce v Brně (dále jen „inspektorát SZPI“), při níž byly
předány a projednány protokoly o zkoušce a závazné posudky č. D003-71039/11/A04
a D003-71039/11/A05 ze dne 6. 6. 2011. Rozbory vzorků šumivého vína Saint Croix Sekt, rose
demi sec, (Qulitätsschaumwein Rosé), alk. 11,5 % obj., šarže LB001F5, a Saint Croix Sekt, demi
sec, (Qulitätsschaumwein Weiss), alk. 11,5 % obj., šarže L89A001F52, byl u prvního uvedeného
vína shledán nedostatek v chuti – nežádoucí biologické procesy, a u druhého navíc i chuť
po plísni a vůně jak po plísni, tak po nežádoucích biologických procesech. S ohledem
na požadavky čl. 14 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 178/2002 byla vína
označena za nevhodná k lidské spotřebě z důvodu kažení.
[2] V návaznosti na tato zjištění bylo žalobci uloženo, aby do 4. 7. 2011 stáhnul z prodeje
všechna balení těchto šumivých vín. Téhož dne byla žalobci také předána žádost o poskytnutí
součinnosti dle §14 odst. 1 zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole. Žalobce v následné zprávě
o splnění opatření ze dne 1. 7. 2011 mimo jiné uvedl, že dle informací dodavatele bylo vyrobeno
a uvedeno do oběhu 17 100 kusů Saint Croix Sekt, demi sec, a 15 960 kusů Saint Croix Sekt, rose
demi sec.
[3] Dne 25. 9. 2012 byl žalobci doručen dokument nadepsaný „Zahájení správního řízení“
ze dne 21. 9. 2012, jímž inspektorát SZPI dle §46 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád,
zahájil s žalobcem správní řízení, protože z protokolu o kontrole č. P083-71039/11 ze dne
28. 6. 2011 a ze zprávy o splnění opatření ze dne 1. 7. 2011 měl důvodné podezření, že žalobce
porušil povinnost stanovenou v čl. 14 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES)
č. 178/2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje
se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin
(dále jen „nařízení č. 178/2002“) nabízením k prodeji šumivých vín vyhodnocených jako
potraviny nevhodné k lidské spotřebě. V rámci správního řízení mělo být zjištěno, zda došlo
ke spáchání správního deliktu dle §39 odst. 1 písm. jj) zákona č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví
a vinařství a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o vinohradnictví
a vinařství“).
[4] Inspektorát SZPI vydal dne 19. 10. 2012 rozhodnutí, č. j. BU720-3/137/7/2012-SŘ, jímž
podle §39 odst. 6 písm. c) zákona o vinohradnictví a vinařství uložil žalobci pokutu ve výši
35.000 Kč za spáchání správního deliktu podle §39 odst. 1 písm. jj) téhož zákona.
[5] Následnému odvolání žalobce žalovaný rozhodnutím ze dne 19. 7. 2013,
č. j. BN919-2/195/9/2012-SŘ, vyhověl, rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání.
Důvodem pro zrušení byla nepřezkoumatelnost rozhodnutí, jelikož z výroku nebylo dostatečně
zřejmé časové a místní vymezení skutku spáchaného žalobcem.
[6] Inspektorát SZPI zaslal poté žalobci žádost o poskytnutí součinnosti ze dne 11. 9. 2013,
v souladu s §14 odst. 1 a §11 písm. b) a d) zákona o státní kontrole. Žalobce zareagoval žádostí
o prodloužení lhůty k poskytnutí součinnosti ze dne 13. 9. 2013, v níž uvedl, že je povinen plnit
pouze povinnosti uložené mu na základě zákona. Požadavek správního orgánu ze dne 11. 9. 2013
považoval za neoprávněný, protože kontrola již byla ukončena.
[7] Inspektorát SZPI tedy žalobci zaslal další žádost o poskytnutí součinnosti ze dne
16. 9. 2013, tentokrát na základě §50 odst. 2 správního řádu, za účelem zjištění, kdy byla vína
Saint Croix Sekt, demi sec, a Croix Sekt, rose demi sec, uváděna do oběhu a kam byla
od italského výrobce přepravena. Žalobce na ni reagoval další žádostí o prodloužení lhůty
k poskytnutí součinnosti ze dne 23. 9. 2013, v níž namítal, že požadavek správního orgánu je opět
nezákonný.
[8] Žalobce navíc dokumentem ze dne 16. 9. 2013 požádal správní orgán o písemné
vyjádření k jeho námitkám. K této žádosti se správní orgán vyjádřil dne 19. 9. 2013. Na toto
vyjádření i žádost o poskytnutí součinnosti ze dne 16. 9. 2013 žalobce reagoval další písemností
z 24. 9. 2013. Poté mu byla inspektorátem SZPI zaslána poslední žádost o poskytnutí součinnosti
ze dne 2. 10. 2013, v níž jej správní orgán poučil, že pokud nezašle požadované dokumenty,
inspektorát ukončí shromažďování podkladů a rozhodne ve věci i bez nich. Žalobce na tuto
písemnost reagoval opětovnou žádostí o prodloužení lhůty k poskytnutí součinnosti ze dne
14. 10. 2013.
[9] Dne 8. 10. 2013 byla na provozovně žalobce provedena inspektorátem SZPI v Brně
kontrola, jež byla zaměřena na vedení evidenčních knih. Při této kontrole bylo také nahlédnuto
do e-mailové korespondence, z níž vyplynulo, že šumivé víno Saint Croix Sekt, rose demi sec,
bylo naposledy uvedeno do oběhu dne 15. 11. 2011. S ohledem na skutečnost, že datum
doprodeje šumivého vína Saint Croix Sekt, demi sec, nebylo při kontrole specifikováno, byl
žalobce požádán o poskytnutí součinnosti a dodání požadované informace do 15. 10. 2013.
[10] O kontrole ze dne 8. 10. 2013 byl vyhotoven protokol č. P037-70394/13, proti němuž
vznesl žalobce námitku proti neúčasti zástupce žalobce při kontrole. Dále byla namítána
nezákonnost kontroly, co se týče kontroly sektů, z důvodu, že kontrola byla v tomto bodě již
ukončena a opakovaná kontrola je nezákonná. Námitkám inspektorát SZPI v Brně rozhodnutím
ze dne 1. 11. 2013, č. j. SZPI/AB788-33/2013, nevyhověl.
[11] Žalobce požádal o prodloužení lhůty k poskytnutí součinnosti a této žádosti bylo dne
17. 10. 2013 vyhověno, nicméně žalobce podal dne 24. 10. 2013 opakovanou žádost
o prodloužení. Dne 11. 11. 2013 byla žalobci doručena výzva před vydáním rozhodnutí, v níž
inspektorát SZPI v Brně uvedl, že pro předcházení obstrukcím již nebude prodloužena lhůta
k poskytnutí součinnosti. Dále poučil žalobce dle §36 odst. 1 až 3 správního řádu a uvedl, že dne
25. 11. 2013 bude proveden důkaz listinami. O provedení důkazu listinami mimo ústní jednání
byl vyhotoven protokol ze dne 25. 11. 2013, č. j. BU720-22/2013, z něhož vyplývá, že se žalobce
ani jeho zástupce k provedení důkazu nedostavili.
[12] Inspektorát v Brně dne 16. 12. 2013 vydal rozhodnutí, č. j. BU7200-23/2012-SŘ, jímž
byla žalobci uložena pokuta ve výši 45.000 Kč dle §239 odst. 6 písm. c) za porušení povinnosti
stanovené v čl. 14 odst. 1 nařízení č. 178/2002. Toto porušení spočívalo v uvádění do oběhu
šumivých vín nevyhovujících požadavkům stanovených v čl. 14 odst. 1 v návaznosti
na čl. 14 odst. 2 písm. b) a čl. 14 odst. 5 nařízení.
[13] Proti tomuto rozhodnutí brojil žalobce odvoláním, žalovaný ovšem odvolací námitky
neshledal důvodnými a prvostupňové rozhodnutí potvrdil, v některých částech argumentaci
správního orgánu upravil a doplnil.
II. Řízení před krajským soudem
[14] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Brně. Krajský
soud ji neshledal důvodnou a zamítl ji.
[15] Z dokumentu, jímž bylo zahájeno správní řízení, jasně vyplývá, že toto řízení bylo
skutečně pouze zahájeno, a to pro podezření ze spáchání blíže specifikovaného správního deliktu.
V textu se sice vyskytuje nevhodně zvolená formulace, avšak v kontextu celé písemnosti,
a s ohledem na zastoupení žalobce zástupcem (před správními orgány i v soudním řízení),
mu mohlo být zřejmé, že správní orgán při samotném zahájení řízení ještě nerozhodoval o vině
a trestu.
[16] Soud se neztotožnil ani s názorem žalobcem, že by bylo poučení dle §36 odst. 3
správního řádu při zahájení správního řízení předčasné. Navíc byl žalobce inspektorátem SZPI
poučen také v žádosti o poskytnutí součinnosti ze dne 2. 10. 2013, č. j. BU720-12/2012, ve výzvě
před vydáním rozhodnutí ze dne 8. 11. 2013, č. j. BU720-21/2012, a v protokolu o provedení
důkazu listinami mimo ústní jednání ze dne 25. 11. 2013, č. j. BU720-22/2013. Žalobce nikdy
v průběhu správního řízení nevyužil svého práva a k podkladům rozhodnutí se nevyjádřil,
nenavrhl žádné důkazy, ani se neúčastnil provádění důkazu listinou.
[17] Dále soud uvedl, že v listině zahájení řízení jsou přesně specifikována šumivá vína, která
žalobce uváděl na trh, z podkladů bylo zcela zřejmé, o čem se bude řízení vést. K upřesnění
předmětu řízení došlo poté, co žalovaný k odvolání žalobce zrušil rozhodnutí inspektorátu SZPI
v Brně ze dne 19. 10. 2012, č. j. BU720-3/137/7/2012-SŘ, přitom v průběhu nového řízení
nedošlo k rozšíření předmětu řízení ani k jeho zásadní změně. Ve věci byla zachována totožnost
skutku, nedošlo ani k vybočení z vymezeného předmětu řízení, stanoveného v oznámení
o zahájení správního řízení.
[18] K námitce žalobce týkající se nesprávného skutkového vyjádření deliktu soud uvedl,
že žalobci bylo kladeno za vinu skladování nevyhovujícího vína a jeho distribuce odběratelům,
což předpisy podřazují pod pojem „uvádění na trh“ (ve smyslu evropského práva jde
o jakoukoliv držbu za účelem distribuce). Z podkladů založených ve správním spise vyplynulo,
že žalobce předmětné víno sám nakoupil, u společnosti ČSAD Hodonín a.s. skladoval, část
prodal, a pak část stahoval z oběhu.
[19] Skutek byl dostatečně identifikován i co do místa a času spáchání. Faktická doba spáchání
deliktu byla bez spolupráce se žalobcem stěží zjistitelná. Správní orgány vymezily dobu spáchání
jejím počátkem 2. 12. 2010, resp. 14. 12. 2010, a to podle doloženého tvrzení žalobce o nákupu
části předmětných vín od italského výrobce. Faktickou dobu ukončení uvádění vína do oběhu
se podařilo zjistit pouze u jednoho ze dvou druhů vína. V tom druhém případě nevyplynula doba
ukončení uvádění do oběhu ani z dokladů předložených žalobcem. Nezbylo tak, než využít určité
míry zobecnění („v době mezi 2. 12. 2010 a blíže neurčeným datem“), což připouští i judikatura
správních soudů, např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2005,
č. j. 6 As 8/2005 - 66.
[20] Skutkový stav věci byl zjištěn řádně, v potřebném rozsahu. Návrhy žalobce na provedení
dokazování výslechem svědků Ing. P. Š. (pracovník laboratoře), Ing. B. P. a Ing. H. Š. (oba
zaměstnanci inspektorátu) byly soudem při jednání zamítnuty pro nadbytečnost, neboť soud
považoval závěry posudků z laboratorní zkoušky za podložené a dostatečně průkazné.
Pracovníky inspektorátu chtěl žalobce vyslechnout k průběhu správního řízení a specifikaci
skutku, a to především ve vztahu k nereálnému množství vína, které nemohl dát do oběhu.
K tomu soud uvedl, že průběh správního řízení je řádně vylíčen v napadených správních
rozhodnutích, včetně specifikace skutku a množství vína uváděného do oběhu.
[21] K námitce, že v protokolech o zkoušce nebyly vyjádřeny konkrétní nežádoucí biologické
procesy, soud odkázal na text těchto posudků, v němž jsou tyto nežádoucí biologické procesy
jasně specifikovány.
[22] Žalobce dále namítal, že při kontrole dne 28. 6. 2011 nebyl dostatečně zjištěn skutečný
stav věci. Podle krajského soudu správní orgány postupovaly v nyní posuzované věci v souladu
s judikaturou uvedených soudů. Inspektorát SZPI v Brně nepřesně zjistil skutkový stav
v průběhu prvního řízení ve věci, proto žalovaný jeho rozhodnutí zrušil. Avšak v novém řízení
postupoval prvostupňový správní orgán správně a skutečnost, že se při rozhodování
neopíral pouze o zjištění ze dne 28. 6. 2011, vyplývá z protokolu ze dne 25. 11. 2013,
č. j. BU720-22/2013. Správní orgán své pochybení v novém řízení napravil, proto žalovaný druhé
rozhodnutí potvrdil.
[23] Zákon nestanoví správním orgánům povinnost provést zkoušky ve znaku celkové
kyselosti v případech, jako je žalobcův. Proto nedošlo ani v tomto bodě k pochybení. Zákon
rovněž nestanoví povinnost uvádět v protokolu hodnocení jednotlivých pracovníků laboratoře.
Soud se ztotožnil s názorem žalovaného, že laboratoř, jež prováděla senzorické hodnocení,
má akreditaci nejen k provádění analytických, ale i senzorických rozborů. Toto vyplývá z přílohy
osvědčení o akreditaci Státní zemědělské a potravinářské inspekce, odboru zkušební laboratoře
inspektorátu v Brně č. 191/2016 ze dne 31. 3. 2016, jejíž text je veřejně dostupný.
[24] S tímto souvisel též žalobní bod, že se žalovaný nevypořádal s námitkou rozporující
existenci autolýzy kvasnic u vína jako vady. Žalovaný se touto problematikou podrobně zabýval
na 7. straně napadeného rozhodnutí, kde poukázal na rozlišování autolýzy kvasnic jako vady
a jako žádoucí metody „sur lie“. Výslovně bylo uvedeno, že s ohledem na nežádoucí chuť a vůni
bylo zjevné, že se nejednalo o žádoucí technologický postup „sur lie“, ale právě o vadu.
[25] K námitce nedostatečného odůvodnění výše uložené pokuty soud uvedl, že žalovaný byl
při odůvodňování velice pečlivý. V souladu s ustálenou judikaturou opravil nevhodné úvahy
prvostupňového orgánu a v příslušném rozsahu je doplnil vlastními. Vyjádřil se postupně
ke všem úvahám inspektorátu SZPI v Brně a u všech hodnocených okolností i uvedl, zda jsou
pro žalobce přitěžující či polehčující. Sám prvostupňový orgán se dopustil v rozhodnutí určitých
pochybení, která však byla v souladu se zásadou dvojinstančnosti napravena žalovaným.
[26] Žalobce dále namítal, že došlo ze strany správního orgánu k porušení zákona o státní
kontrole, když se 8. 10. 2013 uskutečnila druhá kontrola, neboť opakovaná kontrola je zakázána.
K tomu soud uvedl, že se správní orgán se nedopustil nevhodného postupu, neboť kontroly měly
odlišný účel. Jak vyplývá z protokolů, dne 28. 6. 2011 byla kontrola zaměřena na dodržování
povinností při výrobě a při uvádění vína do oběhu, kontrola dne 8. 10. 2013 se zaměřila
na kontrolu evidenčních knih.
[27] Žalobce v průběhu jednání před soudem dne 28. 6. 2016 uvedl několik skutečností, které
nebyly dříve uvedeny v žalobě. Soud tyto námitky označil za opožděné, neboť byly podány
po lhůtě pro podání žaloby dle §72 odst. 1 s. ř. s.
[28] Jednou z těchto opožděných námitek bylo tvrzení, že žalovaný porušil §90 odst. 5
správního řádu, protože ve výroku svého rozhodnutí pouze potvrdil prvostupňové rozhodnutí,
aniž by zároveň zamítl odvolání. Soud uznal, že v tomto žalovaný pochybil, nicméně zároveň
uvedl, že toto pochybení nemělo vliv na zákonnost rozhodnutí, z jehož obsahu byl způsob
rozhodnutí jasný a ani v případě včasnosti námitky by nemohlo být z tohoto důvodu napadené
rozhodnutí zrušeno.
[29] Dále žalobce až při soudním jednání argumentoval jiným rozhodnutím žalovaného ze dne
4. 4. 2016, č. j. SZPI/AC785-40/2015, v němž senzorické pochybení bylo u prodejce posouzeno
jinak. Dle soudu šlo o nedůvodnou a současně i opožděnou námitku. Vzhledem k datu vydání
rozhodnutí nemohl být soudu uvedený případ znám (soudní jednání konáno dne 28. 6. 2016),
žalobce rozhodnutí nepředložil ani blíže nekonkretizoval. Každý případ je jedinečný a nelze bez
konkrétních skutkových okolností posuzovat eventuální shodnost jednotlivých případů. V době
vydání žalobou napadeného rozhodnutí nemohlo být žalovanému ještě známo namítané
rozhodnutí ze dne 4. 4. 2016, nelze tak účinně namítat ani odklon od správní praxe.
III. Kasační stížnost
[30] Žalobce (dále též „stěžovatel“) napadá rozsudek krajského soudu kasační stížností
z důvodů dle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.).
Vzhledem k tomu, že je kasační stížnost poměrně obsáhlá a je v ní uplatněno množství částečně
se překrývajících argumentů, provede Nejvyšší správní soud rekapitulaci jednotlivých kasačních
námitek současně s vyjádřením žalovaného k nim a také s vlastním posouzením jejich důvodnosti
v části IV. tohoto rozsudku.
IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[31] Kasační stížnost je projednatelná, není však důvodná.
[32] První kasační námitkou je tvrzení stěžovatele, že z listiny „zahájení správního řízení“ bylo
zcela zřejmé, že správní orgán prvního stupně tvrdí u jednotlivých deliktů, že se žalobce dopustil
jejich spáchání. Krajský soud se touto argumentací dle stěžovatele řádně nezabýval.
[33] K této námitce žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že text oznámení o zahájení správního
řízení je v pořádku, nevyplývá z něj, že by stěžovatel delikty spáchal.
[34] Nejvyšší správní soud uvádí, že vytýkané nedostatky se vztahují k listině z 21. 9. 2012,
č. j. BU720-2/137/7/2012-SŘ. Tato listina je nadepsána „Zahájení správního řízení“, identifikuje
stěžovatele jakožto účastníka řízení a vyjmenovává podklady pro řízení a vydání rozhodnutí.
V souvislosti s nimi poté uvádí, že z nich vyplývá důvodné podezření, že účastník řízení porušil
povinnost stanovenou nařízením č. 178/2002, tím, že nabízel k prodeji předmětná vína, u nichž
byly shledány nedostatky v požadavcích kladených na chuť a vůni, čímž se dopustil spáchání
deliktu podle §39 odst. 1 písm. jj) zákona o vinohradnictví a vinařství.
[35] Tato formulace je v listině v podstatě jedna velice dlouhá věta, což může být pro
stěžovatele jakožto jejího adresáta do jisté míry matoucí. Nicméně vzhledem k tomu, že uvedené
ustanovení zákona o vinohradnictví a vinařství odkazuje právě na nařízení č. 178/2002, jde
ze strany správního orgánu v podstatě jen o citaci právní úpravy, které neobsahuje závěr o vině
stěžovatele. Kdyby nebyla skutková podstata skryta za číslem a písmenem příslušného odstavce,
zněla by
takto:správní orgán zahajuje správní řízení, protože z podkladů, které má k dispozici
vyplývá podezření, že stěžovatel porušil povinnost stanovenou v čl. 14 odst. 1 nařízení
č. 178/2002, tedy že se (dle vnitrostátní právní úpravy) dopustil správního deliktu tím, že porušil
povinnost stanovenou předpisem Evropských společenství upravujícím oblast vinohradnictví,
vinařství nebo obchodu s produkty. Slovo podezření je třeba chápat ve vztahu k celé takto
formulované skutkové podstatě.
[36] Krajský soud se touto otázkou k žalobní námitce rovněž zabýval (srov. bod 64 jeho
rozsudku), dospěl přitom ke stejnému závěru jako Nejvyšší správní soud, a sice že námitka není
důvodná.
[37] Jako druhou námitku stěžovatel uvádí, že v napadeném rozsudku absentuje názor soudu
k možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, stejně jako k předčasnosti poučení stěžovatele
inspektorátem SZPI dle §36 odst. 3 správního řádu.
[38] Ve vztahu k této námitce žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 26. 2. 2010, č. j. 8 Afs 21/2009 - 243, a uvedl, že žalobci nebyla upřena faktická možnost
seznámit se s úplným správním spisem.
[39] Tato námitka není důvodná. Krajský soud se k těmto otázkám odpovídajícím
a přezkoumatelným způsobem vyjádřil, a to v bodech 65 – 66 napadeného rozsudku. Žalovaný
příhodně poukázal na rozsudek č. j. 8 Afs 21/2009 - 243, publ. č. 2073/2010 Sb. NSS, dle něhož
„není samo o sobě porušením §36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., pokud správní orgán souběžně
s oznámením o zahájení správního řízení stanoví jednak lhůtu, ve které lze navrhovat důkazy a činit jiné návrhy
a rovněž následnou lhůtu, ve které se účastníci mohou vyjádřit k podkladům rozhodnutí. Vždy je třeba zkoumat,
zda poté, kdy účastník v souladu s poučením postupoval, byl správní spis následně doplňován či nikoli a zda tak
měl faktickou možnost se s úplným správním spisem seznámit“. Stěžovatel byl v nyní projednávané věci
poučen a nebyla mu nijak upírána možnost seznámit se se spisem a vyjádřit se k jeho obsahu.
[40] Třetí kasační námitkou napadá stěžovatel závěr krajského soudu, že zahajované správní
řízení v dané věci splňovalo veškeré zákonné požadavky a že k upřesnění předmětu došlo v jeho
průběhu. Dle stěžovatele tento závěr neodpovídá skutečnému stavu věci, neboť došlo
k zásadním změnám v identifikaci skutku. Proto není případný ani odkaz na rozsudek ze dne
31. 3. 2010, č. j. 1 Afs 58/2009 - 541. Naopak nesprávně soud uvedl, že rozsudek Krajského
soudu v Brně sp. zn. 52 A 57/2015 na věc nedopadá. Stěžovatel namítá, že právní názor uvedený
v tomto rozsudku, že je třeba trvat na požadavku na přesném vymezení předmětu řízení
ve výroku rozhodnutí o jiném správním deliktu, problematiku posuzované věci řeší. Názor
krajského soudu o tom, že byla v daném případě zachována totožnost skutku především
v uvádění do oběhu vína nevhodného k lidské spotřebě, považuje stěžovatel za nezákonný.
[41] K této námitce žalovaný ve vyjádření uvedl, že v průběhu celého řízení byla totožnost
skutku zachována, a to i po upřesnění doby a místa spáchání deliktu.
[42] Oznámení o zahájení řízení z moci úřední musí v souladu s §36 odst. 1 správního řádu
obsahovat označení správního orgánu, předmět řízení, jméno, příjmení, funkci nebo služební
číslo a podpis oprávněné úřední osoby. Nejvyšší správní soud se po přezkoumání listiny, jíž bylo
správní řízení zahájeno, ztotožňuje se závěrem krajského soudu o tom, že naplnila veškeré
zákonné požadavky, které jsou na její kvalitu kladeny. Případný je též odkaz krajského rozsudku
na rozsudek č. j. 1 Afs 58/2009 - 541, publ. č. 2119/2010 Sb. NSS, v němž dospěl Nejvyšší
správní soud k závěru, že: „I. Předmět řízení musí být v oznámení o zahájení řízení identifikován dostatečně
určitě tak, aby účastníkovi řízení bylo zřejmé, jaké jeho jednání bude posuzováno, a aby bylo zaručeno jeho právo
účinně se v daném řízení hájit. II. Správní orgán může v průběhu řízení zahájeného z moci úřední upřesnit jeho
předmět, nedojde-li tímto úkonem k žádné procesní újmě na straně účastníků řízení. Upřesněním předmětu řízení
nesmí dojít k jeho zásadnímu rozšíření nebo změně oproti jeho vymezení v oznámení o zahájení správního řízení.
Správní orgán musí s upřesněním předmětu řízení řádně seznámit účastníky řízení a musí jim dát možnost
se k němu vyjádřit.“ Takto formulovaným požadavkům správní orgány na počátku řízení i v jeho
průběhu dostály.
[43] Rozsudek krajského soudu, na který stěžovatel poukazuje, se týká zcela jiných skutkových
okolností (řešil se v něm dopravní přestupek řidiče, který překročil maximální povolenou
rychlost). Nicméně není ani nikterak v rozporu s výše uvedenými závěry Nejvyššího správního
soudu, které jsou na věc plně aplikovatelné. Námitka není důvodná.
[44] Čtvrtou kasační námitkou stěžovatel poukazuje na to, že je nepřezkoumatelný závěr
soudu o tom, že stěžovateli bylo kladeno za vinu skladování nevyhovujícího vína a jeho distribuce
odběratelům, což také přepisy podřazují pod pojem „uvádění na trh“. Soud totiž neidentifikoval
žádný konkrétní evropský předpis, který by tento pojem definoval a dále je jednoznačné,
že žalovaný prováděl identifikaci skutku dle zákona o vinohradnictví a vinařství.
[45] Na tuto námitku reagoval žalovaný konstatováním, že ve výroku rozhodnutí je uvedeno,
že žalobce předmětná vína uváděl do oběhu. Z odůvodnění je pak zřejmé, že je skladoval
a distribuoval. Zákon o vinohradnictví a vinařství vymezuje uvádění do oběhu jako nabídku
produktu k prodeji, jeho prodej anebo jinou formu jeho nabídky ke spotřebě, včetně skladování
pro potřeby prodeje. Pakliže žalobce vína skladoval a dále distribuoval, nepochybně je uváděl
do oběhu. Zmínka krajského soudu o souladu s evropským právem, odpovídá definici uvedené
v čl. 3 bod 8 nařízení č. 178/2002.
[46] Ani tato námitka není důvodná. Od samotného písemného zahájení správního řízení
je jasné, že jak správní orgány, tak i krajský soud vychází z požadavků stanovených v nařízení
č. 178/2002, na které zákon o vinohradnictví a vinařství odkazuje (srov. odst. 35 a 36 tohoto
rozsudku). Krajský soud při své zmínce o souladu s evropským právem evidentně vycházel právě
z nařízení č. 178/2002. Dle definice obsažené v čl. 3 bodu 8 tohoto nařízení, se uváděním rozumí
„držení potravin nebo krmiv za účelem prodeje, včetně nabízení k prodeji nebo jakékoli jiné formy převodu,
zdarma nebo za úplatu, jakož i prodej, distribuce a další formy převodu jako takové“. Z této definice správní
orgány i krajský soud zcela správně vycházely.
[47] Pátou kasační námitkou stěžovatel podotýká, že nákupními doklady bylo prokázáno
pouze to, jaké množství vína nakoupil, nikoliv jaké množství disponovalo vadou, kterou deklarují
správní orgány. K tomu odkazuje na rozhodování žalovaného u jiných účastníků řízení, např.
v rozhodnutí z 14. 1. 2016, č. j. AZPI/AR122-12/2015, kde žalovaný správnímu orgánu prvního
stupně vytkl, že výslovně neuvedl úvahy, na základě kterých dospěl k tomu, že uvedené
senzorické vady obsahuje celá šarže vína.
[48] K této námitce žalovaný uvedl, že vada spočívající v nežádoucích biologických procesech
může mít různý charakter – v daném případě šlo o autolýzu kvasnic. V jiném, dle stěžovatele
obdobném, rozhodnutí žalovaného, na které stěžovatel odkazuje, šlo o živočišné tóny, tedy
o odlišnou vadu. V nyní projednávané věci je v prvoinstančním rozhodnutí na straně 3
rozvedeno, že nejrozsáhlejší autolýza kvasnic probíhá během ležení vína na kvasnicích prvního
stáčení. Z toho vyplývá, že k vadě vína dochází již při výrobě před lahvováním vína. Proto
je zcela namístě vztahovat vadu na celou šarži, k čemuž se žalovaný vyjadřuje na straně 10 svého
rozhodnutí. Pakliže z nákupních dokladů vyplývá, že nakoupená vína byla stejné šarže, tak
nákupními doklady bylo prokázáno nejen, jaké množství stěžovatel nakoupil, ale také jaké
množství disponovalo vadou.
[49] Ani tato námitka není důvodná. Vzhledem k charakteru vady, která byla u vína shledána,
bylo možné z množství koupeného vína zároveň usoudit, že toto množství bude tuto vadu
obsahovat. Jak inspektorát SZPI popsal na straně 3 svého rozhodnutí: „autolýza kvasnic je vada vína,
kdy dusíkaté látky a bílkoviny ve víně se přetvářejí na různé nežádoucí štěpné produkty, které podstatně negativně
ovlivňují chuť a buket vína. Nejrozsáhlejší autolýza kvasnic probíhá během ležení vína na kvasnicích do prvního
stáčení. Delším ležením na kvasnicích se kvalita vína snižuje a při nedostatku kyselin ve víně a při vyšší teplotě
může dojít k degradaci vína“. Jelikož byla vada zapříčiněna již před lahvováním vína, správní orgány
nepochybily tím, že sankci vztáhly na celou šarži předmětných vín. Tento svůj závěr také
přesvědčivě zdůvodnily.
[50] Šestou kasační námitkou stěžovatel nesouhlasí se závěrem krajského soudu, že byl
ve správních rozhodnutích skutek identifikován dostatečně co do místa a času spáchání.
Faktickou dobu ukončení uvádění na trh se nepodařilo zjistit, a to za stavu, kdy správní orgány
řádně skutkový stav věci nezjišťovaly. Nadto oznámení o zahájení řízení a výrok rozhodnutí
o správním deliktu musí obsahovat popis skutku uvedením místa, času a způsobu jeho spáchání,
popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby nemohl být zaměněn s jiným.
Neuvede-li správní orgán takové náležitosti do výroku svého rozhodnutí, podstatně
poruší ustanovení o řízení (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 15. 1. 2008,
č. j. 2 As 34/2006-73). Tento stav má dále zásadní vliv na výši sankce.
[51] Nejvyšší správní soud nepovažuje ani tuto námitku za důvodnou. Správní orgány naopak
rozhodly v souladu s usnesením rozšířeného senátu, na které stěžovatel poukazuje. Dle tohoto
usnesení: „I. Výrok rozhodnutí o jiném správním deliktu musí obsahovat popis skutku uvedením místa, času
a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby nemohl být zaměněn
s jiným. II. Neuvede-li správní orgán takové náležitosti do výroku svého rozhodnutí, podstatně poruší ustanovení
o řízení“. Účelem přísných požadavků na přesné vymezení skutku je zejména dosáhnout jeho
nezaměnitelnosti s jakýmkoliv jiným skutkem. Tento účel byl v nyní projednávané věci naplněn.
[52] Je pravda, jak uvedl i krajský soud, že bez součinnosti stěžovatele v průběhu správního
řízení bylo obtížné některé údaje přesně zjistit. Přesto správní orgán identifikoval skutek
z hlediska místa a času jeho spáchání dostatečně, jak nejpřesněji mu to jeho zjištění umožnila.
[53] Sedmou kasační námitkou stěžovatel tvrdí, že nelze akceptovat závěr krajského soudu
o tom, že skutkový stav byl řádně zjištěn, na základě kterého poté zamítl pro nadbytečnost
návrhy na provedení dokazování výslechem svědků (pracovníka laboratoře a pracovníků
inspektorátu). Pracovník laboratoře by přezkoumatelným způsobem odůvodnil závěry vyplývající
z protokolu o zkoušce a z podkladů k analytickému a senzorickému hodnocení, na jejichž základě
byl učiněn závěr o vadě vína. Nelze akceptovat ani odůvodnění nadbytečnosti výslechu
pracovníků inspektorátu, kteří kontrolu prováděli.
[54] Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že laboratorní protokoly a posudky jsou řádnými
důkazními prostředky, a pokud je krajský soud považoval za dostačující a zamítl stěžovatelem
navrhované důkazy pro nadbytečnost, postupoval zcela standardně.
[55] Žalobce se v rámci řízení před krajským soudem skutečně může domáhat provedení
dosud neprovedených důkazů, mají-li prokázat rozhodné skutečnosti ke dni rozhodování
správního orgánu. Rozhodnutí, které z navržených důkazů provede a které nikoli, je na úvaze
soudu (§52 odst. 1 s. ř. s.); to jej však nezbavuje povinnosti takový postup odůvodnit (srov. např.
rozsudek NSS ze dne 28. 4. 2005, č. j. 5 Afs 147/2004 - 89, č. 618/2005 Sb. NSS).
[56] Krajský soud se v nyní projednávané věci vyjádřil ke všem důkazním návrhům
stěžovatele, přičemž dospěl k závěru, že je provedení těchto důkazů nadbytečné. Přesvědčivé
zdůvodnění této nadbytečnosti je obsaženo v bodě 76 jeho rozsudku, soud zejména považoval
za jednoznačné závěry posudků z laboratorní zkoušky. Ani tato námitka proto není důvodná.
[57] Za osmé je dle stěžovatele nedostatečný a nepřezkoumatelný závěr krajského soudu,
že dokazování ve správním řízení bylo provedeno v souladu se správním řádem. Byla porušena
procesní práva stěžovatele, jestliže doklad o kontrole a protokoly o kontrole pořízené v rámci
řízení nebyly při dokazování použity jako jakékoliv jiné listiny a postupováno v souladu
s §53 odst. 6 správního řádu.
[58] Nejvyšší správní soud se ztotožňuje se závěrem krajského soudu ohledně dostatečnosti
ve správním řízení provedeného dokazování; jeho závěr není nepřezkoumatelný či nedostatečný.
Ve správním spisu je pod číslem listu 23 založen protokol o provedení důkazu listinami mimo
ústní jednání ze dne 25. 11. 2013, pod číslem 22 se nachází výzva před vydáním rozhodnutí
ze dne 8. 11. 2013, v níž byl stěžovatel poučen o tom, kdy a kde se dokazování může zúčastnit.
Dokazování ve správním řízení proběhlo v souladu s §51 odst. 2 i §53 odst. 6 správního řádu.
[59] Za deváté považuje stěžovatel za nedostatečný a nepřezkoumatelný i závěr soudu ohledně
zjištěného skutečného stavu věci při kontrole 28. 6. 2011. Dle stěžovatele lze stěží osvědčit jako
důkaz podklady, které byly získány v rozporu se zákonem.
[60] K této kontrole se krajský soud vyjádřil v bodě 81 svého rozsudku. Ani zde nepovažuje
Nejvyšší správní soud jeho závěr za nedostatečný či nepřezkoumatelný. Správní orgány
postupovaly během kontroly v souladu s právními předpisy, stěžovatel přitom nijak
nekonkretizuje, v čem konkrétně dle něj pochybily nebo z čeho dovozuje, že byly podklady
získány v rozporu se zákonem. Důvodnost jeho obecně formulované námitky přitom Nejvyšší
správní soud neshledal.
[61] V desáté kasační námitce stěžovatel tvrdí, že krajský soud ohledně skutečnosti,
že laboratoř prováděla analytické i senzorické rozbory vzorků, nezákonně argumentuje
osvědčením o akreditaci z 31. 3. 2016, ačkoliv rozbory byly prováděny v období duben – červen
2011.
[62] K této námitce žalovaný uvedl, že žalobce v průběhu předchozího řízení námitku, kterou
by výslovně zpochybnil akreditaci laboratoře, která provedla analýzy vín, nevznesl. Tato laboratoř
byla akreditovaná i k datu vyhotovení předmětných protokolů a posudků, a to i na senzorické
analýzy. Tato informace je veřejně dostupná na webových stránkách ÚNMZ.
[63] Je pravda, že se měl krajský soud vyjádřit k akreditaci laboratoře ke dni, ve kterém
prováděla rozbory předmětných vín. Nicméně laboratoř i v tomto období akreditována byla, což
vyplývá z veřejně dostupných zdrojů, na které žalovaný odkazuje (stěžovatel tuto informaci
nikterak nerozporuje, ačkoliv mu byla dána možnost se k názorům žalovaného vyjádřit). Bylo
by proto přepjatým formalismem, z tohoto důvodu jinak precizní rozsudek krajského soudu rušit.
Obzvlášť za situace, kdy i závěr o nedůvodnosti této žalobní (a kasační) námitky obstojí, byť
podložen údajem o akreditaci laboratoře v roce 2011.
[64] Za jedenácté stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že tvrzení soudu o tom , že s ohledem
na nežádoucí chuť a vůni bylo zjevné, že se nejednalo o žádoucí technologický postup, ale
nežádoucí vadu, je zcela nedostatečné a nepřezkoumatelné.
[65] V souvislosti s touto námitkou odkázal žalovaný na stranu 7 svého rozhodnutí, kde
se jí podrobně zabýval.
[66] Tato námitka již v žalobě směřovala k nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného - tedy
že dostatečně neodůvodnil, proč jsou zjištěné vlastnosti vína považovány za vady, nikoliv
za specifické metody výroby. Krajský soud přitom v bodě 88 svého rozsudku odkázal na stranu 7
rozhodnutí žalovaného, přičemž zdůraznil, že ve věci bylo s ohledem na nežádoucí chuť a vůni
zjevné, že se nejednalo o žádoucí technologický postup, ale právě o vadu. Takové zodpovězení
žalobní námitky shledává Nejvyšší správní soud naopak dostatečným a přezkoumatelným, kasační
námitka není důvodná.
[67] Jako dvanáctý důvod kasační stížnosti stěžovatel uvádí, že správní orgány nedostatečně
odůvodnily výši uložené pokuty. Řádné odůvodnění sankce je základním předpokladem pro
přezkoumatelnost úvahy, kterou byl správní orgán při svém rozhodování veden. Povinností
správního orgánu bylo uvést jednotlivé kroky, které ho vedly ke stanovení konkrétní výše pokuty.
Takové zdůvodnění postupu správního orgánu absentuje. Dále hodnocení povahy protiprávního
jednání musí rozlišovat zvažované okolnosti na přitěžující a polehčující. Uvede-li správní orgán,
že k nějaké okolnosti přihlédl, aniž by sdělil, jakou hodnotu jí přiřadil, stává se takové tvrzení
neurčitým a v důsledku toho i nepřezkoumatelným.
[68] Výši pokuty označil žalovaný ve svém vyjádření za dostatečně odůvodněnou, přičemž
odkázal na strany 11 – 13 svého rozhodnutí.
[69] Tato námitka není důvodná. Naopak, žalovaný výši pokuty odůvodnil velice pečlivě,
v souladu s §40 odst. 2 zákona o vinohradnictví a vinařství. Sám přitom opravil některé
nevhodné úvahy správního orgánu prvního stupně a nahradil je vlastními. Tvrzení stěžovatele
o tom, že žalovaný v rozhodnutí nesdělil, které okolnosti považoval za polehčující, a které naopak
za přitěžující, absolutně nemá v odůvodnění tohoto rozhodnutí oporu. Je zcela zjevné, jak
žalovaný jednotlivé okolnosti, k nimž přihlížel, hodnotil. Tomuto hodnocení také plně odpovídá
konečná výše pokuty, která byla stěžovateli uložena.
[70] Třináctou kasační námitkou brojí stěžovatel proti tomu, že krajský soud označil některé
ze stěžovatelových námitek, které přednesl v průběhu jednání 28. 6. 2016, za opožděné, neboť
nebyly uvedeny v žalobě. Konkrétně šlo o námitku, že výrok rozhodnutí žalovaného, ve kterém
není uvedeno, že se odvolání zamítá, je vadný. Stěžovatel namítá, že se jedná o námitku, kterou
uplatnil již v řízení u žalovaného a také v podané žalobě, při ústním jednání ji pouze
konkretizoval.
[71] Nejvyšší správní soud předně uvádí, že tuto námitku stěžovatel v žalobě neuplatnil.
Nicméně přesto se k ní krajský soud vyjádřil v bodě 96 svého rozsudku. Jeho hodnocení
plně koresponduje s judikaturou zdejšího osudu, který v rozsudku ze dne 7. 9. 2012,
č. j. 2 As 30/2011 - 127, dospěl k závěru, že: „rozhodne-li odvolací orgán tak, že odvolání se zamítá
(§90 odst. 5 správního řádu z roku 2004), avšak neuvede současně výslovně, že se rozhodnutí tímto odvoláním
napadené potvrzuje, nemusí takové pochybení nutně vyvolat nezákonnost. Pokud v kontextu odůvodnění není
pochyb o tom, že odvolací orgán vypořádal všechny odvolací námitky (tedy, že rozhodl o celém předmětu řízení), jde
o výrok neúplný, nikoli však nutně nesrozumitelný. Je proto vždy nutné posoudit takové případy individuálně, tedy
zda lze připustit rozumné pochybnosti o tom, jak bylo ve věci v odvolacím řízení rozhodnuto“. V nyní
projednávané věci byly veškeré takto vymezené požadavky na kvalitu rozhodnutí o odvolání
naplněny. Námitka není důvodná.
[72] Krajský soud pro opožděnost odmítl také argumentaci jiným rozhodnutím žalovaného
v obdobné věci. Dle stěžovatele pokud příkladmo uvedené rozhodnutí žalovaného stojí
na stejném principu týkajícím se řádné identifikace skutku, nelze argumentaci soudu přijmout.
[73] Tato námitka byla před krajským soudem vznesena jednak až po uplynutí lhůty pro
podání žaloby a jednak ve velmi obecné rovině. Stěžovatel při projednávání postupu žalovaného
v letech 2011 – 2014 argumentoval jeho rozhodnutím ze 4. 4. 2016, přičemž toto rozhodnutí
nepředložil ani nijak blíže nespecifikoval. Námitka tak byla jak opožděná, tak i nedůvodná, přesně
jak uzavřel krajský soud.
[74] Za čtrnácté stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že v protokolech o zkouškách nebyly
vyjádřeny konkrétní biologické procesy nalezené u vín, byly tam pouze vypsány definice „autolýzy
kvasnic“ a „plísně“ z vinařského slovníku. Správní orgány nezjistily správně skutkový stav věci
a neprokázaly jimi deklarované vady.
[75] K této námitce žalovaný poukázal na skutečnost, že v protokolech o zkoušce
a v posudcích jsou zjištěné vady řádně a srozumitelně specifikovány, dále je uveden i princip
metody a identifikace metody.
[76] Ani tato kasační námitka není důvodná. Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje
se žalovaným i krajským soudem v závěru, že konkrétní biologické procesy nalezené u vín, jsou
v protokolech a posudcích přesně popsány. Otázkou, zda tento popis odpovídá definicím
obsaženým ve vinařském slovníku, se Nejvyšší správní soud nezabýval, neboť není relevantní.
Skutečnost, že vady a biologické procesy probíhající u vína jsou natolik zobecnitelné (tedy
nezávislé na konkrétní odrůdě, ročníku či výrobci), že je možné je specifikovat a popsat
v odborné literatuře, neznamená, že takový popis nelze využít při specifikací konkrétních procesů
u konkrétních vín.
[77] Šestnáctou kasační námitkou označuje stěžovatel za nepřezkoumatelný závěr soudu,
že žalobce uváděl do oběhu velké množství vína nevhodného k lidské spotřebě. Dle stěžovatele
nelze zjistit, kteří pracovníci zkoumání prováděli, a tudíž disponovali příslušným oprávněním,
toto oprávnění jim nevyplývá z akreditované metody. Dále správní orgán přezkoumatelným
způsobem neuvedl, jaká metoda byla při senzorickém hodnocení použita a zda byla v dané době
akreditována.
[78] Bod 98 rozsudku, jehož nepřezkoumatelnosti se stěžovatel touto kasační námitkou
dovolává, je závěrečným odstavcem, v němž krajský soud pouze stručně shrnuje závěry, k nimž
na předchozích osmi stranách dospěl. Přitom všechny tyto závěry byly krajským soudem
v předchozích odstavcích přesvědčivě a přezkoumatelně odůvodněny, stěžovatel s nimi v kasační
stížnosti polemizoval a Nejvyšší správní soud je po pečlivém přezkoumání aproboval.
[79] Závěrem stěžovatel uvádí, že došlo k porušení jeho práv zakotvených v Ústavě, Listině
základních práv a svobod či Evropské úmluvě. Závěr krajského soudu, dle kterého k takovému
porušení nedošlo, je dle něj nezákonný.
[80] Tato námitka je natolik obecná, že se jí Nejvyšší správní soud blíže nezabýval.
K jednotlivým konkrétním porušením právním předpisů se totiž podrobně vyjádřil výše v rámci
vypořádání jednotlivých kasačních námitek.
VI. Závěr a náklady řízení
[81] Stěžovatel se svými námitkami neuspěl; jelikož Nejvyšší správní soud neshledal důvod
pro zrušení napadeného rozsudku z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.), zamítl kasační
stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[82] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s.
Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl
úspěch. Žalovanému žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. prosince 2016
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu