ECLI:CZ:NSS:2016:1.AS.235.2016:52
sp. zn. 1 As 235/2016 - 52
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: J. V., proti
žalovanému: Katastrální úřad pro Moravskoslezský kraj, se sídlem Praskova 194/11, Opava,
o žalobě proti nezákonnému zásahu správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 7. 2016, č. j. 22 A 96/2016 – 8,
takto:
I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce se zamítá .
II. Kasační stížnost se zamítá .
III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
[1] Žalobce se žalobou u krajského soudu domáhal ochrany proti nezákonnému zásahu
žalovaného spočívajícímu ve vyhotovení (sepsání, vytištění, orazítkování a podepsání) a „zasílání
či domnělého doručování“ písemnosti ze dne 4. 5. 2016 se sdělením, že žalovaný shledal
žalobcovu stížnost na postup Katastrálního pracoviště Frýdek-Místek nedůvodnou. Společně
s podáním žaloby požádal o osvobození od soudních poplatků a navrhl krajskému soudu
ustanovení zástupce z řad advokátů za účelem zastupování v řízení před krajským soudem.
[2] Krajský soud napadeným usnesením žalobcovu žádost o osvobození od soudních
poplatků a návrh na ustanovení zástupce zamítl. Vedly ho k tomu dva samostatné důvody.
Za prvé, žaloba je součástí balíku žalob, kterými žalobce napadá rozhodnutí a dílčí postupy
různých správních orgánů v souvislosti s vyvlastněním svých nemovitostí (dosud 45 žalob
za poslední dva roky). Soudu je z úřední činnosti známo, že rozhodnutí o vyvlastnění již nabyla
právní moci a lhůty pro jejich napadení u soudu již marně uplynuly. Množení žalob je zjevně
bezúspěšné jednání. Jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků jsou tak zneužíváním
práva.
[3] Za druhé, soud své rozhodnutí odůvodnil i tím, že žaloba je zjevně bezúspěšná. Návrh
totiž směřuje proti stížnosti podané dle §175 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Takováto
stížnost je ovšem pouze podnětem, jehož vyřízení nemůže způsobit nezákonný zásah
do práva (soud odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2016,
č. j. 1 As 244/2015 – 26). Z těchto důvodů soud žádosti o osvobození od soudních poplatků ani
návrhu na ustanovení zástupce nevyhověl.
[4] Proti usnesení krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost,
v níž rozsáhle rekapituluje celý příběh týkající se vyvlastnění svého majetku a brojí proti
praktikám státu při vyvlastnění, postupu katastrálního úřadu při povolení vkladu a proti
následným závěrům navazujících správních či soudních řízení. Množství řízení u krajského soudu
nevede z důvodu zneužívání práva, ale protože krajský soud dosud neprojednal jeho žalobu
ze dne 2. 9. 2015. Zároveň s podáním kasační stížnost stěžovatel požádal o osvobození od
soudních poplatků a navrhl soudu ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační
stížnosti.
[5] O žádosti o osvobození od soudních poplatků soud nerozhodoval, neboť kasační stížnost
nesměřuje proti rozhodnutí, kterým by se řízení končilo, a proto poplatkové povinnosti
nepodléhá (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 – 19,
č. 3271/2015 Sb. NSS).
[6] Žádost o ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud zamítl.
Podle §35 odst. 8 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního („s. ř. s.“), žalobci, u něhož
jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně
jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit zástupce. Podle §36 odst. 3 s. ř. s.
„[ú]častník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu
zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze
výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud
k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne.“
[7] Stěžovatelův návrh přitom zjevně neúspěšný je. Stěžovatel napadá rozhodnutí krajského
soudu, kterým krajský soud zamítl jeho návrh na ustanovení advokáta a žádost o osvobození
od soudních poplatků mimo jiné z toho důvodu, že žalobou míří proti úkonu, který ze své
podstaty nemůže být nezákonný zásah. Stěžovatel proti tomuto důvodu rozhodnutí nic v kasační
stížnosti nenamítá. Je tedy zřejmé, že se svojí kasační stížností nemůže být úspěšný. Z uvedeného
důvodu nejsou splněny podmínky pro ustanovení zástupce soudem pro řízení o kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud proto návrh stěžovatele na ustanovení zástupce zamítl.
[8] Zároveň soud zastoupení stěžovatele v řízení o kasační stížnosti nevyžadoval, neboť
v tomto řízení z důvodu povahy napadeného rozhodnutí krajského soudu zastoupení advokátem
není nutné (srov. výše citovaný rozsudek č. j. 1 As 196/2014 – 19, bod 29).
[9] Následně soud přistoupil k posouzení důvodnosti kasační stížnosti. Dospěl přitom
k závěru, že jedna z námitek kasační stížnosti je důvodná, ovšem rozhodnutí krajského soudu
není třeba rušit, neboť obstojí i pouze na základě druhého důvodu, který krajský soud
v odůvodnění uvedl a který stěžovatel v kasační stížnosti nenapadl.
[10] Proti usnesení o zamítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků a o zamítnutí
návrhu na ustanovení advokáta mohou pochopitelně uspět pouze námitky proti důvodům
či okolnostem, které k tomuto rozhodnutí vedly. Z obsahu kasační stížnosti je však zřejmé,
že stěžovatel především není nespokojen s tím, že by mu nebyl ustanoven advokát a že nebyl
osvobozen od soudních poplatků, ale je nespokojen s celým příběhem vyvlastnění, postupem
katastrálního úřadu při povolení vkladu a s následnými závěry navazujících správních či soudních
řízení.
[11] Stěžovatel ovšem v kasační stížnosti při líčení příběhu vyvlastnění uvedl, že dle něj právo
nezneužívá, ale naopak se ho domáhá. Zneužívání práva přitom byl jeden ze dvou důvodů, které
vedly krajský soud k vydání napadeného rozhodnutí. Tento důvod zamítnutí žádostí, tak jak
je formulovaný krajským soudem, přitom neobstojí.
[12] Z judikatury týkající se pojmu znalostí z úřední činnosti, které se nemusejí dokazovat,
je přitom zřejmé, že soud musí vždy uvést konkrétní úřední činnost či postup, ze kterého
skutečnost dovozuje (na rozdíl od existence obecně známých skutečností; srov. rozsudek ze dne
12. 4. 2011, č. j. 1 As 33/2011 – 58, body 24-26). Pokud tedy soud čerpá určitá fakta ze soudních
rozhodnutí nebo soudních spisů, může jít dle jejich povahy o skutečnosti úředně známé.
V takovém případě ovšem nutno označit soudní rozhodnutí, ze kterého jsou určitá fakta čerpána.
Úředně známou skutečností nemůže být obsah všech soudních rozhodnutí českých soudů (srov.
posledně citovaný rozsudek rozhodnutí, bod 24, nebo rozsudek ze dne 10. 2. 2010,
č. j. 1 As 100/2009 – 129, č. 2038/2010 Sb. NSS, část III.C.).
[13] Krajský soud v odůvodnění odkazuje na to, že mu je „z úřední činnosti známo, že rozhodnutí
o vyvlastnění nabyla právní moci, a lhůty pro jejich napadení správními žalobami již marně uplynuly“, a tudíž,
že „množení žalob žalobce proti různým navazujícím rozhodnutím a postupům tak představuje již zjevně
bezúspěšné a šikanózní jednání“, aniž by ovšem odkázal, z jakého konkrétního řízení tuto vědomost
nabyl. Obecně formulovaný odkaz na znalost z úřední činnosti je ovšem pro odůvodněnost
závěru o zneužívání práva ve světle citované judikatury nedostatečný. Rovněž ze samotného
počtu čtyřiceti pěti žalob vedených u krajského soudu nelze automaticky dovodit, že by žalobce
zneužíval právo.
[14] První důvod pro vydání napadeného rozhodnutí – zneužívání práva stěžovatelem – proto
neobstojí. Druhý důvod pro vydání napadeného rozhodnutí byl nedostatek dotčení právní sféry
stěžovatele napadeným úkonem. Tento důvod stěžovatel nenapadá. Sám o sobě uvedený důvod
přitom postačí k dostatečnému odůvodnění napadeného rozhodnutí. Z tohoto důvodu Nejvyšší
správní soud kasační stížnost zamítl.
[15] Nadto Nejvyšší správní soud na okraj dodává, že závěr krajského soudu o povaze
napadeného úkonu je správný.
[16] Stížnost dle §175 správního řádu je „pouhým podnětem pro správní orgán např. k provedení
úkonů v rámci služebního dohledu […] a stěžovatel nemá právní nárok, aby na základě jeho stížnosti byly
provedeny určité dozorčí nebo jiné úkony […] na vyřízení stížnosti […] není právní nárok a samotné její vyřízení
ještě samo o sobě neznamená odstranění závadného stavu. Navíc o výsledku šetření a přijatých
opatřeních se stěžovatel vyrozumívá, jen pokud o to požádal“ (rozsudek ze dne 17. 12. 2010,
č. j. 4 Aps 2/2010 – 44, č. 2339/2011 Sb. NSS). Stížnost je dohledovým či dozorovým
prostředkem, který se realizuje mimo správní řízení. Výsledkem vyřízení stížnosti není správní
rozhodnutí. Stížnost nepředstavuje ani nezákonný zásah, proti němuž by byla přípustná obrana
prostřednictvím žaloby ve správním soudnictví, neboť není zřejmé, jak by nevyřízením
stížnosti mohl být žalobce zkrácen na svých právech (rozsudek ze dne 17. 2. 2016,
č. j. 1 As 244/2015 – 26).
[17] Z tohoto důvodu je zřejmé, že závěr krajského soudu o zjevné bezúspěšnosti zásahové
žaloby stěžovatele je správný. Ke stěžovatelově příběhu o vyvlastnění je žaloba na ochranu proti
zásahu způsobeného přípisem katastrálního úřadu vyřizující stížnost stěžovatele pouhým slepým
procesním výhonkem. Přípis totiž nijak do jeho práv zasáhnout nemohl.
[18] Lze shrnout, že krajský soud rozhodl v souladu se zákonem, jestliže žádost žalobce
o osvobození od soudních poplatků a návrh na ustanovení advokáta zamítl.
[19] Nejvyšší správní soud proto ze všech výše uvedených důvodů podle §110 odst. 1 s. ř. s.,
poslední věty, zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou.
[20] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením
§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s. Stěžovatel i před důvodnost jedné jeho
námitky neměl ve věci celkový úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti. Žalovanému v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti
nevznikly, proto soud rozhodl, že se mu náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. prosince 2016
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu