ECLI:CZ:NSS:2016:1.AS.236.2015:63
sp. zn. 1 As 236/2015- 63
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců
JUDr. Filipa Dienstbiera a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: A. F., zastoupeného
JUDr. Janou Kopáčkovou, advokátkou se sídlem Kroftova 1, Praha 5, proti žalovanému:
Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 1387/7, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutím
žalovaného ze dne 6. 3. 2015, č. j. 3416-24/2015-900000-304.3, ze dne 18. 3. 2015,
č. j. 10002-2/2015-900000-304.3, ze dne 4. 3. 2015, č. j. 3416-22/2015-900000-304.3, ze dne
5. 3. 2015, č. j. 3416-23/2015-900000-304.3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 9. 2015, č. j. 10 Af 21/2015 – 116,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce se žalobou podanou ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále
jen „krajský soud“) domáhal zrušení celkem čtyř rozhodnutí žalovaného. Současně požádal
o osvobození od soudních poplatků, což odůvodnil zejména tím, že je účastníkem několika
soudních řízení a na soudních poplatcích zaplatil již 79.000 Kč. V žádosti dále uvedl, že byl dne
17. 2. 2015 zadržen policií a od tohoto dne je jako obviněný z trestného činu neodvedení
spotřební daně omezen na osobní svobodě, t. č. ve Vazební věznici Hradec Králové. Jako
podnikající fyzická osoba ukončil podnikání ke dni 12. 2. 2015 a z podnikání mu tak již neplynou
žádné příjmy, které by mohl použít na úhradu soudních poplatků. Nedisponuje ani jinými
finančními prostředky či majetkem, který by mohl zpeněžit a použít na úhradu soudních
poplatků.
[2] Ve formuláři Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, který mu byl zaslán
krajským soudem, uvedl, že je svobodný, bezdětný, nemá žádné vyživovací povinnosti, příjmy
z pracovního nebo obdobného poměru ani příjmy z hmotného a sociálního zabezpečení. Není
zaměstnán z důvodu držení ve vazbě. Podnikání žalobce ukončil dne 12. 2. 2015. Výše příjmu
žalobci není známa, neboť účetnictví bylo zadrženo policií v souvislosti s šetřením jeho trestné
činnosti. Má dluhy, avšak jejich výši ani původ nezná, neboť v současné době je zadržen
ve vazbě. Ze stejného důvodu nezná ani výši výdajů, o nichž však ví, že existují.
[3] Krajský soud usnesením ze dne 21. 5. 2015, č. j. 10 Af 21/2015 - 74, žalobci nepřiznal
osvobození od soudních poplatků, protože ač k tomu byl vyzván, nedoložil, že nemá dostatečné
prostředky, a tudíž neprokázal naplnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků.
Ke kasační stížnosti žalobce bylo toto usnesení krajského soudu zrušeno rozsudkem Nejvyššího
správního soudu ze dne 24. 7. 2015, č. j. 2 As 153/2015 - 27, a věc byla vrácena krajskému soudu
k dalšímu řízení.
[4] Vázán názorem Nejvyššího správního soudu, vyzval následně krajský soud přípisem
ze dne 2. 9. 2015 žalobce k vyčíslení nákladů dosud vynaložených na soudní řízení a nákladů,
které lze očekávat v budoucnu, k poskytnutí přehledu veškerých soudních řízení, jichž je žalobce
účastníkem, spolu s uvedením částek vynaložených na právní zastoupení, přehledu uhrazených
soudních poplatků jakož i těch, k jejichž uhrazení byl vyzván, a přehledu majetku, kterým
disponuje v zahraničí (včetně finančních prostředků). Na tuto výzvu reagoval žalobce podáním,
obsahujícím soupis celkem 24 soudních řízení, v nichž brojí proti více než 150 rozhodnutím
žalovaného. Na soudních poplatcích má být celkem uhrazeno přes 450.000 Kč; žalobce prozatím
uhradil 78.000 Kč. Náklady dosud vynaložené na soudní řízení činí cca 200.000 Kč a skládají
se z nákladů na soudní poplatky a právní zastoupení. Budoucí náklady lze předvídat jen těžko,
neboť závisí na žalobcově úspěchu ve věci. Nedisponuje žádnými zahraničními konty
a ani nevlastní žádný jiný majetek v zahraničí.
[5] Krajský soud v záhlaví uvedeným usnesením žalobci nepřiznal osvobození od soudních
poplatků, neboť dostatečně nedoložil své tvrzení o nedostatku prostředků k jejich úhradě,
přestože byl soudem vyzván k doložení úplného a důkladného přehledu majetku. V soupisu
zmínil toliko řízení vedená před správními soudy. Otázku ohledně vlastnictví majetku v zahraničí
odpověděl pouze obecným konstatováním, že žádným majetkem včetně finančních prostředků
nedisponuje. Žádný další a hodnověrný výčet svého majetku nepředložil. Krajský soud navíc
zjistil, že v jím vedené věci sp. zn. 10 Af 9/2015 žalobce uhradil soudní poplatek ve výši
26.000 Kč, a to převodem z bankovního účtu, což krajský soud utvrdilo v jeho podezření
o existenci skutečného (skrytého) majetku, kterým žalobce disponuje.
[6] Krajský soud konstatoval, že žalobci neupírá právo na přístup k soudu, avšak při svých
úvahách o naplnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků nemůže vycházet pouze
z tvrzení žalobce, který je ve vazbě, kde nemá přístup ke svému účetnictví, z tohoto důvodu
je rovněž nezaměstnán, vede množství sporů, v jejichž rámci je povinen hradit soudní poplatky,
a přitom nedisponuje žádným majetkem v České republice ani v Polsku, odkud pochází. Taková
tvrzení nejsou dle krajského soudu důvěryhodná.
[7] Krajský soud přitom nebyl povinen opakovaně vyzývat žalobce k úplnému
a hodnověrnému doložení jeho majetkové situace, neboť dle rozhodnutí rozšířeného senátu
Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 1 As 23/2009 - 95, nemůže řízení o žádosti
o osvobození od soudních poplatků stát na náročném a obsáhlém dokazování, protože
je předpokladem pro další postup soudu, a tedy má být rychlé. Žalobce neposkytl relevantní
a hodnověrné informace o své majetkové situaci a důkazní břemeno neunesl. Tento závěr přitom
není důsledkem nedostatečně aktivního postupu krajského soudu, když ten dle judikatury
Nejvyššího správního soudu není povinen sám vyhledávat skutečnosti, které by osvobození
od soudních poplatků odůvodňovaly.
II. Obsah kasační stížnosti
[8] Proti napadenému usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost
z důvodu podle §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[9] Namítá, že krajskému soudu poskytl úplný seznam řízení zahájených před správními
soudy, žádná řízení před civilními soudy nevede a bylo proti němu zahájeno jedno trestní řízení,
o kterém však krajský soud informoval již v žádosti o osvobození od soudních poplatků
i v prohlášení o svých poměrech. Stěžovatel k výzvě soudu neuvedl spisovou značku tohoto
trestního řízení, neboť se domníval, že je dotaz směrován pouze k řízením ve správním
soudnictví (o zamlčování informací tedy nešlo).
[10] Stěžovatel pravdivě odpověděl, že v zahraničí nemá žádný majetek ani bankovní konta
a není mu zřejmé, jak měl krajskému soudu (negativně) prokázat, že v zahraničí skutečně nic
nevlastní. Soudní poplatek ve výši 26.000 Kč, který stěžovatel uhradil dne 23. 3. 2015 ve věci
sp. zn. 10 Af 9/2015, již byl zahrnut v celkové částce 78.000 Kč, kterou dosud vynaložil
na soudní poplatky. Ohledně tohoto poplatku o osvobození nežádal, neboť v té době ještě
měl finanční prostředky (a používal je k úhradě soudních poplatků).
[11] K tvrzení soudu, že stěžovatel iniciuje soudní řízení před správními soudy, a tudíž musí
kalkulovat s určitými finančními prostředky, uvádí, že je pouze domnělým iniciátorem. Jednak
bojoval o svou osobní svobodu, která mu byla na 4 měsíce neoprávněně omezena, jednak kdyby
nebrojil proti rozhodnutím žalovaného, mlčky by s názorem v nich vysloveným souhlasil.
Meritem vedeného trestního řízení je přitom vyřešení otázky ve správním soudnictví. K podání
žalob byl stěžovatel donucen, jde o jeho poslední ochranu před svévolným výkonem státní
správy, kterým bylo zničeno jeho podnikání a jímž byl kriminalizován. Stal se obětí boje celní
správy s „legálními daňovými úniky“. Dále stěžovatel činí několik poznámek k věci samé
a závěrem uvádí seznam soudních řízení, která vede.
III. Vyjádření žalovaného
[12] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že je zcela na soudu, jak o žádosti
o osvobození od soudních poplatků rozhodne, a proto nečiní žádný návrh. Souhlasí se závěry
soudu, že majetkové poměry stěžovatele v jeho vlasti dosud nejsou známy, přičemž důkazní
břemeno leží právě na stěžovateli. Stěžovatel v rozhodné době podnikal v tuzemsku,
kde byl zapsán v příslušném rejstříku, nicméně je občanem Polské republiky (s bydlištěm v K.).
To, zda má či nemá jako podnikající fyzická osoba majetek nebo příjmy v České republice, o
majetkových poměrech stěžovatele pravděpodobně mnoho nevypovídá. S tvrzením stěžovatele,
že ukončil podnikání v tuzemsku jako fyzická osoba, žalovaný souhlasí, poukazuje však na to, že
v místech provozoven stěžovatele (obchodů s názvem EKO NATURAL) v současné době
provozuje podnikání se shodným artiklem společnost EKO NATURALcz s. r. o., jejímž jediným
společníkem a jednatelem je právě stěžovatel. Stěžovatel tedy fakticky své podnikatelské aktivity
neukončil, pouze je „transformoval“ na společnost s ručením omezeným. Žádný veřejný zápis
přitom nesvědčí o tom, že by tato společnost byla v úpadku, a pokud by tomu něco napovídalo,
byl by stěžovatel jistě schopen předložit alespoň výsledek mimořádné účetní závěrky nebo údaje
potřebné k insolvenčnímu návrhu.
[13] K dřívějšímu podnikání stěžovatele žalovaný uvádí, že podle nedávno ukončené daňové
kontroly, kterou provedl Celní úřad pro Královéhradecký kraj, nakoupil stěžovatel v letech
2013 až 2014 v Polsku celkem 81.416 kg tabáku, který prodal ve své tržní síti, popř. výše uvedené
právnické osobě. Tento tabák stěžovatel nakoupil dle předložených faktur za 1.139.824 PZL
(pozn. Nejvyššího správního soudu: žalovaný měl pravděpodobně na mysli PLN,
tedy mezinárodní zkratku pro měnu polský zlotý), což při kurzu 6,70 činí 7.636.821 Kč. Tržby
dle tehdy platných ceníků mohly činit při tomto množství 690 až 900 Kč za jeden kilogram.
Žalovaný sice nezná celkové náklady stěžovatele, ale vzhledem k rozdílu pořizovací a prodejní
ceny a při neodvádění spotřební daně a daně z přidané hodnoty nevěří tomu, že z utržených
desítek milionů korun již stěžovatel ničeho nemá.
IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[14] Kasační stížnost je přípustná. Důvodnost kasační stížnosti soud posoudil v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[15] Kasační stížnost není důvodná.
[16] Nejvyšší správní soud úvodem poznamenává, že netrval na zaplacení soudního poplatku
za kasační stížnost. Jak uvedl rozšířený senát Nejvyššího správního soudu: „Stěžovatel má povinnost
zaplatit poplatek za řízení o kasační stížnosti jen tehdy, pokud kasační stížnost směřuje proti rozhodnutí
krajského soudu o návrhu ve věci samé (o žalobě) či o jiném návrhu, jehož podání je spojeno s poplatkovou
povinností“ (viz usnesení ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 96/2014 - 19). Kasační stížnost nesměřuje
proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu ve věci samé. Stěžovatel proto nemá povinnost
poplatek zaplatit.
[17] Stěžovatel ve své kasační stížnosti navrhl, aby mu Nejvyšší správní soud přiznal
osvobození od soudních poplatků v řízení o žalobě. Takovou pravomoc soud nemá, může
v případě meritorního projednání kasační stížnosti buďto kasační stížnost zamítnout pro její
nedůvodnost, nebo rozhodnutí krajského soudu zrušit, případně zrušit též rozhodnutí správního
orgánu (§110 odst. 1 a 2 s. ř. s.). Z obsahu kasační stížnosti lze dovodit, že stěžovatel usiluje
právě o zrušení napadeného usnesení.
[18] Podle §36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může
být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat
účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť
závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru,
že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Nejvyšší správní soud ve vztahu
k citovanému ustanovení konstantně judikuje, že břemeno tvrzení o nepříznivé majetkové situaci
tíží výlučně žadatele a není na soudu, aby z vlastní iniciativy vyhledával skutečnosti, které
by žádost o osvobození od soudních poměrů odůvodňovaly (např. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 – 50, publ. pod č. 537/2005 Sb. NSS).
Přestože soud z úřední povinnosti nezjišťuje výdělkové a majetkové poměry žadatele, existují
situace, kdy nesmí zůstat zcela pasivní. V případě, že na základě předložených důkazů není
možné dostatečně posoudit majetkové a sociální poměry žadatele, je úkolem soudu vyzvat
žadatele k doložení předchozích tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
24. 7. 2015, č. j. 2 As 153/2015 – 29). Jsou- li žadatelova tvrzení nevěrohodná, popř. neúplná,
nelze jeho žádosti vyhovět (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2009,
č. j. 1 As 39/2009 – 88, publ. pod č. 1962/2010 Sb. NSS).
[19] V rozsudku ze dne 24. 7. 2015, č. j. 2 As 153/2015 - 27, jímž bylo zrušeno předchozí
rozhodnutí krajského soudu o stěžovatelově žádosti o osvobození od soudních poplatků, shledal
Nejvyšší správní soud nezákonným postup krajského soudu, který prve zamítl žádost bez toho,
aby stěžovatele vyzval k doplnění rozhodných skutečností. Stěžovatel neměl možnost věrohodně
zpochybnit argumentaci správce daně, podle něhož stěžovatel může disponovat prostředky
v Polsku, a nemohl tvrdit a prokázat, jaké prostředky ve své specifické situaci potřebuje k vedení
soudních řízení, jejichž účastníkem je. Krajský soud měl stěžovatele poučit, jakým způsobem
může svá tvrzení prokázat, aby v řízení neutrpěl újmu.
[20] Nejvyšší správní soud podotýká, že k stejným závěrům dospěl rovněž v rozsudcích ze dne
5. 6. 2015, č. j. 5 As 101/2015 - 42, ze dne 24. 6. 2015, č. j. 1 As 111/2015 - 50, ze dne
24. 7. 2015, č. j. 2 As 153/2015 - 29, ze dne 12. 8. 2015, č. j. 1 As 168/2015 - 46, ze dne
27. 8. 2015, č. j. 1 As 167/2015 - 40, a ze dne 6. 10. 2015, č. j. 6 As 194/2015 - 26, v nichž
rozhodoval o kasačních stížnostech stěžovatele proti usnesením, kterými jej krajské soudy
neosvobodily od soudních poplatků.
[21] V intencích rozsudku Nejvyššího správního soudu vyzval krajský soud stěžovatele,
aby poskytl přehled o soudních řízeních, jichž se účastní, uvedl, jaké částky musí vynaložit
na hrazení služeb advokáta a kolik musí zaplatit na soudních poplatcích. Stěžovateli taktéž byla
dána možnost vyvrátit podezření, že ve skutečnosti disponuje určitým (skrytým) majetkem,
a poskytnout věrohodný soupis svého (zahraničního) majetku.
[22] Z napadeného usnesení plyne, že nosným důvodem, pro který krajský soud nepřiznal
stěžovateli osvobození od soudních poplatků, je nevěrohodnost jeho tvrzení o tíživé finanční
situaci. S tímto závěrem se Nejvyšší správní soud ztotožňuje, neboť ve shodě s krajským soudem
naznal, že stěžovatel popsal své majetkové poměry pouze obecně, bez bližší konkretizace.
[23] Stěžovatel formálně vzato reagoval na všechny body výzvy krajského soudu ze dne
2. 9. 2015, po obsahové stránce však byla jeho tvrzení nadále povrchní a neurčitá. Stěžovatel
kupříkladu k výzvě krajského soudu o vyčíslení dosud vynaložených nákladů na soudní řízení,
uvedl pouze: „Žalobce uhradil soudní poplatky v celkové výši 78.000,- Kč“ s tím, že podrobnější vyčíslení
nedodal, ani své tvrzení nedoložil například výpisy z účtu. Obdobně strohá byla jeho odpověď
na výzvu k vyčíslení částek vynaložených na právní zastoupení a soudní poplatky, neboť sdělil:
„Vyčíslení dosud vynaložených nákladů na soudní řízení činí přibližně 200.000,- Kč skládající se ze zaplacených
soudních poplatků a právního zastoupení“. Stěžovatel ani toto tvrzení dále nerozvinul a nepředložil
jediný důkaz, z něhož by bylo možno ověřit pravdivost jeho sdělení.
[24] Mimoto muselo být stěžovateli (který je navíc po celou dobu řízení před správními soudy
zastoupen advokátkou) jak z odůvodnění zrušeného usnesení krajského soudu, tak ze zrušujícího
rozsudku Nejvyššího správního soudu, ale také z rozhodnutí správních soudů v dalších věcech
týkajících se poplatkové povinnosti stěžovatele, zřejmé, že soudy nepovažují za dostatečné
a věrohodné jeho tvrzení o tom, že nevlastní vůbec žádný majetek, a že se domnívají, že
stěžovatel disponuje jistým majetkem v zahraničí. V rozsudku ze dne 24. 7. 2015,
č. j. 2 As 153/2015 - 27, jímž bylo zrušeno předchozí usnesení krajského soudu, Nejvyšší správní
soud zdůraznil, že je rovněž třeba, aby stěžovatel „věrohodně zpochybnil argumentaci správce daně,
že může disponovat prostředky v Polsku (…) To znamená, že po stěžovateli je možno požadovat, aby poskytl
soudu úplný a tak důkladný přehled svého majetku, jaký jen je s ohledem na svoji aktuální situaci schopen
sestavit, a aby přesvědčivě vyvrátil či alespoň zpochybnil konkrétní podezření o tom, že ve skutečnosti určitým
(skrytým) majetkem disponuje.“ K dotazu krajského soudu ohledně vlastnictví zahraničního majetku
či zahraničních bankovních účtů však stěžovatel pouze konstatoval, že „nedisponuje žádnými
zahraničními konty a ani žádný jiný majetek v zahraničí nevlastní“. Ačkoliv obecně platí, že negativní
skutečnost prokázat nelze, mohl stěžovatel alespoň blíže vysvětlit, proč nevlastní žádný majetek
v zahraničí a nedisponuje zahraničními bankovními účty, přestože u něj jako u cizího státního
příslušníka lze důvodně předpokládat opačnou odpověď, a rozptýlit tak podezření o zatajování
informací (o takovém podezření přitom nemohl nevědět). Nejvyššímu správnímu soudu navíc
je z jeho rozhodovací činnosti známo, že stěžovatel již byl propuštěn z vazby (srov. narativní část
rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 10. 2015, č. j. 6 As 194/2015 - 26), a tudíž byla
jeho pozice při dokazování svých tvrzení oproti dřívějšku ulehčena.
[25] Nejvyšší správní soud tedy shrnuje, že krajský soud v nyní posuzované věci postupoval
správně, když stěžovatele vyzval k doplnění těch tvrzení, která pokládal za rozhodná a současně
neúplná. V situaci, kdy stěžovatelovy odpovědi byly opět velice obecného charakteru a stěžovatel
svá doplňující tvrzení nepodložil žádnými důkazy, neměl krajský soud povinnost znovu
stěžovatele vyzývat k dalšímu doplnění jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků, pokud
ten své břemeno tvrzení a důkazní neunesl a nevyvinul dostatečné úsilí k tomu, aby soudu poskytl
věrohodný obraz o svých poměrech. Lze totiž souhlasit s argumentací krajského soudu, že řízení
o žádosti o osvobození od soudních poplatků nemůže stát na náročném dokazování.
[26] Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že dílčí závěr krajského soudu
o tom, že stěžovatel nedoložil přehled veškerých řízení, jichž se účastní (poskytl pouze soupis
řízení ve správním soudnictví, ale nespecifikoval případná civilní a trestní řízení),
byl toliko okrajovým. Rovněž závěr krajského soudu, podle něhož stěžovatel uhradil v řízení
sp. zn. 10 Af 9/2015 soudní poplatek ve výši 26.000 Kč, a tedy má pravděpodobně možnost
disponovat finančními prostředky, byl pouze podpůrným argumentem a sám o sobě neměl
za následek rozhodnutí o neosvobození stěžovatele od soudního poplatku. Případná nesprávnost
těchto dílčích závěrů krajského soudu nemůže způsobit nezákonnost napadeného usnesení,
neboť napadené usnesení jako celek obstojí. V souzené věci je totiž podstatné, že stěžovatelova
tvrzení o jeho tíživé finanční situaci, která uvedl ve své žádosti o osvobození od soudních
poplatků, formuláři i v odpovědi na soudní výzvu, byla stručná, neúplná a nepodložená
a nemohla postačovat k tomu, aby byly náklady, které má stěžovatel v soudním řízení nést,
přeneseny na stát. Krajský soud nepochybil, když uzavřel, že stěžovatel neprokázal naplnění
podmínek pro osvobození od soudních poplatků.
[27] Nad rámec toho, co krajský soud uvedl v odůvodnění napadeného usnesení, je nutno
zohlednit, že stěžovatel je jednatelem a jediným společníkem společnosti EKO NATURALcz
s. r. o. (ověřeno Nejvyšším správním soudem nahlédnutím do obchodního rejstříku ke dni vydání
tohoto rozsudku). Jak plyne z vyjádření žalovaného, společnost EKO NATURALcz s. r. o.
se sídlem Kroftova 1, Praha 5, IČ: 29041171, provozuje podnikání se stejným artiklem a v místě
předchozích provozoven stěžovatele. Tyto informace jsou žalovanému známy z úřední činnosti.
Stěžovatel i o těchto skutečnostech zcela pomlčel a nereagoval ani na vyjádření žalovaného.
Stěžovatelovo sdělení, že mu z podnikání neplynou žádné příjmy, je i proto z části neúplné a jako
celek nevěrohodné.
V. Závěr a náklady řízení
[28] Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, proto ji dle §110 odst. 1 věty poslední s. ř. s. zamítl.
[29] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1 větu první s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný
úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti
účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v soudním řízení úspěch neměl, proto nemá
právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady řízení nevnikly. Nejvyšší správní
soud proto rozhodl, že se mu náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. ledna 2016
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu