ECLI:CZ:NSS:2016:1.AS.240.2016:10
sp. zn. 1 As 240/2016 - 10
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Filipa Dienstbiera a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobce: A. H.,
proti žalovanému: Krajský soud v Ostravě, se sídlem Havlíčkovo nábřeží 34, Ostrava, o žalobě
proti usnesení žalovaného ze dne 17. 3. 2016, č. j. 22 A 27/2016 - 7, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 8. 2016, č. j. 22 A 105/2016 – 6,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se podáním, označeným jako „Kasační stížnost proti usnesení ČR – Krajského soudu
v Ostravě č. j. 22 A 105/2016-8, ze dne 8. srpna 2016“, domáhal zrušení specifikovaného usnesení,
jímž krajský soud odmítl žalobu proti usnesení Krajského soudu v Ostravě 17. 3. 2016,
č. j. 22 A 27/2016 - 7.
[2] Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský soud“) podání žalobce posoudil jako správní
žalobu a v záhlaví specifikovaným usnesením ji podle §46 odst. 1 písm. a) zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) odmítl. Žaloba nemířila proti
rozhodnutí správního orgánu ve smyslu §4 odst. 1 písm. a) s. ř. s., ale proti usnesení krajského
soudu, který při výkonu soudnictví není správním orgánem. Žaloba proti jeho usnesení je proto
nepřípustná.
[3] Proti tomuto usnesení krajského soudu podal žalobce (dále „stěžovatel“) dne 24. 8. 2016
kasační stížnost. Uvádí, že v řízení nejednal zákonný soudce, došlo k úmyslné záměně žalovaného
a žalované věci. Usnesení krajského soudu je subjektivní, zmatečné, v rozporu s dobrými mravy,
Ústavou ČR a zákony ČR. Navrhuje proto, aby Nejvyšší správní soud usnesení krajského soudu
zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení a rozhodnutí.
[4] Kasační stížnost je nepřípustná pro nedostatek podmínek řízení dle §46 odst. 1 písm. a)
ve spojitosti s §120 s. ř. s., a to z dále uvedených důvodů.
[5] Projednávaná kasační stížnost je evidentně další z bezpočtu stěžovatelových podání zcela
zřetelně šikanózní povahy, jimiž zneužívá své právo na soudní ochranu poskytovanou právním
řádem České republiky a garantovanou jejím ústavním pořádkem. Nejvyšší správní soud se dosud
vždy snažil vysvětlit stěžovateli nesmyslnost a bezprávnost jeho počínání, avšak zcela marně.
[6] Nejvyšší správní soud si je vědom znění čl. 36 Listiny základních práv a svobod,
který zaručuje právo na soudní ochranu. Okolnosti, za nichž stěžovatel uplatňuje svá práva
(a to zejména právo na soudní ochranu), však nelze považovat za výkon subjektivního práva
v souladu s právním řádem. Chování stěžovatele naopak naplňuje znaky zneužití práva, tedy
případů, „kdy někdo vykoná své subjektivní právo k neodůvodněné újmě někoho jiného nebo společnosti; takovéto
chování, jímž se dosahuje výsledku nedovoleného, je jenom zdánlivě dovolené“ (viz např. rozsudek ze dne
10. 11. 2005, č. j. 1 Afs 107/2004 – 48, publ. pod č. 869/2006 Sb. NSS.)
[7] Stěžovatelovo systematické zneužívání práva na soudní ochranu brání, aby správní soudy,
jak na úrovni jednotlivých krajských soudů, tak na úrovni Nejvyššího správního soudu, mohly
poskytovat účinnou a včasnou ochranu těm, jejichž subjektivní veřejná práva mohou být
skutečně ohrožena či dotčena.
[8] V souladu se zásadou hospodárnosti řízení proto Nejvyšší správní soud nepřistoupil
k provedení dalších procesních úkonů, tj. nerozhodoval o stěžovatelově žádosti o osvobození
od soudních poplatků ani o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti, a upustil
i od zevrubnějšího odůvodnění tohoto rozhodnutí. Stěžovatel jej velmi dobře zná.
[9] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl podle
§46 odst. 1 písm. a) za použití §120 s. ř. s.
[10] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu
s §60 odst. 3 věty první za použití §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení, protože kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky a, jak
je stěžovateli známo, není proti němu přípustná žádná z žalob ve správním
soudnictví ani jiný prostředek ochrany poskytovaný soustavou soudů České
republiky.
V Brně dne 27. září 2016
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu