ECLI:CZ:NSS:2016:1.AS.289.2015:17
sp. zn. 1 As 289/2015 - 17
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedky ně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobkyně: PhDr. H. P.,
proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2, o žalobě
na ochranu proti nečinnosti žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2015, čj. 6 A 160/2015 – 40,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2015, čj. 6 A 160/2015 – 40,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodnutím ze dne 19. 5. 2015 odmítl žádost žalobkyně
o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.
Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání k žalovanému. Žalobou podanou
u městského soudu se poté domáhala ochrany proti nečinnosti žalovaného, kterou spatřovala
v tom, že v zákonné lhůtě nerozhodl o jejím odvolání. S žalobou spojila také žádost o osvobození
od soudních poplatků.
[2] Městský soud žalobkyni osvobození od soudních poplatků v záhlaví uvedeným
usnesením nepřiznal. Vzal přitom v úvahu, že předmětem řízení byla žádost žalobkyně
o poskytnutí informace ze spisu v řízení o její žalobě vedeném pod sp. zn. 10 C 109/2014,
tedy v řízení, jehož byla účastníkem. Podle soudu se lze rovněž oprávněně domn ívat,
že vzhledem k velkému množství žalob žalobkyně vedených u městského soudu již není smyslem
řízení a jednotlivých návrhů ochrana jejích práv, ale postupně se jím stává samotné vedení sporu.
[3] Proti usnesení městského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost
z důvodu jeho nezákonnosti ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), a navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil
a vrátil věc městskému soudu k dalšímu řízení. Městský soud podle stěžovatelky nesprávně
aplikoval „izolovanou“ větu §36 odst. 3 s. ř. s. „Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků
zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody “. Uvedené ustanovení neuvádí,
že by tyto závažné důvody měly spočívat v něčem jiném, než v majetkových poměrech. Soud
se vůbec nezabýval zákonem presumovanou okolností osvobození od soudních poplatků
„z části“, neboť stanovená podmínka výjimečnosti je vázána pouze na osvobození úplné (zcela).
Podle stěžovatelky senát nerozhodoval nestranně, protože jeho záměrem je regulovat počet žalob
jemu napadlých znemožněním projednání těchto žalob z důvodu nezaplacení soudního poplatku.
Zcela nerozhodná je podle stěžovatelky obecná úvaha soudu o počtu žalo b, neboť takovou
paušální úvahu bez vazby na konkrétní řízení Nejvyšší správní soud již v minulosti odmítl.
Stěžovatelka zdůraznila, že vzala svou žalobu zpět pro pozdější chování žalovaného a řízení
tudíž mělo být z tohoto důvodů zastaveno. Soud se naopak snažil o zastavení řízení z důvodu
nezaplacení soudního poplatku.
II. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[4] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou projednatelnosti kasační stížnosti.
Stěžovatelka nezaplatila současně s podáním kasační stížnost i soudní poplatek ani není
v řízení o kasační stížnosti zastoupena advokátem a rovněž neprokázala, že by sama měla
vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon
advokacie (§105 odst. 2 s. ř. s.). V daném typu řízení však může Nejvyšší správní soud přikročit
k meritornímu přezkumu i přes tento procesní nedostatek. Pokud je totiž cílem nyní posuzované
kasační stížnosti přezkoumání rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudního poplatku,
pak by se trváním na uhrazení soudního poplatku za kasační stížnost a povinném zastoupení
jen řetězil problém, jenž má být rozhodnutím o této kasační stížnosti vyřešen (viz usnesení
rozšířeného senátu NSS ze dne 9. 6. 2015, čj. 1 As 196/2014 - 19).
[5] Kasační stížnost je důvodná.
[6] Ze spisu městského soudu vyplývají následující skutečnosti. Žaloba stěžovatelky
na ochranu proti nečinnosti žalovaného a žádost o osvobození od soudního poplatku byla
městskému soudu doručena dne 17. 8. 2015. Dne 6. 10. 2015 stěžovatelka zaslala soudu zpětvzetí
žaloby, které odůvodnila tím, že žalovaný již konal a odstranil tak svou nečinnost. Až poté,
dne 24. 11. 2015, vydal městský soud nyní napadené usnesení, kterým stěžovatelce nepřiznal
osvobození od soudních poplatků.
[7] Podle §47 písm. a) s. ř. s. soud usnesením řízení zastaví, vzal-li navrhovatel svůj návrh
zpět. Městský soud tedy nepostupoval v souladu se zákonem, pokud na zpětvzetí žaloby nijak
nereagoval, tedy nezastavil řízení, a namísto toho rozhodoval o osvobození od soudních
poplatků.
[8] Pokud jde o důvody neosvobození stěžovatelky od soudních poplatků, Nejvyšší správní
soud připomíná, že dle §36 odst. 3 s. ř. s. „[ú]častník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může
být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zč ásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi
osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou -li pro to zvlášť závažné důvody, a toto
rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěš ný, takovou
žádost zamítne.“
[9] Stěžovatelce lze přisvědčit v tom, že se městský soud měl za účelem posouzení
naplnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků zabývat jejími majetkovými poměry.
To by nemusel činit v případě, kdy by dospěl k závěru, že její návrh zjevně nemůže být úspěšný,
což však městský soud nekonstatoval. Nejvyšší správní soud se nadto domnívá, že v daném
případě se o zjevně neúspěšný návrh nejednalo. Neobstojí ani argumentace soudu, podle které
je namístě stěžovatelku neosvobodit od soudních poplatků z důvodu, že podává u městského
soudu velké množství žalob, jejichž smyslem se postupně stává samotné vedení sporů.
Tuto skutečnost totiž městský soud nijak konkrétně nedoložil ani nespecifikoval. Podle judikatury
Nejvyššího správního soudu lze nemajetnému účastníku nepřiznat osvobození od soudních
poplatků s ohledem na povahu sporů, které vede, pouze ve výjimečných případech
(viz např. rozsudek NSS ze dne 26. 10. 2011, čj. 7 As 101/2011 – 66, č. 2601/2012 Sb. NSS).
Že by se nyní o takový výjimečný případ jednalo, však městský soud nevysvětlil.
III. Závěr a náklady řízení o kasační stížnost i
[10] Z výše uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud usnesení městského soudu zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§110 odst. 1 věta první, část věty před středníkem s. ř. s.);
v něm je městský soud vázán právním názorem vysloveným v rozsudku Nejvyššího správního
soudu (§110 odst. 4 s. ř. s.).
[11] Městský soud posléze v rozhodnutí o návrhu ve věci samé rozhodne také o náhradě
nákladů řízení o kasační stížnosti (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. ledna 2016
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu