ECLI:CZ:NSS:2016:1.AS.44.2016:30
sp. zn. 1 As 44/2016 – 30
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobkyně: Mgr. S. B.,
zastoupena Mgr. Zuzanou Candigliota, advokátkou se sídlem Burešova 6, Brno,
proti žalovanému: Ústřední školní inspektor, Česká školní inspekce, se sídlem Fráni Šrámka
37, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 3. 2011, č. j. ČŠIA-460/11-A,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
25. 7. 2013, čj. 1 A 46/2013 - 27,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobkyni se vrací zaplacený soudní poplatek za řízení o kasační stížnosti ve výši
5.000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní
moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Dne 23. 2. 2016 zaslala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) prostřednictvím zástupkyně
Nejvyššímu správnímu soudu kasační stížnost proti v záhlaví specifikovanému rozsudku
městského soudu. V blanketní kasační stížnosti uvedla, že jí napadený rozsudek ze dne
25. 7. 2013 byl doručen až na základě žádosti o doručení, neboť soud jí nejdříve nesprávně
doručoval na adresu trvalého pobytu, kde se nezdržuje, přestože požádala o doručování na jinou
adresu.
[2] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal, zda byla kasační stížnost podána v zákonné lhůtě,
neboť pouze v takovém případě může být meritorně projednána. Ještě předtím Nejvyšší správní
soud ale stěžovatelku usnesením vyzval k doplnění kasační stížnosti. V odůvodnění usnesení
přitom stěžovatelku upozornil, že vzhledem k tomu, že napadený rozsudek je z roku 2013, bude
nejprve posuzovat včasnost kasační stížnosti, a proto by bylo vhodné, aby ozřejmila, z jakých
důvodů se domnívá, že jí ze strany městského soudu nebylo řádně doručováno, tedy z čeho
dovozuje včasnost své kasační stížnosti. Stěžovatelka kasační stížnost doplnila, otázce včasnosti
se však v podání nevěnovala.
[3] Podle §106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), musí
být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí. Podle §40 odst. 2 s. ř. s.
končí lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo roků uplynutím toho dne, který se svým označením
shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Není-li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím
posledního dne tohoto měsíce. Podle §40 odst. 4 s. ř. s. je lhůta zachována, bylo-li podání
v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence,
popřípadě zvláštní poštovní licence anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit,
nestanoví-li tento zákon jinak.
[4] V posuzovaném případě stěžovatelka podala žalobu, ve které uvedla jedinou adresu svého
trvalého pobytu, a to L. 437/22, P. 2. Stejná adresa byla nadepsána i na obálce doručenky u jména
odesílatele zásilky. Z žádného dalšího úkonu stěžovatelky vůči soudu během řízení není patrné,
že by soud žádala o doručování na jinou adresu. Městský soud následně rozsudek ze dne
25. 7. 2013 doručoval právě na tuto adresu. Stěžovatelka nebyla při doručování písemnosti
zastižena, proto písemnost byla dne 29. 7. 2013 uložena a připravena k vyzvednutí na poště. Na
místě byla adresátce zanechána výzva, aby si písemnost na poště vyzvedla. Jelikož tak stěžovatelka
do 10 dnů neučinila, písemnost se posledním dnem lhůty stala zákonnou fikcí doručenou
(§45 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, použitý na základě §64 s. ř. s.). Jelikož
po uplynutí této lhůty nebylo možné písemnost vhodit do domovní nebo jiné adresátem užívaná
schránky, byla vrácena odesílajícímu soudu, který o tom v souladu s citovanými ustanoveními
zákona vyvěsil sdělení na úřední desce soudu.
[5] Z uvedeného je zřejmé, že městský soud při doručování rozsudku nepochybil. Žádná jiná
adresa, než na kterou doručoval, soudu sdělena nebyla. Soud postupoval při doručování
v souladu se zákonem. Rozsudek byl tedy stěžovatelce doručen zákonnou fikcí dle §49 odst. 4
o. s. ř. dne 8. 8. 2013. Posledním dnem lhůty pro podání kasační stížnosti proto byl den
22. 8. 2013. Kasační stížnost podaná dne 23. 2. 2016 tak byla podána po uplynutí lhůty,
jejíž zmeškání nelze s ohledem na §106 odst. 2 s. ř. s. prominout. Nejvyšší správní soud proto
kasační stížnost podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s., aplikovaného na základě §120 s. ř. s., pro její
opožděnost odmítl.
[6] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost
odmítnuta.
[7] Podle §10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších
předpisů, byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu
zaplacený poplatek. Nejvyšší správní soud proto rozhodl o vrácení zaplaceného soudního
poplatku za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč, a to do 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto
usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 11. května 2016
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu