ECLI:CZ:NSS:2016:10.ADS.56.2016:56
sp. zn. 10 Ads 56/2016 - 56
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové
a soudců Zdeňka Kühna a Petra Mikeše v právní věci žalobkyně: J. B., zast. JUDr. Jiřím
Králíkem, advokátem se sídlem Karla Hynka Máchy 604/6, Hradec Králové, proti žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení, pracoviště Hradec Králové, se sídlem Slezská 839,
Hradec Králové, proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 6. 2014, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 2. 2016, čj. 29 Ad
16/2014 - 59,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci žalobkyně, JUDr. Jiřímu Králíkovi, advokátovi,
se p ři zn áv á odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 3146 Kč, která bude
proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci
tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) požádala o invalidní důchod z důvodu zdravotních
potíží, její žádost byla rozhodnutím Okresní správy sociálního zabezpečení v Jičíně ze dne
2. 4. 2014 zamítnuta. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka námitky, které byly žalovanou
též zamítnuty. Podle obou rozhodnutí stěžovatelka trpí dlouhodobě nepříznivým zdravotním
stavem (omezení pohybu levého ramene, vertebrogenní algický syndrom a psychické potíže),
avšak míra s tím souvisejícího poklesu pracovní schopnosti nedosahuje 35%, což je nejnižší
hodnota pro přiznání invalidity prvního stupně. Invalidní důchod jí nebyl pro nesplnění
podmínek §38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, přiznán.
[2] Stěžovatelka s posouzením ze strany žalované nesouhlasila a napadla je žalobou
u Krajského soudu v Hradci Králové. Namítala, že její zdravotní stav zůstal po operaci,
která měla její potíže zlepšit, stejný, tím se zhoršil její psychický stav i onemocnění páteře.
Své potíže prokazuje přiloženými lékařskými zprávami, žádá o přezkoumání jejího zdravotního
stavu a přehodnocení nepřiznání invalidního důchodu. Krajský soud po provedení povinného
důkazu posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále též „Posudková
komise MPSV“), včetně doplňujícího posudku a jeho potvrzení jiným pracovištěm žalobu zamítl.
II. Obsah kasační stížnosti
[3] Stěžovatelka podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Po ustanovení
zástupce doplnila, že ji podává z důvodů dle §103 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), tedy pro vady řízení, které mohly mít za následek
nezákonné rozhodnutí o věci samé. Namítala, že lékařské posudky provedené v řízení
před správními orgány obou stupňů jsou nepřesvědčivé a neobjektivní. Krajský soud byl povinen
své rozhodnutí postavit nejen na nesprávných rozhodnutích posudkových komisí,
ale též na lékařských zprávách předložených soudu. Stěžovatelka se domnívá, že není dlouhodobě
schopna samostatné výdělečné činnosti, cítí se společensky omezena a trpí depresemi.
Posudkové komise MPSV se dostatečně nezabývaly jejím duševním stavem a nesprávně
ho vyhodnotily. Na základě této vady byl zdravotní stav stěžovatelky nesprávně posouzen.
[4] Posudky, které si od posudkových komisí MSPV vyžádal krajský soud, nesplňují
požadavky celistvosti, úplnosti a přesvědčivosti, neboť se nevypořádaly se všemi rozhodujícími
skutečnostmi, které stěžovatelka namítala. Takové posudky nemohly být dostatečným podkladem
pro rozhodnutí soudu. Z těchto důvodů stěžovatelka navrhla zrušení napadeného rozsudku
krajského soudu a vrácení věci k novému projednání a rozhodnutí.
[5] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[6] Nejvyšší správní soud nenalezl žádné formální vady či překážky pro projednání kasační
stížnosti, a proto přezkoumal v záhlaví označený rozsudek krajského soudu v rozsahu
a v rámci kasační stížností uplatněných důvodů. Ověřil přitom, zda napadené rozhodnutí či řízení
jeho vydání předcházející netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti
(§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[7] Námitka neúplného nebo nepřesvědčivého posouzení zdravotního stavu stěžovatelky
v řízení o dávkách důchodového pojištění se podle judikatury Nejvyššího správního soudu
posuzuje jako námitka jiné vady řízení ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
(srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2003, čj. 4 Ads 13/2003-54,
ze dne 3. 4. 2013, čj. 6 Ads 158/2012-24, nebo ze dne 13. 11. 2013, čj. 6 Ads 45/2013-25).
[8] Podle §75 odst. 1 s. ř. s. soud při přezkoumání (správního) rozhodnutí vychází
ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí správního
orgánu, tedy v projednávané věci ke dni 10. 6. 2014. Pojištěnec je v souladu s §39 odst. 1 zákona
o důchodovém pojištění invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35%. Podle §39 odst. 4 zákona o důchodovém
pojištění platí, že při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu
pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu: a) zda jde
o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný
zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost
rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e) schopnost
využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35%
a nejvíce o 69%, f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70% též to,
zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.
[9] Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti je otázkou odbornou, medicínskou
a rozhodnutí soudu tak závisí především na odborném lékařském posouzení. Správní soud
si proto nemůže učinit úsudek o této otázce sám. Podle §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb.,
o organizaci provádění sociálního zabezpečení, posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost
občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo
práce a sociálních věcí, které za tímto účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise.
Posudkové komise jsou oprávněny posoudit pokles pracovní schopnosti a zaujmout posudkové
závěry o invaliditě, jejím vzniku, trvání či zániku. Posudkové řízení je specifickou formou správní
činnosti (srov. §16a zákona č. 582/1991 Sb.) spočívající v posouzení zdravotního stavu občana
a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového
pojištění. Postup posudkového orgánu, jehož hlavním obsahem je posudková činnost,
předpokládá vedle odborných lékařských znalostí též znalosti z oboru posudkového lékařství.
I tyto posudky nicméně hodnotí soud jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v ustanovení
§77 odst. 2 s. ř. s. a v případě potřeby může zejména uložit též zpracování posudku soudem
ustanoveným znalcem z oboru posudkového lékařství. Posudek posudkové komise ministerstva
splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti, pokud se vypořádává se všemi rozhodujícími
skutečnostmi, včetně těch, jež namítá posuzovaný, a ze kterého je zřejmé, že zdravotní stav
posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace.
Takový posudek je zpravidla stěžejním důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti
přezkoumávaného rozhodnutí. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti posudková komise
vyhodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě vyhlášky č. 359/2009 Sb.,
přičemž zdravotní postižení podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou kapitolu, oddíl
a položku přílohy k této vyhlášce, a současně odůvodní stanovenou míru poklesu pracovní
schopnosti v rámci zde stanoveného rozpětí, včetně případného navýšení podle §3 této vyhlášky.
(srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2003, čj. 4 Ads 13/2003-54, ze dne
6. 8. 2008, čj. 3 Ads 45/2008-46, ze dne 3. 4. 2013, čj. 6 Ads 158/2012-24, nebo ze dne
13. 11. 2013, čj. 6 Ads 45/2013-25).
[10] Nejvyšší správní soud ze spisu krajského soudu ověřil, že zdravotní stav stěžovatelky byl
posouzen v souladu se zákonem posudkovou komisí MPSV, a to dokonce opakovaně.
Nejprve byl posudek na žádost soudu vypracován posudkovou komisí MPSV, detašovaným
pracovištěm v Hradci Králové. Stěžovatelka byla dne 20. 2. 2015 komisí v předepsaném složení
vyšetřena, vyhodnotila též předchozí závěry OSSZ a žalované, i lékařské nálezy předložené
stěžovatelkou a vyžádané od ošetřujícího praktického lékaře. Komise po vyhodnocení všech
uvedených podkladů a vlastního vyšetření dospěla k závěru, že u stěžovatelky se jedná
o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav v důsledku postižení levého ramenního kloubu.
Toto zjištění odpovídá všem předloženým lékařským zprávám a není s nimi v rozporu.
Jde z medicínského hlediska o úponové bolesti svalových spojení v oblasti ramenního kloubu.
Toto zdravotní postižení je uvedeno v kapitole XV, odd. B, položka 3 písm. b) přílohy k vyhlášce
č. 359/2009 Sb., pro které komise stanovila ze zde upraveného rozmezí 15 – 25% míru poklesu
pracovní schopnosti na horní hranici, tj. ve výši 25 %. Procentní hranice byla zvolena vzhledem
k funkčnímu postižení levého ramenního kloubu, v horní hranici procentního rozpětí byly
zohledněny i další zdravotní potíže (zejména vertebrogenní) a kvalifikace stěžovatelky.
Podle posudkové komise další zdravotní postižení nezpůsobují samostatně větší pokles pracovní
schopnosti než rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu,
proto se ve smyslu §3 výše citované vyhlášky procentní míra poklesu pracovní schopnosti
nemění. Nejedná se o invaliditu podle §39 odst. 2 písm. a), b), c) zákona o důchodovém
pojištění.
[11] Při ústním jednání soudu stěžovatelka zdůraznila závažnost svých psychických problémů
a předložila lékařskou zprávu od odborného lékaře – psychiatra. Krajský soud si na základě
těchto informací vyžádal doplnění posudku PK MPSV, za účelem vyhodnocení těchto
zdravotních potíží. Posudková komise MPSV v Hradci Králové stěžovatelku vyšetřila,
vyhodnotila lékařské zprávy a nálezy, a dospěla k závěru, že stěžovatelka netrpí středně těžkými
nebo těžkými poruchami, její psychické postižení hodnotila podle kapitoly V, položky 4, písm. b)
přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., s mírou poklesu pracovní schopnosti nejvýše o 15 %.
Komise neshledala důvody pro změnu již přijatého posudkového závěru.
[12] Stěžovatelka byla s tímto závěrem seznámena a požádala soud, aby si vyžádal v její věci
kontrolní posouzení posudkovou komisí v Praze. Krajský soud jejímu požadavku vyhověl
a vyžádal si ověření posouzení zdravotního stavu stěžovatelky před posudkovou komisí MPSV
v Praze, se zaměřením na vyhodnocení závažnosti jednotlivých omezení stěžovatelky
a odůvodnění případného využití či nevyužití §3 vyhlášky č. 359/2009 Sb.
[13] Zdravotní stav stěžovatelky byl následně přezkoumán posudkovou komisí MPSV v Praze.
V jejím posudkovém zhodnocení jsou popsány předchozí posudky, lékařské zprávy, nálezy
a výsledek osobního vyšetření stěžovatelky, která byla jednání posudkové komise opět osobně
přítomna. Posudková komise velmi podrobně popsala jednotlivé zdravotní potíže, průběh léčby,
včetně operace levého ramene a následné rehabilitace. Vyhodnotila v souhrnu zdravotní omezení
levého ramene, vertebrogenního syndromu a psychických potíží a dospěla k závěru,
že rozhodující zdravotní postižení stěžovatelky je středně těžké omezení pohybu v ramenním
kloubu dominantní končetiny podle kapitoly XV, oddílu B, položky 3 písm. b) přílohy k vyhlášce
č. 359/2009 Sb., tedy shodně jako posudková komise v Hradci Králové. Míru poklesu pracovní
schopnosti stanovila na horní hranici stanoveného rozmezí, tj. 25 %, a to již s přihlédnutím
k ostatním zdravotním potížím i pracovní kvalifikaci stěžovatelky. Pro využití §3 nebo §4
citované vyhlášky komise neshledala medicínské odůvodnění. Komise uvedla, že nezpochybňuje
zdravotní potíže stěžovatelky a jejich závažnost. Ta však nedosahuje intenzity, kterou právní
předpisy spojují s přiznáním invalidity. Vzhledem ke kvalifikaci a též s ohledem na věk
stěžovatelky nelze vyloučit schopnost rekvalifikace na jiný druh výdělečné činnosti,
např. práce administrativního charakteru či lehká manuální práce.
[14] Krajský soud po vyhodnocení všech výše uvedených skutečností žalobu zamítl,
odkázal zejména na shodné závěry posudků posudkových komisí MPSV.
[15] Nejvyšší správní soud na základě takto zjištěného průběhu řízení před krajským soudem
a zde zjištěných skutečností konstatuje, že neshledal vady řízení před krajským soudem,
ke kterým by musel přihlédnout v souladu s §109 odst. 4 s. ř. s. Napadené rozhodnutí je řádně
odůvodněno a opírá se o důkladné zjištění skutkového stavu. Krajský soud v řízení vyžádal
v souladu se zákonem povinné posouzení zdravotního stavu stěžovatelky posudkovou komisí
MPSV. Na žádost stěžovatelky nechal vypracovat i doplnění posudku o vyhodnocení jejích
psychických potíží. I přes jednoznačnost a úplnost takto vypracovaného a doplněného posudku
krajský soud vyhověl pro odstranění pochybností žádosti o kontrolní posouzení zdravotního
stavu stěžovatelky jiným pracovištěm posudkové komise. V souhrnu je možno bez pochybností
konstatovat, že skutkový stav spočívající v posouzení zdravotních potíží stěžovatelky byl zjištěn
dostatečně, velmi podrobně a s jednoznačným závěrem ohledně dominantního postižení
a jeho vlivu na pokles pracovní schopnosti.
[16] Posudkové komise ve svých posudcích kromě jiného popsaly srozumitelně obsah
lékařských zpráv, které předložila stěžovatelka. Závěry odborných lékařů nejsou v rozporu
s posudkovým závěrem komise MPSV. Jak je výše uvedeno pod bodem 13, posudkové komise
nezpochybňovaly, že stěžovatelka má zdravotní potíže, které jí omezují při pracovní činnosti.
Ve všech posudcích, včetně těch provedených v obou stupních správního řízení, je konstatováno,
že schopnost pracovní činnosti stěžovatelky je omezena z důvodu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu. Liší se pouze subjektivní hodnocení míry tohoto omezení ze strany
stěžovatelky a objektivní podle přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb.
[17] Stěžovatelka označuje lékařské posudky správních orgánů i posudkové komise MPSV
za nepřesvědčivé a neobjektivní, avšak své výhrady nekonkretizuje. Neuvádí, jaké konkrétní
závěry posudků jsou případně v rozporu s jí předloženými lékařskými zprávami, případně,
které podklady nebyly vyhodnoceny. Tvrzení, že se posudkové komise dostatečně nezabývaly
jejím duševním stavem, je v rozporu v průběhem řízení před krajským soudem
a jím shromážděnými důkazy. Krajský soud si právě z důvodu posouzení vlivu psychických potíží
stěžovatelky na pokles pracovní schopnosti vyžádal doplnění posudku PK MPSV.
Stěžovatelka byla posudkovou komisí MPSV v Hradci Králové dne 27. 8. 2015 osobně vyšetřena,
takto doplněný závěr byl dále prověřen posudkovou komisí MPSV v Praze. Nelze tedy přisvědčit
tomu, že její duševní stav nebyl v řízení zkoumán, přičemž žádné další výtky vůči konkrétním
závěrům posouzení stěžovatelka neuvádí.
[18] Námitka, podle které posudky komise MPSV nesplňují požadavky celistvosti, úplnosti
a přesvědčivosti, je též zcela obecná. Ve všech posudcích jsou rozebrány zprávy odborných
lékařů, o které stěžovatelka opírala svá tvrzení o invaliditě. Jak je výše konstatováno, posudkoví
lékaři nedospěli k odlišným závěrům ohledně omezení pohyblivosti ramenního kloubu a dalších
zdravotních potíží stěžovatelky. Potvrdili zjištění odborných lékařů a následně je porovnali
s právní úpravou přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. V lékařských zprávách, které stěžovatelka
předložila správním orgánům a krajskému soudu, je popsán zdravotní stav (který se neliší
od hodnocení posudkových lékařů), avšak není a nemůže v nich být uveden závěr o její invaliditě.
Závěr o míře poklesu pracovní schopnosti v důsledku zjištěných zdravotních potíží je kombinací
lékařského a právního hodnocení, které je oprávněn učinit pouze posudkový lékař.
IV. Závěr a náklady řízení
[19] Námitky stěžovatelky nejsou z výše uvedených důvodů důvodné a Nejvyšší správní soud
proto kasační stížnost podle §110 odst. 1, věty druhé, s. ř. s. zamítl.
[20] Stěžovatelka, která neměla v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení (§60 odst. 1 s. ř. s.) a žalovanému náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl,
že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
[21] Ustanovenému zástupci náleží odměna za dva úkony, tj. převzetí věci a doplnění kasační
stížnosti, dle §11 odst. 1 písm. a) a d) vyhl. č. 177/1996 Sb., což činí za použití §9 odst. 2
stejné vyhlášky 2000 Kč (1000 Kč za každý úkon). Po připočtení náhrady režijních nákladů
ve výši 600 Kč (2 x 300 Kč) a zvýšení o daň z přidané hodnoty (21%, tj. 546 Kč) činí celková
částka odměny a nákladů ustanoveného zástupce 3146 Kč, které mu budou vyplaceny
na jeho účet podle výroku III. tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. října 2016
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu