ECLI:CZ:NSS:2016:10.ADS.83.2016:46
sp. zn. 10 Ads 83/2016 - 46
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové
a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobce: O. G., zast. JUDr.
Tomášem Švecem, Ph.D., advokátem se sídlem Holečkova 657/29, Praha 5, proti žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí
žalované ze dne 23. 9. 2015, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 23. 2. 2016, čj. 2 Ad 1/2016-21,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci žalobce se odměna a výdaje za zastupování v řízení o kasační
stížnosti ne př i z ná v a jí .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Rozhodnutím žalované ze dne 12. 8. 2015, byla zamítnuta žádost žalobce o přiznání
starobního důchodu před dosažením důchodového věku. Námitky proti tomuto rozhodnutí byly
rozhodnutím žalované ze dne 23. 9. 2015, zamítnuty a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno.
Dne 5. 11. 2015 žalovaná vydala rozhodnutí, kterým byla opravena zřejmá nesprávnost
v písemném vyhotovení rozhodnutí žalované ze dne 23. 9. 2015 spočívající v nesprávném
označení námitkami napadeného rozhodnutí.
[2] Žalobu proti všem výše uvedeným rozhodnutím žalované Městský soud v Praze
(dále jen „městský soud“) odmítl.
[3] Podle městského soudu se žalobce mohl proti opravnému rozhodnutí bránit
odvoláním. Ve vztahu k soudnímu přezkumu rozhodnutí žalované ze dne 23. 9. 2015 uvedl,
že lhůta pro podání žaloby již uplynula (1. 12. 2015); neztotožnil se tak s tvrzením žalobce,
podle kterého v důsledku vydání opravného rozhodnutí zůstala lhůta pro podání žaloby
zachována až do 5. 1. 2016.
II. Kasační stížnost
[4] Proti usnesení městského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost
co do obsahu opřenou o důvod podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
[5] Stěžovatel v kasační stížnosti namítl, že v odůvodnění opravného rozhodnutí žalované
ze dne 5. 11. 2015 bylo uvedeno: „Pro úplnost ČSSZ poznamenává, že dvouměsíční lhůta pro podání
případné žaloby k příslušnému krajskému soudu proti rozhodnutí ČSSZ č. j. X ze dne 23. 9. 2015 začne běžet
až po doručení tohoto opravného rozhodnutí účastníku řízení.“ Jelikož toto rozhodnutí bylo stěžovateli
doručeno 12. 11. 2015, uplynula lhůta pro podání žaloby 12. 1. 2016, nikoliv 1. 12. 2015 jak uvedl
městský soud; žaloba byla tedy podána včas a její odmítnutí bylo nezákonné.
[6] Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud usnesení městského soudu zrušil a nařídil
mu ve věci dále jednat.
[7] Žalovaná se k obsahu kasační stížnosti nevyjádřila; uvedla však, že nemá proti
napadenému usnesení žádné výhrady.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[8] Nejvyšší správní soud nenalezl žádné formální vady či překážky projednatelnosti kasační
stížnosti, a proto přezkoumal jí napadené usnesení městského soudu v rozsahu a v rámci kasační
stížností uplatněného důvodu, zkoumaje přitom, zda napadené usnesení či jemu předcházející
řízení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti [§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.].
[9] Nejvyšší správní soud z obsahu spisového materiálu zjistil, že rozhodnutí žalované ze dne
23. 9. 2015 bylo stěžovateli doručeno 1. 10. 2015. V samém závěru tohoto rozhodnutí byla
obsažena informace o možnosti soudního přezkumu včetně poučení o lhůtě k podání žaloby.
Opravné rozhodnutí žalované ze dne 5. 11. 2015 bylo stěžovateli doručeno 13. 11. 2015.
Rozhodnutí obsahovalo informaci o počátku běhu lhůty pro podání žaloby ve znění zde
citovaném v odst. [5].
[10] Odmítnutí žaloby ve vztahu k opravnému rozhodnutí z 5. 11. 2015 vyplynulo z její
nepřípustnosti [§68 písm. a) s. ř. s.], neboť toto rozhodnutí stěžovatel před podání žaloby
nenapadl odvoláním; jen na okraj poznamenává Nejvyšší správní soud, že z obsahu žaloby
i kasační stížnosti nijak neplyne, že by stěžovatel cokoliv proti tomuto rozhodnutí věcně namítal.
[11] Náležitosti správního rozhodnutí upravuje §68 odst. 1 s. ř., podle něhož obsahuje
rozhodnutí výrokovou část, odůvodnění a poučení účastníků. Podle odst. 5 se v poučení uvede,
zda je možné proti rozhodnutí podat odvolání, v jaké lhůtě je možno tak učinit, od kterého dne
se tato lhůta počítá, který správní orgán o odvolání rozhoduje a u kterého správního orgánu
se odvolání podává.
[12] Citované ustanovení tedy ukládá správnímu orgánu prvního stupně povinnost poučovat
účastníky řízení pouze o odvolání, resp. o rozkladu (§152 odst. 1 a 4 s. ř.), nikoliv též o dalších
možných způsobech přezkoumávání rozhodnutí, například o mimořádných opravných
prostředcích podle správního řádu nebo o soudním přezkumu rozhodnutí, tedy o možnosti
podat proti rozhodnutí žalobu podle soudního řádu správního či podle páté části občanského
soudního řádu (srov. rozsudky NSS ze dne 13. 6. 2012, čj. 3 Azs 16/2012-21; ze dne 11. 5. 2011,
čj. 3 Ads 68/2011-47; ze dne 26. 6. 2008, čj. 8 Afs 47/2007-90). Poučila-li žalovaná v rozhodnutí
ze dne 23. 9. 2015 a znovu v opravném rozhodnutí z 5. 11. 2015 stěžovatele o možnosti podat
proti rozhodnutí žalobu ke krajskému soudu, učinila tak nad rámec svých zákonných povinností.
[13] Podle §72 odst. 1 s. ř. s. lze žalobu podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo
žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným
způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Zmeškání této lhůty nelze podle odst. 4
téhož ustanovení prominout.
[14] Stěžovatel mohl podat žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 9. 2015,
které mu bylo doručeno 1. 10. 2015, nejpozději do 1. 12. 2015, a to bez ohledu na mylné poučení
obsažené v opravném rozhodnutí z 5. 11. 2015. Žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne
23. 9. 2015 podanou po zákonem stanovené a ze zákona neprominutelné lhůtě proto městský
soud odmítl pro opožděnost v souladu se zákonem.
[15] V projednávané věci zvažoval Nejvyšší správní soud, zda zamítnutím kasační stížnosti
(a předtím odmítnutím žaloby) nemůže dojít k odepření přístupu stěžovatele ke spravedlnosti.
Nelze totiž přehlédnout, že žalovaná chybným poučením o běhu lhůty podání žaloby
proti rozhodnutí z 23. 9. 2015 obsaženým v opravném rozhodnutí z 5. 11. 2015 uvedla
stěžovatele v omyl, jenž byl způsobilý opožděné podání žaloby zapříčinit. Takové pochybení
k tíži účastníka, jenž může oprávněně spoléhat na to, že je mu dáváno správním orgánem poučení
bezvadné, by nemohlo být, v případě nevratnosti následků chybného poučení,
Nejvyšším správním soudem tolerováno. To však není případ stěžovatele, neboť podle §56
odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění zjistí-li se, že důchod byl
neprávem odepřen, přizná se ode dne, od něhož náleží. Stěžovateli nic nebrání o starobní důchod
znovu požádat.
IV. Závěr a náklady řízení
[16] Pro uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost je nedůvodná,
a proto ji podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. O věci přitom rozhodl bez jednání postupem
podle §109 odst. 2 s. ř. s.
[17] Vzhledem k tomu, že stěžovatel neměl ve věci úspěch a žalované nevznikly náklady
nad rámec její úřední činnosti, nemají účastníci podle §60 odst. 1, ve spojení s §120, s. ř. s. právo
na náhradu nákladů řízení.
[18] Usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 6. 2016, čj. 10 Ads 83/2016-39,
byl stěžovateli ustanoven zástupcem pro řízení o kasační stížnosti JUDr. Tomáš Švec, Ph.D.,
advokát. Hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování platí v případě ustanoveného
zástupce stát [§35 odst. 8 s. ř. s.]. Ze spisu nevyplývá, že by ustanovený zástupce stěžovatele
učinil v projednávané věci jakýkoliv úkon právní služby ve smyslu §11 vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
advokátní tarif nebo vynaložil v souvislosti se zastupováním stěžovatele jakékoliv náklady.
Proto Nejvyšší správní soud ustanovenému zástupci stěžovatele odměnu a výdaje za zastupování
nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. srpna 2016
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu