ECLI:CZ:NSS:2016:10.AFS.198.2015:46
sp. zn. 10 Afs 198/2015 - 46
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Zdeňka Kühna,
soudkyně Daniely Zemanové a soudce Miloslava Výborného v právní věci žalobkyně:
3E - klima, s.r.o., se sídlem Úslavská 2357/75, Plzeň, zast. JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským,
advokátem se sídlem Sádky 1605/2, Prostějov, proti žalovanému: Odvolací finanční
ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 6. 2013,
čj. 16761/13/5000-14202-702271, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 6. 2015, čj. 30 Af 30/2013-56,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
[1] Dodatečným platebním výměrem na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací
období od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2008 ze dne 11. 7. 2011, čj. 413676/11/138512401893,
Finanční úřad v Plzni (dále jen „správce daně“) vyměřil žalobkyni (v té době vystupující
pod firmou INEL - KLIMA, s. r. o.) daňovou povinnost ve výši 895 650 Kč a penále ve výši
179 130 Kč. Žalobkyně poskytující odběratelům komplexní řešení chlazení a vytápění
budov dle názoru správce daně v rozporu s §24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb.,
o daních z příjmů, zahrnula mezi náklady vynaložené na dosažení, zajištění a udržení
zdanitelných příjmů hodnotu faktury č. 357/08 vystavené dodavatelskou společností
INEL - Holding, a. s. (mateřské společnosti žalobkyně), za zprostředkování zakázek ve výši
3 000 000 Kč. Žalobkyně totiž dostatečným způsobem neozřejmila způsob stanovení provize
za zprostředkování, ani neprokázala, že k uzavření smluv mezi ní a jejími zákazníky došlo
prostřednictvím aktivity zprostředkovatele INEL - Holding, a. s. (prověřované subjekty
obchodovaly s žalobkyní již dříve nebo na základě výběrových řízení).
[2] Žalobkyně do nákladů neoprávněně zahrnula též hodnotu faktury od společnosti
FORMICA Group, s. r. o., za služby call centra ve výši 750 000 Kč. Předmětem smlouvy
s uvedenou společností byl průzkum trhu, vytvoření relační databáze a softwaru pro práci
s ní, a to za účelem stanovení směru rozvoje žalobkyně v roce 2009 s výhledem na rok 2010;
z takto vymezeného předmětu smlouvy však nevyplývá žádná souvislost se zdanitelnými
příjmy za rok 2008, přičemž pořízení softwaru (v ceně 300 000 Kč z celkové částky)
představuje pořízení nehmotného majetku, jež není daňově účinným nákladem. Ve vztahu
k tvrzení, dle něhož uvedené plnění částečně využila již na zakázky za rok 2008, žalovaná důkazní
břemeno neunesla.
[3] Žalobkyně dále neoprávněně zahrnula do daňově uznatelných nákladů též hodnotu
faktury se společností Helior Trade, s. r. o., za spolupráci na vývoji komunikačního
softwaru pro obecné technologie chlazení na komunikačním protokolu RS 485/TCP-IP ve výši
514 000 Kč. Ani v tomto případě žalobkyně dle závěru správce daně neprokázala souvislost
se zakázkami za rok 2008.
[4] Rozhodnutím o odvolání ze dne 22. 12. 2011, čj. 603329/11/138511402857, vydaným
dle §113 odst. 1 písm. b) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, správce daně snížil vyměřenou
daň na částku 787 500 Kč a penále na částku 157 500 Kč. Správce daně vyhověl námitkám
žalobkyně týkajícím se nákladů spočívajících v plnění společnosti Helior Trade, s. r. o.; ve zbytku
odvolání zamítl.
[5] Žalovaný posledně citované rozhodnutí změnil k odvolání žalobce v záhlaví
uvedeným rozhodnutím tak, že snížil vyměřenou daň na částku 272 900 Kč a penále na částku
54 558 Kč. Žalovaný dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala zprostředkování zakázek
společností INEL - KLIMA, s. r. o., se společnostmi PRODECO, a. s., VODÁRNA PLZEŇ,
a. s., Česká inspekce životního prostředí, Zdravotní pojišťovna METAL ALIANCE
a SILBA-Elstav, s. r. o., v celkové výši 2 001 059 Kč. Žalobkyně naopak neprokázala
daňově uznatelný náklad spočívající v nákladech na zprostředkování zakázek se společnostmi
BRUSH SEM, s. r. o., ŠKODA POWER, a. s., Hay Management Int., ATINET, s. r. o.,
a Česká spořitelna, a. s. Žalovaný taktéž dospěl k závěru, že daňově uznatelným nákladem
ve vztahu k zakázce se společností FORMICA Group nebylo pouze pořízení softwaru pro práci
s vytvořenou databází, neboť zbylé náklady směřovaly k zajištění budoucích příjmů.
[6] Krajský soud v Plzni žalobu proti rozhodnutí žalovaného napadeným rozsudkem
zamítl. Krajský soud přisvědčil závěru žalovaného, dle něhož žalobkyně neprokázala,
že k získání zakázek se společnostmi BRUSH SEM, s. r. o., ŠKODA POWER, a. s.,
Hay Management Int., ATINET, s. r. o., a Česká spořitelna, a. s., došlo díky zprostředkování
společností INEL - Holding, a. s. Krajský soud dále oproti žalobnímu tvrzení žalobkyně uvedl,
že v průběhu daňového řízení vyplynulo, že předmětem zakázky se společností FORMICA
Group bylo vedle zpracování databáze také vytvoření softwaru na práci s ní. Ve shodě
s žalovaným pak krajský soud uzavřel, že náklad na pořízení tohoto softwaru coby daňově účinný
náklad ve smyslu §24 odst. 1 zákona o daních z příjmů uplatnit nelze.
II.
Obsah kasační stížnosti
[7] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) v kasační stížnosti proti tomuto rozsudku
uvedla, že smlouva mezi ní a společností INEL – Holding byla uzavřena do značné míry
z důvodů formálních, přičemž předmětem smlouvy nebyla jen ryze zprostředkovatelská činnost,
nýbrž také cenná podpora ze strany mateřské společnosti skrze možnost zaštítit se dobrým
jménem významné společnosti, know-how apod. Touto – již v žalobě uplatněnou – námitkou
se však krajský soud nezabýval a nereagoval ani na doplnění žaloby, v němž stěžovatelka
uvedenou námitku dále rozvinula. Rozsudek krajského soudu je proto nepřezkoumatelný.
[8] Ve vztahu ke stěžovatelkou tvrzeným zprostředkováním zakázky se společností
BRUSH SEM stěžovatelka uvedla, že prezentace společnosti INEL – Holding
uskutečněná před rokem 2008 byla pouze prvotním kontaktem mezi těmito dvěma
společnostmi, což nevylučuje, že zde byl vliv společnosti INEL – Holding i po uzavření
smlouvy o zprostředkování spočívající především v udržování kontaktů jednatele této
společnosti Ing. Zemana s vedoucími pracovníky dalších společností. Svědek R. N., zaměstnanec
společnosti BRUSH SEM, který prováděl výběr dodavatele klimatizace, přitom uvedl, že
stěžovatelka by nebyla zahrnuta do výběru, kdyby za ní nestála společnost INEL - Holding a Ing.
Zeman. Krajský soud se přitom nevypořádal s námitkou, dle níž svědeckou výpovědí pana N.
bylo prokázáno, že právě společnost INEL – Holding předala stěžovatelce informaci o tom, že
společnost BRUSH SEM zakázku na dodání klimatizace zadává. Nebýt tedy skutečnosti, že
stěžovatelka získala od zprostředkovatele informaci o zakázce, ani by se nepřihlásila do
výběrového řízení. Krajský soud nejenže v této souvislosti nesprávně posoudil otázku (ne)unesení
důkazního břemene, ale jeho rozhodnutí je i v této části nepřezkoumatelné.
[9] V souvislosti se zakázkou pro společnost ŠKODA POWER se stěžovatelka
neztotožnila se závěrem krajského soudu, dle něhož žalovaný stěžovatelku řádně vyzval
k prokázání existence předchozího smluvního vztahu se společností INEL – Holding.
Žalovaný stěžovatelku vyzval pouze obecně k předložení všech podkladů prokazujících
oprávněnost zahrnutí provize pro společnost INEL – Holding do daňově uznatelných nákladů.
Stěžovatelka netušila, že předchozí smluvní vztah se společností INEL – Holding byl předmětem
dokazování. Dle krajského soudu nebyla uznatelnost nákladů na provizi za zprostředkování
zakázky společností INEL – Holding prokázána svědeckými výpověďmi pana D. a Ing. Zemana,
avšak právě Ing. Zeman dosvědčil, že spolupráce se společností ŠKODA POWER započala poté,
co ji on sám prvně oslovil. Krajský soud dále nezohlednil skutečnost, že se v případě zakázky pro
společnost ŠKODA POWER jednalo o dodávku komplexního řešení, přičemž jedním z kritérií
výběru musela být garance spolehlivosti; toto pochybení činí napadený rozsudek taktéž v této
části nepřezkoumatelný.
[10] Také v případě společnosti Hay Management stěžovatelka namítala, že bylo svědeckou
výpovědí potvrzeno prvotní oslovení ze strany Ing. Zemana, jakož i to, že i zde se jednalo
o dodání komplexního řešení s garancí ze strany skupiny INEL. Krajský soud však v napadaném
rozhodnutí nesprávně shledal, že ze svědecké výpovědi P. Š., rozené K., na pozici office manager
subjektu HAY Group, ani ze svědecké výpovědi Ing. Zemana výše uvedené tvrzení stěžovatelky
neplyne. Nadto krajský soud i žalovaný nezohlednili písemné doplnění výpovědi Ing. Zemana,
v němž uvedl, že jím byla v rámci zprostředkovatelské činnosti pro stěžovatelku oslovena
společnost Atelier POINT, spol. s.r.o., která zahrnula řešení klimatizací do svého projektu
dodaného přímo firmě Plzeň City Center s.r.o., přičemž kancelář pak na základě doporučení Ing.
Zemana oslovila stěžovatelku. Bylo iluzorní se domnívat, že si Ing. Zeman na veškeré
podrobnosti s ohledem na rozsah jeho zprostředkovatelské činnosti (4 000 obchodních partnerů
v databázi) po více jak třech letech vzpomene při výslechu.
[11] Krajský soud ve vztahu k zakázce se společností ATINET stěžovatelce přisvědčil
v tom, že svědecká výpověď v této věci potvrdila nemožnost realizovat zakázku
bez znalostí informačních technologií, konkrétně specifik chlazení počítačových serverů.
Stěžovatelka též namítala, že těmito znalostmi nedisponovala a poskytl jí je další člen skupiny
INEL, jejíž propojení zajišťuje právě mateřská společnost INEL – Holding. Touto částí námitky
se však krajský soud již nezabýval, neboť dle jeho názoru stěžovatelka nekonkretizovala,
jaký důkaz měl být v této souvislosti nesprávně či nedostatečně hodnocen. K tomu stěžovatelka
v kasační stížnosti uvedla, že pochybení žalovaného specifikovala dostatečně, přičemž v dané
věci spočívalo v tom, že žalovaný neprovedl posouzení všech důkazů v jejich vzájemné
souvislosti a postupoval v rozporu se zásadou legitimního očekávání, neboť ve skutkově
podobné situaci realizace zakázek pro společnost Metal Aliance správce daně vliv
společnosti INEL – Holding uznal. Tím, že se krajský soud odmítl uvedenou námitkou
zabývat, zatížil i zde své rozhodnutí nepřezkoumatelností.
[12] Stěžovatelka v žalobě zpochybnila přezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného,
který údajně nezohlednil písemné vyjádření Ing. K., specialistky pro správu majetku
České spořitelny, ve vztahu ke zprostředkování zakázky pro Českou spořitelnu. Krajský soud
však uvedenou listinu sám věcně hodnotil, aniž by se zabýval podstatou dané námitky
(tedy že správce daně tento důkaz řádně nehodnotil) a nepřípustným způsobem proto nahrazoval
činnost správce daně. Krajský soud měl pro tuto namítanou vadu nepřezkoumatelnosti
rozhodnutí žalovaného zrušit; tím, že tak neučinil, zatížil nepřezkoumatelností i svůj rozsudek.
Z vyjádření Ing. K. přitom zřetelně vyplývá vliv společnosti INEL – Holding, resp. Ing. Zemana
na získání zakázky České spořitelny. Rozhodnutí krajského soudu je tak v rozporu s provedeným
dokazováním a tudíž i v této části nezákonné.
[13] Stěžovatelka uvedla, že žalovaný měl ve smyslu §8 odst. 3 daňového řádu
předmět smlouvy se společností FORMICA Group – navzdory laickému označení jako
„software“ –posoudit jako databázi ve formátu „dbf“, zhotovenou na platformě MS Access,
přičemž teprve tuto platformu by bylo možno považovat za software ve smyslu ustanovení §32a
odst. 1 zákona o daních z příjmů. Cena ve výši 300 000 Kč byla cenou za výstupy činnosti
společnosti Formica Group ve formě souborů „dbf“, nikoliv cenou za dodání skutečného
softwaru – MS Access. Žalovaný pochybil, pokud vyloučil veškeré náklady na pořízení softwaru,
včetně té části nákladů, která byla odepisovatelná pro rok 2008. Poukaz krajského soudu na §24
odst. 2 písm. v) bod 2 zákona o daních z příjmů v této souvislosti postrádá relevanci,
neboť stěžovatelka netvrdila, že pokud by se jednalo o software, šlo by o daňově uznatelný
náklad ve smyslu posledně citovaného ustanovení. Stěžovatelka naopak poukazovala
na odepisovatelnost softwaru ve smyslu §32a odst. 1 zákona o daních z příjmů.
[14] Stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc
mu vrátil k dalšímu řízení.
III.
Obsah vyjádření žalovaného a repliky stěžovatelky
[15] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry obsaženými v napadeném
rozsudku krajského osudu a odkázal na jeho odůvodnění. Stěžovatelka neuvádí žádnou
podstatnou novou argumentaci, jíž by závěry krajského soudu vyvracel, a setrvává na svém
názoru vyjádřeném v žalobě. Bylo na stěžovatelce, aby předložila či navrhla takové důkazní
prostředky, kterými by bylo možno prokázat oprávněnost vyplacené a do daňových nákladů
uplatněné provize za zprostředkování a řízení obchodních případů za rok 2008. Krajský soud
se správně zabýval žalobními námitkami ve vztahu k tomu, co stěžovatelka učinila v daňovém
řízení předmětem dokazování. Krajský soud stěžovatelčinu „úvodní“ obecnou námitku vzhledem
k její vágnosti vypořádal dostatečně. Žalovaný dále uvedl, že důkaz písemným vyjádřením Ing. K.
hodnotil na straně 14 svého rozhodnutí společně s dalšími písemnými vyjádřeními. Jeho
rozhodnutí proto nepřezkoumatelností netrpí a nelze tudíž přisvědčit stěžovatelce, že krajský
soud nepřípustným způsobem nahrazoval činnost správce daně.
[16] Žalovaný navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
[17] Stěžovatelka v replice k vyjádření žalovaného uvedla, že krajskému soudu
v kasační stížnosti vytýkala nejen věcnou nesprávnost napadeného rozsudku,
ale též jeho nepřezkoumatelnost; není tedy pravdou, že by stěžovatelka pouze opakovala
argumentaci obsaženou v žalobě a závěry krajského soudu nikterak nezpochybňovala.
Žalovaný se stále zcela formalisticky zaměřuje na ryze zprostředkovatelskou činnost
společnosti INEL – Holding, a to výlučně jen z hlediska uzavřené smlouvy o zprostředkování.
Stěžovatelka však od počátku namítala, že provize nebyla v případě vyloučených
zakázek vyplacena pouze za ryzí zprostředkovatelskou činnost INEL – Holding, nýbrž také za její
významnou podporu, díky níž získala předmětné zakázky, a provize tak byla vyplacena
zcela oprávněně. Předmětem dokazování pak nebyla pouze zprostředkovatelská činnost
společnosti INEL – Holding, nýbrž oprávněnost zahrnutí provize do daňově uznatelných
nákladů. V části kasační stížnosti týkající se jednotlivých zakázek stěžovatelka podrobně
poukázala na to, že v řízení prokázala přínos ze strany INEL – Holding pro získání zakázek,
a tím oprávněnost provize a její daňovou uznatelnost. Stěžovatelka přitom uznatelnost provize
v žádném případě neprokazovala pouze písemnou smlouvou o zprostředkování, ale předložila
celou řadu dalších důkazů, včetně svědeckých výpovědí relevantních osob, které se na sjednávání
zakázek přímo či nepřímo podílely. Stěžovatelka dále zopakovala, že hodnocení písemného
vyjádření Ing. K. nebylo provedeno ze strany žalovaného řádně, neboť z uvedeného vyjádření
jasně vyplývá vliv společnosti INEL – Holding na získání předmětné zakázky.
IV.
Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[18] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti a předpoklady věcné
projednatelnosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas,
napadá rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a stěžovatelka je řádně zastoupena
(§105 s. ř. s.). Důvodnost kasační stížnosti poté posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.); neshledal přitom, že by napadené rozhodnutí či řízení
jeho vydání předcházející trpěly vadami, jimiž by se musel zabývat i bez návrhu.
[19] Kasační stížnost není důvodná.
[20] Stěžovatelka vedle námitek nesprávného právního hodnocení věci ze strany
žalovaného a krajského soudu dle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. uplatnila i řadu námitek
nepřezkoumatelnosti jejich rozhodnutí ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. K tomu Nejvyšší
správní soud předně v obecné rovině poznamenává, že ve své ustálené judikatuře
mnohokráte konstatoval, že má-li být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné,
jaký skutkový stav vzal správní soud za rozhodný, jak uvážil o skutečnostech pro věc
podstatných, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil (srov. např. rozsudek ze dne
4. 12. 2003, čj. 2 Ads 58/2003-75, č. 133/2004 Sb. NSS). Nejvyšší správní soud přitom neshledal,
že by v napadeném rozhodnutí krajského soudu absentoval některý z výše uvedených požadavků.
Krajský soud přehledně popsal rozhodný skutkový stav a s žalobními námitkami se řádně
a srozumitelně vypořádal. Konkrétními námitkami nepřezkoumatelnosti se Nejvyšší správní soud
dále zabýval v rámci vypořádání jednotlivých stěžovatelčiných námitek.
IV.A K námitce týkající se povahy spolupráce stěžovatelky a společnosti
INEL - Holding
[21] Stěžovatelka spatřovala nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku v tom, že se krajský
soud údajně nedostatečně vypořádal s její námitkou, dle níž předmětem smlouvy se společností
INEL – Holding nebyla jen ryze zprostředkovatelská činnost, nýbrž také cenná podpora ze strany
této (mateřské) společnosti spočívající v možnosti zaštítit se jejím jménem a také v podpoře
technického charakteru při přípravě a realizaci zakázek. Námitka důvodná není.
[22] Krajský soud ve vztahu k této námitce uvedl, že „mezi žalobkyní (dříve INEL – Klima,
spol. s r. o.) jako zájemcem a společností Obchodní společnost INEL – Holding, a. s. jako zprostředkovatelem
byla dne 2. 1. 2008 uzavřena Smlouva o zprostředkování č. 01/2008 (dále též jen ‚Smlouva‘).
Předmět Smlouvy, uzavřené podle §642 tehdejšího obchodního zákoníku), byl vymezen tak, že zprostředkovatel
se jí zavázal, že bude vyvíjet činnost směřující k tomu, aby zájemce měl příležitost uzavřít smlouvu s třetí
osobou, na základě které bude zájemce realizovat svůj předmět podnikání a zprostředkovateli za to náleží
provize specifikovaná v čl. II Smlouvy.“ K tomu krajský soud dodal, že „[j]ádrem sporu, v případě
námitek uplatněných v prvním žalobním bodu, je to, zda bylo prokázáno, že k uzavření příslušných
smluv mezi žalobkyní na straně jedné a BRUSH SEM s. r. o., ŠKODA POWER, a. s., Hay Management
Int., ATINET, s. r. o. a Českou spořitelnou, a. s. na straně druhé došlo prostřednictvím
aktivity zprostředkovatele INEL - Holding, a. s., tedy nikoliv na základě určitých podaných informací,
referencí či povědomí dobrého jména.“ Na této úvaze nespatřuje Nejvyšší správní soud nic
nepřezkoumatelného, neboť z uvedeného zřetelně plyne, jakým způsobem krajský soud
danou otázku posoudil. Není přitom podstatné, že krajský soud výslovně nereagoval na námitky
obsažené v doplnění žaloby, v němž stěžovatelka dále rozvíjela svou argumentaci týkající
se povahy její spolupráce se společnosti INEL – Holding, neboť tím, že se krajský soud přidržel
textu smlouvy o zprostředkování mezi nimi, dal jasně najevo, že této stěžovatelčině argumentaci
nepřisvědčil.
[23] Nejvyšší správní soud se nadto s uvedenými závěry krajského soudu ztotožnil.
Předmět uvedené smlouvy o zprostředkování byl dle jejího čl. I. vymezen tak, že zavazoval
společnost INEL – Holding coby zprostředkovatele „vyvíjet činnost směřující k tomu, aby zájemce
[pozn.: stěžovatelka] měl příležitost uzavřít smlouvu s třetí osobou“. Jednalo se tudíž o typickou
zprostředkovatelskou smlouvu ve smyslu §652 a násl. někdejšího obchodního zákoníku,
jež co do rozsahu svého předmětu citovanou zákonnou úpravu nikterak nepřesahovala
*)
.
Na základě této smlouvy měla tudíž právě a jen za tuto zprostředkovatelskou činnost společnosti
INEL – Holding za rok 2008 náležet provize 3 000 000 Kč (resp. 3 000 186 Kč) stanovená
v příloze č. 1 ke smlouvě o zprostředkování ze dne 12. 1. 2009 obsahující výpočet provize
z jednotlivých zakázek, a faktuře vystavené společností INEL – Holding dne 13. 1. 2009;
tuto provizi pak stěžovatelka zahrnula do nákladů ve smyslu §24 odst. 1 zákona o daních
z příjmů. Předmětem dokazování v daňovém řízení tedy v dané souvislosti bylo to, zda provize
uplatněná stěžovatelkou coby daňově účinný náklad byla vyplacena právě za zprostředkování
zakázek společností INEL – Holding.
*)
Dle §652 obchodního zákoníku ve znění rozhodném pro nyní posuzovanou věc [s]mlouvou o obchodním zastoupení
se obchodní zástupce jako nezávislý podnikatel zavazuje dlouhodobě pro zastoupeného vyvíjet činnost směřující k uzavírání určitého
druhu smluv (dále jen „obchody“) nebo sjednávat a uzavírat obchody jménem zastoupeného a na jeho účet.
[24] Nejvyšší správní soud v obecné rovině nezpochybňuje skutečnost, že i úplata za podporu
či pomoc spočívající například v možnosti zaštítit se dobrým jménem významné společnosti
nebo v technické podpoře ze strany mateřské společnosti může mít za určitých okolností
své ekonomické opodstatnění a představovat tak daňově účinný náklad (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 7. 2014, čj. 7 Afs 93/2012-52). V nyní projednávané věci
však stěžovatelkou do daňových nákladů uplatněná provize byla vyplacena na základě smlouvy
o zprostředkování, jež takovou podporu či pomoc ze strany společnosti INEL – Holding
nezahrnovala; ve vztahu ke sporným provizím na základě této smlouvy vyplaceným
je tedy lhostejno, zda společnost INEL – Holding stěžovatelku podporovala i jiným způsobem
než pouhým zprostředkováním zakázek. Stěžovatelčinu argumentaci, dle níž byla smlouva
o zprostředkování uzavřena pouze z formálních důvodů, přičemž předmětem smlouvy nebyla
jen ryze zprostředkovatelská činnost, nýbrž také cenná podpora ze strany mateřské společnosti,
proto Nejvyšší správní soud považuje nejen za účelovou, ale též za rozpornou s obsahem
správního spisu, jehož je předmětná smlouva o zprostředkování součástí.
IV.B K námitce týkající se zprostředkování zakázky se společností
BRUSH SEM
[25] Napadený rozsudek krajského soudu dle stěžovatelčina názoru trpí nepřezkoumatelností
též proto, že krajský soud údajně nezohlednil její námitku, dle níž z výslechu svědka R. N., který
byl v roce 2008 vedoucím správy majetku BRUSH SEM, vyplynulo, že společnost INEL –
Holding poskytla stěžovatelce informaci o tom, že společnost BRUSH SEM zadává zakázku na
dodání klimatizace. Ani tato námitka není důvodná.
[26] Krajský soud v této souvislosti nejprve podrobně zrekapituloval výpověď svědka R. N.
včetně jejího písemného doplnění a výpověď Ing. Zemana, jakož i skutková zjištění z těchto
důkazů plynoucí (pro stručnost Nejvyšší správní soud na odůvodnění napadeného rozsudku
v této souvislosti odkazuje), přičemž dovodil, že „svědecká výpověď R. N., písemné doplnění jeho výpovědi
ani výpověď Ing. Miloslava Zemana neprokázaly, že by zakázka mezi společností žalobkyně a BRUSH SEM
s. r. o. byla výsledkem zprostředkovatelské činnosti INEL - Holding, a. s. vyvíjené ve prospěch žalobkyně na
základě Smlouvy.“ Ani v této části proto napadený rozsudek nepřezkoumatelný není. Pouhá
skutečnost, že krajský soud z provedených důkazů učinil jiná skutková zjištění, než která tvrdila
stěžovatelka, nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí nezakládá.
[27] Taktéž v této části Nejvyšší správní soud závěrům krajského soudu přisvědčil.
Z výslechu svědka N. vyplynulo, že společnost INEL – Holding kontaktovala společnost
BRUSH SEM někdy v letech 2005 až 2007 s prezentací činnosti své i svých dceřiných
společností; na základě této úvodní prezentace pak sama společnost BRUSH SEM
stěžovatelku ohledně předmětné zakázky kontaktovala. Závěr stěžovatelky, že to byla společnost
INEL – Holding, kdo ji informoval o chystané zakázce, tudíž nemá oporu v provedeném
dokazování. Vzhledem k tomu, že společnost INEL – Holding v souvislosti se zakázkou
pro společnost BRUSH SEM prokazatelně jednala pouze v blíže neupřesněné době mezi roky
2005 a 2007 (tedy před uzavřením smlouvy o zprostředkování, na jejímž základě jí byla vyplacena
provize uplatněná stěžovatelkou coby daňově účinný náklad), Nejvyšší správní soud ve shodě
s žalovaným a krajským soudem uzavírá, že stěžovatelka v této souvislosti důkazní břemeno
neunesla. Není přitom podstatné, že provedené dokazování nevylučuje následný vliv společnosti
INEL – Holding i po uzavření smlouvy o zprostředkování, neboť pouhé „nevyloučení“
této možnosti z podstaty věci k prokázání rozhodných skutečností nepostačuje.
IV.C K námitkám týkajícím se zprostředkování zakázky se společností
ŠKODA POWER
[28] Krajský soud dle názoru stěžovatelky zatížil své rozhodnutí nepřezkoumatelností, neboť
údajně nezohlednil její námitku, dle které se v případě zakázky pro společnost ŠKODA POWER
jednalo o dodávku komplexního řešení, přičemž jedním z kritérií výběru musela být garance
spolehlivosti dodavatele spočívající v existenci skupiny INEL. Této námitce Nejvyšší správní
soud nepřisvědčil.
[29] Stěžovatelčina argumentace zjevně vychází z předpokladu, že provize vyplacená
společnosti INEL – Holding byla navázána nejen na samotnou její zprostředkovatelskou činnost,
nýbrž též na možnost stěžovatelky zaštítit se jménem této společnosti. Krajský soud však správně
dovodil a výslovně v odůvodnění svého rozsudku zdůvodnil, že předmětem smlouvy
o zprostředkování mezi stěžovatelkou a společností INEL – Holding, na jejímž základě byla
provize této společnosti vyplacena a následně uplatněna coby daňově účinný náklad, bylo pouze
a jen zprostředkování zakázek. S tímto závěrem se – jak shora uvedeno – ztotožnil i Nejvyšší
správní soud (srov. zde odst. [21] až [24]). Za dané situace tudíž krajský soud nepochybil, pokud
se možným vlivem dobrého jména společnosti INEL – Holding ve vztahu k jednotlivým
zakázkám, které tato společnost měla dle tvrzení stěžovatelky zprostředkovat, již nezabýval.
[30] Nedůvodná je též stěžovatelčina námitka, dle níž ji žalovaný, resp. správce
daně nedostatečně vyzval k prokázání existence předchozího smluvního vztahu se společností
INEL – Holding, přičemž stěžovatelka netušila, že předchozí smluvní vztah se společností
INEL – Holding byl předmětem dokazování.
[31] Krajský soud v rámci vypořádání této námitky správně poukázal na judikaturu
Nejvyššího správního soudu, dle níž daňový subjekt nese v daňovém řízení nejen břemeno
tvrzení, ale též břemeno důkazní (srov. např. krajským soudem citovaný rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 27. 1. 2012, čj. 8 Afs 44/2011-103, a v něm citovaná rozhodnutí).
Správce daně stěžovatelku přitom přípisem ze dne 1. 9. 2010 srozumitelně vyzval, aby předložila
veškeré věrohodné důkazní prostředky, které by prokázaly oprávněnost zahrnutí hodnoty faktury
č. 357/08. Pokud pak stěžovatelka v reakci na uvedené v průběhu daňového řízení tvrdila
(jak ostatně uvedla též v žalobě proti rozhodnutí žalovaného) existenci zprostředkovatelského
vztahu se společností INEL – Holding před rokem 2008, tížilo ji k takovému tvrzení z povahy
věci též břemeno důkazní. Stěžovatelka již z tohoto důvodu nemůže účinně namítat, že netušila,
že předchozí smluvní vztah se společností INEL – Holding byl předmětem dokazování;
tím spíše, pokud toto tvrzení do daňového řízení v rámci snahy obhájit odůvodněnost zahrnutí
sporné provize do daňové účinných nákladů sama vnesla.
[32] Krajský soud proto v této souvislosti správně uzavřel, že pokud si stěžovatelka
„byla vědoma předchozího smluvního vztahu a vazby mezi ním a vyplacenou provizí (a to podle svého tvrzení
byla, neb v žalobě uvádí, že v řízení poukazovala na skutečnost, že již v minulosti existoval obdobný
vztah co do zprostředkování) a nedoložila nic, co by takový vztah prokazovalo, ač k tomu byla výzvou ze dne
1. 9. 2010 vyzvána, pak soud jednak nesdílí její názor, že nemohla tušit, že žalovaný chce doložit příp. existenci
předchozího smluvního ujednání o zprostředkování, a zároveň nemůže přitakat námitce o nepřezkoumatelnosti
závěrů správce daně v tomto směru.“
[33] Nejvyšší správní soud nepřisvědčil ani stěžovatelčině námitce, dle které byla uznatelnost
nákladů na provizi za zprostředkování zakázky společností INEL – Holding prokázána
svědeckými výpověďmi pana D. a Ing. Zemana, jelikož právě Ing. Zeman dosvědčil,
že spolupráce se společností ŠKODA POWER započala poté, co ji on sám prvně oslovil.
Svědek J. D., naopak v průběhu výslechu uvedl, že ohledně uzavření předmětné zakázky jednal se
zástupci ŠKODA POWER přímo jednatel stěžovatelky Ing. Němeček a její zaměstnanec pan H.,
přičemž stěžovatelka byla oslovena na základě předchozí spolupráce. Ing. Zeman při výslechu
uvedl v souvislosti se zakázkou pro ŠKODA POWER následující: „já jsem se znal s generálním
ředitelem panem M., poté, co jsem se dozvěděl, že chtějí klimatizovat, vyžádal jsem si podklady, v okamžiku, kdy
byly nastaveny pravidla, tak jsme tu zakázku dostali a realizovali. To byla serie zakázek, já si myslím, že pro tu
firmu pracujeme dodnes a pracovali jsme pro ni i v roce 2006. Já musím říci, že nevím, co jsme konkrétně v roce
2008 dělali, můžu se podívat do systému a dám Vám to písemně, jestli ta informace má být 100 %.“
Z uvedeného ve vztahu k předmětné zakázce ŠKODA POWER plyne pouze tolik, že si Ing.
Zeman pouze vyžádal určité podklady, nikoli však to, že by dále aktivně při zprostředkovávání
zakázky jednal. Naopak z výslechu J. D. zřetelně plyne, že do procesu sjednávání této zakázky
Ing. Zeman nezasahoval.
IV.D K námitkám týkajícím se zprostředkování zakázky se společností
Hay Management
[34] Nejvyšší správní soud nepřisvědčil stěžovatelčině námitce, dle níž se také v souvislosti
se zakázkou pro společnost Hay Management mělo jednat o dodání tzv. komplexního řešení,
a to z týchž důvodů jako v případě zakázky pro společnost ŠKODA POWER (viz zde odst. [28]
a [29]).
[35] Nedůvodná je též námitka, dle které krajský soud nesprávně shledal, že ze svědecké
výpovědi P. Š., rozené K., na pozici office manager subjektu HAY Group, ani ze svědecké
výpovědi Ing. Zemana neplyne zprostředkování dané zakázky společností INEL – Holding.
[36] Krajský soud k tomu v odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že P. Š. „ve výpovědi nic
takového neuvedla, naopak, tvrdila, že kontakt na žalobkyni jí byl zprostředkován správcem budovy panem B..
Ing. Miloslav Zeman pak uvedl, že si průběh zprostředkování zakázky pro společnost INEL – Klima, s. r. o. s
Hay Management International Int. nepamatuje. Dovolávala-li se žalobkyně průkaznosti výpovědí, pak je taková
námitka nedůvodná.“ S tímto hodnocením se Nejvyšší správní soud ztotožnil; ostatně ani
stěžovatelka nikterak nespecifikovala, jak konkrétně měly výslechy těchto svědků její tvrzení
týkající se zakázky pro společnost Hay Management prokazovat.
[37] Nepřípadná je pak též stěžovatelčina výtka, dle níž krajský soud nezohlednil obsah
písemného doplnění výpovědi Ing. Zemana. Nejvyšší správní soud ve vztahu k této otázce
předně poznamenává, že stěžovatelka v dané souvislosti v žalobě uvedla pouze, že „[r]ovněž zde
svědecká výpověď potvrdila, že prvotní oslovení přišlo ze strany pana Zemana. I zde se pak jednalo o komplexním
řešení, kdy garance byly ze strany skupiny INEL, tudíž samotná cena nebyla jediným kritériem výběru.“
Krajskému soudu tedy nelze účinně vytýkat, pokud se dle §75 odst. 2 s. ř. s. ve smyslu takto
uplatněné námitky zabýval pouze obsahem samotných svědeckých výpovědí.
[38] Nad rámec uvedeného však Nejvyšší správní soud uvádí, že ani z písemného doplnění
výpovědi Ing. Zemana (ve spojení s jeho ústní výpovědí a výpovědí svědkyně P. Š.) neplyne, že
by stěžovatelka v roce 2008 získala zakázku pro společnost Hay Management prostřednictvím
společnosti INEL – Holding. Ing. Zeman v tomto písemném vyjádření k zakázce pro společnost
Hay Management uvedl, že tato zakázka byla „vedena jako AVALON (firma Plzeň City Center) kde
firma HAY Management Int. je nájemce v BC AVALON. Po výstavbě administrativního centra při
obsazování nájemci většina z nich vyžadovala dovybavení prostor. Většinou systémy IT a případně klimatizacemi.
Spolupracovali jsme s řadou nájemců. Jmenovitě CITI bank, PEOPLE, a dalšími. V případě poptávky
klimatizací jsme realizaci předali na INEL - Klima. V rámci dodávek jsme oslovili i projekční kancelář –
Atelier POINT, která zahrnula naše řešení v oblasti klimatizací a IT do svých projektů, dodávaných přímo
firmě Plzeň City Center, s. r. o. či jednotlivým nájemcům. Tato kancelář pak na základě doporučení mé osoby,
oslovovala přímo společnost INEL – Klima.“ Z uvedeného vyjádření přitom není zřejmé, v jakém
období Ing. Zeman společnost Plzeň City Center kontaktoval, ani to, že stěžovatelka zakázku
získala v důsledku zprostředkování společností INEL – Holding; z citovaného vyjádření je zřejmé
pouze tolik, že společnost INEL - Holding v blíže neupřesněné době jednala se společnostmi
Plzeň City Center a Atelier POINT. Společnost Atelier POINT pak měla údajně ohledně
předmětné zakázky kontaktovat přímo stěžovatelku, avšak z výpovědi svědkyně Š. plyne, že
stěžovatelku oslovila ona na základě kontaktu poskytnutém správcem budovy. K tomuto rozporu
se stěžovatelka v žalobě ani kasační stížnosti nikterak nevyjádřila. Též z tohoto důvodu Nejvyšší
správní soud přisvědčil závěru žalovaného i krajského soudu, dle něhož stěžovatelka v souvislosti
se zakázkou pro společnost Hay Management břemeno důkazní neunesla.
[39] Taktéž nedůvodná je stěžovatelčina námitka, dle které bylo iluzorní se domnívat,
že si Ing. Zeman na veškeré podrobnosti s ohledem na rozsah jeho zprostředkovatelské činnosti
(4 000 obchodních partnerů v databázi) po více jak třech letech vzpomene na místě při výslechu.
Opět Nejvyšší správní soud na tomto místě připomíná, že břemeno důkazní tížilo ve vztahu
k jejím tvrzením stěžovatelku, přičemž bylo primárně na ní, jakými důkazními prostředky
svá tvrzení dokazovala. Správní orgány ani krajský soud stěžovatelce nevytýkaly skutečnost,
že si Ing. Zeman při výslechu určité okolnosti nepamatoval. Stejně tak ovšem nelze
než přisvědčit jejich závěru, dle něhož výpověď Ing. Zemana včetně jejího písemného doplnění
zprostředkovatelskou činnost společnosti INEL – Holding ve vztahu k zakázce pro společnost
Hay Management neprokazují.
IV.E K námitce týkající se zprostředkování zakázky se společnost í
ATINET
[40] Stěžovatelka spatřovala nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku také v tom,
že se krajský soud údajně opomněl zabývat částí její žalobní námitky, dle které ve vztahu
k zakázce pro společnost ATINET svědecká výpověď potvrdila nemožnost realizovat tuto
zakázku bez znalostí informačních technologií, konkrétně specifik chlazení počítačových
serverů, přičemž stěžovatelka těmito znalostmi nedisponovala a poskytl jí je další člen skupiny
INEL, jejíž propojení zajišťuje právě mateřská společnost INEL – Holding. I v této části
neshledal Nejvyšší správní soud stěžovatelčinu námitku opodstatněnou.
[41] Krajský soud k uvedené námitce konstatoval, že „[t]ato část námitky je co do tvrzených
pochybení žalovaného značně neurčitá. Žalobkyně nekonkretizovala, co vlastně, jaký důkaz prokazující
zprostředkovatelskou činnost INEL - Holding, a. s. byl žalovaným ve smyslu uvedených tvrzení nesprávně
hodnocen, příp. nebyl hodnocen vůbec, tedy jakým způsobem došlo k zásahu do veřejných subjektivních práv
žalobkyně v daňovém řízení. Za těchto okolností soud neměl ve vztahu k této části námitky co přezkoumávat.
Rozsah a předmět přezkumu je cele v dispozici žalobkyně (viz §75 odst. 2 s. ř. s.). Soud není oprávněn,
natož povinen, domýšlet, příp. dotvářet za žalobkyni její tvrzení. Žalobní námitka proto nebyla z popsaných
důvodů shledána oprávněnou.“
[42] Nejvyšší správní soud k tomu dodává, že stěžovatelka předmětnou žalobní námitku
vskutku formulovala pouze velmi obecně a stručně. Mnohem podstatnější je však skutečnost,
že tato výtka opět vychází z předpokladu, že smlouva o zprostředkování uzavřená mezi
stěžovatelkou a společností INEL – Holding zahrnovala ze strany posledně jmenované
společnosti širší okruh činností než pouhé zprostředkování zakázek (zde konkrétně zajištění IT
znalostí ze strany jiného člena skupiny INEL). Jak již však shora uvedeno, tak tomu v nyní
projednávané věci není (viz zde odst. [21] až [24]). Vzhledem k podstatě sporu proto krajský soud
nepochybil, pokud na uvedenou námitku blíže nereagoval, neboť jakákoli další argumentace byla
by v dané souvislosti již nadbytečná; stěžovatelčina tvrzení zpochybňující závěr krajského soudu
o nekonkrétnosti její žalobní námitky jsou tudíž nepřípadná.
IV.E K námitce týkající se zprostředkování zakázky se společností
Česká spořitelna
[43] Rozhodnutí žalovaného je dle stěžovatelky nepřezkoumatelné i proto, že žalovaný údajně
nezohlednil písemné vyjádření Ing. K., specialistky pro správu majetku České spořitelny, ve
vztahu ke zprostředkování zakázky pro Českou spořitelnu. Námitka důvodná není.
[44] Žalovaný na straně 14 svého rozhodnutí ve vztahu ke stěžovatelkou předloženým
písemným vyjádřením (zahrnujícím mimo jiné též písemné vyjádření Ing. K.) uvedl, že „[t]ato
písemná vyjádření, jejichž vznik je datován až následně několik let poté, co nastaly skutečnosti, které těmito
vyjádřeními mají být osvětleny, nelze hodnotit jako dostatečný důkazní prostředek, který by byl schopen sám o sobě
osvědčit skutečný stav věci, neboť z těchto písemných vyjádření není seznatelné, za jakých okolností se osoby, které
tato vyjádření vyhotovily, dozvěděly o skutečnostech v nich uváděných a zda tyto osoby byly kompetentní z hlediska
svých pracovních pozic tyto skutečnosti jménem odběratelů daňového subjektu deklarovat. Rovněž je třeba
poukázat na skutečnost, že jména osob, které tato vyjádření ve prospěch daňového subjektu poskytly,
nekorespondují se jmény osob uváděnými panem Zemanem.“ Ani na této úvaze neshledal Nejvyšší správní
soud nic nepřezkoumatelného, neboť žalovaný nejenže se neopomněl s předloženým vyjádřením
Ing. K. vypořádat, ale je zjevné i to, jakým způsobem žalovaný vyhodnotil jeho důkazní hodnotu.
[45] Ani krajský soud proto nepochybil, pokud nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného
v této souvislosti neshledal. Nadto dále uvedl, že „v prohlášení podepsaném Ing. K. není ani zmínka o
době jednání České spořitelny, a. s. s INEL – Holding, a. s., nelze z něj jakkoliv dovozovat, že toto jednání,
resp. doporučení při něm učiněné bylo uskutečněno právě na základě Smlouvy. Vliv Ing. Miloslava Zemana tedy
mohl být významný, avšak pro tvrzení žalobkyně byl klíčový časový údaj o tom, kdy Ing. Zeman tento vliv
uplatnil. A to se z prohlášené nedozvěděl ani správce daně, ani soud.“ S tímto hodnocením se Nejvyšší
správní soud ztotožnil.
IV.F K námitkám týkajícím se smlouvy se společností FORMICA Group
[46] Nejvyšší správní soud nepřisvědčil ani stěžovatelčině námitce, dle které měl žalovaný
posoudit předmět smlouvy se společností FORMICA Group (navzdory laickému označení jako
„software“) jako databázi ve formátu „dbf“, zhotovenou na platformě MS Access, neboť dle §8
odst. 3 daňového řádu správce daně vychází ze skutečného obsahu právního jednání nebo jiné skutečnosti
rozhodné pro správu daní.
[47] Příloha č. 1 smlouvy o poskytování služeb call centra ze dne 31. 3. 2008 uzavřená mezi
stěžovatelkou společností FORMICA Group definuje předmět smlouvy následovně: „vytvoření
relační databáze ve formátu DBF (platforma MS-Access) s možností provádět statistické pohledy na daný vzorek
– data-mining, naplnění této databáze informacemi o respondentech viz informace.doc, vytvoření SW na platformě
MS-Access, která umožní veškeré statistické pohledy včetně grafických a tiskových výstupů, doporučení o možném
vývoji a směrech zaměření rozvoje společnosti“. Již z uvedeného je zřejmé, že předmětem této smlouvy
bylo vedle relační databáze vytvoření příslušného softwaru pro práci s ní. Pokud by se totiž mělo
jednat o vytvoření samotné databáze, byla by další zmínka o „vytvoření SW na platformě MS-Access“
zcela nadbytečná.
[48] Taktéž sama stěžovatelka, jak uvedl též krajský soud, ve vyjádření k protokolu ze dne
11. 5. 2011, čj. 316196/11/138931400271, mj. konstatovala, „že společnost FORMICA Group, s. r. o.
dodala společnosti INEL-KLIMA, s. r. o. dva základní produkty: a) databázi potenciálních zákazníků […]
b) software pro projektové řízení zakázek s OLAP modulem. V roce 2008 využívala společnost INEL-
KLIMA, s. r. o. část první (s konkrétními zákazníky z databáze byly uskutečněny konkrétní obchodní
případy). Zároveň však také využívala část druhou, kde, zjednodušeně řečeno, doplňovala do databáze další svoje
zákazníky a pomocí softwaru projektově řídila zakázky. […] Toto je vysvětlení, proč zákazníci zprostředkovaní
firmou INEL – HOLDING, a. s. a zapsáni a řízeni softwarem společnosti FORMICA Group, s. r. o.
figurují v tiskových OLAP výstupech dodaných finančnímu úřadu.“ I z tohoto vyjádření je zřejmé, že sama
stěžovatelka výslovně odlišovala dodanou databázi potenciálních zákazníků a příslušný software
pro práci s ní.
[49] Nejednalo se tedy ze strany stěžovatelky o pouhé laické zaměnění pojmů „databáze“
a „software“, jak stěžovatelka sugeruje, nýbrž o popis dvou zcela odlišných produktů dodaných
stěžovatelce společností FORMICA Group na základě smlouvy ze dne 31. 3. 2008, a to samotné
databáze a příslušného softwaru vytvořeného „na platformě MS-Access“ (nikoli tedy dodání MS
Access samotného). Pro shora uvedené považuje Nejvyšší správní soud stěžovatelčinu
argumentaci, dle níž bylo předmětem smlouvy pouze pořízení databáze potenciálních zákazníků,
za účelovou.
[50] Samotný software pak představuje nehmotný majetek ve smyslu §32a zákona o daních
z příjmů, přičemž – zkráceně řečeno – dle §25 odst. 1 písm. a) tohoto zákona za výdaje (náklady)
vynaložené k dosažení, zajištění a udržení příjmů pro daňové účely nelze uznat zejména výdaje
(náklady) na pořízení hmotného a nehmotného majetku. Stěžovatelka tudíž cenu za pořízení
tohoto softwaru ve výši 300 000 Kč uplatnila coby daňově účinný náklad podle §24 odst. 1
zákona o daních z příjmů neoprávněně.
[51] Nedůvodná je také námitka, dle které žalovaný pochybil, pokud vyloučil veškeré
náklady na pořízení softwaru, včetně té části nákladů, která byla odpisovatelná pro rok 2008.
Předmětem sporu v dané souvislosti totiž nebyla oprávněnost stěžovatelkou uplatněného odpisu
nehmotného majetku, nýbrž právě a jen to, zda cenu za pořízení softwaru pro práci s relační
databází uplatnila do daňově účinných nákladů po právu či nikoli. Stěžovatelka nemůže účinně
vytýkat žalovanému, že neuznal oprávněnost odpisu, který za zdaňovací období pro rok 2008
neuplatňovala, popřípadě oprávněnost zahrnutí takového (neuplatněného) odpisu do daňově
účinných nákladů. Poukaz krajského soudu na §24 odst. 2 písm. v) bod 2. zákona o daních
z příjmů přitom pouze dokládá, že ani samotný odpis nehmotného majetku odpisovaného
dle §32a tohoto zákona do daňově účinných nákladů dle §24 odst. 1 zákona o daních z příjmů
zahrnout nelze.
V.
Závěr a náklady řízení
[52] Nedůvodnou kasační stížnost proto Nejvyšší správní soud dle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
O věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s.
[53] Vzhledem k tomu, že stěžovatelka neměla ve věci úspěch a žalovanému nevznikly náklady
nad rámec jeho úřední činnosti, nemá ani jeden z nich dle §60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 1. prosince 2016
Zdeněk Kühn
předseda senátu