ECLI:CZ:NSS:2016:10.AS.121.2015:40
sp. zn. 10 As 121/2015 - 40
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Daniely Zemanové
a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobce: P. H., zast. Mgr.
Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému:
Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 117, Ostrava, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 29. 4. 2014, čj. MSK 46158/2014, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 4. 2015, čj. 20 A 27/2014-42,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Dne 8. 1. 2014 Magistrát města Ostravy uložil rozhodnutím o přestupku
čj. SMO/009366/14/DSČ/Jaš pokutu ve výši 4 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v řízení
motorových vozidel na dobu 4 měsíce. Přestupku dle §125c odst. 1 písm. f) bod 3
zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, se žalobce měl dopustit
tím, že dne 17. 9. 2013 v 15:19 hod. na dálnici D1, na 346,6 km ve směru jízdy na Bohumín,
před vjezdem do tunelu Klimkovice, řídil motorové vozidlo zn. BMW GT 530, RZ: X, přičemž
v místě, kde byla stanovená rychlost jízdy nejvýše 100 km/h, mu byla silničním rychloměrem
RAMER 10 C naměřena okamžitá rychlost 141 km/h; po odečtu možné odchylky 3% tedy jel
rychlostí nejméně 136 km/h, čímž překročil nejvyšší dovolenou rychlost o 30 km/h a více. Tímto
jednáním porušil povinnost stanovenou v §4 písm. c) citovaného zákona, v návaznosti na §9
odst. 1 písm. u) vyhlášky č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na p ozemních
komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích.
[2] Žalovaný k odvolání žalobce v záhlaví uvedeným rozhodnutím změnil rozhodnutí
správního orgánu I. stupně tak, že snížil pokutu na částku 3 000 Kč a zákaz činnosti na dobu
dvou měsíců. Ve zbytku rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil.
[3] Žalobu proti tomuto rozhodnutí Krajský soud v Ostravě zamítl. V odůvodnění svého
rozsudku uvedl, že nepovažoval za relevantní zpochybňování správnosti postupu policistů
při měření rychlosti. Rozhodujícím důkazem ve spojitosti se záznamem o přestupku byl
snímek pořízený radarovým rychloměrem, který zřetelně zobrazuje zadní část vozidla
i detail registrační značky žalobce. Správní orgán provedl výslech policisty R. M.,
který prováděl měření rychlosti. Z výslechu vyplynulo, že policista postupoval v souladu
s návodem k obsluze. Námitku, že v místě měření nebyl stanoven limit 100 km/h,
rovněž soud nepovažoval za důvodnou. Závěry žalobcem předloženého tzv. odborného
posudku jsou založeny na nepřezkoumatelném a nezdokumentovaném postupu zpracovatele,
jehož odborná kvalifikace navíc není zřejmá. Krajský soud důkaz odborným posudkem
neprovedl, neboť měl za to, že zákonnost průběhu měření nebylo třeba doplňovat dalšími
důkazy. Nepovažoval ani za nutné provádět důkaz ohledáním místa přestupku,
jelikož stíhané jednání bylo prokázáno bez důvodných pochybností.
II. Kasační stížnost
[4] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost.
V ní uplatnil důvody dle §103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“). Namítl, že nebylo prokázáno, že by v místě měření byla stanovena
nejvyšší povolená rychlost na 100 km/h. Tvrzení svědka M . tuto skutečnost neprokazuje;
značení je v místě proměnlivé, neboť jde o digitální tabuli. Výpověď svědka je nevěrohodná
a nevyvrací tvrzení stěžovatele, že taková dopravní značka v místě měření umístěná nebyla.
[5] Stěžovatel dále napadl způsob měření rychlosti. Tvrdí, že bylo provedeno v rozporu
s návodem k obsluze rychloměru. Pro správnost výsledku měření musí být dodržen úhel odklonu
radarového svazku od osy měřeného vozidla. K tomuto argumentu stěžovatel navrhl v řízení
před krajským soudem provést důkaz odborným posudkem, dle kterého odklon radarového
svazku od osy měřeného vozidla dodržen nebyl. Soud pochybil, jestliže takový důkaz
odmítl provést. Soudem vyjádřený názor, že odborný posudek nevypracoval soudní
znalec, není relevantním odůvodněním neprovedení důkazu, neboť nelze zaměňovat
„odborný posudek“ se „znaleckým posudkem“. Takový posudek jako listinný důkaz jistě
nemá kvalitu znaleckého posudku, avšak není důvod, aby jím nemohl být proveden důkaz.
Soud dle stěžovatele dostatečně neosvětlil důvody, pro které odmítl důkaz odborným
posudkem provést.
[6] Stěžovatel dále považoval výslech policisty M. stran provádění měření za nepoužitelný.
Odpovědi svědka, že měření bylo provedeno v souladu s návodem k obsluze, nemohou obstát,
jelikož jsou pouhými odpověďmi formálními, které ve skutečnosti nic nevypovídají o reálném
postupu při měření. Stěžovatel přitom již před správním orgánem I. stupně poukázal na
nesprávný úhel odklonu radarové hlavy a navrhl důkazy na podporu svých tvrzení, a to
ohledáním místa činu a provedením důkazu návodem k obsluze a odborným vyjádřením. Správní
orgány ani krajský soud žádný z těchto důkazů neprovedly, čímž stěžovateli znemožnily
jakoukoliv obhajobu.
[7] Ze všech výše uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek
krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
III. Vyjádření žalovaného
[8] Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 11. 8. 2015 zcela odkázal na odůvodnění napadeného
rozhodnutí a své dřívější vyjádření k žalobě. Měl za to, že důkazní hodnota předloženého
odborného posudku je nulová, jelikož posudek postrádá jakékoliv přezkoumatelné postupy
zpracovatele. Zakreslení úseček v posudku není nijak změřeno, vstupní fyzikální hodnoty nejsou
kryty žádnou tolerancí. Stěžovatel nikdy nespecifikoval, jaké konkrétní skutečnosti ho vedou
k závěru, že úhel odklonu radarového svazku od osy měřeného vozidla byl nesprávný
(neodpovídal 22 stupňům). Uvedená námitka je dle žalovaného zcela nekonkrétní a ničím
nepodložená. Spíše se jeví tak, že si stěžovatel vybral jeden technický parametr měření,
který spekulativně zpochybňuje. Žalovaný zdůraznil, že správní orgány učinily závěr
o rychlosti vozidla žalobce nikoli na základě samotné fotografie z rychloměru, nýbrž na základě
záznamu z rychloměru jako celku, který kromě fotografie vozidla obsahuje i další relevantní
údaje, které jsou dílem součástí fotografie, dílem jsou uvedeny v tabulce pod touto fotografií.
Vzhledem k tomu, že záznam z rychloměru existuje ve velmi dobré kvalitě, jeví se zcela
standardní, že žádné ze zaznamenaných údajů si neodporují a měřené vozidlo je zachyceno
nerušeně, žalovaný nespatřoval žádný důvod pochybovat o závěru, že měření proběhlo řádně
a že získaný výsledek je správný.
IV. Právní posouzení Nejvyšším správním soudem
[9] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda js ou splněny
podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost je přípustná, má požadované
náležitosti, byla podána včas a osobami oprávněnými. Důvodnost kasační stížnosti posoudil
Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvod ů a zkoumal přitom,
zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti
(§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[10] Kasační stížnost není důvodná.
[11] Stěžovatel brojí proti závěrům krajského soudu, dle nichž stěžovatel žádný
důkaz svědčící o tom, že v místě měření nebyl stanoven rychlostní limit 100 km/h,
nepředložil. Nejvyšší správní soud souhlasí s názorem krajského soudu. Z výpovědi svědka R. M.,
policisty provádějícího měření rychlosti, jednoznačně vyplynulo, že spolu s druhým policistou M.
K. měřený úsek projeli a dopravní značení zkontrolovali. Na dopravním značení svítila hodnota
„100“. Soud podotýká, že stěžovatel se v oznámení o přestupku ze dne 17. 9. 2013 k přestupku
nijak nevyjádřil a oznámení nepodepsal (námitku, že oznámení o přestupku mu nebylo
předloženo k vyjádření a podpisu, uplatnil poprvé až v žalobě). V řízení vzhledem k uvedenému
nebyly prokázány důvodné pochybnosti o tom, že v čase měření rychlosti daná hodnota na svislé
dopravní značce č. B20a nesvítila.
[12] Ani námitka, podle které měření nebylo provedeno v souladu s návodem k obsluze
měřícího zařízení, není důvodná. Stěžovatel v souhrnu netvrdil nic, co by této skutečnosti
nasvědčovalo. V kasační stížnosti odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
8. 2. 2012, č. j. 3 As 29/2011- 56, dle kterého je správní orgán povinen přezkoumávat,
zda měření rychlosti bylo provedeno v souladu s návodem k obsluze. Sám Nejvyšší správní
soud v uvedeném rozsudku uvedl, že „[n]ezbytnost jejich provedení [výslechu policistů – pozn. NSS]
se jeví i v souvislosti s objasněním, jak měření rychlosti probíhalo. Nelze přehlédnout, že žalobce fundovaným
způsobem zpochybňoval, zda policisté postupovali při měření rychlosti jím řízeného vozidla v souladu s Návodem
k obsluze měřícího zařízení PolCam PC2006.“. K tomu soud uvádí, že v nyní projednávané věci
stěžovatel relevantními důkazy či tvrzeními nezpochybnil postup policistů při měření
rychlosti. Dále je nutno zdůraznit, že správní orgány policistu provádějícího měření skutečně
vyslechly. Svědek M. uvedl, že rychloměr byl správně nastaven pomocí zaměřovacího
přípravku, před započetím měření proběhly testy, které jsou prováděny před každým
měřením. Silniční rychloměr byl dle výpovědi svědka použit v souladu s návodem k obsluze;
byly tak dodrženy i maximální úhly měření, vzdálenost měření apod. Správní spis obsahuje
Doklad o proškolení policistů dálničního oddělení Ostrava, v němž je uveden i prap. M. K., který
prováděl nastavení rychloměru před samotným měřením (č. l. 7 sp rávního spisu). Nejvyšší
správní soud v tomto místě podotýká, že uvedené závěry neznamenají nezbytnost výslechu
policistů provádějících měření v každé projednávané přestupkové věci.
[13] Ve shodě s krajským soudem nemá Nejvyšší správní soud pochyb o závěru, že z výpovědi
svědka ve spojení s listinnými důkazy neplyne nic, z čeho by bylo možno usuzovat na vadné
použití silničního rychloměru, a že naměřená rychlost byla skutečnou rychlostí změřeného
vozidla stěžovatele. Bylo by tudíž nadbytečné provádět důkaz návodem k obsluze silničního
rychloměru.
[14] Stěžovatel v této souvislosti tvrdil, že krajský soud pochybil, jestliže odmítl provést důkaz
tzv. odborným vyjádřením k návrhu stěžovatele. Měl za to, že odmítne-li soud takový důkaz
provést, musí řádně odůvodnit, proč tak činí.
[15] Dle názoru Nejvyššího správního soudu krajský soud v odůvodnění napadeného
rozsudku stručně, avšak dostatečně vyložil, z jakého důvodu navrhovaný důkaz neprovedl.
Stěžovatelem předložený odborný posudek byl zpracován osobami, jejichž kval ifikace není
zřejmá. Není ani jasné, který ze zpracovatelů za správnost posudku odpovídá – zda Mgr. P. Š.,
DiS., který posudek podal jako držitel živnostenského oprávnění v oboru zpracování odborných
studií a posudků („vedoucí zpracovatel“), nebo Bc. T. R., o němž není blíže známo nic
(„zpracovatel“). Posudek rovněž postrádá seznam relevantní odborné literatury, stejně jako
výchozí podklady. Nejvyšší správní soud souhlasí s názorem krajského soudu, resp. žalovaného,
že posudek je založen na zcela nepřezkoumatelném a nezdokumentovaném postupu
zpracovatele. Z těchto důvodů nebylo možno posudek považovat za relevantní důkaz. Soud
souhlasí též se závěrem krajského soudu, dle kterého bylo provedení důkazu tímto posudkem
nadbytečné.
V. Závěr
[16] Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost souladu s §110
odst. 1 s. ř. s. zamítl. O nákladech řízení Nejvyšší správní soud rozhodl dle §60 odst. 1 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto nemá právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalovanému by právo na náhradu nákladů řízení příslušelo,
náklady řízení mu však nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. ledna 2016
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu