ECLI:CZ:NSS:2016:10.AS.128.2015:46
sp. zn. 10 As 128/2015 - 46
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely
Zemanové a soudců Pavla Molka a Zdeňka Kühna v právní věci žalobců: a) K. K., b) L M,
oba zast. JUDr. Markem Šťastným, advokátem se sídlem Ševčíkova 38, Horažďovice,
proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 65/17, Praha 1,
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 5. 2013, č. j. 28590/2013-MZE-16231, v řízení
o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 4. 2015,
č. j. 57 A 72/2013 – 110,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Předmět řízení
[1] Žalobci včasnou kasační stížností napadají v záhlaví označený rozsudek Krajského soudu
v Plzni (dále jen „krajský soud“), kterým krajský soud jako nedůvodnou zamítl jejich žalobu
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 5. 2013, č. j. 28590/2013-MZE-16231
(dále jen „rozhodnutí žalovaného“). Uvedeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání J. M.,
bytem J. 61, a F. Š., bytem M. 20, proti rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje, odboru
životního prostředí (dále jen „krajský úřad“), ze dne 5. 3. 2013, č. j. ŽP/2134/13 (dále jen
„prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byl odmítnut návrh na registraci
Honebního společenstva Velký Bor, část Jetenovice, a na uznání společenstevní honitby
Jetenovice – Maňovice dle §20 odst. 4 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti (dále jen „zákon o
myslivosti“).
II. Relevantní skutkové okolnosti vyplývající ze správního spisu
[2] Členové přípravného výboru Honebního společenstva Velký Bor, část Jetenovice
(dále jen „přípravný výbor“), kterými byli J. M. a F. Š., podali dne 23. 9. 2002 k Okresnímu úřadu
Klatovy návrh na registraci Honebního společenstva Velký Bor, část Jetenovice, do rejstříku
honebních společenstev a na uznání společenstevní honitby Jetenovice – Maňovice. Stalo se tak
poté, co tito členové vystoupili dne 15. 5. 2002 z Honebního společenstva Velký Bor, Jetenovice,
Maňovice, které bylo založeno roku 1992 a v roce 1997 mu byla uznána honitba Velký Bor o
celkové výměře 1 636 ha. Uvedení členové vystoupili ještě předtím, než se v souladu s nově
účinným zákonem o myslivosti konala dne 12. 7. 2002 transformační valná hromada Honebního
společenstva Velký Bor, Jetenovice, Maňovice.
[3] Okresní úřad Klatovy přípravnému výboru dne 26. 9. 2002 sdělil, že návrhu na registraci
nelze vyhovět. Po projednání odvolání a zániku okresních úřadů zahájil ve věci šetření Městský
úřad Horažďovice, odbor životního prostředí (dále jen „městský úřad“), který návrh poprvé
odmítl rozhodnutím ze dne 13. 2. 2003. Následně krajský úřad zamítl dne 22. 4. 2003 odvolání
proti tomuto rozhodnutí, ovšem rozsudkem krajského soudu ze dne 27. 1. 2004,
č. j. 30 Ca 73/2003-48, byla rozhodnutí obou stupňů zrušena a věc vrácena městskému úřadu
k dalšímu řízení.
[4] Městský úřad návrhu znovu nevyhověl rozhodnutím ze dne 30. 6. 2004,
které bylo rozhodnutím krajského úřadu ze dne 20. 10. 2004 zrušeno a vráceno městskému úřadu
k novému projednání.
[5] To skončilo dne 22. 4. 2005 dalším zamítavým rozhodnutím městského úřadu.
Po dalším odvolání krajský úřad rozhodnutím ze dne 22. 9. 2005 rozhodnutí městského úřadu
formálně změnil ve výrokové části, ovšem samotnému odvolání nevyhověl. Členové přípravného
výboru podali další žalobu, které krajský soud vyhověl rozsudkem ze dne 20. 3. 2008,
č. j. 30 Ca 102/2005-26, kterým zrušil rozhodnutí krajského úřadu. Krajský úřad poté
rozhodnutím ze dne 4. 9. 2008 zrušil rozhodnutí městského úřadu pro nepřezkoumatelnost.
[6] Dne 23. 3. 2009 vydal městský úřad další zamítavé rozhodnutí, které krajský úřad zrušil
rozhodnutím ze dne 29. 6. 2009, neboť závěry městského úřadu neměly oporu ve správním spise.
[7] Dne 11. 9. 2009 vydal městský úřad další rozhodnutí, kterým návrh opět odmítl,
neboť nebyla splněna podmínka minimální výměry pozemků ve vlastnictví osob uvedených
v seznamu členů navrhovaného honebního společenstva. Přípravný výbor napadl rozhodnutí
odvoláním, které krajský úřad zamítl rozhodnutím ze dne 19. 3. 2010, ovšem žalovaný na základě
podnětu přípravného výboru k provedení přezkumného řízení rozhodnutím ze dne 19. 8. 2010
změnil rozhodnutí krajského úřadu tak, že rozhodnutí městského úřadu ze dne 11. 9. 2009
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Zavázal přitom městský úřad právním názorem,
že pokud honební pozemky ve vlastnictví osob, které se přihlásily za členy Honebního
společenstva Velký Bor, část Jetenovice, a jejichž pozemky byly předtím přičleněny do honitby
Honebního společenstva Velký Bor, Jetenovice, Maňovice, mají celkovou výměru minimálně
500 ha a splňují další zákonné podmínky, bude společenstevní honitba Jetenovice – Maňovice
uznána a zároveň bude Honební společenstvo Velký Bor, část Jetenovice, zapsáno do rejstříku
honebních společenstev.
[8] Městský úřad poté požádal krajský úřad, aby podle §131 odst. 1 písm. a) zákona
č. 500/2004 Sb., správního řádu, toto řízení převzal. Krajský úřad žádosti vyhověl usnesením
ze dne 21. 12. 2010, č. j. ŽP/13068/10, a následně oznámil účastníkům pokračování v řízení.
Rozhodnutím ze dne 1. 8. 2011 pak krajský úřad návrh odmítl, neboť shledal, že osoby,
které souhlasí s členstvím v Honebním společenstvu Velký Bor, část Jetenovice, nedisponují
dostatečnou výměrou souvislých honebních pozemků, neboť 75,0247 ha honebních pozemků
nebylo možno použít pro vytvoření společenstevní honitby a u některých vlastníků navíc nebyl
doložen souhlas s členstvím v zamýšleném honebním společenstvu. I toto rozhodnutí bylo
napadeno odvoláním, které nejprve žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 8. 11. 2011, ovšem poté,
co bylo toto rozhodnutí napadeno správní žalobou, vydal žalovaný dne 12. 8. 2012
nové rozhodnutí, kterým rozhodnutí krajského úřadu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení,
neboť shledal v úvahách krajského úřadu početní chybu a závěr o absenci souhlasů některých
vlastníků označil za nepřezkoumatelný. Tím byli žalobci uspokojeni ve smyslu §62 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), a řízení o žalobě bylo zastaveno.
[9] Krajský úřad vedl nové řízení, v němž dne 18. 12. 2012 seznámil účastníky s možností
vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k jeho podkladům, aktualizoval seznam účastníků řízení
a upozornil je na změny ve vlastnictví honebních pozemků zapříčiněné především digitalizací
katastrálního území Jetenovice provedenou v roce 2011. V poslední den lhůty pro vyjádření bylo
krajskému úřadu doručeno oznámení členů přípravného výboru o změně právního zastoupení
a nový právní zástupce požádal o prodloužení termínu k seznámení se spisovým materiálem,
v čemž mu krajský úřad vyhověl. Prvostupňovým rozhodnutím ze dne 5. 3. 2013,
č. j. ŽP/2134/13, jehož se týká nynější soudní přezkum, pak krajský úřad opět odmítl návrh
na registraci Honebního společenstva Velký Bor, část Jetenovice, a uznání společenstevní honitby
Jetenovice – Maňovice. Krajský úřad vyšel z toho, že za dobu trvání správního řízení došlo
k četným změnám ve vlastnictví honebních pozemků a z aktualizace údajů poskytnuté
přípravným výborem vyplynulo, že celková plocha honebních pozemků ve vlastnictví samotných
členů Honebního společenstva Velký Bor, část Jetenovice, je 570,8484 ha. Krajský úřad ovšem
srovnal 109 souhlasů předložených přípravným výborem s údaji v katastru nemovitostí a zjistil,
že osoby, které souhlas poskytly, disponují aktuálně honebními pozemky o výměře 505,3738 ha.
Krajský úřad přihlédl i k jedenácti dalším souhlasům doručeným postupně během ledna a února
2013 přípravným výborem, po jejichž zohlednění dospěl k celkové výměře 571,8045 ha
honebních pozemků. Krajský úřad ovšem dále zkoumal, zda se jedná o pozemky přičleněné
do honitby Velký Bor podle předešlého zákona č. 23/1962 Sb., o myslivosti, nebo o pozemky
osob, které dne 15. 5. 2002 ukončily své členství v Honebním společenstvu Velký Bor,
a zda tyto pozemky splňují podmínku souvislosti ve smyslu §2 písm. g) zákona o myslivosti.
Z konečného součtu takto krajský úřad vyloučil 14,3367 ha pozemků Klatovského
rybářství - správy, a. s.; 4,7901 ha pozemků J. H.; a 13,162 ha pozemků V. H., neboť přípravný
výbor sice předložil jejich souhlasy, nicméně tyto subjekty neukončily členství v Honebním
společenstvu Velký Bor. Dále vyloučil 18,3026 ha pozemků Ing. F. V., neboť jeho souhlas byl
neprůkazný. Pro nesplnění podmínky souvislosti pozemků zakotvené v §2 písm. g) zákona o
myslivosti vyloučil i veškeré pozemky nacházející se v k. ú. Kvášňovice, Defurovy Lažany, Újezd
u Chanovic, Holkovice a Horažďovická Lhota v celkové výměře 28,8421 ha; pozemky v k. ú.
Velký Bor u Horažďovic o rozloze 23,4362 ha; dále některé pozemky v k. ú. Jetenovice o celkové
výměře 9,2973 ha; a pozemky M. Š., P. K., M. H. a V. Š. o celkové výměře 1,1272 ha, neboť
všechny uvedené pozemky jsou od ostatních „členských“ pozemků odděleny pozemky jiných
vlastníků. Vyloučil také některé pozemky v k. ú. Jetenovice v celkové výměře 12,2097 ha, které
byly součástí pravomocně uznané honitby Třebomyslice. Celková výměra všech vyloučených
pozemků činila 125,5039 ha. Rozloha zbylých honebních pozemků činila 446,3006 ha, takže
podmínky předpokládané §17 odst. 7 zákona o myslivosti pro vznik společenstevní honitby
nebyly splněny. Krajský úřad zjistil i další nesrovnalosti návrhu přípravného výboru, jimiž se však
již podrobně nezabýval.
[10] Členové přípravného výboru podali proti tomuto rozhodnutí odvolání, opřené o námitku
proti nesplnění požadavků §36 odst. 3 č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění platném
pro projednávanou věc (dále jen „správní řád“), proti nesplnění podmínek pro atrakci věci
krajským úřadem a proti nezahrnutí některých pozemků do rozhodné výměry.
Rozhodnutím žalovaného ze dne 31. 5. 2013 bylo toto odvolání zamítnuto.
Žalovaný konstatoval, že oznámení o možnosti vyjádřit se k podkladům ze dne 18. 12. 2012
bylo odvolatelům dne 20. 12. 2012 řádně doručeno. K otázce atrakce žalovaný připomněl,
že byla provedena i z důvodu podjatosti některých pracovníků městského úřadu namítané
samotnými odvolateli, navíc proti usnesení o atrahování se mohli odvolatelé samostatně odvolat,
což neučinili. K námitce ohledně dostatečnosti celkové výměry honebních pozemků žalovaný
připomněl, že k vytvoření honitby nepostačuje pouze skutečnost, že obvod honitby je tvořen
souvislými honebními pozemky, ale vzájemně souvislé musí být i pozemky uvnitř navrhované
honitby. Žalovaný rozebral i jednotlivé výše rekapitulované zpochybněné souhlasy a vyloučené
pozemky a dospěl k závěru, že celková výměra honebních pozemků po započítání nových
souhlasů činila 535,5498 ha. Některé souhlasy a podmínku souvislosti u některých pozemků
posoudil odlišně od krajského úřadu, takže dospěl k závěru, že celková výměra souvislých
honebních pozemků způsobilých k vytvoření nové společenstevní honitby činí 460,6373 ha.
Dospěl tedy sice k jinému číslu než krajský úřad, ovšem ke stejnému právnímu závěru,
tedy že tato výměra je pohledem §17 odst. 7 zákona o myslivosti nedostatečná.
III. Řízení před krajským soudem
[11] Proti rozhodnutí žalovaného byla jménem odvolatelů podána žaloba ke krajskému soudu
opřená o důvody obdobné důvodům odvolacím. F. Š. ovšem následně zaslal krajskému soudu
přípis, podle nějž ukončil již před podáním žaloby svou funkci člena přípravného výboru, takže
žaloba byla jeho jménem podána neoprávněně. Následně byl krajskému soudu doručen přípis,
podle něhož je místo F. Š. novým členem přípravného výboru K. K., který coby žalobce a)
vstoupil do řízení. Poté zemřel J. M., takže žalobcem b) se stal L. M. jako nový člen přípravného
výboru.
[12] Krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Připomněl, že po oznámení o možnosti
seznámit se s doklady ze dne 18. 12. 2012 byl správní spis doplněn již pouze o důkazy předložené
přípravným výborem, tedy nikoli o podklady, se kterými by účastníci řízení, v té době členové
přípravného výboru, nebyli seznámeni. Proto nebylo porušením procesních práv těchto účastníků
řízení ve smyslu §36 odst. 3 správního řádu, když následně dne 5. 3. 2013 vydal krajský úřad
prvostupňové rozhodnutí.
[13] Atrahování věci krajským úřadem nebylo porušením §131 odst. 1 písm. a) a odst. 6
správního řádu, neboť už jen z přehledu průběhu správního řízení byla zjevná jeho
komplikovanost. Nebylo navíc zřejmé, v čem mohli být členové přípravného výboru tímto
postupem znevýhodněni. Žalovaný se dostatečně vypořádal s námitkou údajné podjatosti Ing. P.
z krajského úřadu, který rozhodoval v minulosti jako oprávněná úřední osoba odvolacího orgánu,
avšak v poslední fázi, konkrétně od převzetí věci krajským úřadem, rozhoduje jako osoba
prvostupňového orgánu, takže proti jeho rozhodnutí je možný opravný prostředek, o kterém
rozhoduje nadřízený správní orgán, tedy žalovaný.
[14] Co se týče souhlasů vlastníků pozemků, krajský soud shledal, že důvodem, proč správní
orgány odmítly návrh zapsat nové honební společenstvo do rejstříku a uznat novou
společenstevní honitbu, nebylo to, že by výměra honebních pozemků ve vlastnictví osob
uvedených v seznamu členů nedosahovala celkově minimálně 500 ha, nýbrž zjištění,
že tyto pozemky nejsou ve smyslu §2 písm. g) zákona o myslivosti souvislými honebními
pozemky. Důvodem tedy bylo nesplnění podmínky stanovené pro vznik honebního společenstva
a společenstevní honitby stanovené v §17 odst. 2 a 5 zákona o myslivosti. Krajský soud se proto
již nezabýval v obecné rovině uplatněnou námitkou týkající se souhlasů osob, které na ustavující
valné hromadě projevily souhlas s členstvím v honebním společenstvu.
[15] Krajský soud neshledal nepřezkoumatelnost v odůvodnění napadených rozhodnutí
ohledně splnění podmínky souvislosti honebních pozemků tvořících novou společenstevní
honitbu. Po porovnání map obsažených ve správním spise dospěl i krajský soud k závěru,
že pozemky uvedené v rozhodnutí žalovaného skutečně nesplňují podmínku souvislosti
s honebními pozemky ostatních vlastníků, proto je nelze započítat do celkové výměry honebních
pozemků. Ztotožnil se se závěrem žalovaného, že pozemky o výměře 74,9125 ha nesplňují
podmínku souvislosti či se nachází mimo území navrhované honitby. Jejich výměru je nutno
odečíst od celkové výměry 535,5498 ha pozemků, tj. výměry zjištěné na základě porovnání
aktualizovaného seznamu porovnaného s údaji v katastru nemovitostí ke dni rozhodování
a po zohlednění některých z 11 nových souhlasů. Výslednou výměrou je výměra 460,6373 ha,
která je celkovou výměrou souvislých honebních pozemků způsobilých k vytvoření nové
společenstevní honitby. Takto zjištěná výměra souvislých honebních pozemků nedosahuje
výměry 500 ha požadované v §17 odst. 7 zákona o myslivosti pro registraci honebního
společenstva a vznik společenstevní honitby. Podle krajského soudu přitom nestačí,
že je obvod honitby tvořen souvislými honebními pozemky, když není splněna podmínka
souvislosti honebních pozemků uvnitř nové společenstevní honitby. Žádné ustanovení zákona
o myslivosti přitom nestanoví, že by bylo možné pozemky nacházející se uvnitř honitby zahrnout
bez dalšího do výměry honitby.
IV. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[16] Rozsudek krajského soudu napadli žalobci (dále „stěžovatelé“) včas podanou kasační
stížností z důvodů dle ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.
[17] Nejprve namítají porušení §36 odst. 3 správního řádu v řízení před krajským úřadem,
přičemž odkazují na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2011,
č. j. 4 Ads 138/2010-56, a na nález Ústavního soudu ze dne 3. 3. 2005, sp. zn. II. ÚS 329/04.
Trvají na tom, že výzva ze dne 18. 12. 2012 byla nedostatečná, neboť podle jimi uvedené
judikatury má být účelem výzvy seznámení účastníků s podklady pro vydání rozhodnutí v době
bezprostředně předcházející vydání rozhodnutí, přičemž po seznámení se s podklady již nemá být
spis doplňován o další důkazy. V řízení přitom bylo prokázáno, že správní spis byl
po 18. 12. 2012 doplňován, což zakládá vážné procesní pochybení, které již v dalším řízení nelze
zhojit.
[18] Druhou námitkou brojí stěžovatelé proti tomu, že v jejich případě nebyly splněny
podmínky pro atrahování věci podle §131 odst. 1 písm. a) správního řádu. Nebyla zde dána
právní či skutková náročnost, která by odůvodňovala použití tohoto postupu,
když úkolem správního orgánu bylo v souladu se zákonem o myslivosti pouze sčítat a odečítat
výměru pozemků zakreslených v mapě. Svým postupem založil krajský úřad neodůvodněný
precedens, neboť stěžovatelé si nevybavují žádný jiný případ atrakce při zakládání honebního
společenstva a honitby. Zneužití uvedeného postupu stěžovatele znevýhodnilo, neboť již dříve
uplatnili námitku podjatosti všech úředních osob správních orgánů obou stupňů
a žádali o předání věci jinému správnímu orgánu. Vycházeli přitom ze zjištění,
že například Ing. P. se řízení účastnil již jako zaměstnanec odvolacího orgánu v předchozím kole,
takže nemohl být nyní prvostupňovým úředníkem, neboť by byl nutně vyloučen z projednávání
věci podle §14 odst. 5 správního řádu.
[19] Stěžovatelé trvají na tom, že předložili listiny prokazující, že výměra honebních pozemků
jimi navrhované honitby přesahuje zákonem stanovenou hranici 500 ha. Vytýkají správním
orgánům i krajskému soudu, že dostatečně nezdůvodnily, proč jimi uváděné pozemky nevyhovují
požadavku souvislosti, pokud obvod honitby je tvořen souvislými honebními pozemky a absence
některých souhlasů vlastníků uvnitř této honitby nemůže tvořit překážku pro uznání honitby.
Uvádějí také, že „nevidí důvod pro neakceptování některých souhlasů vlastníků, které byly předloženy.“
V případě pochybností správním orgánům nic nebránilo učinit dotaz na konkrétní vlastníky
a požádat je o stanovisko. Stěžovatelé nesouhlasí s názorem správních orgánů,
že vzhledem k uplynuvší době se vlastníci honebních pozemků nemusejí cítit být vázáni svým
projevem vůle na ustavující valné hromadě jejich honebního společenstva. Takový názor
představuje pro stěžovatele nepřípustnou újmu, neboť odporuje principu právní jistoty,
ochrany práv nabytých v dobré víře a legitimnímu očekávání.
[20] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti především konstatuje, že v ní stěžovatelé
opakují námitky uplatněné již v předchozích fázích řízení. K první námitce připomíná,
že členové přípravného výboru se mohli seznámit s podklady pro vydání rozhodnutí do dne
11. 1. 2013, přičemž tato lhůta byla na jejich žádost prodloužena do 31. 1. 2013.
Vyzývat je k seznámení s podklady, které sami následně doplnili, by bylo zbytečným formalismem
vedoucím jen k nežádoucímu protahování řízení. Navíc členové přípravného výboru nahlíželi
do spisu i po 31. 1. 2013. Žalovaný se neztotožňuje ani s námitkou týkající se atrakce řízení
krajským úřadem a připomíná, že zvýšená skutková a právní složitost věci je vlastní všem řízením
o uznání honitby, pokud v řízení dojde ke sporu mezi jeho jednotlivými účastníky.
K poslední námitce stěžovatelů žalovaný dodává, že není povinností správního orgánu doplňovat
za navrhovatele honitby souhlasy vlastníků honebních pozemků s členstvím v honitbě.
V. Posouzení důvodnosti kasační stížnosti
[21] Kasační stížnost je podle ustanovení §102 a násl. s. ř. s. přípustná. Na základě ustanovení
§109 odst. 3 a 4 s. ř. s. je Nejvyšší správní soud při přezkumu rozhodnutí krajských soudů vázán
rozsahem a důvody kasační stížnosti, ledaže by bylo řízení před soudem zmatečné,
bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé,
anebo je-li rozhodnutí správního orgánu nicotné. K výše uvedeným vadám Nejvyšší správní soud
přihlíží z úřední povinnosti. Soud přezkoumal napadený rozsudek, přihlédl k námitkám
uplatněným stěžovateli a žádné z výše uvedených pochybení v řízení před krajským soudem
neshledal.
[22] Stěžovatelé nejprve namítají porušení §36 odst. 3 správního řádu, který zní:
„Nestanoví-li zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit
se k podkladům rozhodnutí; to se netýká žadatele, pokud se jeho žádosti v plném rozsahu vyhovuje, a účastníka,
který se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vzdal.“ Sami stěžovatelé poukazují na rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2011, č. j. 4 Ads 138/2010-56, který cituje předchozí
judikaturu, konkrétně rozsudek zdejšího soudu ze dne 17. 12. 2003, č. j. 5 A 152/2002-41.
V něm Nejvyšší správní soud konstatoval ve vazbě na předchozí správní řád, tedy zákon
č. 71/1967 Sb., že „smyslem ustanovení §33 odst. 2 spr. ř. je umožnit účastníku řízení,
aby ve fázi před vydáním rozhodnutí mohl uplatnit své výhrady k podkladu rozhodnutí a ke způsobu jeho zjištění,
resp. aby mohl učinit procesní návrhy tak, aby rozhodnutí skutečně vycházelo ze spolehlivě zjištěného stavu věci.
V situaci, kdy je zjišťování podkladů pro rozhodnutí zjevně potřebné a tedy předvídatelné, nepostačí,
jestliže správní orgán účastníku řízení dal možnost vyjádřit se k podkladu rozhodnutí toliko v oznámení
o zahájení správního řízení, tj. teprve před samotným započetím zjišťování podkladů pro správní rozhodnutí.“
[23] V nyní posuzované věci ale stěžovatelé netvrdí, že by jim byla dána možnost vyjádřit
se k podkladu rozhodnutí pouze v oznámení o zahájení správního řízení či obecně nikoli v závěru
řízení. Tvrdí pouze, že jim byla dána v příliš velkém předstihu před tím, než bylo vydáno
prvostupňové rozhodnutí, a že mezitím byly do správního spisu doplněny další dokumenty.
Tyto skutečnosti však byly vyvolány výhradně aktivitou jejich procesních předchůdců,
tedy tehdejších členů přípravného výboru. Krajský soud podrobně rekapituloval,
že oznámení o možnosti seznámit se s podklady ze dne 18. 12. 2012 jim bylo doručeno dne
20. 12. 2012. Poté podáním ze dne 11. 1. 2013 oznámili krajskému úřadu, že jejich právní
zastoupení převzal JUDr. Josef Šťastný, a požádali o prodloužení termínu k seznámení se spisem,
v čemž jim bylo vyhověno. Po seznámení s podklady zaslali dne 31. 1. 2013 další podklady,
totiž další souhlasy vlastníků honebních pozemků. Poté nahlíželi do spisu ještě 18. 2. 2013
žalobce b) a J. M., kteří následně doručili krajskému úřadu další souhlasy vlastníků. Poté bylo 5. 3.
2013 vydáno prvostupňové rozhodnutí.
[24] S touto posloupností aktivit účastníků řízení stěžovatelé v kasační stížnosti nijak
nepolemizují a vyplývá i z obsahu správního spisu. Z toho je ovšem zjevné, že časový odstup
mezi zasláním oznámení o možnosti seznámit se s podklady a vydáním prvostupňového
rozhodnutí vznikl kvůli změně právního zastoupení a následnému prodloužení lhůty k seznámení
se s podklady účastníkům řízení, konkrétně jejich novému právnímu zástupci, včetně poskytnutí
možnosti doplnit další podklady. Nevydání rozhodnutí „v době bezprostředně předcházející vydání
rozhodnutí“ tedy vzhledem k uvedeným okolnostem nelze přičítat krajskému úřadu.
Stejně tak nelze přehlédnout, že sice po zaslání oznámení z 18. 12. 2012 opravdu byly
do správního spisu doplněny další důkazy, ovšem byly to důkazy doplněné samotnými členy
přípravného výboru či přinejmenším mluvící v jejich prospěch, neboť šlo o další souhlasy
vlastníků. Procesní předchůdci stěžovatelů tedy nemohli být zkráceni na právu „uplatnit své výhrady
k podkladu rozhodnutí“ ve smyslu jimi citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu,
neboť šlo o podklady hovořící v jejich prospěch a poskytnuté přímo či nepřímo jimi samotnými.
[25] Ani v druhé námitce stěžovatelé nijak nepolemizují s podrobnou argumentací krajského
soudu a pouze opakují svou žalobní námitku, že nebyly dány podmínky pro atrakci jejich věci
krajským úřadem vyjmenované v ustanovení §131 odst. 1 písm. a) správního řádu, které zní:
„Nadřízený správní orgán může na podnět příslušného správního orgánu nebo na požádání účastníka věc
usnesením převzít místo podřízeného správního orgánu a rozhodnout jako správní orgán nižšího stupně:
a) týká-li se řízení otázek, které lze vzhledem k jejich výjimečné obtížnosti nebo neobvyklosti řešit jen s použitím
mimořádných odborných znalostí, (…).“
[26] V nyní posuzovaném případě provedl krajský úřad atrakci na podnět městského úřadu,
takže obecná podmínka stanovená v §131 odst. 1 správního řádu byla splněna. Stěžovatelé sice
tvrdí, že nebyla splněna podmínka jeho písm. a), tedy podmínka výjimečné obtížnosti
nebo neobvyklosti řešitelné jen s použitím mimořádných odborných znalostí, tuto výtku však
plně vyvrací jak žalovaný, tak krajský soud. Stěžovatelé sice bagatelizují úkol správního orgánu
rozhodujícího o registraci honebního společenstva a uznání společenstevní honitby na pouhé
sčítání a odečítání výměr pozemků, ovšem žalovaný má pravdu v tom, že tato jednoduchost
končí ve chvíli, kdy mezi vlastníky honebních pozemků dojde ke sporu. Zde byla celá věc navíc
komplikována jednak tím, že k registraci Honebního společenstva Velký Bor, část Jetenovice,
a uznání společenstevní honitby mělo dojít v reakci na oddělení od dosavadního Honebního
společenstva Velký Bor, Jetenovice, Maňovice, které zrovna procházelo transformací; a dále tím,
že při velkém počtu vlastníků a délce řízení docházelo jak k proměnám vlastnických vztahů,
tak k nejistotě ohledně platnosti jednotlivých souhlasů.
[27] Délka řízení v projednávané věci je též potvrzením složitosti věci, jak uvedl správně
krajský soud. Ve správním řízení nedocházelo k průtahům, ale během celkem osmi let bylo
vydáno šest prvostupňových a osm přezkumných rozhodnutí a dvakrát do věci zasáhl zrušovacím
rozhodnutím krajský soud, jak bylo výše rekapitulováno v bodech 2 až 7 rozsudku.
Podmínka výjimečné obtížnosti nebo neobvyklosti podle §131 odst. 1 písm. a) správního řádu
tedy byla splněna. Nejvyšší správní soud konstatuje, že atrakce nebyla svévolná, byly splněny
zákonem stanovené podmínky, a rovněž nebylo prokázáno, že by jí stěžovatelé byli poškozeni
na svých právech, zejména na možnosti využití opravných prostředků.
[28] Ke zkrácení na právech nedošlo ani účastí Ing. P. na rozhodování krajského úřadu.
Krajský soud v bodě 33 rozsudku podrobně rozebral, že až do vydání prvostupňového
rozhodnutí neuplatnili členové přípravného výboru námitku podjatosti, ačkoli k tomu byli
vyzváni, a zejména že účast Ing. P. na rozhodování krajského úřadu jakožto orgánu prvního
stupně nemohla být porušením §14 odst. 5 správního řádu, podle jehož věty první je vyloučena
též ta úřední osoba, která se účastnila řízení v téže věci na jiném stupni.
S podrobnou argumentací krajského soudu stěžovatelé nijak nepolemizují, pouze opakují tvrzení
obsažená již v žalobě, k nimž zdejší soud nemá nad rámec argumentace krajského soudu
co dodat.
[29] K námitce, dle které přípravný výbor předložil listiny prokazující, že výměra honebních
pozemků jím navrhované honitby přesahuje zákonem stanovenou hranici 500 ha,
Nejvyšší správní soud nejprve konstatuje, že rozhodnutí krajského soudu v tomto ohledu
je přezkoumatelné. Krajský soud tento třetí a čtvrtý žalobní bod podrobně rozebral v bodech 35
až 52 svého rozsudku, přičemž se zabýval jak jádrem sporu, tedy oddělením části členstva v době
transformace Honebního společenstva Velký Bor, Jetenovice, Maňovice, tak jednotlivými
zákonnými podmínkami i jednotlivými spornými souhlasy vlastníků ověřovanými krajským
úřadem, respektive žalovaným. Stěžovatelé proti tomuto zdůvodnění provedenému podrobně
ve vztahu k jednotlivým vlastníkům honebních pozemků bez bližšího upřesnění uvádějí,
že „nevidí důvod pro neakceptování některých souhlasů vlastníků“. Takto obecně formulovaná námitka
nezpochybňuje argumentaci krajského soudu vztahující se k jednotlivým vlastníkům.
[30] Stěžovatelé spatřují újmu v tom, že se někteří vlastníci honebních pozemků nemusejí cítit
vázáni svým projevem vůle na ustavující valné hromadě jejich honebního společenstva.
K tomu je třeba připomenout, že nejde o újmu, kterou by bylo možno vytýkat krajskému úřadu
či žalovanému, nýbrž spočívá výhradně ve vztahu mezi přípravným výborem a jednotlivými
vlastníky. Skutečnost, že správní orgány takovou změnu vůle vlastníků akceptovaly,
a to právě při ověřování platnosti souhlasů, po němž jinak stěžovatelé v kasační stížnosti volají,
neodporuje principu právní jistoty a legitimnímu očekávání stěžovatelů, nýbrž je nutným
důsledkem respektu správních orgánů k vlastnickému právu jednotlivých vlastníků,
chráněnému i článkem 11 Listiny základních práv a svobod. Naopak stěžovateli namítaná
ochrana práv nabytých v dobré víře zde není namístě, protože není zjevné, jaká práva nabyli
stěžovatelé na základě souhlasů vlastníků, které dosud nevedly k založení honebního
společenstva a uznání nové společenstevní honitby.
[31] K němu nedošlo pro nesplnění podmínky minimální výměry souvislých honebních
pozemků stanovené v §17 odst. 2, 5 a 7 zákona o myslivosti, které znějí:
„(2) Honitba je tvořena souvislými honebními pozemky. Orgán státní správy myslivosti z důvodů bezpečnostních
nebo vojenských nebo zájmu vlastníka prohlásí za nehonební pozemky i jiné pozemky než pozemky uvedené
v §2 písm. e), a to buď z vlastního podnětu nebo na návrh vlastníka.
(…)
(5) Honební pozemky tvořící honitbu musí spolu souviset. I pozemky jinak vyhovující pojmu souvislosti
však nelze začlenit do jedné honitby, pokud tvoří překážku pohybu zvěře nebo jsou pro ni nebezpečím,
například dálnice, silnice dálničního typu, přehrady a letiště se zpevněnou plochou.
(…)
(7) Minimální výměra honitby se stanoví pro oboru 50 ha, pro ostatní honitby 500 ha.“
[32] Souvislost honebních pozemků je vymezena v §2 písm. g) zákona o myslivosti,
podle něhož se rozumí „souvislými honebními pozemky takové honební pozemky, jestliže se lze dostat
z jednoho na druhý bez překročení cizího pozemku; úzké pozemkové pruhy nepřerušují tuto souvislost,
leží-li však ve směru podélném, nezakládají souvislost mezi pozemky jimi spojenými; za takové pruhy
se nepovažují dálnice, silnice dálničního typu, přehrady a letiště se zpevněnými plochami“.
[33] Nejvyšší správní soud se otázkou „souvislosti honebních pozemků“ zabýval ve své
judikatuře opakovaně (viz zejména rozsudek ze dne 26. 9. 2006, č. j. 8 As 26/2005-89,
publ. pod č. 1647/2008 Sb. NSS). V rozsudku ze dne 15. 11. 2007, č. j. 9 As 69/2007-86,
publ. pod č. 1737/2008 Sb. NSS, vymezil smysl podmínky souvislosti honebních pozemků
následovně: „Smyslem §17 odst. 5 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, je zákonný požadavek,
aby pozemky začleněné do jedné honitby byly z důvodu ochrany v honitbě chované zvěře souvislé, a to proto,
aby se zvěř mohla volně pohybovat v prostoru celé honitby, aniž by byla vystavena nebezpečí při pokusu překonat
eventuální překážku v pohybu.“
[34] Z uvedené citace je zjevné, že představa stěžovatelů, že podmínku souvislosti honebních
pozemků lze splnit získáním souhlasů vlastníků takových pozemků, že „obvod honitby je tvořen
souvislými honebními pozemky“, nemá oporu ani v textu zákona, ani v judikatuře. Smyslem podmínky
souvislosti totiž není „obklíčit“ zvnějšku novou honitbu tak, aby nemohla být narušena jinými
honitbami, nýbrž vytvořit ji z takových pozemků, které spolu budou uvnitř honitby vytvářet
souvislý celek. Účelem podmínky souvislosti honebních pozemků patřících do honitby je vytyčení
souvislé plochy pro ochranu volného pohybu zvěře chované v honitbě, nikoli vytyčení obvodu
pro zamezení vstupu členů jiných honebních společenstev (viz též výše citované rozhodnutí).
[35] Krajský úřad tudíž postupoval správně, pokud vyloučil pozemky, které nesouvisely
se zbytkem honitby, tedy nebylo možno se v jejich případě ve smyslu §2 písm. g) zákona
o myslivosti „dostat z jednoho na druhý bez překročení cizího pozemku“. Takové pozemky bylo nutno
chápat jako nesplňující podmínku souvislosti, byť by se i nacházely kdesi uvnitř obvodu
vytýčeného pozemky, které součástí společenstevní honitby byly.
VI. Závěr a náklady řízení
[36] Lze tedy uzavřít, že krajský soud se podrobně a přesvědčivě vypořádal se všemi žalobními
námitkami, a přesto stěžovatelé v kasační stížnosti tyto žalobní námitky prakticky pouze opakují,
aniž by právně polemizovali s důkladnou argumentací krajského soudu.
[37] Kasační námitky uplatněné stěžovateli tedy nebyly Nejvyšším správním soudem shledány
důvodnými a ani z přezkumu dle §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., který Nejvyšší správní soud provádí
z úřední povinnosti, nevyplynul důvod pro zrušení napadeného rozsudku krajského soudu.
Kasační stížnost stěžovatelů proto byla v souladu s ustanovením §110 odst. 1 s. ř. s. větou
poslední zamítnuta.
[38] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud dle ustanovení
§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatelé neměli ve věci úspěch, proto jim právo
na náhradu nákladů řízení nenáleží. Toto právo by náleželo žalovanému, protože však žalovaný
žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné náklady, jež by mu vznikly
a jež by překročily náklady jeho běžné administrativní činnosti, ze spisu nezjistil, rozhodl tak,
že ani žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. července 2016
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu