ECLI:CZ:NSS:2016:10.AS.228.2016:38
sp. zn. 10 As 228/2016 - 38
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna
a soudkyň Daniely Zemanové a Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: L. Š., zast. Mgr. Ing.
Jiřím Horou, advokátem se sídlem Moravské náměstí 15, Brno, proti žalované: Policie
České republiky, Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje, Odbor služby dopravní
policie, Dálniční oddělení Domašov, se sídlem Lesní 18, Domašov, proti rozhodnutí, které
žalovaná vydala v blokovém řízení dne 20. 7. 2015, č. GD/2014 D 2053005, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 10. 2016, čj. 41 A 37/2016-16,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalovaná vydala v blokovém řízení rozhodnutí, jímž byl žalobce uznán vinným
ze spáchání přestupku podle §125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu
na pozemních komunikacích. Dle sporného bloku jel žalobce dne 20. 7. 2015 v 16:22 hod.
osobním vozidlem tov. zn. BMW po dálnici D1 na km 179 ve směru na Brno rychlostí
163 km/h. Žalovaná za to žalobci uložila pokutu ve výši 1000 Kč.
[2] Žalobce se proti tomuto rozhodnutí bránil žalobou. Měl za to, že se žádného přestupku
nedopustil. V uvedenou dobu a na uvedeném místě žalobce neřídil, nebyl kontrolován policií
a blok mu prý nikdy nebyl vystaven. Vystavený blok sám nepodepsal. Vozidlo označené v bloku
nikdy nevlastnil ani nevyužíval, ani osobně, ani pracovně. Někdo zneužil jeho osobní údaje.
Krajský soud žalobu jako nepřípustnou odmítl. Uvedl, že žalobce nevyčerpal opravné prostředky
v řízení před správním orgánem.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti usnesení krajského soudu včasnou kasační
stížnost. V ní rekapituluje žalobní body a namítá, že krajský soud pominul konkrétní okolnosti
případu popsané v žalobě. Krajský soud měl zohlednit skutečnost, že sporný blok mu nikdy nebyl
vydán, a též to, že se stěžovatel o blokové pokutě dověděl z výpisu z bodového hodnocení řidiče
až po 9 měsících od jeho vydání. Stěžovatel má za to, že se proti pokutě uložené v blokovém
řízení nemohl nijak bránit, neboť žádné blokové řízení s ním vedené nebylo. Jakmile mu žalovaná
na jeho žádost doručila kopii sporného bloku, stěžovatel podal podnět k zahájení přezkumného
řízení dle správního řádu. Správní orgány však přezkumné řízení nezahájily.
[4] Žalovaná setrvala na svém vyjádření k žalobě.
[5] Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost přípustnou. Kasační stížnost proti usnesení
krajského soudu, jímž byla žaloba odmítnuta, lze podat výlučně z důvodu uvedeného v §103
odst. 1 písm. e) s. ř. s. V takové kasační stížnosti je stěžovatel povinen především vylíčit
důvody, pro něž se domnívá, že rozhodnutí soudu o odmítnutí žaloby je nezákonné
(viz rozsudek NSS ze dne 31. 5. 2004, čj. 3 Azs 43/2003-48). Nezákonnost rozhodnutí může
spočívat též v chybném posouzení právní otázky, zda je důvod pro odmítnutí žaloby dán
(viz rozsudek NSS ze dne 6. 12. 2005, čj. 6 As 4/2004-53). Stěžovatel v kasační stížnosti napadá
rovněž samotné odmítnutí žaloby.
[6] Kasační stížnost není důvodná.
[7] Dle §84 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích lze přestupek projednat uložením
pokuty v blokovém řízení, jestliže je spolehlivě zjištěn, nestačí domluva a obviněný z přestupku
je ochoten pokutu zaplatit. Dle odst. 2 téhož ustanovení se proti uložení pokuty v blokovém
řízení nelze odvolat.
[8] Krajský soud v napadeném usnesení konstatoval, že jedinou možností, jak dosáhnout
projednání přestupku v standardním správním řízení, je odmítnutí uložené blokové pokuty.
Jelikož dle krajského soudu stěžovatel neprojevil nesouhlas s blokovou pokutou navenek,
nebylo v řízení před soudem možné přezkoumat rozhodnutí vydané v blokovém řízení.
Krajský soud přitom dodal, že v daném případě nebylo možné užít ani návrhu na obnovu řízení
o přestupku.
[9] Ve shodě se stěžovatelem nemůže Nejvyšší správní soud s těmito zjednodušujícími
závěry souhlasit. Předně je třeba krajskému soudu vytknout, že nesprávně posoudil stěžejní
část projednávané žaloby. Krajský soud totiž bez dalšího vycházel z jím citované judikatury
o nepřípustnosti žaloby proti rozhodnutí vydanému v blokovém řízení (zejména odkazuje
na rozsudek NSS ze dne 29. 12. 2004, čj. 6 As 49/2003-46, č. 505/2005 Sb. NSS).
Přitom stroze dovodil, že i ten, jehož osobní údaje byly při silniční kontrole zneužity,
musí odmítnout projednání přestupku v blokovém řízení dle §84 a násl. zákona o přestupcích.
Takový názor však nemůže obstát. Osoba, která přestupek nespáchala a jejíž jméno a osobní
údaje skutečný přestupce zneužil, se v blokovém řízení realizovaném na místě spáchání přestupku
(§85 odst. 3 zákona o přestupcích) nijak bránit nemůže (viz obdobnou situaci např. v rozsudcích
NSS ze dne 12. 8. 2010, čj. 9 As 25/2010-49, a ze dne 16. 5. 2012, čj. 1 As 23/2012-24).
[10] Dle ustálené judikatury nelze v důsledku souhlasu přestupce s projednáním
přestupku v blokovém řízení podat správní žalobu přímo proti rozhodnutí o blokové
pokutě (viz již cit. rozsudek čj. 6 As 49/2003-46; a dále pak rozsudky ze dne 12. 10. 2010,
čj. 2 As 81/2010-42; nebo ze dne 6. 6. 2013, čj. 9 As 125/2012-33). Avšak ve zcela odlišné
situaci je osoba, která souhlas s projednáním přestupku v blokovém řízení neudělila
(§84 zákona o předstupcích). Taková osoba totiž může požádat o obnovu řízení v souladu
s §100 odst. 1 písm. a) správního řádu (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 12. 3. 2013,
čj. 1 As 21/2010-65, č. 2838/2013 Sb. NSS, které mj. překonalo závěry krajským soudem
citovaného rozsudku ze dne 6. 2. 2008, čj. 3 As 58/2007-117).
[11] Zdejší soud navíc později dovodil, že osoba, která neudělila souhlas s projednáním
přestupku v blokovém řízení, musí usilovat o obnovu řízení a proti eventuálnímu rozhodnutí
o nepovolení obnovy řízení se pak má odvolat (viz rozsudek NSS ze dne 26. 8. 2014,
čj. 6 As 96/2014-31, bod 11). Žaloba je přípustná až proti rozhodnutí, jímž správní orgán
nevyhověl odvolání proti rozhodnutí o nepovolení obnovy správního řízení. Tím se plně realizuje
požadavek subsidiarity ochrany, kterou soudy při přezkumu rozhodnutí správních orgánů
poskytují.
[12] Přímá žaloba proti rozhodnutí vydanému v blokovém řízení tedy není přípustná,
ani pokud žalobce neudělil souhlas s projednáním přestupku v blokovém řízení.
[13] V projednávané věci krajský soud opomněl sledovat vývoj rozhodovací praxe
ohledně blokového řízení. Důvody, pro které žalobu odmítl projednat, neobstojí. V této věci byly
přesto dány důvody pro odmítnutí žaloby. S ohledem na výše citované závěry nebylo možné
spornou žalobu věcně projednat a musela být, byť s jiným odůvodněním, než uvedl krajský soud,
odmítnuta. Bylo by přitom v rozporu se zásadou procesní ekonomie, pokud by za této situace
zdejší soud napadené usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil jen proto, aby soud upravil
odůvodnění, aniž by se to však jakkoliv promítlo do jeho výroku (srov. přiměřeně rozsudek NSS
ze dne 3. 2. 2006, čj. 1 Afs 129/2004-76, č. 1476/2008 Sb. NSS).
[14] Zdejší soud se proto nemohl zabývat dalšími kasačními námitkami.
Tvrzení, že se stěžovatel sporného přestupku nedopustil a že došlo ke zneužití jeho osobních
údajů, nemohou změnit výsledek řízení o jím podané žalobě. Výrok krajského soudu o odmítnutí
žaloby obstojí, byť s modifikovaným odůvodněním.
[15] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené zamítl kasační stížnost jako
nedůvodnou (§110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.).
[16] O náhradě nákladů řízení rozhodl podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s.
Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl
úspěch; žalované, které by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladu
řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. prosince 2016
Zdeněk Kühn
předseda senátu