ECLI:CZ:NSS:2016:10.AS.244.2015:81
sp. zn. 10 As 244/2015 - 81
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Daniely
Zemanové, soudce Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: J. T.,
zast. Mgr. Jiřím Kuďouskem, advokátem, se sídlem Osvoboditelů 2649, Louny, proti žalované:
Věznice Pardubice, se sídlem Husova 194, Pardubice, proti rozhodnutí žalované ze dne 5. 2.
2015, čj. VS 28/99/004/2015-21/OVT/305, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 14. 10. 2015,
čj. 52 A 91/2015-56,
takto:
I . Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne
14. 10. 2015, čj. 52 A 91/2015-56, se ruší a věc se vrací tomuto soudu
k dalšímu řízení.
II. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Jiřímu Kuďouskovi, advokátovi, se p ř i z n á v á
odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti v částce 9245 Kč, která mu bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci
tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a dosavadní průběh řízení
[1] Rozhodnutím ze dne 5. 2. 2015, čj. VS 28/99/004/2015- 21/OVT/305, uložila žalovaná
žalobci (dále jen „stěžovatel“) kázeňský trest dle §46 odst. 3 písm. e) a f) zákona č. 169/1999 Sb.,
o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „ZVTOS“).
Stěžovatel se dopustil porušení vězeňského řádu, neboť u něj byla nalezena nepovolená věc,
a to elektronický přístroj značky OVERMAX (hra tetris), za což mu byl uložen nepodmíněný
trest propadnutí této věci [§46 odst. 3 písm. e) ZVTOS ] a umístění do uzavřeného oddělení
na sedm dnů, s výjimkou doby stanovené k plnění určených úkolů [§46 odst. 3 písm. f) ZVTOS].
[2] Ve věci rozhodnutí o uložení kázeňského trestu podal stěžovatel žalobu ke Krajskému
soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích. V tomto podání ze dne 11. 3. 2015 namítal
nezákonnost postupu žalované při ukládání trestu a jeho nepřiměřenost , neboť hru si přivezl
z Věznice Vinařice, kde její užívání bylo povoleno a kde byl v rámci výkonu trestu odnětí
svobody umístěn před převezením do Věznice Pardubice, tj. zařízení žalované . Netušil,
že v zařízení žalované je zakázáno držení tohoto přístroje, neboť mu byl při vstupní kontrolní
prohlídce ponechán. V žalobě uvedl, že proti rozhodnutí žalované podal stížnost na oddělení
prevence a stížností, bylo mu však řečeno, že si má podat žalobu ke k rajskému soudu. V jiné části
žaloby uvedl, že se proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu odvolal ke speciálnímu
pedagogovi, dožadoval se rozhodnutí, ale vychovatelka mu ho odmítla vydat, proto k žalobě
připojuje pouze rozhodnutí ze dne 5. 2. 2015.
[3] Krajský soud dne 27. 4. 2015 postoupil žalobu stěžovatele Okresnímu soudu v Jičíně
s odůvodněním, že se jedná o občanskoprávní agendu, o níž v I. stupni rozhodují okresní soudy.
Okresní soud věc předložil Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o věcné příslušnosti, který
jej poučil, že věc spadá do správního soudnictví. Žaloba stěžovatele byla následně postoupena
zpět Krajskému soudu v Hradci Králové. Krajský soud dospěl k závěru, že stěžovatel nevyčerpal
řádné opravné prostředky a žalobu odmítl pro nepřípustnost dle §46 odst. 1 písm. d) zákona
č. 150/2002, soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) ve spojení s §68 písm. a) s. ř. s.
II. Shrnutí kasační stížnosti
[4] Stěžovatel napadl usnesení krajského soudu kasační stížností, kde poukazuje
na nepřiměřenost kázeňského trestu a nezákonný postup žalované v řízení o uložení tohoto
trestu. Zejména pak namítá, že soud se nevypořádal s jeho tvrzením, že vyčerpal řádné opravné
prostředky proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu. Domníval se, že skutečnost, že pr oti
tomuto rozhodnutí podal ústní stížnost, byla zaznamenána na druhém stejnopise rozhodnutí
v kolonce vyhrazené pro tyto účely. Stěžovatel uvádí, že byl po celou dobu přesvědčen (a stále je),
že stížnost proti rozhodnutí žalované podal, což potvrzuje skutečnost, že ji s ním osobně
projednal speciální pedagog (tj. zaměstnanec příslušný k projednání stížnosti), který mu ústní
formou sdělil i výsledné zamítnutí stížnosti. Písemné vyjádření speciálního pedagoga
však od žalované neobdržel, proto byl nucen v žalobě uvést rozhodnutí žalované o kázeňském
trestu, na což také v žalobě výslovně upozornil. Usnesení krajského soudu o odmítnutí žaloby
považuje za nezákonné. Navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení krajského soudu
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[5] Žalovaná považuje kasační stížnost za nedůvodnou, trvá na závěrech učiněných
v rozhodnutí. Stěžovatel nepodal ústní ani písemnou stížnost ve smyslu §52 ZVTOS. Jako důkaz
předkládá vyjádření svých zaměstnanců a navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost
zamítl, neboť stěžovatel nevyčerpal řádné opravné prostředky.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[6] Kasační stížnost je podle ustanovení §102 a násl. s. ř. s. přípustná. Rozsah přezkumu
rozhodnutí soudu je v tomto případě vymezen povahou a obsahem přezkoumávaného
rozhodnutí. Jestliže krajský soud žalobu odmítl, může Nejvyšší správní soud v řízení o kasační
stížnosti zkoumat pouze to, zda byly splněny zákonem stanovené důvody pro odmítnutí žaloby;
jakékoliv jiné námitky nejsou přípustné [§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s]. Pod nezákonnost ve smyslu
tohoto ustanovení lze podřadit vady řízení před soudem, které měly nebo mohly mít za následek
vydání nezákonného rozhodnutí o odmítnutí návrhu, či důvody zmatečnosti (srov. rozsudek
NSS ze dne 21. 4. 2005, čj. 3 Azs 33/2004- 98, rozsudek NSS ze dne 22. 9. 2004,
čj. 1 Azs 24/2004-49).
[7] Nejvyšší správní soud je při přezkumu rozhodnutí krajských soudů vázán rozsahem
a důvody kasační stížnosti, ledaže by bylo řízení před soudem zmatečné, bylo zatíženo vadou,
která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, anebo je-li rozhodnutí správního
orgánu nicotné (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.) . Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení
v těchto intencích, přihlédl k námitkám uplatněným stěžovatelem a shledal, že kasační stížnost
je důvodná.
[8] V napadeném usnesení krajský soud dospěl k závěru, že stěžovatel nevyužil řádné
opravné prostředky proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu vydanému v I. stupni správního
řízení a žalobu stěžovatele ve věci rozhodnutí žalované o uložení kázeňského trestu odmítl.
Nejvyšší správní soud se proto vyjádří nejprve k povaze řízení o řádném opravném prostředku
v režimu ZVTOS a dále k postupu krajského soudu v projednávané věci.
[9] V souladu s §51 ZVTOS vykonávají kázeňskou pravomoc nad odsouzenými generální
ředitel Vězeňské služby a ředitelé věznic, popř. jiní zaměstnanci Vězeňské služby .
Proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu v I. stupni správního řízení je přípustný řádný
opravný prostředek, tj. stížnost dle §52 ZVTOS, o němž rozhoduje ředitel věznice nebo k tomu
zmocněný zaměstnanec Vězeňské služby.
[10] Dle interních předpisů žalované rozhodovala o uložení kázeňského trestu stěžovatele
ve smyslu §46 odst. 3 písm. e) a f) ZVTOS v I. stupni správního řízení vychovatelka.
Stěžovatel byl v jejím rozhodnutí o možnosti podat řádný opravný prostředek poučen, s tím,
že „Proti tomuto rozhodnutí lze podat stížnost písemně nebo ústně do 3 dnů ode dne oznámení rozhodnutí
prostřednictvím toho, kdo rozhodnutí vydal (§52 odst. 1 zák. č. 169/1999 Sb.). O opravném prostředku bude
rozhodovat speciální pedagog“.
[11] Nejvyšší správní soud považuje na tomto místě za vhodné poukázat na jistá specifika
správního řízení o řádném opravném prostředku, tj. stížnosti. Stížnost ve smyslu §52 ZVTOS
je v souladu s poučením žalované možné podat i ústní formou. O samotném podání (ústní)
stížnosti by tedy měl být učiněn alespoň záznam ve spise, resp. v samotném rozhodnutí I. stupně
o uložení kázeňského trestu, kde je pro tyto účely vyhrazena kolonka. Podstatný je také způsob,
jakým k rozhodování o takové stížnosti dochází. Rozhodnutí speciálního pedagoga o stížnosti,
včetně odůvodnění, totiž není vydáváno jako samostatné rozhodnutí s novým číselným
identifikátorem, nýbrž je také součástí prvoinstančního rozhodnutí žalované. Rozhodnutí vydaná
v I. a II. stupni správního řízení o uložení kázeňského trestu jsou tudíž součástí jedn oho a téhož
dokumentu.
[12] Vzhledem k dosavadnímu průběhu řízení před krajským soudem, který podání stěžovatele
nejprve postoupil Okresnímu soudu v Jičíně k zařazení do občanskoprávní agendy, Nejvyšší soud
připomíná, že některá rozhodnutí o uložení kázeňského trestu (např. umístění do uzavřeného
oddělení) jsou rozhodnutími, která se dotýkají základních práv a svobod (čl. 6 odst. 1 Úmluvy
o ochraně lidských práv a základních svobod) a podléhají přezkumu ve správním soudnictví
(viz §52 odst. 4 ZVTOS, srov. též nález Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2010,
sp. zn. Pl. ÚS 32/08). Rozhodnutí žalované o uložení kázeňského trestu podle §46 odst. 3
písm. e) a f) ZVTOS je tedy přezkoumatelné správním soudem. Podmínkou řízení je v souladu
s §68 odst. 1 písm. a) s. ř. s. vyčerpání opravných prostředků, pokud je zvláštní zákon připouští.
Nerespektování této zásady má za následek odmítnutí žaloby pro nepřípustnost dle §46 odst. 1
písm. d) s. ř. s. (viz rozsudek NSS ze dne 12. 5. 2005, čj. 2 Afs 98/2004-65).
[13] Ze spisu krajského soudu vyplývá, že stěžovatel označil věc jako „žalobu ve věci rozhodnutí
o uložení kázeňského trestu čj. VS 28/99/004/2015-21/OVT/305 od paní vychovatelky Ing. R. Š. ze dne
5. 2. 2015“. Ve vlastnoručně psaném podání obsáhle popsal okolnosti předcházející zabavení
elektronické hry tetris a svůj náhled na činnost příslušníků Vězeňské služby ve věznici Pardubice.
Nejvyšší správní soud připouští, že podání je rozsáhlé a nepřehledné, jedná se v podstatě o
souvislý text, bez jakéhokoliv členění a grafického oddělení jednotlivých tvrzení. Je zde však
mimo jiné uvedeno (na str. 5 podání), že stěžovatel podal proti rozhodnutí žalované dne 11. 5.
2015 stížnost na Oddělení prevence a stížností, spolu s návrhem na předvolání svědků. V této
souvislosti uvedl, že chtěl „[…] tyto svědky udat do stížnosti proti rozhodnutí a podat podstatné důvody
stížnosti podáním těchto svědků, ale nebylo mu to umožněno […].“ Na str. 10 žaloby stěžovatel uvádí, že
se odvolal proti rozhodnutí ke speciálnímu pedagogovi, následně se domáhal sdělení, jak bylo
zamítnutí jeho odvolání odůvodněno, nebyl s tím však seznámen. Z těchto důvodů zaslal soudu
pouze rozhodnutí žalované.
[14] Stěžovatel tedy v žalobě identifikoval rozhodnutí žalované v podstatě správně
(neboť identifikátor rozhodnutí o opravném prostředku speciálního pedagoga je totožný
s identifikátorem rozhodnutí vydaném v prvním stupni), tvrdil, že využil svého práva podat
proti němu opravný prostředek, a popsal, proč přiložený opis rozhodnutí neobsahuje výrok
ani odůvodnění rozhodnutí o opravném prostředku.
[15] Krajský soud se v rozporu se zákonem s tvrzením týkajícím se podání opravného
prostředku nevypořádal, a bez odůvodnění konstatoval, že ho stěžovatel nevyčerpal.
Jeho rozhodnutí o odmítnutí žaloby dle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s §68 písm. a)
s. ř. s. založené na nevyčerpání opravných prostředků je z tohoto důvodu nepřezkoumatelné,
což je vada, ke které by Nejvyšší správní soud musel přihlédnout i nad rámec kasační stížnosti
z úřední povinnosti.
[16] Nejvyšší správní soud dále poukazuje na obecnou povinnost soudů posoudit podání
účastníků podle obsahu. Žaloba podaná stěžovatelem i přes výše zmíněné nedostatky splňovala
náležitosti podání uvedené v §37 odst. 3 s. ř. s. Je však třeba uvést, že neobsahovala jednoznačně
vymezený žalobní petit, což je však odstranitelná vada řízení. Bez znalosti návrhu výroku
rozsudku si není možné učinit spolehlivý závěr o tom, o jaký žalobní typ se jedná. Pokud by byl
mezi obsahem žaloby a navrženým petitem rozpor, je třeba takovou vadu odstranit postupem
dle §37 odst. 5 s. ř. s. (viz rozsudek NSS ze dne 9. 7. 2009, čj. 7 Aps 2/2009-197).
[17] Na základě výše uvedeného je k rajský soud v dalším řízení povinen posoudit nejprve
přípustnost žaloby a další podmínky řízení v souladu s obsahem žaloby a případné vady žaloby
odstranit postupem dle §37 odst. 5 s. ř. s. V případě meritorního přezkumu si krajský soud
vyžádá kompletní spisový materiál vztahující se k uložení kázeňského trestu, a případně provede
další dokazování tak, aby mohl řádně posoudit námitky stěžovatele.
[18] Nejvyšší správní soud pro úplnost uvádí, že žalovanou v záhlaví rozhodnutí označil
shodně s označením použitým krajským soudem v napadeném usnesení. Po posouzení obsahu
podání a učinění závěru ohledně typu žaloby a napadeného rozhodnutí bude ze strany krajského
soudu též namístě zvážit správné označení žalovaného subjektu.
[19] Advokát, který byl stěžovateli ustanoven v řízení o kasační stížnosti, ho zastupuje
v souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 4. 2010, čj. 4 Azs 6/2010- 42,
i v dalším řízení před krajským soudem.
IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[20] Na základě výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že napadené
usnesení krajského soudu o odmítnutí návrhu je nezákonné [§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.],
proto ho zrušil a vrátil věc krajskému soudu k dalšímu řízení.
[21] Napadené usnesení bylo zrušeno včetně výroku II týkajícího se nákladů řízení o žalobě,
neboť se jedná o výrok závislý na výroku I ve smyslu §109 odst. 3 s. ř. s. Krajský soud
je v dalším řízení vázán právním názorem, který je vysloven v tomto rozsudku (§110 odst. 3
s. ř. s.).
[22] V novém řízení rozhodne krajský soud o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
[23] Nejvyšší správní soud stěžovateli ustanovil k jeho žádosti zástupce z řad advokátů,
přičemž náklady zastupování stěžovatele nese stát. Nejedná se však o náklady řízení o kasační
stížnosti ve smyslu ustanovení §60 s. ř. s., o jejichž ná hradě má podle §110 odst. 3 s. ř. s.
po zrušení napadeného usnesení rozhodovat v dalším řízení krajský soud. Rozhodne o nich proto
Nejvyšší správní soud.
[24] Odměna zástupci stěžovatele Mgr. Jiřího Kuďouska za dva úkony právní služby,
tj. převzetí a příprava zastoupení a doplnění kasační stížnosti podle §11 odst. 1 písm. b) a d)
vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních
služeb (dále jen „advokátní tarif“) činí 2 x 3100 Kč podle §7 a §9 odst. 4 písm. d) advoká tního
tarifu, celkem 6200 Kč. Zástupci stěžovatele náleží také náhrada hotových výdajů sestávající
z režijního paušálu za každý úkon právní služby ve výši 2 x 300 Kč (§13 odst. 3 advokátního
tarifu).
[25] Dále se hradí cestovní výdaje vzniklé v souvislosti s návštěvou stěžovatele ve Věznici
Nové Sedlo dne 29. 2. 2016 osobním vozidlem Citroen Xsara z Loun do Nového Sedla a zpět
(celkem 70 km). Podle §157 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, náleží zástupci
za každý 1 km jízdy základní náhrada a náhr ada výdajů za spotřebovanou pohonnou hmotu.
Základní náhrada činí 3,80 Kč za 1 km jízdy [§1 písm. b) vyhlášky č. 385/2015 Sb., o změně
sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení
průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad (dále jen „vyhláška
č. 385/2015 Sb.“)], celková základní náhrada tak činí 266 Kč (70 km x 3,80 Kč). Náhrada výdajů
za spotřebované pohonné hmoty činí 174,60 Kč [průměrná cena benzinu 95 oktanů činila 29,70
Kč dle §4 písm. a) vyhlášky č. 385/2015 Sb.; průměrná spotřeba určená z údajů technického
průkazu (11/6,2/7,9 l na 100 km) je 8,4 l na 100 km; 70 km/100 km x 29,70 Kč x 8,4 l = 174,60
Kč]. Náhrada cestovních výdajů zástupce tak činí celkem 440,60 Kč (266 Kč + 174, 60 Kč).
Náhrada za promeškaný čas strávený cestou v délce 2 hodin (4 půlhodin) podle §14 odst. 3
advokátního tarifu činí 400 Kč.
[26] Celkem tedy zástupci stěžovatele náleží odměna, náhrada hotových výdajů a náhrada
za promeškaný čas ve výši 7640,60 Kč. Vzhle dem k tomu, že zástupce stěžovatele je plátcem
daně z přidané hodnoty (DPH), zvyšuje se celková částka o tuto daň ve výši 21 %, tedy o 1604,50
Kč. Zástupci stěžovatele tak bude vyplacena částka ve výši 9245 Kč, a to z účtu Nejvyššího
správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. listopadu 2016
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu