ECLI:CZ:NSS:2016:10.AS.263.2015:15
sp. zn. 10 As 263/2015 - 15
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové
a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobce: A. H., proti žalovanému:
Krajský soud v Brně, se sídlem Rooseveltova 16, Brno, o podání žalobce ze dne 13. 10. 2015, o
kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci
ze dne 3. 11. 2015, čj. 59 Na 8/2015 - 18,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočce v Liberci byl doručen návrh
žalobce ze dne 13. 10. 2015, kterým se domáhal přezkumu usnesení Krajského soudu
v Brně ze dne 29. 7. 2015, čj. 31 A 49/2015-25. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka
v Liberci tento návrh podle obsahu vyhodnotil jako opravný prostředek - kasační stížnost,
a podle §7 odst. 4 s. ř. s. jej postoupil Nejvyššímu správnímu soudu.
[2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) s postupem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky
v Liberci nesouhlasil a podal proti usnesení o postoupení věci Nejvyššímu správnímu soudu
kasační stížnost.
[3] Nejvyšší správní soud v rámci své rozhodovací činnosti zjistil, že usnesením ze dne
17. 12. 2015, čj. 2 As 291/2015-18, bylo již o návrhu žalobce ze dne 13. 10. 2015 směřujícího
proti usnesení Krajského soudu v Brně pravomocně rozhodnuto.
[4] Nejvyšší správní soud konstatuje, že pouze v rámci tohoto řízení vedeného 2. senátem
Nejvyššího správního soudu mohla být posuzována otázka příslušnosti zdejšího soudu
k rozhodování ve věci návrhu žalobce ze dne 13. 10. 2015. Soud si při své rozhodovací činnosti
činí úvahu o své vlastní příslušnosti sám z úřední povinnosti. Nejvyšší správní soud nemůže
o své vlastní příslušnosti k rozhodování ve věci rozhodovat ve dvou paralelně vedených řízení.
Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že v daném případě nebyly pro meritorní
rozhodnutí soudu splněny podmínky řízení.
[5] Podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. soud usnesením návrh odmítne, jestliže nejsou splněny
podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný.
[6] S ohledem na shora uvedené tedy Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle §46
odst. 1 písm. a) s. ř. s., za použití §120 s. ř. s., odmítl.
[7] Nad rámec Nejvyšší správní soud konstatuje, že správnost postupu Krajského soudu
v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci byla 2. senátem zdejšího soudu v řízení vedeným
pod sp. zn. 2 As 291/2015 aprobována.
[8] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s.,
ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. ledna 2016
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu