ECLI:CZ:NSS:2016:10.AS.268.2015:130
sp. zn. 10 As 268/2015 - 130
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna,
soudkyně Daniely Zemanové a soudce Miloslava Výborného v právní věci žalobce: J. K., zast.
Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem se sídlem Vinohradská 32, Praha 2, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí ministra vnitra ve věcech
služebního poměru ze dne 7. 6. 2011, č. 136/2011, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2015, čj. 9 A 133/2011-292,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Stanislavu Němcovi, advokátu, se p ř i z n á v á
odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 4114 Kč, která bude proplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
[1] Rozhodnutím ředitele odboru sociálního zabezpečení ve věcech služebního poměru
Ministerstva vnitra ze dne 12. 1. 2011, čj. OSZ-12723-105/D-Br-2001, byl žalobci zvýšen
výsluhový příspěvek ve výši 1 034 Kč o 1,95 %, tj. o 21 Kč měsíčně. Proti tomuto rozhodnutí
podal žalobce odvolání, jež bylo zamítnuto shora uvedeným rozhodnutím žalovaného; odvoláním
napadené rozhodnutí žalovaný potvrdil, neboť argumenty odvolatele, neměly dle jeho názoru
„vztah k napadenému rozhodnutí“ a žádné právní vady odůvodňující změnu nebo zrušení
napadeného rozhodnutí žalovaný nezjistil.
[2] S postupem a výrokem rozhodnutí žalovaného vyjádřil žalobce nesouhlas ve včas podané
žalobě opakovaně doplňované množstvím podání vesměs kritizujících nezákonnosti,
jimž byl žalobce dle svých tvrzení vystavován od roku 1994 mnoha státními orgány i fyzickými
osobami. Žalobní body formuloval za žalobce jemu ustanovený zástupce Mgr. Stanislav Němec,
advokát, v podání doručeném městskému soudu 29. 8. 2012. Namítl především,
že žalobci „bylo odepřeno uplatnit své námitky před odvolacím orgánem“. Žalobce též (znovu) označil
„napadené rozhodnutí a jemu předcházející rozhodnutí správního orgánu prvního stupně“ za absolutně
nicotná; tuto žalobní námitku podepřel tvrzením o nezákonnosti řady žalobce se týkajících
rozhodnutí vydávaných již od roku 1994; zejména připomenul údajně nezákonná rozhodnutí
týkající se jeho zdravotního stavu; uvedl, že mu bylo „odepřeno právo na práci od 11. 3. 1997
do 31. 5. 2008, právo na svobodnou volbu povolání ve stávající funkci právníka u žalované,
právo na spravedlivou odměnu za práci, právo na uspokojivé pracovní podmínky, právo na přiměřené hmotné
zabezpečení ve stáří “. Žalobce se též dovolával aplikace §62 odst. 1 s. ř. s., maje za to,
že vydané rozhodnutí nemohlo „nabýt právní moci, neboť bylo vydáno v době, kdy nebylo ukončeno
rozhodné řízení“. Co oním „rozhodným řízením“ míní, uvedeno nebylo; zdá se, že za ně považuje
nespecifikovaná řízení, jimiž by byla z právního života „odklizena“ ona, dle žalobce nezákonná,
rozhodnutí z let 1993 a následujících.
[3] Žalobu zamítl městský soud rozsudkem napadeným kasační stížností.
V obsáhlém odůvodnění tohoto rozsudku vypořádal městský soud všechny žalobní námitky
jako nedůvodné, námitku dovolávající se aplikace ustanovení §62 odst. 1 s. ř. s.
navíc jako „zmatečnou a nepřípadnou“. Podrobněji rekapitulovat obsah napadeného rozsudku
netřeba, neboť účastníkům řízení jsou závěry městského soudu známy.
II.
Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[4] Kasační stížnost včas podaná samotným žalobcem (dále jen „stěžovatel“) a podobně
jako žaloba následně doplňovaná řadou dalších podání opakovala všechna již dříve stěžovatelem
uplatňovaná tvrzení i z těchto tvrzení vyvozovanou právní argumentaci.
Souhrnně tuto argumentaci vyjádřilo doplnění kasační stížnosti doručené zástupcem stěžovatele
Nejvyššímu správnímu soudu dne 15. 1. 2016. V něm stěžovatel namítl vady odvolacího řízení,
v němž nemohl řádně uplatňovat svá práva. Připomenul, že tutéž námitku akcentoval
již v žalobě, avšak soud se s ní nevypořádal. Stěžovatel též označil rozhodnutí žalovaného
za nepřezkoumatelné pro nesoulad jeho odůvodnění s §68 odst. 3 s. ř. Konečně též opětovně
stěžovatel namítl, že „napadené rozhodnutí a jemu předcházející rozhodnutí správního orgánu jsou nicotná,
neboť se odvíjejí od nicotného rozhodnutí LK Východočeského kraje PČR ze dne 14. 12. 1995“.
Žalobce shrnul průběh své služby a předcházející rozhodnutí České správy sociálního
zabezpečení ze dne 13. 1. 2012, čj. 41000/000/13.1.2012/13, kterým bylo rozhodnuto,
že nebyl v době od 19. 3. 1997 do 30. 9. 2004 občanem se změněnou pracovní neschopností
a že v době od 1. 10. 2004 do 30. 6. 2006 nebyl osobou zdravotně znevýhodněnou,
označil za podkladová rozhodnutí k rozhodnutí napadenému; proto zpochybnil úvahu městského
soudu, podle níž nebylo toto rozhodnutí pro rozhodnutí v nyní projednávané věci relevantní.
Svou argumentaci uzavřel stěžovatel konstatováním, že v důsledku „nicotných a nezákonných
rozhodnutí byl [mu] nesprávně vyměřen starobní důchod, jakož i výsluhový příspěvek, neboť tato rozhodnutí
vycházejí z nesprávných výchozích informací ohledně doby trvání služebního poměru a z nesprávně určené výše
platu žalobce.“
[5] Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek městského soudu zrušil a věc mu
vrátil k dalšímu řízení.
[6] Žalovaný ve stručném vyjádření ke kasační stížnosti označil rozhodnutí městského soudu
za správné a navrhl, aby kasační stížnost byla zamítnuta.
III.
Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[7] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti a předpoklady věcné
projednatelnosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas,
napadá rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a stěžovatel je řádně zastoupen
(§105 s. ř. s.). Důvodnost kasační stížnosti poté posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.); neshledal přitom, že by napadené rozhodnutí či řízení jeho
vydání předcházející trpěly vadami, jimiž by se musel zabývat i bez návrhu.
III.A K námitce vad řízení před žalovaným
[8] Námitka není důvodná
[9] Není pravda, že by stěžovateli bylo ze strany žalovaného jakkoli bráněno uplatňovat práva
účastníka řízení. Stěžovatelem podané odvolání proti prvostupňovému správnímu rozhodnutí
datované dnem 3. 2. 2011 (č. l. 3 až 4 správního spisu) bylo včetně jeho doplnění do protokolu
z 23. 3. 2011 (č. l. 5 správního spisu) správním orgánem prvního stupně řádně postoupeno
i s dávkovým spisem žalovanému dne 14. 3. 2011. Přípisem z 19. 4. 2011 byl stěžovatel
informován o složení senátu poradní komise ministra vnitra; současně byl stěžovatel poučen
o svých právech s odkazem na ustanovení §174 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru
příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „služební zákon“). Poté stěžovatel svou odvolací
argumentaci zopakoval v podání doručeném žalovanému 29. 4. 2011. Právo stěžovatel řádně
uplatnit své námitky před odvolacím orgánem proto porušeno nebylo.
[10] Lichá je i výtka, že k porušení procesních práv stěžovatel došlo tím, že „nebyl vůbec
vyrozuměn o jednání senátu poradní komise ministra vnitra, na kterém mělo být vydáno napadené rozhodnutí “.
Toto rozhodnutí vydal totiž nikoli uvedený senát, nýbrž ministr vnitra. Poradní komise jednala
svým senátem pouze jako ministrův pomocný (již její označení to vyjadřuje názvem poradní) sbor,
nikoliv jako správní orgán; právě proto nelze jednání tohoto senátu považovat za ústní jednání
dle §49 s. ř.; nebyl proto žádný důvod stěžovatele o zasedání senátu jakkoli informovat.
[11] Není také pravda, že by se městský soud nevypořádal s žalobní námitkou vad řízení
před žalovaným. V odůvodnění napadeného rozsudku tak učinil v dostačujícím rozsahu
(odstavec čtvrtý zdola na straně 7 rozsudku).
III.B K námitce nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného
[12] Vadou nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného netrpí, pročež námitka dovozující
opak důvodná není.
[13] Lze připustit, že žalovaný odůvodnil své rozhodnutí poněkud stroze a že jednotlivé
odvolací námitky výslovně co do jejich relevance pro své vlastní rozhodnutí ve věci nehodnotil.
Učinil tak ovšem v situaci, v níž lze tento jeho postup tolerovat.
[14] Předmětem odvolacího přezkumu nebylo totiž nic více než přezkum rozhodnutí
o zvýšení výsluhového příspěvku. Toto zvýšení učiněné správním orgánem prvního stupně událo
se zcela v intencích §159 služebního zákona v návaznosti na nařízení vlády č. 281/2010 Sb.,
o zvýšení důchodů v roce 2011. Veškeré stěžovatelem přednesené odvolací výhrady, jakkoli ústily
v závěr o údajné nezákonnosti prvostupňového správního rozhodnutí, ve skutečnosti byly
vyjádřením stěžovatelovy nespokojenosti nikoliv s napadeným rozhodnutím, ale s rozhodnutími
a postupy, které napadenému rozhodnutí o téměř dvě desítky let předcházely.
[15] Po právu se proto omezil žalovaný na stručné vysvětlení, že argumenty v odvolání
uvedené nemají vztah k napadenému rozhodnutí, doplněné závěrem o neexistenci právních vad,
které by odůvodňovaly změnu nebo zrušení rozhodnutí odvoláním napadeného.
III.C K námitce nicotnosti rozhodnutí žalovaného
[16] Za nicotné rozhodnutí lze považovat akt, který vykazuje tak závažné vady,
že je neschopen vyvolat jakékoliv právní účinky. Nicotný je tedy správní akt trpící natolik
intenzivními vadami, že jej vůbec za rozhodnutí považovat nelze. Jde o tzv. paakt.
Nicotnost způsobují takové vady jako například absolutní nedostatek pravomoci, absolutní
nepříslušnost rozhodujícího správního orgánu, zásadní nedostatky projevu vůle vykonavatele
veřejné správy, požadavek plnění, které je trestné nebo absolutně nemožné, uložení povinnosti
nebo založení práva k něčemu, co v právním smyslu vůbec neexistuje, či nedostatek právního
podkladu k vydání rozhodnutí. Nicotnost vydaného aktu zakládá i nedostatek působnosti
správního orgánu, absence návrhu na zahájení řízení, nemůže-li být řízení zahájeno z úřední
povinnosti, nebo uložení povinnosti zemřelému nebo zaniklému subjektu. Nicotné je rovněž
rozhodnutí o zamítnutí odvolání proti nicotnému rozhodnutí nebo proti rozhodnutí,
proti kterému se nelze odvolat (srov. např. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního
soudu ze dne 22. 7. 2005, čj. 6 A 76/2001-96, č. 793/2006 Sb. NSS, či Potěšil, L., Šimíček, V.,
a kol. Soudní řád správní. Komentář. Praha: Leges, 2014, s. 700).
[17] Žádnou z takto vytýčených vad rozhodnutí žalovaného netrpí. Jde naopak o rozhodnutí
vydané příslušným správním orgánem v mezích jeho pravomoci schopné vyvolat (a vyvolávající)
právní následky spočívající ve zvýšení stěžovateli náležejícího výsluhového příspěvku o 21 Kč
měsíčně. Rozhodnutí žalovaného i jemu předcházející rozhodnutí správního orgánu prvního
stupně bylo vydáno v řádné formě, vyplynulo z jasného zákonného příkazu i bez návrhu
valorizovat stěžovatelův nárok a nelze jej hodnotit jako paakt, jenž by pro nicotnost žádným
rozhodnutím nebyl.
[18] Nicotnost rozhodnutí žalovaného nemůže být založena ani právním názorem stěžovatele,
dle něhož „napadená rozhodnutí a jemu předcházející rozhodnutí jsou nicotná, neboť se odvíjejí od nicotného
rozhodnut LK Východočeského kraje PČR ze dne 14. 12. 1995“. Jednak tomu tak není, a jednak,
byť by tomu tak bylo, nemohla by tím být nicotnost rozhodnutí o zvýšení stěžovatelova
výsluhového příspěvku založena.
[19] Nad rámec uvedeného odkazuje Nejvyšší správní soud co do vypořádání této námitky
(shodné s námitkou žalobní) na zevrubné odůvodnění napadeného rozsudku. V něm na straně 5
a 6 městský soud vysvětlil, proč byly a jsou výhrady žalobce (nyní stěžovatele) uplatněné již
v průběhu předcházejících řízení před městským i Nejvyšším správním soudem neopodstatněné
a nezpůsobilé založit závěr o nicotnosti přezkoumávaného rozhodnutí žalovaného.
Znovu opakovat to, co již správně vysvětlil městský soud, nepovažuje Nejvyšší správní soud
za nezbytné.
IV.
Závěr a náklady řízení
[20] Nedůvodnou kasační stížnost proto Nejvyšší správní soud dle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
O věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s.
[21] Vzhledem k tomu, že stěžovatel neměl ve věci úspěch a žalovanému nevznikly náklady
nad rámec jeho úřední činnosti, nemá ani jeden z nich dle §60 odst. 1 s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s., právo na náhradu nákladů řízení.
[22] Ustanovenému advokátu se dle §35 odst. 8 s. ř. s. s přihlédnutím k §7 bodu 5., §9
odst. 4 písm. d), §11 odst. 1 písm. d) a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách
advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), přiznává
odměna za zastupování 3 100 Kč za jeden úkon právní služby (sepis doplnění kasační stížnosti)
a paušální náhrada hotových výdajů 300 Kč, celkem částka 3 400 Kč. Jelikož ustanovený advokát
doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, Nejvyšší správní soud přiznanou odměnu navýšil
o sazbu této daně ve výši 21 % na výslednou částku 4 114 Kč, která bude proplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 1. prosince 2016
Zdeněk Kühn
předseda senátu